Návrat

Pouštní hory a pohled do přírodní rezervace Dana.

 

"hochalpenstrasse" :-) :-) :-)

Hejna krkavců a psů.

Káva s výhledem a se smečkou psů v zádech.

Realita žití.

Na jihu se dalo u Mrtvýho moře kdekoli zaparkovat a vykoupat.
Tedy pokud seběhnete v dobrých botách dolů a vezmete si s sebou lahev sladký vody na oplach, aby se vám nevytvořil po těle slanej sliz. 
Utopit se nedá, konzistence je spíš emulzní než vodní, dlouho to není k vydržení. 
Před koupáním se neholit a pokud možno neodřít :-).
Severněji už byl plot, byť děravý, a v resortech úplně na severu si za koupačku solidně zaplatíte (až v řádech tisíců).

Hora Nebó.

1 Mojžíš vystoupil z Moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy; ta je naproti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan,

2 celý kraj Neftalího i zemi Efrajimovu a Manasesovu a celou zemi Judovu až k Zadnímu moři,

3 i Negeb a okrsek Jerišské pláně, Palmové město, až k Sóaru.

4 Pak mu Hospodin řekl: "Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Dám ji tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam."

5 I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi.

 

Z hory Nebó je výhled do údolí Jordánu, na Jericho a hory Judské pouště.

... nu, a dál už to znáte :-).

Wadi Rum

neboli Měsíční údolí.
Sraz jsme měli v návštěvnickým centru ve vesnici Rum, jenže jsme ho nikde neviděli, tak jsme skončili u islámskýho hřbitova :-).
V nejbližším kempu zavolala obsluha do našeho Panorama Wadi Rum kempu a přijel pro nás Mohamed, vzhledem vypadající tak na 14 let, vytlemenej jak po požití hopsinkový šťávy. 
Tvrdil (po celej pobyt), že mu je 18 :-).
Zaparkovali jsme auto v kempu blízko pouštní silnice a pokračovali dál jeho džípem.
Kempy rozeseté po poušti nabízí podobné služby za velmi podobné ceny (až na ty lakšry), takže je asi jedno, do kterého se vydáte, nám vyhovovalo, že je Panorama kemp opravdu maličký.
Tvoří ho 6 stanů pokrytých typickou černobílou látkou z velbloudí srsti, společenská místnost s terasou a matracemi, kde se podává jídlo, případně se křepčí a zpívá za zvuku beduínských nástrojů a překvapivě čisté umývárky se sprchami. 
Vodu sem zaváží cisterna podle toho, jak s ní návštěvníci plýtvají.

Sotva jsme se ubytovali, vyrazili jsme s Mohamedem na projížďku džípem, vyškrábali se na pár skal, brodili se červeným pískem a řvali při zběsilý jízdě dunama s několika více či méně turistickýma zastávkama.
Nakonec jsme zastavili na hřebeni, ze kterýho se dal pozorovat západ slunce.
Beduíni z různých kempů během několika minut posbírali suché chrastí a uvařili na něm čaj. 
Jo, tak je to turistický, ale hezký.

Velbloud - sebevrah (vrhnul se nám pod kola, přestože měl svázané nohy a byl tak "zabržděný" :-) )

"Petroglyfy" - pozůstatek dávných civilizací.

Když slunce zapadlo, půjčil Mohamed džíp Lukorovi a dali jsme se na zpáteční cestu.

K večeři se podávalo maso, rýže, brambory a zelenina, udělané v "písečným hrnci" - zakopaný do písku s rozžhavenými uhlíky.
Po něm následovala španělsko - kanadsko - arabsko - česká družba mezi celkem 5 návštěvníky kempu při čaji a šíše (kterou si dala jen obsluha), tance vedl i nadále naspídovanej a vytlemenej Mohamed (kdo jinej :-) ).
Spát jsme šli jako poslední až poté, co jsme si lehli na skálu pod hvězdný nebe v pouštním tichu (už vím, jak to myslel Orko ve svý knize Modlitba argentinských nocí s tím vysíláním zdrávasů naslepo).

No a po snídani už to stáčíme zase na sever ...
Osobní fota zas u mě :-).