Staré novosti

K práci na bytě jsme tehdá dostali vyřazené židle od Lukora z práce + ještě jednu zachráněnou před výhozem:

Po odstranění kil malty (díky, dědečku!) dostaly před pár týdny nový nátěr.
Žlutá šla do mýho ložnicovýho odpadního pracovního koutu, aby ladila, žejo. 

Dosavadní putovní červená šla spolu s novou-starou modroučkou (náhoda asi, že se sešly dva stejný typy) k dětem.
Po dvou letech mají v pokoji na čem sedět, sociálku na nás ;-).
Dřív nějak nebyla síla.
Dalo mi hodně práce zabrat jakžtakž výřez bez bordelu.

... a kávový hrnky zachráněný z chalupy před vyhozením (prý byly tehdy jediný dostupný = neoblíbený), to když jsou obsazený ty od Soni .
Mám ještě dva páry, chlapcům do výbavy, víc jich neužijeme.

Recyklace oujé!

Z deníku bydlenky

Některý příspěvky jsem po stěhování rozepsala a pak tu dva roky oplendovaly nepublikovány...

Tak jen pár postřehů, kdyby se někomu hodily.

Výzva první: sedačka.

Myslím, že lepší sedačka co do poměru cena : výkon než Manstad z Ikea není a všechno, co Ikea začala vyrábět po ní, už beru jako náhražky. 

Takhle vypadala jako cca devítiletá po stěhování naše Manstad (po péči obou dětí a mým trojím zašívání) :-).

Do novýho bytu jsme chtěli podobnou - sice už asi letí něco jinýho, ale my si ji oblíbili a krásně se na ní spalo.
Prošli jsme ze zoufalství i bazary, že bychom vzali i nějakou zachovalou použitou, protože od té doby se nám žádná nelíbí nebo není praktická nebo nemá úložnej prostor nebo ... atd.
Začali jsme pátrat i v jiných cenových hladinách, když přišlo řešení úplně odjinud.
Takhle vypadala před dvěma lety naše Manstad po potažení pratelným potahem od Profitextilu .
Nová sedačka!

No a takhle vypadá teď.
Stále jsme bez nápadu na náhradu.
Byla jsem naposledy na školení v Praze a byla potřeba poohlédnout se po nějaký slušný dece nebo přehozu ...
Ty polštáře se k nám přidaly cestou :-)...

Pozdě, ale přece.

Výzva druhá: Lampičky.
Od té doby, co jsme přestěhovali ložnici , se nezměnilo vůbec nic (až na můj recyklovaný stůl hned poté).
Do postele obvykle padám tak utahaná, že mi ani nepřišlo na mysl řešit lampičky.
Ale Lukor řešil.
Vysnil si krásné, designové ... lampy. Se zabudovanou nabíječkou i bezdrátovým nabíjením.
Ovšem řešil je tak dlouho, že jsme přijeli do Ikea a řekli nám, že je už půl roku nemají, neb u nás o ně není zájem.
Takže představy vzaly v mžiku za svý. Když jsem ale viděla, kolik by podobný lampy zabraly místa na mým pařízku (a taky nemám ráda zbytečný průtahy), vzala jsem zavděk podstatně levnější verzí na klipsně, který bych si normálně ani nevšimla.
A stačí! Jde i přivrtat na stěnu.
Číst můžu a budu, až budu na to mít sílu :-).

A ten retro kabílek mě baví :-)...

Tak to je asi tak vše, co se u nás od stěhování událo (co jsem chtěl říct o válce ve Vietnamu) :-)

Jak šel čas v kuchyni

Dřív se mi stávalo celkem běžně, že jsem něco dloooouze vybírala, pak po koupi a sestavení zjistila, že jsem si to celé představovala tak nějak jinak a hned našla spoustu nedostatků, který udělám příště určitě jináč.
Nevím, jestli je to tím časem na rozmyšlenou, který jsme měli (3 roky, kdy jsme čekali až se vystěhují původní majitelé) nebo jsem nějak dospěla :-), ale i když jsem se zase děsila, jak budou všechny vybrané věci vypadat společně, po půl roce zátěžovýho užívání kuchyně jsem nenašla nic, co bych na ní změnila. 
Halelujááááá ;-) (fakt nemám představivost a Lukor ze mě nemůže, když mu říkám, že by bylo nejlepší, kdyby mi ke všemu rovnou postavil model a vybarvil ho přesně těmi danými barvami).
Vlastně bych neměnila na bytě vůbec nic a jsem překvapená, jak velký vliv na psychiku má uspořádané prostředí. 
Každý den si užívám fakt, že má každá věc své místo, i když si nedělám iluze, že nebude časem vše jinak :-). 
Teď je byt malý akorát na pohodový úklid a prostorný akorát tak na pohodlné rozmáchnutí a o to budu usilovat i nadále :-). 

 

Všechno zařízení kuchyně jsme vybírali v prvé řadě funkční (tak jako v celém bytě jsme volili více prostoru na úkor množství věcí), taky podle našich ne neomezených finančních možností (do trvalejších věcí jsme investovali trochu víc), až pak byl na řadě vzhled.

Ano, i naše kuchyň je bílá (matná), nic origoš.
Líbí se mi šedivé a černé kuchyně, ale poučili jsme se z bývalého bytu a neubírali už tak tmavému prostoru světlo (o praktičnosti ani nemluvím, na tmavším dekoru bylo všechno vidět).
Bílou oceňuju i teď, když se začíná brzy stmívat, cítím se v ní fakt dobře.
Snažili jsme se kuchyň udělat co nejvíc nadčasovou a nezdobenou, i když nevím, jak to s tou okoukatelností bude v případě dlažby za ní :-).
Prostě jsme jen poskládali všechno, co se nám líbí, vedle sebe (máme rádi jednoduchost) společně s tím, co jsme už měli ze starého bytu.
Moje úchylka na šedou, která se mě nepustila ani po deseti letech, je zřejmá :-), dokonce se dneska i nosí, ale to nebyl záměr, já budu mít šedou i za dvacet let :-).
Ta barva mě uklidňuje a baví mě její kombinovatelnost, v tomto případě jsme ještě přitmavili :-) (skvělý je, jak tmavá barva prohlubuje prostor).

Kvůli malému prostoru, do kterého moc nepasuje ikeácký modulární systém a také proto, že jsme už kdysi ve starém bytě porovnávali ceny a kuchyň Ikea vyšla minimálně nastejno jako kuchyň na míru, jsme volili druhou možnost.
Nejvíc jsme asi investovali do přírodní podlahy (marmoleum), ale pravděpodobně bychom si ji nemohli dovolit, kdyby nám ji nedělal známý. Přiznám se taky, že jsem povrch marmolea očekávala odolnější (to je asi ten zvyk na zátěžové lino), ale kvůli přírodnímu složení bych ho vybrala i přesto znovu.
Obklad jsem chtěla původně jednobarevný, nejlépe bílý, ale nějak jsem si nemohla vybrat - nakonec, když už měli ve Vinci na kusy přesné množství slinuté dlažby, kterou jsme si v akci vybrali do koupelny, nechtělo se mi už nic vybírat a jen jsem doufala, že to všechno nebude moc divoký.
Za tuhle investici jsem ve finále moc ráda, protože šedá Krea se opravdu skvěle čistí a v porovnání s namáhavým (spíše marným) čištěním minulé (původně koupelnové) mozaiky, hlavně jejích spár, se to nedá srovnat.
Kuchyň fyzicky vyráběl pan Kolář, kterého mohu doporučit, pracuje také pro jedno kuchyňské studio.

A tady už je časová osa :-):

Data už jen velmi orientačně, přesná se pokusím dodat, pokud je vůbec najdu:

někdy kolem 17. 12. 2015:

Fantom polapen :-), seznamte se, děda Mirek :-).

 21. prosinec

Leden 2016

Únor 2016 

Březen 2016

3. duben

Tatíčkovy zlepšováky :-).

14. duben (už týden bydlíme)

Jako bych cítila až tady vůni těch stromů za oknem ...



No a asi v půlce dubna měla kuchyň finální podobu (dlažbu jsme zaspárovali až v září):

Deset let starý rozkládací stůl z Ikea zbavený nohou (ale jde i znovu sestavit v prostoru) ještě nějaký čas poslouží.

 

Stejně tak židle.

Bílý jednoduchý hluboký granitový dřez, to aby nebyl vidět vodní kámen. Funguje to. Stačí ho jednou týdně vyčistit octem a je jako nový. Všechno čistím octem, takže pro mě ideální. K tomu je ještě odolný.

Masivní dubová deska je z Fortexu z Černé za Bory. Zbožňuju vůni lněného oleje!

Masivní plynové litinové vařiče s jednoduchým ovládáním a snadnou údržbou na bílé desce Bosch můžu doporučit.
A nemůžu mít jiné utěrky než tmavé, jinak by vypadaly ... no, nechutně.

Keramika Soni Malinové a andělík od Ilonky (bylinky bohužel povětšinou na konci léta zdechly).

Z ložnice.

Odnož liány přinesl Lukor z práce a za pár měsíců vyrostla bezmála o dva metry. Prý se doplazí ke zdroji světla a tak zůstane.

Můj "vejminek" (u trouby) a taška na tříděný papír :-), sorter na ostatní odpad je ve výsuvu pod dřezem. Variabilní vozík je Stenstorp z Ikea.

Už se nestává, že by přišla návštěva a já byla v kuchyni odříznutá.

Mám spoustu prostoru na pohyb.

Každý den si říkám, jak je to dobré.
Jen takhle uklizený to je tak jednou do týdne... a když děláme čaje, stojí to teprv za to :-).

Rád vařim

"  a vim, že to umim a holkám se to lýbýýý ... "

Další z restů - kuchyňka, která čekala v hlavě na realizaci asi půl roku.
Dočkala se u příležitosti Aniččina svátku, jinak bych ji tam nosila ještě dlouho.
Focena v tmavém koutě, takže foto nic moc.

Starý noční stolek z Ikea - osm let sloužil a teď ho nahradil březový pařez :-), ale pro ty škrábance a omlácený a otrhaný spodní šuplík si už zasloužil dostat novou funkci.
Od začátku do konce jsem to měla vymyšlené a naplánované tak, že bych celý polep vlastnoručně vystříhala, ale pak se do toho vložil Lukor a přesvědčil mě, že vyříznout samolepky na plotteru bude jednodušší.
No, vypadá to líp, uznávám.
Podklad tvoří bílá samolepka - kromě trouby, ta je z černé a šedé.
Hořáky a čudlíky se nalepily na podklad.
Horní poličky jsou ty na kořenky z Ikea, chtěla jsem je do kuchyně, ale pak jsem kořenkovou otázku vyřešila jinak a zbyly mi.
K tomu nádobí lety nasbírané, šálky z Ikea, a hlavně luxusní potraviny od Zuzky.

V hlavě to nosí člověk takovou dobu a proměna pak trvá tak čtvrt hoďky :-).