Kofilák pro ne/abstinující

... třeba se bude ještě hodit na nějakou abstinentskou návštěvu ;-), protože do pěti minut je hotovo.

Měla jsem chuť na něco jako vaječňák, ale jak to udělat, když (ještě stále) nepiju?
(Uff, doposud mi to bylo jedno, ale od té doby, co Luke nosí domů skvělá vánoční vína od partnerů, je vytrvale uklízím z dosahu...)
Inspiroval mě Fero, ale udělala jsem likér podle toho, co jsem měla doma, co nejšetrněji a podle toho, co máme rádi.
Smetanu jsem dala, protože jsem se bála, že to bude mít rostlinnou pachuť, ale to je jediná živočišná složka.

Vejce ani cukr jsem nepřidávala, vše je dost sladké díky kondenzovanému mléku a vejce jsem nechtěla riskovat.

KOFILÁK 

nealko verze, ale Lukorovi jsem doplnila dobrým rumem v poměru 1(rum) : 2(Kofilák)
Na cca 0,7 l:
4 tyčinky Kofila
1 smetana ke šlehání (když se dá rostlinná, je to skoro vegan)
1 kokosové kondenzované mléko (ale lze dát normální Salko)
1 plechovka od kondenzovaného mléka ovesného nebo jiného mléka
1 hrnek ovesného koncentrátu k výrobě ovesného mléka z DM (je hustší a sladší, ale lze dát o to více mléka nebo smetany)
půl minilahvičky (nebo podle chuti) rumového aroma (Dr. Oetker)
kousek vanilkového lusku.

Dál je to primitivní - Kofily jsem rozpustila ve smetaně (ve vodní lázni) a směs nechala vychladnout.Smíchala jsem ji se všemi dalšími igrediencemi a chvíli šlehala (z lusku jsem vyškrábla semínka do likéru a nakrájela ho na úzké proužky na dno lahví).
Stočit a uložit do lednice, hotovo.

Letní edice

s mandarinkovou šťávou.
A logo s ukrytým poselstvím :-) by Lukor.

Skoro po roce jsme se dostali zase k Ranhojičovi na byliny a překvapivě mi bylo diagnostikováno jen malé množství plísní, i když jako kojná žeru jako mlejn (všechno).
Čekala jsem jak to dopadne, protože se ukazuje, že malé množství plísní před rokem po Magu nebyla náhoda.
Takže ač účinky nejsou vědecky dokázané (subjektivní superpocity nepočítám), na zdraví střeva pití kombuchy vliv má, juchů.
Hned má člověk chuť dál tvořit :-).

Důstojnější foto dodám časem.

Jak přestat pít po večerech víno (když teda chcete :-) )

Ne že bych dřív pila nějak hodně, ale moji lásku k vínu jsem před pár lety musela přehodnotit.
Bez skleničky "za odměnu" jsem si už skoro neuměla večer představit a dovolená bez lahvinky by snad ani nebyla dovolená.
Cítila jsem, že to už přestává bejt v pořádku, taky mi připadalo, že co jsem si večer "vypůjčila" (dobrá nálada), to jsem musela ráno zase vrátit, au.
Malátnost, únava, pak i bolest v krku a svědění kůže, jo, holt nemládnu :-).

Pak jsem slyšela o Magu  - měli opravdu vytuněnou reklamu na jejich kombuchu, úplně se mi sbíhaly sliny a ještě navíc v recenzích někdo psal, že přestal díky jejich kombuše pít alkohol, že
si ji dává večer do skleničky na víno a že je nadšen účinky (povzbuzení bez kocoviny).
Tak jsem to zkusila.
Jejich kombucha mi narozdíl od těch běžně dostupných fakt chutnala, i když jsem si pak teda objednávala jen tu s červenou řepou, protože ostatní příchutě na mě a můj ekzém byly dost ostré (dost zázvoru).

Pila jsem ji jako svátost přesně v doporučených dávkách, pak mi ji začali doma všichni upíjet a taky pořizovací cena nebyla zrovna malá.
Když jsem vydělávala, nebylo mi líto za ni peníze vyhodit, ale pak už jo.

Pít alkohol jsem pak přestala stejně ještě před těhotenstvím a to neplánovaně a ze dne na den.
Naposledy jsme kombuchu z Magu dostali jako vánoční dárek a já se hecla, že to prostě musíme nějak udělat, aby to nestálo tolik peněz.
Povedlo se na první pokus a od té doby máme co týden k dispozici 13 litrů čerstvý kombuchy s příchutí podle druhu použité ovocné šťávy - chuť bych popsala něco mezi proseccem a burčákem, jablečná zase připomíná cider :-).

Jak tak slyším, je kombucha docela v módě.
Některé články ji vychvalují do nebes, jako by to byl zázrak, některé zase uvádí, že pozitivní účinky nejsou nijak dokázané, co můžu říct za sebe je, že příjemně povzbudí, ale nerozostří smysly, v břiše je příjemně, trávení šlape (po porodu záchrana!), probiotika téměř zdarma.
Nevím, zda nemá příznivý efekt i na kůži, která je podezřele klidná, jsem zvědavá na kontrolu u ranhojiče, zda to bude mít vliv na moje hodnoty, po té kupované byly plísně totiž v normě :-) (Update: Ano, nebyla to náhoda, plísně v minimálních hodnotách i přes to, že jím všechno).
Zpočátku si muselo tělo zvykat (při více než 2 dcl jsem se drbala, taky se doporučuje začínat zvolna, aby si střeva zvykla), teď vypiju litr a nic.

Jak vyrobit ochucenou kombuchu s ovocnou šťávou jsem v té době nikde na netu nenašla, proto jsem se rozhodla investovat do startovacího kitu od brněnské firmy LOKLOK, jehož součástí byla i příručka.
Rovnou jsem od nich zkusila i malinovou kombuchu bez kofeinu, byla mi sympatická velikost jejich lahví :-).
Byla skvělá, ale já chtěla tu řepa+pomeranč+zázvor+citron, co jsem znala od Magu.

Poprvé jsem všechno strouhala a mačkala ručně - když bylo jasné, že se zadařilo, investovali jsme do obyčejného šnekového odšťavňovače, ten se určo bude hodit i na mošt a do větší kvasící nádoby s kohoutkem (osvědčila se, jsem spokojená a už mám dokonce dvě).

Filoména plující ještě před omlazením. V druhý nádobě mám Hildegardu.

Pokud o kombuše a jejím pěstování slyšíte poprvé (až teď když to píšu, teprve vidím, že je to opravdu módní záležitost), doporučuju přečíst TENTO nebo TENTO článek a já jdu rovnou k věci:

JAK NA TO
Uvařím čaj. Měl by se použít kvalitní sypaný (černý nebo zelený), já prostě kupuju AHMAD v
pytlíkách, z pohodlnosti.
Na 1 litr čaje padnou 3 pytlíky (= 6 g), louhuje se 3-5 minut.
Osladím třtinovým nebo přírodním surovým cukrem, na litr čaje 60 g , dobře rozmíchám.
Cukr nelze vynechat, kombucha se jím živí.
Nechám vychladnout (ve velkém hrnci to trvá i celý den, takže zpočátku je třeba dobře plánovat). Úplně vychladlý čaj přeliju do čisté a vroucí vodou vylité kvasící nádoby (já mám tu s kohoutkem, ale stačí i velká zavařovačka, čaj přeliju přes jemné sítko, aby se odstranily zbytky škraloupu, který se na čaji dělá) a přiliju trošku původního nálevu - deci stačí (už se mi podařilo nálev omylem vylít, tak jsem se bála, že to bude nějak vadit, ale nevadilo, Hildegarda si poradila s čajem jako obvykle).
Do takto připraveného "akvárka" pak vypustím očištěnou kombuchu - odstraňuju z ní průběžně cáry, čajové usazeniny i staré vrstvy, jednotlivé nově vzniklé vrstvy lze opatrně oddělit a tak můžete pak dceřinou houbu někomu dál darovat.

V létě doporučuju zachovávat jen tu nejnovější a nejkvalitnější (jakoby gelovou) vrstvu a starší vyhodit.
Kombuchu proplachuju pod tekoucí vodou v gumových rukavicích, abych ji nekontaminovala, neměla by přijít do styku ani s kovem, takže kromě rukavic používám ještě gumovou pinzetu.
Nechávám kvasit v chladných měsících + 5 - 6 dní, v létě je hotovo za 5 i méně dní.
Když zapomenete nebo ji necháte 12 dní, stane se z ní postupně ocet, ale to jsem nezkoušela. Je dobré ochutnávat skleněným brčkem nebo kohoutkem, prostě jakmile zmizí chuť čaje a je trochu sladká a trochu nakyslá, je čas stáčet.
Délka kvašení závisí na množství čaje, teplotě okolního prostředí a taky na síle houby - silnější kombucha prokvasí rychleji než slabší/nová dcera, v létě kvasí rychleji než v zimě, prostě je dobré ochutnávat.

Pak si připravím lahve (dobře umyju a projedu kartáčem, v lahvích se tvoří maličké usazeniny) a propláchnu vroucí vodou, nejlepší jsou ty s pérovým uzávěrem, ale lze i šroubovací a v nouzi i plastové) a šťávu.
Na naši oblíbenou červenou příchuť dávám:
2 díly šťávy z červené řepy : 1 díl šťávy z pomeranče + šťáva ze zázvoru podle chuti (dávám kousek asi jako prst), taky trochu citronové šťávy (z 1 malého nebo půl většího citronu). 

Na 8 - 10 litrů kombuchy odšťavním 4 velké bulvy řepy a  2-3 pomeranče + kousek zázvoru, šťávu z půlky citronu. Z drti po řepě dělám fajn pomazánku (řepa, sůl, pepř, trocha suš. česneku, žervé nebo Lučina a mayo podle chuti).
Zkoušela jsem také do kombuchy přidat jablečnou šťávu (výsledek pak připomíná cider), mrkev se zázvorem nebo mango, vše je skvělé.
V příručce se píše, že lze přidat i lehce podrcené drobné ovoce (maliny....), což jsem nezkoušela, ale pokud nemáte odšťavňovač, citrusy úplně stačí vymačkat na ručním lisu (výborná je mandarinková nebo pomerančová příchuť).
Šťávu přecedím ještě přes jemné sítko. 

Update: v poslední době jsme si oblíbili příchuť jablko + hruška, kdy místo odšťavňování použiju kvalitní mošt.

Bohatě stačí, když do lahví nalijete na dno 1-2 cm výsledné jakékoli šťávy/moštu, nemusí to být přesně, prostě šťávu rozdělím do lahví a zaliju stočenou kombuchou.
Nádoba s kohoutkem propouští cáry houby a bakterií, takže ke stáčení používám trychtýř se sítkem.
Uzavřu vyvařenými víčky (když nemám všechny lahve s pérovým uzávěrem).

V příručce se píše, že druhá fermentace trvá cca 2 dny, ale tuhle dobu jsem výrazně zkrátila, protože mi vše pak hrozně "bouchalo", jako burčák, už jsem jednou kuchyň jak po masakru motorovou pilou drhla :-).

Prostě: Když stočím večer, filtruju druhý den dopoledne, když stáčím dopoledne, filtruju ještě ten den večer - prostě jen přeliju obsah lahve do jiné přes sítko s trychtýřem, aby se zachytily největší usazeniny. Pokud nejste cimprlich nebo používáte kvalitní mošt :-), není třeba ani filtrovat a když zkusíte lahev otevřít a vidíte bublinky, můžete ji zase zavřít a rovnou uložit do lednice :-). Kdyby vám výsledný nápoj málo perlil, můžete ještě chvíli nechat v teple, ale já měla spíš opačný problém :-) ).

Pít se dá už další den, ale nejlepší je aspoň 2-3 dny odleželá, pak jsou chutě hezky vyvážené a cukr akorát odbouraný.
V litrových lahvích zrání probíhá pomaleji než v půllitrových, v těch zraje rychleji, pění dříve.

Když potřebujete cyklus přerušit (jet třeba na dovolenou), stačí houbu ubytovat v litru oslazeného čaje a dát do lednice. Kvašení se zastaví, po návratu necháte cyklus dojet a znovu pokračujete, jak jste zvyklí.

Tak na zdraví! ♥ :-) Makisan oslavila půl roku - fota dávám k sobě.

P.S. Nic z toho, co doporučuju, není placená spolupráce.

Blesková domácí Kahlúa

Původně jsem už nechtěla nic smolit, jen všem popřát krásný Vánoce.
Místo toho tady na tajňačku zběsile rychle fotím při Lukorovým odskočení jeho jedlý dárek a šudlím příspěvek :-).
Když ono je to tak dobrý!
Když jsem tu rozteklou skleničku ochutnala, měla jsem problém se odtrhnout a to mě jinak chuť na sladký vůbec nehoní.
Navíc ho do zítřka stihnete jako nic i s odležením mezi mísením salátu a odbíhání k pohádkám.

Lukor před pár měsíci zase básnil o likéru Kahlúa - dal si ho výjimečně v koktejlu, když byl na srazu spolužáků někde, kde nepodávali nic jiného, než míchané drinky.
Takže jsem projela etiketu - složení (nic moc) a dostupné recepty na netu (plný cukru a instatního kafe) a rozhodla se zkusit realizovat vlastní představu.
Takže přesněji 

A LA KAHLÚA :-) (dala jsem espresso místo instatní kávy/aromat a ubrala na cukru)

Odměřila jsem si 800 ml vody - z toho množství jsem odebrala část na uvaření 4 šálků espressa (lungo nebo prostě nějaké větší kafe).
Zbylou vodu jsem uvedla k varu, přilila k ní uvařené kávy a přisypala 500 ml třtinového cukru.
Ztlumila jsem na nejnižší plamen a směs mírně a pomaličku vařila asi hodinu (pak trochu zhoustne).
Nechala jsem ji zchladnout a přilila 500 ml čirého alkoholu (dala jsem dobrou vodku, protože jsem tam nechtěla lít slivovici :-), ale příště bych dala klidně whisky nebo bílý rum, který se tam asi hodí nejvíc).
Z láhve této vodky jsem asi před 14 dny odlila asi deci, do kterého jsem zavřela vylouhovat semínka z půlky vanilkového lusku i samotný (půl)lusk -  a teď jsem tenhle "extrakt" nalila do likéru spolu s vodkou.
Pokud ale extrakt nemáte, myslím, že úplně postačí, když půlku vanilkového lusku (a vyškrábnutá semínka) přidáte vařit rovnou do likéru a pak před stočením do lahví vyndáte.
Vychladlou směs jsem nechala v chladu pár hodin odpočinout, přecedila přes sítko a slila do čistých lahví.
Čím déle leží, tím lépe chutná.
A s ledem a kapkou smetany chutná božsky!

Poklidný předvečer přeju.

Pravidla moštárny ...

... podruhé.
Od doby, co jsme celí natěšení pořídili lis, po dva roky nebylo co lisovat :-), až teď.
Takže jsme se letos snažili nedopadnout jako předpředloni (to už je tak dlouho?) a provedli hromadný nájezd na chalupu.
Tentokrát v plném počtu.
Po dlouhé době mě mrzelo, že nemám u sebe foťák a musím se spokojit s mobilem.
To je totiž obřad!
Zůstali jsme neplánovaně i přes noc a po dva dny si čistili hlavu u klepání, sběru, mytí, drcení a lisování jablek a slívání (a popíjení) šťávy.
Do toho se pekly a jedly ryby, pil Krakonoš a vedly řeči.
Po dvou dnech, kdy si každý dělal co uměl a mohl, to nějak skončilo tak, že byl sad sklizen, velký množství moštu nalahvováno a zmrazeno a další velký množství rozdáno.
Až je mi líto, že to netrvalo dýl...(a ne, chlapci, nebijte mě...:-) )


Díky všem za spolupráci, ať už při zabavování dětí, chystání "nářadí" nebo poskytování cateringových služeb :-).

a ještě jedno krásný nebe po cestě domů.
Tak ahoj, (babí) léto!

Naše letošní jedlé vánoční dárky.
Už bylo trochu na čase :-) ...
Letos jsme příbuzenstvu dávali jenom tvořené dárky (muž ještě vytvořil kalendáře z fotek, ale ty jsme darovali dřív, než jsem je stačila vyfotit).
Nevím, zda to bylo dáno mou nemohoucností, ale ten ušetřený stres ze zmatenýho pobíhání a nákupů fakt stál za to!

Likér z arónie si sice můžete udělat asi až příští sezonu, i když ještě nedávno nám na chalupě visely bobule na keři (k jeho výrobě se váže "vtipná" historka o tom, kterak jsem vyrazila v devátým měsíci těhotenství nakoupit alkohol, čekala, až se vyprázdní večerka, aby mě někdo neobvinil z alkoholismu a při placení se za mnou vyloupl milý důchodce o holích, který mě laskavě upozornil, ať si dám pozor, aby mi nebylo špatně a po mém udiveném: "Prosím?!" prohlásil: "... ale ono by to asi nebylo poprvé ani naposled, co by vás tak vezli do nemocnice, co?!". Ten den jsem to obulela, ale prodavačka mi druhý den říkala, že si pán dělal ze mě legraci, tak to tedy předkládám jako vtipnou historku...), ale dýňové máslo-nemáslo a domácí hořčici si můžete udělat i teď.
Receptů na dýňové máslo (dárek pro dámy) jsem projela spoustu, to moje se ale nejvíc podobalo receptu od Kačky Žvýkačky a recept na pikantní hořčici (dárek pro pány) vznikl variacemi na recept její a recept z Herbáře.
U všech tří receptů garantuju spokojenost.
Takže:


DÝŇOVÉ MÁSLO 

nemá s máslem nic společného :-), ale je výborné k mazání na pečivo, vánočku, palačinky nebo jen tak k mlsání na lžičku. Dýni na máslo jsem měla uskladněnou od podzimu ve sklepě, dobře uskladněné dýně by měly vydržet i do jara.
Nevím jak přesně se ta odrůda mojí dýně jmenovala (je to ta, co mám asi o pár příspěvků níže vyfocenou rozkrojenou), prostě to byla klasická oranžová obří zahradní dýně, kterou vídáte vydlabanou na Halloween, ale můžete použít i Hokkaido nebo dýni máslovou.

Nejdřív jsem vyrobila dýňové pyré: Dýni jsem rozkrájela na měsíčky, rozložila na plech vyložený pečicím papírem a upekla v troubě doměkka (čas podle velikosti dýně a tloušťky dužniny). Tady musím upozornit, že dýně se hooodně speče, já měla dýni s tlustou dužninou, rozložila ji na dva plechy hodně nahusto vedle sebe a ve výsledku jsem z tohoto množství dostala něco málo přes kilo výsledného pyré.
Dýni jsem po upečení nechala zchladnout, oloupala slupku (jde to dobře) a dužninu v hrnci rozmixovala na pyré.

Pyré jsem potom zvážila, dala na plotnu ohřát (pozor, míchat! - mohutně bublá a vystřikuje z hrnce) a nechala v něm rozehřát čokoládu: na každých 500 g dýňového pyré patří minimálně 1 stogramová tabulka kvalitní hořké čokolády (ale množství řiďte podle chuti, já na cca 1200 g pyré dala 3 tabulky čokolády). Po rozehřátí jsem na každých 500 g pyré přidala:
4 lžíce javorového sirupu (taky se řiďte tím, kolikaprocentní čokoládu jste použili a jak sladké "máslo" chcete, a taky myslím, že máslo se dá osladit stejně dobře i třtinovým cukrem)
lžičku mleté skořice, 
asi půl lžičky mletého kardamomu 
a špetku mletého muškátového oříšku.

Horkou směs jsem naplnila do čistých skleniček (z 1200 g pyré mi vyšlo asi sedm skleniček "másla") a protože jsem "máslo" dělala asi pět dní před Vánoci a darovat ho měla po Vánocích, pro jistotu jsem ho krátce přesterilovala. I bez sterilace by ale mělo v lednici vydržet asi měsíc.

__________________________________________________________________________________________

LIKÉR Z ARÓNIE

v některých úpravách připomíná likér z černého bezu. Arónie (temnoplodec) nám roste na chalupě a je hrozně zdravá: má pozitivní vliv na imunitní systém, pomáhá zpevňovat žilní stěny, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a krevní tlak, zlepšuje fungování metabolismu, zlepšuje funkci jater, je silným antioxidantem, zpomaluje stárnutí.

Do skleněné nádoby (demižon, zavařovačka - měla by mít obsah minimálně 4 litry) jsem dala 1 litr omytých a odstopkovaných kuliček jeřabiny arónie a zalila je 1 litrem alkoholu. Dělala jsem dvě verze, jednu s vodkou a jednu s Tuzemákem, ale fantazii se meze nekladou. Verze s Tuzemákem je navoněnější, připomíná bezinkový likér a verze s vodkou mi zase připomínala griotku a osobně mi chutnala asi o malilinko víc.
Nádobu s jeřabinou naloženou v alkoholu jsem nechala 14 dní na chladném místě (sklep, chladný špajz). Směs by se měla každý den promíchat (přiznávám, bylo to před porodem a štěrchání jsem poněkud flákala).
Po 14 dnech jsem svařila 1 kg cukru s 1 litrem vody, nechala vychladnout a přilila k naloženým jeřabinám. Dalších 14 dní jsem nechala směs ležet, opět by se měla každý den promíchat, ale taky jsem to flákala a na chuti to nijak znát nebylo :-).
Po 14 dnech jsem jeřabiny scedila a likér naplnila do čistých lahví.
Skladovala jsem ho v chladu.

__________________________________________________________________________________________

DOMÁCÍ HOŘČICE

Na výrobu hořčice jsem sehnala ve zdravé výživě Grešíkovy semínka bílé hořčice. Na druhu použitého semínka (bílé nebo žluté hořčice) taky závisí výsledná chuť a ostrost hořčice. Ta se dá do určité míry zmírnit varem.
Na dvě malé nebo jednu střední skleničku hořčice je potřeba:

100 g žlutého nebo bílého hořčičného semínka
150 ml bílého vinného octa
150 ml suchého bílého vína
2 lžíce javorového sirupu
1 lžička kurkumy
lžička soli
špetka chilli nebo strouhaný křen pro milovníky ostřejší chuti

Hořčici jsem dělala ve větším množství (asi sedminásobném) a když mi došel vinný ocet, použila jsem v části směsi obyčejný ocet a chuť hořčice v ničem neutrpěla. Všechny ingredience jsem smíchala v nerezovém hrnci a ten přikryla potravinářskou fólií a uložila v chladu. Po 3 dnech jsem směs rozmixovala tyčovým mixérem - trvá to docela dlouho a hořčice je hrubší, ale výborná!
Pokud děláte hořčici v menším (uvedeném) množství k okamžité spotřebě, stačí ji zavřít do skleničky a uložit v lednici. Já ji dělala ve velkém množství, proto jsem ji v hrnci ještě zahřála k varu (to můžete udělat i tehdy, když je na vás hořčice moc ostrá a pozor - má tendenci se připalovat) a po naplnění do skleniček přesterilovala. Hořčice ztratila část ostrosti, ale pořád byla akorát pikantní.

A je v tom altohol?
No je v tom altohol ...
A nic pro osoby s intolerancí laktózy :-).
Letos jsem kupodivu udělala nejlepšího strejdova vaječňáčku jenom jednu várku, zato jsem ho náležitě vytunila domácím kondenzovaným mlékem (Salkem), který jsem vyrobila podle receptu Kláry z kopce . 
Je super, že jsem ochudila přírodu aspoň o rozklad jedný plechovky :-).
Hrnek kondenzovanýho mlíka jsem vyrobila z dvou várek, které uvádí Klára a bylo to do koňaku tak akorát. 
Dělala jsem ho na nepřilnavé keramické pánvi (zn. Green pan, kterou jsem zakoupila za účelem smažby vánočních kaprů a zatím si ji nemůžu vynachválit) na největší plotýnce a pozor - dlouho se nic neděje (asi tak tu čtvrthodinu, podle hrnce a plotýnky jakou máte) a pak mléko najednou rychle zhoustne, navíc po vychladnutí zhoustne ještě o dost víc, takže doporučuju to vzít v potaz a včas stáhnout pánev nebo hrnec z plotny.
Moje kondenzovaný mlíko je trošku jinak zabarvený, protože jsem do něj dala pro aspoň maličko lepší pocit třtinový cukr a třtinový vanilkový cukr s pravou vanilkou (tedy prej) v biokvalitě, proto má chuť malunko do karamelova, ale fakt jen trošku.
Příště zkusím vyrobit to Pikao - hůůůůůůůůůů  :-) !

Jinak jsem málem zapomněla, že loni mi hrozně chutnal koňak se slivovicí místo Tuzemáku, takže asi budu muset ještě jednu dávku urobiti ... :-) i když mám letos docela utrum :-).

Ančino dlouhodobé žadonění: "Pío chci!", jakmile viděla někoho s půllitrem čehokoli pěnivého, jsme řešili douškem Birellu od maminky.
Potom nemohla vidět nikoho s kávou, aniž by řvala: "Kafe chci!"
Tahle záležitost je taky vyřešená.
Mohlo mě to napadnout mnohem dřív, ale už nějaký čas si děláme dámské kávové dýchánky s Carem nebo rozpustnou Meltou ke spokojenosti všech stran.
Horké Caro ředím půl napůl ovesným nebo rýžovým mlékem.
Anka má svůj minišálek, na který je náležitě pyšná a ochraňuje ho jako svátost.

Mám takovej pocit, že očekávání dalšího potomka posiluje moje syslící sklony.
Zachytit co nejvíc slunce, přírody a uskladnit na měsíce temna.
Minulý týden to byla asi tuna jahod na marmeládu a tento černý bez z chalupy.
Vím, že bez už v nížinách odkvétá, ale třeba ho stihne ještě někdo z vyšších poloh.

Doteď jsem ze zralých bezinek dělala jen parádní likér, ale tentokrát jsem oprášila starý rodinný recept na bezinkovou šťávu, který jsem ovšem osobně dělala poprvé, a vytunila ho.
Šťávu většinou dělala mamka, protože projitím kolem bezových květů kýchám a slzím jak největší plačka.
Ale alergie na psa jsem se taky zbavila pořízením psa do domácnosti, tak proč se netužit bezem, že :-).
Můj bratr se vyjádřil, že bezovou šťávu pít nemůže, neboť se po ní moc potí, čímž považuju její zahřívací a poticí účinky (např. při nachlazení) za prokázané :-).

Receptů na zpracování bezových květů (smažit je budu někdy příště) najdete na spoustě dalších blogů, přesto, kdyby někdo stál o náš rodinný recept, takhle jsem šťávu dělala já:

25-30 květů černého bezu (podle velikosti) jsem zalila 1,5 l filtrované vody a nechala louhovat 24 hodin.
Namočené květy v míse jsem zatížila menší mísou s vodou, aby květy byly potopené.
Po 24 hodinách jsem výluh scedila přes sítko do hrnce, přidala 1,75 kg třtinového cukru, 5 dkg kyseliny citronové a přecezenou šťávu ze 3 citronů.
Za stálého míchání jsem šťávu přivedla těsně pod bod varu (když začnou bubliny odskakovat ode dna) a vypla sporák.
Šťávu jsem naplnila do důkladně vymytých skleniček a obrátila dnem vzhůru.
Na vypití v létě jsem nesterilovala, několik sklenic na zimu jsem krátce sterilovala.
Nemám stále zavařovací hrnec a ani se ho nechystám pořizovat, tak to dělám v obyčejném hrnci - naskládám do něj sklenice, do půlky sklenic zaliju vroucí vodou  a na nejmenší výkon plotýnky cca 10 minut při teplotě zhruba 90°C steriluju - voda nevře, ale semtam odskočí bublina ode dna.
Šťáva je skvělá trošinku odleželá, s ledově vychlazenou sodovkou, citronem a mátou :-).

Původně jsem mužovi k narozkám chtěla udělat ten nejčokoládovější dort ze všech.
Pak, když jsem viděla u Jany Grešákové odkaz na tenhle koláč, rozmyslela jsem si to.
Recept  TADY,  jen korpus jsem udělala osvědčený cheesecakový. 
Je skvělý, doporučuji ... Ale raději ne ekzematikům :-(.
Ale stejně mi to za to stálo, vrtalo by mi to hlavou :-). 

Jo a k tomu jsem podávala domácí citronový ice-tea s mátou :-): (1/2 l černého nebo zeleného vychladlého čaje slazeného lžící medu, 1/2 l vychlazené Mattonky nebo vody, několik snítek máty i se stonky, šťáva z jednoho citronu - nechat spolu ležet aspoň hodinu + led)

 

svatá pravda :-) ... měly jsme s muškou bečky dokonce hned vedle sebe :-) ...

Včerejší Den otevřených sklepů v Mutěnicích, ze kterého se už stala tradice ...
Naštěstí mi už není špatně a Aničku si vzala babička (díky!), tak jsme se v pátek večer rozhodli, že vyrazíme i letos. 
Přece jen, bůhví, kdy se na Moravu, která je pro mě v mnoha ohledech jiná země, zrovná já zase dostanu...
Byla s námi jako obvykle naše milá vinná muška, která má, co se týče vína, stejný chutě jako já, takže mi vybrala pár špičkových vzorků, kterých jsem si mohla blíznout taky.
Ale stejně se pro mě největší souboje odehrávaly mezi škvarkovýma pomazánkama a bramborovýma patentama s povidlím a mákem :-). 
I když do toho proto můžu kecat co nejmíň, přesto jsme se s muškou i mužem shodli, že letos to v červených vínech bylo trošku slabší než v předešlých letech. 
Byla samozřejmě skvělá, na červených se ale trochu víc podepsaly nepříznivý klimatický podmínky loňskýho roku - málokteré červené víno "zaplnilo pusu a na závěr mocně drhlo" :-) ...
Ale to už řeším detaily a porovnávám vynikající s úžasným, stejně jsme si favority našli a pár lahvinek si odvezli.
Z bílých vín, co jsme ochutnali, si nás hned získalo dosucha udělané Sylvánské zelené v pozdním sběru (2012) od Pavla Štěpánka (sklep č. 42 a koupili jsme si stejně jako loni i jejich skvělé "čokoládové" polosuché Zweigeltrebe barrique 2011 - každé za 100 Kč kupon).
Červeným favoritem, který splnil veškerá výše uvedená kritéria (zaplnil mocně a na dlouho pusu a náležitě drhnul :-) ) se stalo cuvée Zweigeltrebe + Neronet dělané metodou karbonické macerace (= kvašení celých neporušených nebo částečně pomačkaných bobulí v atmosféře oxidu uhličitého) od Milana Rylky ve sklepě č. 51. 
Bohužel se kolem tohohle vína strhla tak vášnivá dikuze, že jsem si zapomněla zapsat další informace :-).
Musím taky napsat, že každým rokem se úroveň týhle akce zvyšuje.  
Víc možností občerstvení mezi sklepy stále za symbolickou cenu, víc WC, bohatší kulturní program, posílená doprava, lepší "odsýpající" odbavení na startu, letos i s lahví vody, to vše za stále stejnou cenu vstupenky... tím se mutěnské otevřené sklepy stávají pro nás jednou z nejatraktivnějších akcí tohoto typu.
No a díky ujetému vlaku jsme zvládli bleskově navštívit i skoro celé moravské příbuzenstvo :-).
Prostě fajn počasí, kvetoucí trnky mezi vinohrady, vlahý větřík, pohoda, klídek (bez tabáčku).

Když jsem začala experimentovat s výrobou rostlinných mlék, netušila jsem, jak aktuální téma to bude :-).
Začala jsem makovým mlékem, mák totiž vyniká tím, že obsahuje 12 x více vápníku než kravské mléko a proto je makové mléko ideální hlavně pro těhotné a kojící ženy, pro ženy obávající se menopauzy nebo ohrožené osteoporózou, děti ve vývinu, lidi s onemocněním slinivky a žlučníku... ale i pro všechny ostatní, kteří si místo potravinových doplňků chtějí dopřát (i levněji) přírodní sílu :-).
Kromě vápníku obsahuje mák i velké množství vitamínů, minerálů a nenasycených mastných kyselin, kompletní (zajímavý!) přehled TADY .

Výroba makového mléka je velmi jednoduchá a máte 2 možnosti:
První možností je, že 1 díl nemletého máku (mandlí/kokosu) zalijeme pěti díly vody z kvalitního zdroje nebo filtrované. 
S poměrem můžete experimentovat podle chuti. 
Přes noc necháme stát v pokojové teplotě, ráno mák (mandle, kokos) s vodou důkladně rozmixujeme. 
Trvá to docela dlouho, hlavně u máku, protože má malá zrnka. 
Potom mléko přecedíme přes jemné sítko vyložené jemným plátnem (pro urychlení jsem plátno uzavřela a mléku ven pomohla lehkým vyždímáním). 
Při výrobě ořechového mléka je třeba vodu před nočním louhováním několikrát vyměnit, než bude místo hnědé čirá.
Chcete-li se vyhnout dlouhému mixování, použijte druhý způsob a vodou zalijte rovnou mletý mák (mandle/kokos, které jste předtím rozdrtili v robotu). Louhování by mělo stačit čtyřhodinové a mixování můžete zkrátit na pár minut. Přecedíme jako u prvního způsobu.
V lednici v čisté a uzavřené nádobě vydrží mléko přibližně týden. 

Další výhoda těchto rostlinných mlék je, že v této přírodní (neochucené) formě neutralizují kyselé prostředí v těle.
Navíc je vhodné i pro všechny, kteří bílkovinu kravského mléka špatně snáší (alergiky, akzematiky...). 
Takže dohromady skoro zázrak :-)!
Mně chutná o trochu víc mléko mandlové, ale střídám ho i s makovým.
Komu je ale makový "ocas" nepříjemný, může si mléko dochutit medem nebo si z něj udělat kakavíčko :-).

Letošní Ježíšek byl fakt nápaditý.
Pod všemi stromy se objevily dárky s láskou dělané (i vybírané) ...
Tkaný náramek od muže, super pletený fusky od jeho maminky, bratrova od počátku do konce dělaná první (a skvělá) slivovice, švagrové obrazy, medové dobroty od přátel, Ježíšek si taky všímal, co používáme v koupelně a co jíme/nosíme...
Náš Ježíšek rozdával mimo jiné další várku buttonkových náušnic, vanilkové esence, pečený čaj a hroznový džem (o všem jsem psala).
Rozdala jsem taky hodně vaječňáku, mužovi jsem udělala likér s espressem (o tom třeba někdy příště) a tátovi výběrový CD do auta :-).
Vždycky po Vánocích mám pocit, že na ty příští už nic nevymyslím ... tak jsem na sebe zvědavá za rok! :-)

Je to až k neuvěření, ale včera jsem dělala čtvrtou várku vaječnýho koňaku.
Pravda, nějaký lahvinky jsem rozdala, sem tam přišla návštěva na panáčka, ale, i když o tom nechce slyšet, největší část padla za oběť mému choti :-).
Zezačátku jsem se snažila vyrobený koňak bránit vlastním tělem až do svátků, ale posledních pár let mu musím dát za pravdu, že o svátcích stejně nikdo na koňak chuť nemá. 
Takže se sice krutě postíme, ale občas je třeba se náležitě naladit, aspoň toho nebude mít tělo přes svátky k vyřešení tolik :-).
Koňak podle tohohle receptu dělal můj strýček snad odjaktěživa. 
Od mých patnácti mi ho vlastnoručně míchal při různých slavnostnějších příležitostech.
I když už vaječňák není pro mě drink číslo 1, byla jsem dojatá, když jsem od něj dostala zase lahvinku k svátku.
Protože mě ani moje blízké recept nikdy nezklamal, nikdy jsem jiný nezkoušela a ani k tomu nemám důvod.

Takže vzhůru do vaječnýho opojení! :-)

Suroviny zašlehávám šlehačem na nízkou rychlost pomalu v následujícím pořadí, množství vyjde bezmála na litr koňaku:

4 žloutky z kvalitních vajec (přimlouvám se za domácí)
5 dkg třtinového cukru (v receptu je normální bílý, ale já dávám třtinový do všeho)
3 lžičky vanilkové esence (recept je TADY ), kdo nemá, dá sáček vanilkového cukru
1 plechovka Salka
čtvrt litru Tuzemáku 
čtvrt litru svařeného a vychladlého mléka

No a teď konečně přijde menší neotřelost, protože z Tuzemáku dělá koňak kdekdo, žejo.
Včera mi kamarádka hlásila, že chutnala na Moravě koňak se slivovicí.
Takže jsem v jedné várce vyměnila Tuzemák za slivovici... a bylo to parádní!
Samozřejmě hladina alkoholu je pak trošku jinde, že, proto radím citlivějším přilívat výjimečně slivovici po troškách až na konec a průběžně ochutnávat.
Já jí tam nalila nakonec stejné množství jako Tuzemáku a ... je to síla, ale stojí to za to! :-)

Sv. Martin se se svým běloušem už asi dostatečně vyřádil minulý měsíc, tak si teď někde dává oraz, husu jsem nechala ještě odpočnout pro vzácnou návštěvu, kterou čekáme za 14 dní, ale Martinská vína jsme si ujít nenechali!
Anduli si vzala na sobotu natěšená babička (díky!) a my s mužem vyrazili ještě s dalšími nadšenci na otočku do našich milých Bořetic.
Ochutnat mladá vína letošní, ale i ročníky starší, hlavně ten loňský.
Porušila jsem zcela plánovaně svou podzimní očistnou kúru a jsem moc ráda, že jsem si zase mohla osvěžit to, co jsme za celá ta léta nasáli a "nachutnali", vidět se s částí moravského příbuzenstva a užít si den v otevřených sklepích i jejich útulně vytopených presúzech.
Modré hory opravdu dostály svému přízvisku, protože, ač jsme ochutnali pár dobrých bílých vín, hlavně veltlínů, naprosto nadšení jsme byli (jako vždy) z těch červených. 
Nafasovali jsme domů několik lahvinek vynikajícího loňského Dornfelderu v pozdním sběru s typickou chutí i vůní z rodinného vinařství Jedlička a Novák, v mém soukromém souboji ale vyhrál se svým mladým vínem prezident "na furt" svobodné spolkové republiky Kravihorské, pan Václav Petrásek. Jeho naprosto skvělá letošní vína, hlavně Svatovavřinecké a André  ("prezidentovo mladé víno pro přátele a známé") chutnalo celé naší výpravě - podobně dobrá mladá vína mělo i několik dalších sklepů, ale pan prezident na furt prodával lahev za 50,- Kč a tím svou konkurenci v našich očích úplně zdrtil :-).