Pomazánka z pečeného česneku

Ve škole je to samej covid, blicí virózy, karanténa žloutenky.
A já jsem si od Aničky přivezla tašku biočesneku.
Luke syrový nerad, a i já ho vlastně těžko trávím, takže jsem ho upekla.
Updatovaný postup odsud.  

Prostě česnek (vyndavám mu duši) upečen se sezamem v olivovým oleji, hozen do pojiva - tvaroh/žervé/zakysanka - případně mix všeho, nějaká bylina nebo jarní cibulka, sůl, pepř. 
A něco ostřejšího navrch k servírování. 
Já stále míchám orvietské koření (byliny, chilli, česnek) s troškou oliváče.

 

Tady na kváskovým chlebu, ale i s opečeným bílým chlebem je to výborný. 

Únor/březen zpětně a jedno poprvé

 (fejsová verze u mě)

 ... poslední kytky před dobou postní:

valentýnská

 Na tradiční Masopust do Malých Svatoňovic se vydal jen zbytek rodiny.

 ... první teplejší dny a matika na stanovištích venku ...

 

 

 ... pak se rozjely choroby kašlové... sama jsem byla úplně odrovnaná na dlouho.

Tady už jsme to nevydrželi a vydali se na česnek choroba nechoroba ...

 

 

 

... konečně je po přijímacím řízení (každej čtvrtek jsem chodila testovat a už mě to docela zmáhalo)
Ale moc šikovní a milí byli ♥.

 

A na parádní interaktivní výstavě na pardubickým zámku jsme se školou byli:

 Imaginárium tvoří už přes deset let významnou část aktivit Divadla bratří Formanů...

 

 

Nechci moc prozrazovat, mají toho tam mnohem, mnohem víc, takže asi půjdem i s rodinou.

 

A to nejlepší na konec:

Jak jsem byla oslabená ze vší tý únavy a marodění, měla jsem zaječí úmysly a už už jsem volala Rahojičovi, že nepřijedu vést mou první samostatnou (hromadnou) modlitbu za uzdravení - byla jsem totiž na řadě.
Absolutně jsem se necítila na něco takovýho, prostě v tu chvíli sci-fi.
Zároveň jsem registrovala klacky pod nohy až depresivní stavy, který indikovaly snahy z druhý strany a to mi nedovolilo podlehnout.

Neměla jsem absolutně ponětí, co tam budu dělat, žádnou inspiraci, ale z Písma přicházelo samý "neboj se" a v sobotu ráno ještě od Sarah "nesnaž se vyřešit věci dříve, než nadejde jejich čas", tak jsem si řekla no co, tak kdyžtak se necháme sami uzdravit a v sobotu brzy ráno jsme se vydali na
cestu na Moravu.

Sotva jsme vyjeli, za městem nás zastavili silničáři - lesníci totiž začali kácet stromy přímo přes naši cestu.
Pozorujeme kmeny padající přes silnici, chlapy s motorovkama, jak je bleskově porcují a kulatiny nakládají na kamion a říkáme si co to jako je.
Naštěstí jsme vyrazili s předstihem, takže jsme na místo činu dorazili včas.
Někteří lidi si oddechli, že jsem na místě a že za mě nemusí nikdo zaskakovat, Ranhojič mě ujišťuje, že stavy, který prožívám, jsou normální a že jo, fakt tu mám dnes bejt.
To mě taky fascinuje, mnoho lidí u nás nemá mobily a stejně všechno klapne jak má.

Moje panika dosahuje vrcholu, čekají na nás jak spolčáci, tak lidi zvenčí, který jsem viděla poprvé a já pořád nevím, co budu dělat/říkat, inspirace nula, prostě vymeteno.
Uklidňovalo mě jen to, že lidi, kteří to vedli přede mnou, to měli prý stejně.
Překvapivě na místě čekala i Marion, se kterou jsme se neviděli snad rok.
Polívalo mě horko a říkala jsem si hlavně, aby sem ti lidi nepřijeli zbytečně.

Byla to zkouška a jsem ráda, že jsem nakonec nevyměkla, protože veškerý racionálno mě přesvědčovalo, že to přece takhle nejde.
Jenže Pán to takhle ustanovil už v listopadu, chtěl, aby si to každý zkusil, spolehnout se výhradně na Něj a tak jsem si prostě nedovolila odporovat.
Od toho listopadu jsem se těšila, že se na to připravím, že budu modlitebně v kondici, jenže moje soustředění a veškerý cítění odešlo s nemocí a pracovním vypětím, výpadek svátostí mě hodil na sucho. Lenka to komentovala "vždyť je doba postní, jsme s Pánem na poušti". To sedí.
Zpovědi, modlitby a eucharistie za poslední týden to moc nevytrhly.
Říkala jsem si tyjo, tak jestli tohle byl ten plán, dostat mě na dno, abych viděla, že ze sebe nezmůžu vůbec nic, že se musím totálně spolehnout na Boha, tak jo, Pane, a teď se prosím postarej o ty lidi tady.

Ztěžka jsem dosedla na židli, rozhlídla se po tvářích plných očekávání a cejtila jsem, že ti citlivější vnímají mou nervozitu a paniku, i když jsem se snažila o pokrfejs vyrovnanosti.
Protože jsem nevěděla co, otevřela jsem Písmo, dokonce dvakrát to samé, když jsem zpanikařila, že je to málo jednoznačné. To se mi stalo snad jednou za život. Tak pardon za pochybnosti :-).
Přečetla jsem Slovo, vytáhla jsem mírně vypsychle až z paty asi dvě věci, který jsem uslyšela, že chce Pán uzdravit a ticho.
Zapadla jsem do židle, zavřela oči, smířila se s trapasem a najednou všechno přesně viděla jak na postavě člověka: levé oko, dutiny čelní i lícní, mízní uzliny. "Přeskakující" žebra, cysta na játrech, klky tenkého střeva, poslední úsek tlustého. Hojení zlomeniny pažní kosti, pooperační stav čéšky kolene, křečové žíly, průtok lymfy, a další. Moc si toho nepamatuju, ale byly i nějaký strachy z budoucnosti, depresivní stavy, noční můry, a tak.
Ranhojič občas v mé nejistotě potvrdil diagnózu a upřesnil, o co se přesně jedná a za chvíli jsem slyšela už jen oddychování usnuvších a vyklidnila jsem se v tom Pokoji, který na mě sestoupil.
Chvílema jsem to viděla, chvílema slyšela, říkala jsem si, že to je fakt šílený, že táhnu rodinu přes celou republiku kvůli tomuhle - co když se mi to všechno jen zdá a ty lidi žádný takový problémy nemají.
Pak všechno utichlo, tak jsem poděkovala a po-ma-lu se pomodlila několik modliteb, který mi přišly na mysl a cítila, jak mi zase žhnou ruce.
Ani nevím, jak se to všechno událo a najednou bylo třičtvrtě hodiny pryč.
Všichni se probírají a Anička na mě haleká, že se nemůže ani zvednout, jak ji všechno brní a že to je síla.
V podstatě holky řekly to samé, co Marcel o prázdninách (že působím nejistě a nervozně, ale když se začnu modlit...)
Když mi pak naši, kteří vidí, říkali, co během uzdravování viděli, bylo mi do pláče, protože kdybych se měla řídit jen svýma pocitama a ne pokynama shora, nic by neproběhlo.
Já prostě jen z vnuknutí vyjmenovala ty nemoci a modlila se, ale ostatní viděli co se děje a jak se to děje a řekli mi to, až když bylo po všem.
A nakonec mě rozsekala úplně cizí paní, která mi přišla říct, že pokaždé chvíli předtím, než jsem vyslovila její uzdravovaný orgán, ji přesně to místo začalo bolet a jakmile jsem to řekla, tak okamžitě bolest přestala.

Byl to pro mě naprosto novej a cennej pocit, být použit, i když se cítím totálně bezmocně a vyřazeně z provozu, jakože na mých emocích a subjektivní "kondici" absolutně nezáleží, Pán si mě stejně použije jak potřebuje. A ta bezmoc mě drží na zemi.
Ranhojič mi na rozloučenou říká, že Pán potřebuje, abychom tuhle zkušenost spolehnutí výhradně na nebe získali, abychom věděli, že když On zavelí, že se nemáme ohlížet na svoje omezení a neschopnost - a taky naopak: jít když On zavelí, ne ze sebe kvůli slávě, jako se rozhodují "svévolníci".
Tak mi to všechno šrotovalo a dotékalo ještě během výletu na Hostýn (kam jsem se potřebovala jet vyklidnit, abych přežila do konce roku školního) a během totálně pokojný návštěvy u Marrka a jeho rodiny.
A vlastně nechápu ještě teď, ale jsem vděčná.

 

Dlouhodobě na mě sedí (a v tomhle období zvláště a někdy docela krutě :-) ), že doma není nikdo prorokem, tak jsem ráda, že moji nejbližší byli se mnou, a že i Maruška byla - neberu jako náhodu, že se "náhodou" probudila hodinu před odjezdem a že dojela zrovna na tu moji. 

 

P. S. Právě teď, když to publikuju, přijel Lukor s Aničkou od očního s poukazem na nový - slabší - brýle... jsem vedle jiného úplně zapomněla na její oční vadu, která se celá ta léta ani nehla a najednou... 

Fake uzený losos

mě nadchl, chutná fakt autenticky.

Proužky mrkve se dají udělat dvěma způsoby: buď lze mrkev uvařit vcelku skoro do měkka (cca 8 - 10 minut podle velikosti) a pak ji naškrábat škrabkou, nebo se proužky udělají zasyrova a pak jim ve vroucí vodě stačí 3 minutky.

Tak jako tak je vychladlé stačí naložit do marinády a nechat aspoň pár hodin v lednici, vydrží několik dní.
Na marinádu jsem smíchala (množství na 4 celé mrkve):
2 lžíce slunečnicovýho oleje
2 lžíce rýžovýho octa
1 lžičku medu
2 lžíce nori vloček (neměla jsem řasu ve vločkách, tak jsem natrhala jeden plát řasy nori na sushi do sekáčku a rozdrtila, akorát to vyšlo)
1 lžíce uzené soli (mám od Sonnentor) - ta udělá celé kouzlo :-), lze koupit ve zdravé výživě

Na sendviče, chuťovky nebo do sushi je výbornej.

Čočková placka

letí sítěma, takže určitě znáte, u nás vyzkoušeno, vychváleno a zařazeno do stálého repertoáru.
Chuť něco mezi palačinkou, tortillou a bramborákem, záleží na dochucení.

Červenou čočku je nutné aspoň na 6 hodin máčet, nejlépe přes noc (z půlky balíčku bylo asi 8 placek).
Průběžně jsem ji několikrát propláchla.
Pak jsem vodu slila a zalila čistou vodou malinko nad čočku, je lepší dát vody míň a pak případně hustou směs ředit, naopak se to dělá těžko :-).
Rozmixovala jsem čočku s vodou ponorným mixérem, konzistence "těsta" by měla být asi jako hustější těsto na palačinky.
To jsem osolila, opepřila, přidala trochu sušeného česneku, ale můžete použít jakékoli oblíbené koření nebo bylinky.

Pak už smažba. První jde trochu hůř, jako u palačinek.
Co jsem tak vypozorovala:
Oleje tak akorát.
Je dobrý mít dobře rozpálenou pánev a nalít jednu naběračku najednou a rychle rozlít po ploše pánve (přidáváním dalšího těsta se pak placka trhá).
Trvá to déle než palačinka a je dobré mít silnější plamen.
Obracet, až když je opravdu zlatohnědá (celou dobu to nejde, nejde a pak až je opravdu upečená, tak ji obrátíte).
Zpočátku vypadá, že je tvrdá (okraje krásně křupou), ale na talíři a po naplnění změkne. 

Plnit se dá skoro čímkoli, my se nechali zlákat reklamama na Shiitake pesto (tyhle houby teď u nás jedou) a musím říct, že reklamy nelžou, no, je prostě strašně dobrý (i když vím, že se slovo strašně nemá spojovat se slovy kladného významu ;-) ).
Takže mě asi poprvé v životě (ne)štve, že tohle fakt není spolupráce s Živinou :-) :-) :-).
Úkol zní jasně: rozluštit tajemství co nejdřív :-).
Dále jsem plnila opečeným marinovaným tofu a oblíbenou zeleninou (leďák, rukola, cibulka, koriandr), je dobré přidat i nějakou omáčku.
No, Luke byl nadšen, děti doma nebyly, takže o hodně přišly :-). 

 

Gyoza knedlíčky

Tak zpátky na zem a popojedem :), dnes trochu z jinýho soudku.

Fotila jsem (opět) na poslední chvíli, neplánovaně, až když jsem věděla, že to bude pecka a stálice.
Nesnáším hrabání se v těstě, ale tohle je jiný - taková relaxační antistresová hmota, nelepí se, netrhá.
Za recept děkuju Marušce a ukládám si ho na dny, kdy se potřebuju víc modlit a vyhledávám k tomu takovýhle "pomalý" piplavý práce :-).

Na 25 ks, tedy na 2 porce k přežrání nebo 4 normální, já budu příště minimálně dvěma násobit, neb jsem nečekala takový úspěch :-):
Do mísy jsem nasypala
250 g špaldové hladké mouky
1 lžičku soli
1 lžičku kukuřičného škrobu a zalila jsem vše 140 ml vroucí vody.

Rychle jsem těsto zamíchala lžící, prohnětla a zabalila do fólie k odpočinutí.
Mezitím jsem si připravila SMĚS NA PLNĚNÍ:
na oleji jsem osmahla
balení nastrouhaného uzeného tofu (ale myslím, že fajn bude i marinované anebo nadrobno pokrájené zbytky masa od oběda)
2 nastrouhané menší mrkve
2 nadrobno pokrájené jarní cibulky
2 velké žampiony oloupané a nakrájené na pidikostečky.
Zalila jsem vše 2 lžícemi tamari omáčky, lžící citronové šťávy, podle chuti dosolila a dopepřila, přidala i sušený česnek.

Směs jsem odstavila a vrátila se asi po půl hoďce k vychladlému odleženému těstu:
Na desce podsypané kukuřičným škrobem jsem těsto vyválela na dvě etapy do tenka (jde to luxusně, těsto je pružné, netrhá se, nelepí, jde to rychle) a hrnkem jsem vykrájela kolečka o velikosti tvořítka na šátečky - všechny najednou, neslepí se dohromady a všechno pak jde rychle.
Tvořítko mám ještě z dob mrkvánků, ale jde to i bez něj: prostě se navlhčí okraje, do středu se dá přiměřená lžíce směsi a knedlíček se udělá bez tvořítka i ručně, nebo můžete vytvořit balíček.

Když jsem měla všechny knedlíčky hotové, rozpálila jsem v pánvi trochu oleje a knedlíčky do něj posadila (dalo mi to na 2 várky).
Jakmile byly zespodu dozlatova opečené, vlila jsem do pánve asi deci vody a pánev přiklopila poklicí.
Když se voda vypaří, jsou knedlíčky hotové a můžou se servírovat - s oblíbenou zeleninou, sezamovými semínky a sladkou chilli omáčkou.

 Bagrovali všichni ♥.

Fejkový pralinky :-)

Na svůj uzavřenej přidávám pár fotek z oslav sv. Václava u Salíků a sem si ukládám recept na takový jako fake pralinky, kt. jsem zahlídla v nějakým reelu a dělám je moc ráda, protože člověk uspokojí chuť na sladké a zároveň vyživí tělo (mám teď takový chutě).

Pardon za rychlé foto :-).

MRKVOVÉ KULIČKY s OVESNÝMI VLOČKAMI - 1 DÁVKA (dělám vždy alespoň ze dvou):
80 g ovesných vloček s klíčky nebo jiných vloček
1 nahrubo nastrouhaná mrkev
40 g datlí (dávám datlový sirup, ale výborný byly i s rozinkama)
40 g vlašských ořechů
lžička chia semínek
trocha skořice a sušeného zázvoru podle chuti

Vše rozdrtím v sekáčku/mixéru a z hmoty vytvořím kuličky (pracuje se s ní skvěle).
Dám na chvilku zmrazit (stačí, než se rozehřeje čokoláda).
Rozehřeju tabulku bílé čokolády a kuličky v ní obalím, dávám uschnout na pečicí papír. Uchovávám v lednici.

Marry me tofu

Nedokonalá fotka, ale luxusní jídlo, pro masožrouty z kategorie KdybyMiToNěkdoVařilTakToJímPořád, který i Lukor po ochutnání vyměnil za nejoblíbenější kuře na paprice, to jsem totiž uvařila ostatním.
Nečekala jsem ho tak dobrý, proto jsem ho fotila narychlo při setmění, jako poslední dobou každou druhou fotku.
Výstižnej název má.
Vychází z receptu Marry me chicken, a do veggie verze ho upravila Surová dcérka, já ho neudělala úplně čistě veggie, ale i tak myslím, že každá, co ho milému uvaří, se může vdávat :-).
Použila jsem do něj velké bílé tofu od Živiny (ne, nemám s nima spolupráci), který jsem objevila na Scuku a konečně ho vyzkoušela.
A přestože přírodní tofu skoro nikdy nekupuju, jen to marinované a uzené jsem taky vzala na milost, jsem fakt nečekala, že ta marináda z něj udělá skvost. 

Surová dcérka radí tofu před použitím nejdřív zmrazit (klidně i dvakrát) a pak vymačkat všechnu vodu, já čas na mražení a rozmražení neměla - tak jsem ho prostě jen vybalila, zabalila do několika papírových utěrek a v hrnci zatížila, aby se z něj dostala voda a stačilo.

Mezitím jsem si v míse umíchala marinádu:
3 lžíce olivového oleje
3 lžíce tamari omáčky
2 lžíce vody
1 lžíce lahůdkového droždí
lžička octa
lžička oregana
lžička sušené papriky (pokud máte uzenou, dejte taky)
chilli vločky podle chuti
2 stroužky rozmačkaného česneku

Do promíchané marinády jsem natrhala rukama tofu a v marinádě ho několikrát obrátila.
Dala ho uležet do lednice - potřebuje aspoň 1-2 hodiny, ideálně přes noc, já ho naložila ráno a jídlo vařila večer.
V původním receptu cibule nebyla, ale koupila jsem na Scuku pytel krásný farmářský cibule všech barev, tak jsem dvě bílé do základu nakrájela.

V hluboké pánvi jsem roztopila další olivový olej, a přidala
2 menší bílé nadrobno nakrájené cibule
3 stroužky nasekaného česneku
100 g pokrájených sušených rajčat v oleji (přidala jsem i trochu oleje)
podle chuti koření: oregano, tymián, špetku chilli
Základ jsem osmažila dozlatova.
V receptu mouka není, a teď mě asi někdo ukamenuje, ale já jsem základ zaprášila trochou špaldové mouky, protože máme omáčky rádi hutné. A měl by se zalít zeleninovým vývarem (ehm, zalila jsem vše hrnkem vody a přidala cibulovou sůl s bylinkama) a provařit.
Takže trochu Jirka Babica, ale vy si to můžete udělat po svym :-).
Přidala jsem 3 lžíce lahůdkového droždí a podle chuti dosolila, dopepřila a vlila kelímek smetany.
Kdo chce pure veggie, nalije rostlinnou.
Nechala jsem pár minut probublávat a ochutnávala a áchala.

Mezitím jsem do marinovaného tofu přisypala dvě lžíce kukuřičného škrobu a promíchala, aby se všechny kousky rovnoměrně obalily. Zprudka jsem ho opekla na oleji.

Jako příloha skvěle poslouží rýže, na servírování využijete i plátky citronu a čerstvou bazalku.

Svaté oleje

Recepty na svaté oleje ke mně doputovaly od kámošky ze skupiny a pochází ze stránky Revelaciones Marianas, kterou sleduju už nějaký čas, ale těch receptů jsem si nevšimla.
Poselství daná Luz de Marii de Bonilla jsou od roku 1992, kdy se jí začala Boží Matka zjevovat, církevně zkoumaná a dokud trvají, nelze je schválit ani vyvrátit.  

Z jejích poselství bych uvedla třeba varování vydané osm dní před 11. zářím 2011. Jejím knihám s poselstvími byl imprimatur udělen 19.3.2017, biskupem z Nicaragua - Juan Abelardo Mata Guevara, SDB. Mezi poselstvími jsou právě i recepty na tzv. léky z nebe, přírodní léčebné prostředky a svaté oleje, které jsou v poslední době znovu často zmiňované.

Já míchala poprvé Olej Dobrého Samaritána a Olej sv. Michaela, archanděla.
Proces přípravy olejů má probíhat v sobotu či jiný mariánský den, u mě to byla památka Panny Marie Královny, v modlitbě a pokání, já byla ještě ze středy v půstu, po ranní mši a generální zpovědi.
Padly na to dva růžence a chybí už jen etikety, protože dnes si udělaly s Karlem výlet na Cvilín a jsou tedy i exorc. požehnané :-).

Jako jsem si vědoma, že nezasvěcenému člověku to může připomínat různé ezoaktivity, andělské ezoprojekty, aromaterapii a pro mnohé lidi v tom není rozdíl, jenže já jsem už skálopevně přesvědčená, že právě ten proces výroby "s Bohem" dělá ten rozdíl, stejně jako jde dělat úplně všechno bez Boha, ze sebe (nebo v horším případě i s někým jiným).
Hranize ezoteriky a víry je prostě tenká, každý den se přesvědčuju, že napodobit jde dnes snad úplně všechno.

Suroviny jsem pořizovala v co nejlepší kvalitě, nejlépe bio od zavedených firem, ale ne u všech esenciálních olejů se mi to podařilo zajistit biokvalitu. 

Lahvičky s kapátkem a skleněné dózy jsem koupila na Allegru - chtěla jsem, aby se ty dva oleje nepletly, tak jsem pořídila záměrně dva různé druhy balení, ale je fakt, že tu dózu na olej sv. Michaela, jehož základem je kokosový olej, který v zimě tuhne, mám v těchto vedrech v lednici. V zimě to bude v pohodě i v pokojové teplotě - no nevím, co za balení je pro tento olej lepší, ale kapátko by v něm v zimě asi ztuhlo.

Pracovala jsem v gumových rukavicích s rouškou a skleněnou mísu, ve které jsem vše míchala, jsem předtím sterilizovala.

Před použitím by se oleje měly ozkoušet na předloktí kvůli možné alergii a uchovávat dobře uzavřené v chladu a temnu, ten tekutý je potřeba před použitím protřepat.

OLEJ DOBRÉHO SAMARITÁNA
se používá při epidemiích a všude, kam musím a je tam nemoc, případně na křížek na čelo (- dá se i koupit už hotový na Allegru z Polska, ale ne všechny recenze byly ok)
- nedoporučuje se dětem do 3 let a těhotným
Použití:
- kápne se na ušní lalůček, pokud jdu přímo mezi nemocné, tak pak i na hrdlo a obě zápěstí. Pokud má někdo citlivou pokožku, tak jen na chodidla nohou.
- pár kapek se může kápnout i na šálu nebo šátek k ochraně úst a nosu, k pomazání veřejí dveří
- ke zničení viru v prostorách stačí pár kapek do aromalampy (s vodou) nebo difuzéru nebo do obyčejnýho hrnce s vroucí vodou
Účinek oleje byl vědecky ověřen jako antibakteriální, antivirotický a antifugální.

Recept (základní, dělala jsem rovnou dvojitou dávku):
- 250 ml olivového oleje extra virgin (příp. mandlový)
- 10 ml rozmarýnového esenciálního oleje
- 10 ml citronového oleje (sicilský typ nebo citronová tráva)
- 10 ml hřebíčkového oleje
- 10 ml eukalyptového oleje (nejlépe radiata)
- 5 ml skořicového oleje (je silný)
Smíchat ve skleněné nádobě (použít rukavice) a plnit do tmavých lahviček.

OLEJ SV. MICHAELA ARCHANDĚLA
obsahuje geranium, které pomáhá v léčbě kožních chorob, ulevuje při bolestech svalů, je antibakteriální, antimykotický, antiseptický, používá se k čištění kůže, ulevuje při menstruačních bolestech, léčí rány, obnovuje buňky
Já ho používám i jen tak na zápěstí, když přijdu hotová z práce, geranium mi prostě voní a uklidňuje mě + na křížek na čelo.

Recept:
500 ml panenského kokosového oleje
5 ml esenciálního oleje geranium (muškát)
5 ml esenciálního oleje levandule

Hrozně mě to bavilo, prostě Pokoj.

Kromě techto olejů jsou v poselstvích doporučené další jednoduché prostředky: pití dostatku převařené vody k očistě organismu, med a denní příjem vitamínu C v podobě syrového zázvoru nebo česneku (co kdo lépe snese), česnek a oreganový olej nebo oreganový výluh jako antibiotikum, moruše jako čistič krve, pelyněk, ginko, velmi opatrně výluh borovicového jehličí na dýchací problémy, divizna, rozmarýn, hloh a echinacea při epidemiích... je to poměrně rozsáhlá tabulka včetně poznámek o použití a rizicích.
Našla jsem se i v poznámkách o pití převařené vody (každej se tomu diví, ale už asi 8 let to dělám a došla jsem k tomu jaksi spontánně, prostě ráno do žaludku něco teplého, ale když nemám byliny, tak prostě jen převařenou vodu, protože u ovocných a jiných konvenčních čajů jsem měla pocit velké kyselosti, a chutná mi to... :-) někteří lidi jsou hotoví z toho, když řeknu, že si dám čaj bez čaje :-).

A byla tam uvedená také svěcená voda při prolévání dýchacích cest (kdo četl moje lednové příspěvky o dutinách, ten ví...)
(jo, je to vlastně hodně mírně slaná voda, ale ta nesvěcená mi nic nedělala).

Je jasný, že bez víry je samo o sobě tohle všechno k ničemu (čímž nechci říct, že by to nepomohlo nevěřícím/nepraktikujícím), nefunguje to magickým a pověrečným způsobem.

Co jsem tak četla v těch poselstvích, zdůrazňuje se modlitba (v době pandemií hlavně k Předrahé Kristově Krvi), přežehnávání jídla apod.

Co s jarní cibulkou?

Drobný nápad, který jsem viděla kdysi u Surové dcérky, ale nechtělo se mi ho hledat, tak jsem to zkusila po paměti.
Provizorní foto, základem je palačinkové těsto, které se jen minimálně osladí.
Dávám na 1 vejce čtvrt litru ovesného mléka, špetku cukru a soli a čtyři vrchovaté lžíce špaldové hladké mouky (míchám nebo i nahrazuji pohankovou). Pokud je těsto moc řídké, přidám ještě mouku.
Na másle v pánvi nechám změknout jarní cibulku pokrájenou na jemné pruhy a zaliju lžící tamari omáčky.
Nakonec zaliju palačinkovým těstem a obrátím jako obvykle.
Jsou výborné i samotné, ale můžou se plnit i čímkoli dalším jako jiné slané palačinky.

Nanuky do ruky

Až v DM uvidíte zase tyhle sáčky, tak je berte, protože to je perfektní pomocník k uspokojení chutí dětí na něco studeného, aniž by dostaly nějaký hnus. 

Sice pořád jedeme na stálicích jako jsou okurkové nanuky nebo blesková broskvová, ale na cestách vedrem jsme se naučili i na vodové nanuky a jednodušší to už být nemůže.

Aktuálně jsou vyprodané, a jiné od konkurenčních firem ozkoušené nemám, takže příště nakoupím do zásoby.
Stačí naplnit mixovaným ovocem nebo jako my jakýmkoli džusem - nejradši máme DMkový džus jablko-mango.
Když je nenaplníte moc, jdou použít i vícekrát (jinak se roztrhnou u zavírání).
A hlavně se v mrazáku všude vejdou a nemusí se s nimi zacházet opatrně jako s formičkami na nanuky.

P.S. Ani tohle není spolupráce, jen to máme rádi :-).

Fakt jen tohle?

je nejčastější otázka na složení tohohle salátu, kterej dělám jako přílohu snad úplně ke všemu - k obědům, na grilovačky i na setkání  - už roky (spíš desetiletí).
Jen kousky ledovýho salátu, proužky mrkve naškrábané škrabkou, pidikousky jarní cibulky, sůl + čerstvě mletý pepř a lžíce majonézy: ta společně s kapkama vody z umytýho salátu udělá tu správnou emulzi.
Z kupovaných ale jedině Poličanka - ostatní majonézy mají moc výraznou chuť dosladka nebo dokysela.
Ale i bez majonézy politej oliváčem je moc dobrej.

Občas obměním tak, že přidám na tenká půlkolečka nakrájenou okurku nebo hrst rukoly, ale to spíš pro sebe, protože ho jím fakt často a pořád mi chutná.
Stejnej salát měli v La Mure, jen jiný druh listového salátu a s malým přídavkem hořčice.

Většinou po prozrazení, že je to takhle jednoduchý a tajemství tkví v méně je více, lidi řeknou: jo tak, já jsem ho zkoušel/a udělat a přidal/a jsem tam ještě papriku/zálivku/koření.

Tak nevylepšovat :-)... 

******************************

A protože mi dochází inspirace, co pořád vařit zvláště v bezmasých dnech a potřebuju na léto svůj repertoár rozšířit i o sytější obědový saláty (komplet se sacharidy, bílkovinami, semínky a ořechy),  zlákala mě reklama způsobující Pavlovův reflex na (nejen) salátové zálivky Fermato. 

A i když s nimi samozřejmě jako s nikým jiným nemám žádnou spolupráci, nemůžu jinak, než zálivky doporučit, neb jsou prostě skvostné a přesně jak slibují, návykové. A hlavně fermentované!
Na první lžíci mi chutnala asi nejvíc shiitake, ale těžko hledat vítěze, všechny jsou vyladěné.
Asi budu muset udělat zase nějaký projekt a vykoumat to v domácích podmínkách :-).

P.S. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že po Aničce, která je od malička zeleninovým závislákem asi i Ema "suchá těstovina" přišla na chuť zelenině :-).

Nové pomazánkové stálice

Zkusili jsme a okamžitě zapadly do stálého repertoáru (takže je dělám skoro furt).

HRÁŠKOVÁ

Stačí jen na kousku másla nechat změknout balení mraženého hrášku (v sezoně samozřejmě lze podusit čerstvý), osolit, opepřit, nechat vychladnout.
Pak už jen rozmixovat s oblíbeným pojivem (využiju, co zrovna mám - lžíce zapomenutého žervé, zbytek smetany, majonéza ... při dietě lze naředit i jen rostlinným mlékem a kapkou oleje do požadované hustoty a taky je výborná).

Na svačinu ideál se zeleninou a k večeři chleba opeču a všem vejcomilným přismažím vajíčka (a nemusí to být jen volská oka, ale třeba vajíčka na pánvi nakrájená na pruhy a nadělená na topinky s pomazánkou).

Za inspiraci díky panu Cuketkovi, který třeba jindy místo hráškovky pod vajíčko poklade topinku na pruhy naškrábaným a na másle podušeným chřestem a prostě to funguje.

POMAZÁNKA Z UZENÉHO TOFU

Jak už jsem někde psala, tofu využívám jen občas a když, tak marinované, jednou Lukor ale koupil omylem uzené.
Vzpomněla jsem si, že na spolču z něho někdo dělal pomazánku a popustila uzdu fantazii (no, popravdě moc ne, ochutila jsem ji jako vajíčkovku :-) ).

Takže jsem uzené tofu jen nastrouhala na jemném struhadle, přidala kousek pokrájené jarní cibulky, jednu kyselou okurku, maličko plnotučné hořčice a spojila Poličankou.

Všichni na ni pořád chodili a nemohli se shodnout, jestli to je vajíčková nebo rybičková :-).

 "ŠKVARKOVÁ" BEZ ŠKVARKŮ (z pohanky) 

Zní to strašně zdravě, ale chutná i škvarkožroutům :-).

Hrnek mechanicky loupané pohanky (kroupy) jsem vařila 20 minut ve dvojnásobku vody se solí, pepřem, sušenou paprikou a sušeným česnekem a nechala dojít (voda se téměř vypaří), po vychladnutí jsem nechala vykapat vodu úplně na sítku.
Na oleji jsem osmažila nadrobno pokrájenou cibuli (můžete přidat i nějaký ten pokrájený stroužek česneku).
Pohanku jsem ochutila majoránkou, přidala lžičku plnotučné hořčice, kousek pokrájené jarní cibulky a přidala i osmaženou cibuli. Rozmixovala jsem a do hotové pomazánky nastrouhala ještě dvě malé sterilované okurky.

Pomazánka z pečené dýně a mrkve s mandlemi

kterou vymyslela Karel (díky!).

Jedna z mála pomazánek, kterou jedí opravdu všichni a která mě během omezování masa fakt zasytí.
Chodím si ji mazat i na slané krekry :-).
Poměr pouze přibližný.

POMAZÁNKA Z PEČENÉ DÝNĚ A MRKVE S MANDLEMI
- půl menší dýně hokkaido nakrájené na větší kostky, upečené s kapkou oleje, solí a pepřem doměkka
- dvě střední mrkve pokrájené na kousky, upečené společně s dýní
1 větší vařené vejce
1 větší hrst pomletých mandlí nebo jiných ořechů, semínek apod.
sůl, pepř, sušený česnek a sušená paprika podle chuti
velká lžíce ovčího jogurtu a přibližně stejné množství majonézy (jedině Poličanka, však víte, ale jde to i bez ní :-) )
několik lžic olivového oleje k lepšímu mixování

Pečený květák s cizrnou a brambůrky na hummusu

Brambory moc nesmíme, ale těm novým se nedá odolat, a tak jsem tohle jídlo už párkrát dělala.
Malý přepůlený vydrhnutý brambory, cizrna (vařená nebo z konzervy), růžičky květáku.
Poprášit moukou, ochutit oblíbeným kořením (dala jsem cibulovou sůl, sušený česnek, sůl, pepř a trochu kari) a polít olejem.
Zamíchat, vysypat na plech vystlaný papírem a dokřupava upéct (nejlépe na horkovzduch). Podávat na hummusu (může být trochu řidší) politý trochou oliváče. (na foto chybí koriandr, ale i tak je to slast.)

Recept na hummus TADY, tady stačí k servírování jen samotný bez polévání majdou :-).

Příště zkusím využít bílé fazole, ať je to víc košér :-).

Jednoduchá dietní úprava klasických jídel s masem

Toto už není moc aktuální a pardon :-), ale je to poslední příspěvek z cyklu, který jsem měla připravený.

Ještě chystám souhrnný příspěvek o polévkách, ale to až časem. 

Minimálně jednou týdně jsme si dávali pečeného pstruha (objednávám ze Scuku od Rybí zahrady) s rýží a salátem (a s kombuchou, mňam mňam), bylo to moje oblíbený jídlo před pátečním půstem.

Občas je ale potřeba udělat změnu. 

Takže štika na másle (nejsem na to pyšná, ale akce Lidl) s dýňovotuřínovou kaší.

Sekaná, jak jsem ji byla zvyklá dělat dřív, jen z krůtího masa (mleté krůtí maso opět ze Scuku), zahuštěná a nastavená syrovou červenou čočkou. Nastavuju často a ráda, kapustou či jinou zeleninou...

Krůtí mleté maso se dá využít dobře i na krůtí kuličky s tomatovou omáčkou (pro nás zcela výjimečně ze zaručeně zralých a loupaných rajčat) - recept TADY.  Nebo s ním udělám výjimečně chilli.

 

 

Nevábné foto, ale dobré sváteční jídlo - kuřecí nebo houbový řízek v hrašce a rýžové "strouhance" + těstovinový salát z rýžových těstovin (mám ráda kombinaci s pečenou cuketou a jarní cibulkou, s čerstvou salátovou okurkou a ledovým salátem a paprika buď čerstvá nebo přidaná k cuketě na pánev), ale už jsem zkusila ochutit těstovinový salát stejně jako bramborový a není to vůbec špatný!

 

 

Smažené rýžové nudle s  kuřecím nebo krůtím masem (tofu), zeleninou a vajíčkem

nejoblíbenější jídlo holek a stále tu není :-)

Potřebujeme:

500 g balíček užších rýžových nudlí (ale máme rádi a občas děláme i soba nudle)

1 - 2 větší cibule

3 větší mrkve

3 jarní cibulky

půl hlávky menšího čínského zelí nebo ledového salátu 

cca 0,5 kg kuřecího nebo krůtího masa na nudličky (nebo balíček marinovaného tofu, ale jsou výborné i bez masa a bez tofu jen se zeleninou a vajíčkem)

olej

sojová omáčka Tamari, pepř

cca 4-5 vajec

Nudle uvařím v osolené vodě podle návodu na obalu.

Maso nakrájím na nudličky, mrkev škrabkou na julienne nudličky (dlouhé úzké proužky), čínské zelí nebo ledový salát na drobné nudličky, cibulky na úzké proužky, cibuli na jemné klínky.

Ve woku (někdy dělám vše ve dvou pánvích, je to pohodlnější a pak vše sesypu do jedné nádoby, beztak toho dělám na dva dny) rozpálím olej a osmahnu na něm zprudka maso. 

Když je opečené ze všech stran, moc nečekám a "osolím" ho jen tamari omáčkou, sama je slaná. 

Pak přidám všechnu pokrájenou zeleninu a zase "osolím" tamari omáčkou, většinou rychle zavadne. 

Když je zelenina měkká, ale pořád lehce křupe, přidám plyn a naliju do pánve rozklepnutá vajíčka, nechám rychle ztuhnout a přimíchám rýžové nudle.

Ztlumím plamen a vše ještě nějakou dobu opékám, případně dochutím tamari omáčkou nebo pepřem.

Kam dále:

 

Francouzské "brambory" nebo masíčko s kaší? - jedině z tuřínu: recept zde.

 

Pečené kuřecí/krůtí stehno se zelím/špenátem a dýňovými noky. 

Šunkafleky - jen žitné fleky, místo uzeného krůtí maso a zelenina, taky lze i bez masa.

 

 

Takže houby zle, ne? :-) ♥

Koláče a dezerty nejpoužívanější - souhrn

V létě jsem dělala jednoduchý koláč s ovocem (těsto vydá na dva tenčí koláče):
Staré známé těsto, jen "na žitno":
300 g žitné chlebové jemné mouky (část občas pro zjemnění nahrazuji hladkou špaldovou podle stavu Ančina ekzému)
špetka soli
130 g rozpuštěného másla/Alsany
8 lžic studené vody

Zamíchat, prohníst a namačkat do dortové formy vyložené pečicím papírem. Propíchat vidličkou, upéct.
Na to ovoce nebo kompotované ovoce, ovčí jogurt a "zdravá čokopoleva" (datlový sirup + kokosový olej + nejlépe nepražené kakao přibližně ve stejném poměru ve vodní lázni prošlehané a nalité na koláč, vychlazeno).

Podobný koláč můžu udělat i jablečný s karamelem (recept tady).

Updatovaný tvarohový kremeš - místo listového těsta jsem použila těsto z předchozího receptu, je třeba ho propíchat, aby se nevzdouvalo, na to nakrouhané slaboulinké plátky oloupaných a okrájených jablek, aby byl výsledek sladší, na to nalita hmota:

500 g ovčího tvarohu (už jsem dělala i tvarohový kremeš bez tvarohu - vlastně i bez vajec), 2 vejce, sáček vanilkového pudinku, čtvrt litru ovesného mléka, 100 ml slunečnicového oleje, osladit povoleným způsobem výměnou za 100 g třtinového cukru (karamelem, stévií, xylitolem nebo erythtitolem). 

Upečeno dozlatova.

 Jahelné kuličky - na Vánoce i během roku - recept TU .

 Recept na žitný štrúdl je TADY.

Tyhle mrkvové šátečky budou chutnat na Vánoce stejně jako kdykoli jindy v roce.

 

Recept na vločkový dort s jablky, pudinkem a ořechy (dělám ho už na velký plech) je TADY .

Kromě slavnostního litého perníku se u nás zabydlel velmi podobný recept na perník s jablky:

2 vejce utřu s
100 g třtinového cukru, sladěnky nebo jiného alternativního sladidla, přiliju
125 ml slunečnicového oleje a postupně přilévám
500 g ovesného mléka střídavě se sypáním sypké směsi po částech:
450 g žitné chlebové mouky
+ 100 g hladké pohankové mouky
+ trocha kakaa (v receptu jsou 2 lžíce)
+ lžička jedlé sody a balení prášku do perníku, nejlépe bez fosfátů (nebo prdopeč a perníkové koření).

Nakonec přidám do těsta 2 oloupaná a nastrouhaná jablka a upeču na naolejovaném a vysypaném plechu.

Na upečený perník naliju "zdravou čokopolevu" (datlový sirup + kokosový olej + nepražené kakao v přibližně stejném poměru) a posypu strouhaným kokosem.

***********************************

Žitnou mouku jsem vyměnila i v perníčcích a hodlám vyměnit i v receptu na sakrajdu.

Jednou za čas, cca jednou měsíčně, ale upeču i něco se špaldou, třeba bábovku , mrkvový dort, jablečný nebo jiný crumble podle sezony - mouku nahrazuji dalšími vločkami nebo buchtu s želé (výjimečně v létě).

Jak už jsem napsala minule, díky půstům to sama řešit nemusím, ale kvůli Aničce tu pšenici prostě omezujem.

Kam dál?

Třeba bez mouky, bez cukru (slazené datlemi), fazolové brownies.

 Zmrzlina. 

Nebo zkuste projít celý kanál Sladkosti, třeba tam najdete něco, co můžete nebo vás to přivede na nějaký nápad.