Bržděníčko, brždění

tradičně na hlavu.
Ta by chtěla a vyčítá si "promarněný" čas, ale tělo a nervová soustava (neustále v módu ohrožení) už nemůže. 
Plus pocit, že už nikdy nepřestanu bejt unavená.
Vím, že to každý rok přijde, i vím, že to přejde, a stejně jsem jako vždy hrozně překvapená a napjatá, jestli to teda skončí.

Ještě, že Někdo umí využít i mých závislostí... ;-)

 Starší odjely na tábor, příležitost k roční deratizaci... tu jsem zvládla ještě z posledních sil.

Tak co s tou naší chalupou? Náš o. Pavel měl čas až v srpnu. 

Měla jsem během růžence pocit, že mám zkusit oslovit kněze ve farnosti, kde je chalupa, i když to bylo dost na poslední chvíli.

Ihned souhlasil a odsloužil nám mši ještě ten den ♥. A zůstal i na gril.

Rychlá příprava, tvořím playlist... i rodiče dorazili.

 

Celý večer jsem měla pocit, že ho odněkud znám... a pak mi to došlo! 

Svatba sestřenky! (dlouholetí čtenáři vědí...)

 

Souzněli jsme tak, že jsem se musela držet zpátky, abych neřekla "něco moc".

Jezdí skoro na ty samé akce, kázání bylo o jeho prorockém snu, který měl o naší chalupě.

Přišlo mi to jako zázrak. 

Navíc se taky modlí za uzdravení. 

Když jsem se zmínila o mé zkušenosti s uzdravením po konferenci s Mary Healy, a že mi přišlo, že mi to naši kněží moc nevěří, vylezlo z něj, že v době mého svědectví u nás v kostele u nás zrovna pobýval na jedné duchovní akci a náš kněz se ho po té mši ptal, co si o tom mém uzdravení myslí.

A on mu prý řekl, že to je úplně normální... :-) ♥♥♥ 

 

Pobyli jsme tu dva dny...  

 

Taková krásná Panna Maria (ale ty doplňky...)

Na chalupě byla taková zima, že jsme ani nezůstali na prodloužený víkend a po dvou dnech jeli. 
V pondělí jsme vyjeli na výlet do Žirče a Dubence už z domu, s umytou hlavou :-).  

Neplánovaně na borůvky.

... a za Aničkou Tomanovou, tentokrát do Dubence.

Ten kontrast lakšry penzionu na bývalé faře s jejím odkazem byl do očí bijící.

Pohřební služba Jaroměř... Ta naše.

A toho kostela je škoda.

Doma experimenty s borůvkama, abych teda vykázala alespoň nějakou činnost :-).
Chésekáke podle Bajči :-) ...

Nadrcené máslovky či jiné sušenky s máslem podle oka (receptů tady mám už tolik, že je mi trapný to omílat - prostě balení clubek + cca 3 cm plátek másla rozpustit a smíchat, natlačeno do formy 24 cm).
Náplň: 1 tvaroh ve staniolu, 1 balení ricotty, 5 lžic třtinového moučkového cukru a jedna dotuha ušlehaná šlehačka na závěr opatrně vmíchaná...
Na to borůvky, čokopoleva = tabulka hořké čokolády s půl kelímkem smetany rozpuštěná a nalitá... ach! 

 *************** 

... a virální koláčky z rýžovýho papíru, který jsem dlouho chtěla zkusit. 

Jako není to žádná vysoká gastronomie, ale funguje to a je to blbuvzdorný, třeba při dietě. 

Dělala jsem jen na zkoušku a z jednoho rozšlehaného vejce s trochou ovesného mléka (asi jako na trojobal) jsem udělala 4 koláče (na každý koláč jsem dala na sebe 2 ve vajíčku s mlékem omočené rýžové papíry, aby udržely náplň).
Ty sušenky jsou Bebe dobré ráno, ale jde použít jakékoli sušenky, mají za funkci to osladit, a nasát tekutinu.

Sušenky, Skyr, borůvky.

Makosaurovi bez borůvek.

Jakkoli zamotat okraje (jde to hezky, když se pracuje rychle), pekla jsem na 180 °C dozlatova a na závěr chvíli na horkovzduch.

Sušenky tam ve finále nejsou cítit, zkusila jsem ale i jeden bez sušenek a taky to šlo - rýžový papír vše udržel, jen je potřeba Skyr něčím osladit, pokud nejste úplně cukrfrí. 

****************************************************************** 

... nakonec jsme si tedy přivezli starší děti z tábora.
Měly ho na téma filmu Největší Showman, což je dost nosný téma. 
Jejich nová hlavní vedoucí je teda šikovná velmi, hleděli jsme nejen na závěrečné prezentaci, co s nima všechno zvládla. 

Stroj splněných přání je nejvíc, u deníku jsem polkla a nad Hlasatelem jsem se doma chlámala jak prdlá. 

 Úplně to na mě dýchlo a vonělo to, jako když jsme jezdili my...♥

************************************************************************** 

... takže tímto hlásím, že 14 dní už bylo řádně promarněných... a teď bych prosila to "rozprávání"... :-)

20

20 let spolu (17 let manželství snad v září) jsme oslavili o víkendu před začátkem prázdnin úklidem chalupy.
Vymést pavučiny a prach, vyluxovat, vytřít, povléct, vydrbat koupelnu i trampošku, posekat ... a bez dětí, ach! :-)
(ale jo, den před úklidem jsme slavili i jinak ;-) )

Vypadaly bohužel líp než chutnaly, no.

V týdnu ještě poslední rozlučky, výlety, koncert, párty ve školce, moje preventivní prohlídka a objednání ke všem zanedbávaným doktorům před návratem do práce, konečně absolvovaný propadlý očkování i krevní testy (ok).

Přesadit darovaný kytky u salíků, vyzvednout léky, zazimovat kombuchu, sbalit... a po výzu, pizze a zmrzce hurá na základnu.

Moje každovečerní procházka a vydýchání:

Chodím si sednout jak důchodec :-).

 

Jaká krása, když přestanou večer jezdit do Krkonoš kolony aut.

... a zpátky do chalupy.

V sobotu výlet i s bráchovou rodinkou a s vozíkem pro švagřici na Strašidelnou Bažantnici, jako již každoročně. Peklo a démony jsme vynechali a ve vedru vlastně ani do cíle nedošli.

V neděli žehnání aut před dovolenkou... a oběd u Červinků a zpráva, že švagřice po modlitbě sundala ortézu, děkujeme, ach nebe ♥.

 V pondělí se za náma přistěhoval od táty i zbytek.

Následovaly líný dny plný spánku (jak pro koho teda, ale my s naším oknem zabedněným kartonem jsme ho měli dost :-) ), líných snídaní i jídla venku, velkých hrnců, procházek, zmrzliny i bláznivých her. Děti byly skvělá banda.

Setkání třetího druhu cestou od Panny Marie.

Roubenku před našimi zraky poslal k zemi bagr.

Od mamky.

Výzdoba z darů chalupářské zahrady. Pořád to tu voní novotou, to se neomrzí.

Nebe a léto budiž pochváleno, máme se TAK dobře. 

A pokud chcete vidět i nějaké ty gesichty, račte rovnou ke mně :-).

Dodělávky

 chalupářské, když byly větší děti se salíky na táboře.

 

Temný kout v patře chalupy, kde se hromadilo haraburdí.
Na velký vaření to není, ale když se sejdeme na chalupě všichni, je fajn, když se ranní a večerní nápory v kuchyni, kam se už ani všichni nevejdem, trochu rozptýlí.
Na ohřátí mlíka/kaše pro mimi, uvaření našich lektvarů do termosek, na ranní kafe a vejce to stačí. 

Větší část minulýho týdne jsem byla s Maki na chalupě sama, ve vedrech ideál.
Lukor se potil s předělávkou dětskýho pokoje, kterej dotáhnem a "vykydáme" tento týden, neb jsem se na chvíli zbavila i přísavky nožní :-).

Za ten týden se dost posunula. Víc rozumí, občas i poslechne :-), je víc parťák a pomáhá, kromě dudáku, kterej jsme ztratili před měsícem a už to šlo bez něj, začíná konečně chodit s nočníkem a skoro bez pomoci se nají.
Její radost je nakažlivá - tleská a nejčastěji řve "jóóó", "mňáááááám!" nebo "tááát/dýýýýý" když něco hledáme a najdem.
Jinak je stále vostrá jako břitva - kouše, štípe, už spáchala i atentát :-).
Kolem kostela nasbírala velký šutry (nevšimla jsem si, že si je nechala) a pak je uprostřed mše mrskla vší silou doprostřed kostela...
Neustále chodí až ke Zdroji a není snadný nenechat ji hrabat v hostiích. I v těch konsekrovaných, když stojíme ve frontě, protože je hrozně rychlá, tak jí musíme držet ruce :-/.... Kvítko.
V nosítku už nevyvádí a vydrží u babičky. Uff.

Po návratu z tábora jsme byli zase na chalupě, neb čekáme na matraci do dětskýho pokoje.

Zvládli jsme ve vedru Besedické skály (hospůdka Na terase v Besedicích má pořád nejlepší knedle - jak ty slané, tak borůvkové) a borůvky ve skalním městě a z nich borůvkovou buchtu s kokosovou posypkou.

 

 

A hodně cest ke slepicím, na zmrzlinu, výlet do "Krajčova" kostela v Chotěvicích.

A taky pár burgerů u Filip´s burger - i když jsem na to nikdy moc nebyla, vřele doporučuju zastavit u týhle nenápadný boudy na cestě z Krkonoš na Horkách u žirafy - paní Maruška udělá cokoli si přejete (najedí se i vegetariáni a vegani) a k tomu má ještě ty nejkřupavější hranolky, co jsem kdy jedla (byť to podle některých fotek tak nevypadá).

O pár fotek víc si dávám k sobě.

Přelom roku školního

... a prázdnin. 

 

Strašidelná Bažantnice letos v dřívějším termínu a ve velkém hejnu (přijel i brácha s rodinou).

... a po výzu vyčerpaný přesun na chalupu.

... takový to, když už prokaučujem vhodnou dobu odjezdu na výlet. Tak jen procházka k PM.
Což se stává často :-).

Po Stopách Hanče a Vrbaty.
Andulí prej "na něco sme koukali ve škole, ale já myslela, že to je vymyšlený".
Takže večer filmovej večer.
V tom filmu je všechno.
Vytrvalost, přátelství, pochopení doby Rakouska-Uherska, odsunu Němců i komunismu.

Kdykoli přijedem na Kumburk, dobrovolníci míchají maltu.
A na hradbách jako vždy pestrej život, jak fauna, tak flóra.

Dlouhý večery a pozdní obědy a obžerství všeho.
Hodně fotek zase u mě.