PF

"Královský" růženec

Zdroj fotky zde .

Ne vždy jsem byla schopna chápat jeho osobnost, myšlenky a úlohu v církvi.
Teď myslím, že bude chybět.
Zrovna včera jsem četla, jaký to byl nejdřív reformátor a pak... většinou i my dospějeme k tomu, že novější neznamená vždy lepší...

♥

Jak už jsem psala dříve, v naší modlitební skupině se modlíme kromě radostných, světla, bolestných a slavných tajemství i tajemství tzv. "Královského" růžence.
Přezdívku "Královský" jsme si odvodili od tajemství prvního desátku (který vládne jako Král), ale růženec je ve starých německojazyčných kancionálech (Gotteslob, 1975) nazvaný jako Útěšný a řazený původně jako čtvrtý. Do řady později zapadl růženec Světla (Jana Pavla II.) a z Útěšného se v novém vydání stal pátý (Gotteslob, 2013).

Když jsme se po vyvstání otázek společně se "služebně staršími" spolumodlitebníky pídili po jeho původu a spojitosti s osobou zemřelého emeritního papeže, kterému původ růžence už tak nějak automaticky přisuzujeme, ukázalo se, že vlastně nevíme, zda tento růženec připisujeme Benediktovi oprávněně.
Každopádně vzhledem k tomu, že se podle některých článků (které četl "náš" seminarista studující v zahraničí) tvorby nového kancionálu (Gotteslob, 2013) zúčastnilo přes 250 lidí a specialistů z několika zemí (Německa, Rakouska a Bozen-Brixen), není jisté, zda se původu vůbec lze dopátrat.
Je to možné, ale rozhodně ne jisté (ostatně v tomto kancionálu není uvedený jako autor růžence Světla ani Jan Pavel II.).

 

 

 

(Gotteslob, 2013 - foto P. J. Keller)

(Gotteslob, 2013 - foto P. J. Keller)

Omlouvám se (Leti, Bětu) za případnou mystifikaci, další objevy kdyžtak doplním.
Každopádně okolnosti vzniku Útěšnému růženci na síle neubírají :-), určitě ho sestavil někdo významný (kardinál?) z německy mluvících zemí :-)...

Však zkuste a uvidíte:

Tajemství Útěšného ("královského") růžence:
Ježíš,
- který vládne jako Král
- který žije a působí ve své církvi
- který přijde ve slávě
- který přijde soudit živé i mrtvé
- který všechno dokončí

♥

Přání z našeho chlíva

Uff, na poslední chvíli, ale stihli jsme to.

 Slunce svítí do oken, je to tu, tak srdečný pozdravy z naší judeschule a pokojný svátky! ♥

MIRMIRMIR

Advent v obrazech

měla jsem původně připravené ještě příspěvky tematicky shrnující jednotlivé recepty, ale už to nechám "napřesrok".
Už jen shrnu advent u nás, osobní fotky zase u mě.

Ke mně tudy.

Na cesty: Müssli tyčky naslano

Dobrej objev, když jste na cestách, potřebujete něco výživného, málo místa zabírajícího, dobře se chroustajícího :-) a přitom nechcete bejt závislí na rychlým občerstvení a prasit :-).

Recept odsud.

Jarní závitky

 

Jaro je sice ještě daleko, ale to nic nemění na tom, že na tyhle závitky máme všichni chuť skoro kdykoli :-).
Asijskou kuchyni můžem, ale venku si ji už skoro nedáváme, sushi i závitky dělám doma a zdaleka ne jen kvůli finanční stránce věci :-).
Máme rádi i teplou verzi závitků (plněnou krůtím mletým masem, rýžovými nudlemi a zeleninou) "smaženou" v troubě, ale ty nedělám tak často.
Rýžový papír se dá sehnat skoro v každé večerce a ostatní ingredience máme většinou pořád doma, takže se dají umotat i návštěvě.

Myslím, že z fotek je postup více než patrný, tak jen pro pořádek:
Uvařím podle návodu v osolené vodě rýžové slabé nudle (polévkové nebo ty na smažení).
Opeču si zprudka na pánvi kuřecí prso/krůtí plátek a podélně rozříznuté marinované tofu (nebo jen jedno z toho a nebo taky nic, množství podle počtu strávníků a jejich preferencí), osolím a opepřím. Nechám vychladnout. Pokud chcete být světoví, osmažte krevety :-).
Krájím, dlouho a všechno: mrkev na julienne nudličky (mám na to takovou speca škrabku), jarní cibulku na dlouhé tenké proužky, okurku zbavenou hodně vodnatých částí na stejně dlouhé tenké proužky, ledový salát na nudličky, po vychladnutí i maso a tofu.

Hodně muziky udělají v závitcích klíčky (ředkvička a vojtěška alfalfa), na fotce není naklíčené mungo, ale taky je v nich skvělé.
Děti nemají rády specifickou chuť čerstvého koriandru, ale pro mě to je naprosto klíčová ingredience, bez které by pro mě nemělo cenu závitky motat, ten opláchnu.
Kupuju ho na Scuku (prodejce Rybí zahrada - je kvalitní a vydrží v lednici docela dlouho narozdíl od marketovýho v květináči, kterej mi hyne už 2. den).

Rýžový papír navlhčím z obou stran pod tekoucí studenou vodou a položím ho na prkénko, je třeba pracovat rychle, než se začne lepit. Než změkne, do středu papíru rychle položím hromádku rýžových nudlí a ingredience podle preferencí každého strávníka (je dobré na dno do středu nad nudle - na obrázku je to v místech pod ledovým salátem- položit nějaké pevnější potraviny, třeba pruhy okurky nebo masa, aby se vše dobře balilo), zeleninu ještě osolím a opepřím solí a pepřem z mlýnku a závitek zabalím jako na obrázku - tedy nejdřív ohnu levou a pravou stranu přes náplň, potom přes ně spodní, prstama se zaseknu o pevné součásti a závitek co nejpevněji zabalím.

Vypadá to složitě, ale když najdete "akorát" fázi změknutí rýžového papíru, kdy už je měkký, ale ještě se nelepí na podložku, jde to samo. Můžete navlhčený papír zpočátku položit třeba na utěrku, ale pozor, aby nepouštěla chlupy.

Závitky podávám s oblíbenou omáčkou, někdo má rád sladkopálivou chilli omáčku, já obyčejnou dvousložkovou sojovou tamari omáčku, ale když závitky dobře ochutíte, žádnou další slanost už nepotřebujete.

Vyšlo to! Kukroví šugrfrí, lepekfrí

Nemám ráda náhražky a ani kompromisy - radši žádné cukroví než "zdravé" nedobré.
Tohle byl hokus pokus na víkend a jsou dobré prostě jen tak přirozeně, tak všichni nakonec chtějí dvojitou várku i na Vánoce.

MRKVOVÉ ŠÁTEČKY

Těsto:
200 g změklého nastrouhaného másla nebo Alsany
300 g najemno nastrouhané mrkve (ty moje šátečky mají zvláštní barvu, protože jsem použila různobarevnou mrkev)
320 g pohankové hladké mouky
špetka soli

+ mouka na podsypání (používám žitnou chlebovou, protože je jemná jako hladká a žitný lepek nám neva, ale pokud jste úplně bezlepkoví, podsypte pohankovou)

+ povidla (nebo jiná náplň, myslím, že budou dobré i naslano)

Ze surovin vypracuju těsto a hnětu ho, až je hladké.
Těsto za podsypávání vyválím na tenkou placku a hrnkem vykrajuju kolečka.
Doprostřed dám pěknou lžičku povidel (Aničce hrušková - Odvařená hruška, jsou krásně hustá a měla jsem i zbytek švestkových, ta jsou výborná a ostřejší, ale pokud jsou moc řídká, můžou z šátečků vytéct).
Když jsem tyhle šátečky dělala ze špaldové mouky, vytékaly víc, tato pohanková verze je pevnější.

Kolečka přehnu napůl a můžu je utěsnit vidličkou, mám na to ale šikovné plastové udělátko, se kterým to jde raz dva.
Šátečky upeču na 180 °C dozlatova.

Mňam.

Slaný jahelný koláč

 

 

Foto hrůza, ale koláč je moc dobrý (podobně jako u pohankových placiček záleží na dochucení), je to jen update koláče, který jsem dřív dělala z kuskusu .

Dortovou formu jsem vyložila pečicím papírem a vymastila, uvařila jsem jáhly na základ (malý hrnek jahel uvařený ve dvojnásobku osolené vody se sušeným česnekem a sušenou paprikou).

Můžete využít i zbytek jahel z jiného jídla.

Do částečně vychladlých jahel jsem zamíchala malé vajíčko (případně můžeme ještě dochutit) a rozetřela na dno dortové formy, myslím ale, že by to šlo klidně i bez vajíčka.

 

Na kousku másla jsem v pánvi podusila jarní cibulku a menší brokolici pokrájenou na malé kousky, po chvíli vmíchala nastrouhanou mrkev. 

Ochutila jsem solí, čerstvě mletým pepřem, mletým kmínem a zase (jak jinak) sušeným česnekem a paprikou. 

Dušenou zeleninu můžeme nechat už takto (když se vypaří voda) nebo můžeme zahustit trochou hrašky s vodou a udělat hustou omáčku. 

Dušenou zeleninu jsem rozprostřela i se sosem na vrstvu jahel a pekla na 180 °C, doba pečení závisí na množství a výšce dortu.

Když vše začalo zlátnout, pokladla jsem dort krájeným ovčím sýrem (měla jsem zrovna čerstvý, ale výborný bude i strouhaný Držovický pastýř nebo sýr parmezánového typu) a nechala ještě zapéct na horkovzduch.

Dort je dobré před krájením nechat trochu zchladnout, studený se krájí nejlíp (já to, jak vidno, nevydržela:-) ).

jakože Karboše

... co se u nich doma ptali, z jakýho to je masa, přitom jsou pohankové se zeleninou.
Na kváskovým chlebu jsou fakt silně jedlé, jí je i vytipa Emouš a pro Lukora jsou jedním z nejoblíbenějších zdravojídel (i když on si je dá pěkně s hořčicí a okurčičkou :-) :-) ).
Asi budu jediná, co tu nejede Vánoce, ale tenhle recept jsem slíbila před dávnými věky a sliby se maj plnit nejen o Vánocích :-).

Běžně vařím pohanku "do sypka" jako rýži, ale tady ji můžete hodit rovnou do vody a ihned ji uvařit, když bude mazlavá, vůbec to neva, naopak.

Potřebovat budete (na dva plechy):

- půl balíčku pohanky kroupy (půlkilový mechanicky loupané pohanky, termicky loupaná je cítit)
- cca půl kila očištěné a nastrouhané/nakrájené zeleniny (většinou co dům dal, namíchám mrkev, čínské zelí, jarní cibulku, dýni, ale je to asi na vás, co máte rádi)
- 1 vejce
- sůl, pepř, kmín, sladká paprika, sušený česnek a majoránka podle chuti
- trochu strouhaného ovčího sýra (stačí 50 g, záleží na použitém druhu, parmazánový typ je slanější, takže je potřeba s tím počítat při ochucování)
- chia semínka nebo jakákoli oblíbená semínka na zahuštění, zvláště když nedáváte vejce
- pohanková mouka na zahuštění (2-3 lžíce, pokud vám nevadí lepek, klidně použijte i jinou mouku)
- rýžová/jáhlová, příp. jiná instantní kaše použitá místo strouhanky na obalení
- pečicí papír a olej na restování a na vymaštění plechu

Postup:
Veškerý úspěch tkví v průběžném ochucování všech komponěntů :-).
Propláchnutou pohanku zaliju v hrnci minimálně dvojnásobkem (ale klidně i trojnásobkem) vroucí vody a v ochucené vodě ji uvařím doměkka, což trvá cca 15 -20 minut.
Vodu ochucuju solí, cibulovou solí, sušeným česnekem, nešetřím.
Uvařenou pohanku scedím a nechám důkladně vykapat na sítu.
Mezitím si na oleji osmahnu nastrouhanou a pokrájenou zeleninu, kterou taky osolím, ochutím pepřem, paprikou, suš. česnekem a nechám změknout a vychladnout.
Okapanou pohanku i vychladlou zeleninu dám do mísy, přidám kmín, majoránku (hodně) a případně ještě znovu to samé koření, stále ochutnávám. Dále semínka, vejce, strouhaný sýr, zamíchám a zahustím pohankovou moukou, případně ještě semínky (ta nabobtnají).
S výslednou hmotou by se mělo dát dobře pracovat.
Do mísy si připravím instantní kaši na obalování, předehřeju si troubu (klidně i na 200 °C), a plech vyložím pečicím papírem, který naolejuju.
Navlhčenou rukou z hmoty nabírám množství asi o velikosti pingpongového míčku, splácnu mezi dlaněmi a obalím v instantní kaši, kladu na plech. Buď silnější placky jako karbanátky nebo tenké placky, když je chci křupavější, rodina má radši křupavější :-).
Na závěr pocákám olejem placičky zvrchu a dám zprudka péct do trouby, v průběhu pečení obrátím a dopeču na horkovzduch.
Podávám na chlebu na cesty jako karbanátky nebo je jíme i samotné se salátem. 

P.S. Novinky soukromějšího charakteru dávám k sobě.

Starý dobrý zajetý a osvědčený

Tiskátka z brambor po letech zase v akci.
Moje oblíbený barvy a můj oblíbenej starej dobrej vzor, naposled jsem na to měla čas na minulé mateřské... ♥
Jak uklidňující!

 

Po prvotním šoku mých dutin reagujících na ochlazení z minulýho týdne jsme byli včera aspoň na chvíli v lese, kde se podařilo neplánovaně sehnat všechny moje létama ověřený a oblíbený komponěnty - jedlový i ostatní větvičky, smrkový semenáček do sklenice, uschlý buk a uschlé kapradí i opadaný modřín.

 

 

 

Letos mi to nějak nedochází, jak bylo dlouho teplo.

Ještě perníky, ty musej vonět a tím končím, letos se potichu a opatrně těším na trochu jiný věci (nejen na rosu dejte nebesa shůry a exor. obnovu). 

Titulky Jak přežít advent jdou mimo mě, já si ho užít chci.

 

Měli jsme otevřenej rozhovor s dětmi a hodně jsme vše zkrouhli. 

Vypadá to, že snad po letech snah konečně klapne doma koncept 3 kusy na osobu a dost (přání - hračka apod. + knížka + měkkejš).

 

Širší rodinu jsme poprosili o ukončení nepotřebných hromad a i když někteří dodnes nereagovali, možná klapne i to, že si dáme záležet na dárcích ke všem narozeninám a svátkům (a že je máme v tomhle období skoro všichni) a vánoční šílenství zrušíme. 

Nemám problém udělat radost klidně po Vánocích, ale dosavadní forma byla pro mě neúnosná a Lukor se taky vyjádřil, že se cítí být v menším stresu, děti by rády zase pár klidných výletů, koled a pohádek a ne psychomatku.

Dokonce mě všichni překvapili, že s ohledem na Andulí nevyžadovali ani klasický cukroví, dohodli jsme se jen na perníkách, sakrajdě a štrúdlu.

Nečekala jsem, že mi to nebude chybět (kvůli vůni přece, žejo) a jsem hned klidnější.

 

Tak snad.

Maminčin skvělý (bezlepkový) nok? Knedlik! Dýňový.

Objev roku, tohleto, dělám fakt často, vděčné jídlo.
Jak nesnáším tvorbu jakýchkoli knedlíků kromě chlupatých a delší práci s jakýmkoli těstem, tohle je blesková, příjemná práce s modelínou a po ní odměna v podobě sametových dýňových nočíčků.
Nebo knedlíčků :-).
Ty pak podávám jako samostatné bezmasé jídlo nebo se zelím jako přílohu k pečenému kuřeti/krůtě/rybě/tofu (vyberte fázi, ve které se zrovna nacházíte :-) ).
Pro nás zázrak, že nepotkaly brambory ani pšenici, chutnají podobně jako bramborové, plus ten podzim, co na vás dýchne...!

Recept odsud , jen jsem doplnila gramáže.

Je to fakt rychlovka, když si předem upečete dýni na pyré - to si můžete udělat předem i ve větším množství a zamrazit, chuť nerozeznatelná. Nebo se dají zamrazit hotové knedlíčky těsně před uvařením, ale to jsem nezkoušela.

BEZLEPKOVÉ DÝŇOVÉ NOKY

Na 4 porce:

1 střední dýně hokkaido (= cca 2 hrnky pyré z upečené dýně, které jsem poprvé raději odvážila - bylo to cca 400 g)
1 hrnek směsi pohankové a rýžové mouky 3:1 - 3/4 hrnku pohankové a 1/4 hrnku rýžové (poprvé odváženo dohromady na 280 g, aby se to dobře počítalo, tak jsem dala 200 g pohankové a 80 g rýžové mouky) - dělala jsem je už mnohokrát v různých poměrech a vždy vyšly skvěle, takže se toho nebojte, prostě větší část pohanková, zbytek rýžová
sůl, pepř, případně muškátový oříšek

na dokončení
bylinky podle chuti (rozmarýn, šalvěj), rukola nebo špenát, olivový olej, hobliny oblíbeného sýra, případně koření 

Postup:

Dýni jsem rozpůlila, vydlabala semínka, potřela olejem, posolila a pekla na 180 °C asi půl hodiny.
Po vychladnutí jsem vydlabala do mísy dužinu, kterou jsem rozmašírovala vidličkou a slupky vyhodila.
Přidala jsem sůl, obě mouky a uhnětla těsto. Pokud se lepí, přidejte mouku tak, aby se s těstem dalo pracovat asi jako s modelínou.
Těsto jsem rozdělila na 4 stejné díly, z každého vyválela hada (viz foto), nožem nakrájela knedlíčky a ty trochu zmáčkla vidličkou.
Noky jsem vsypala do vroucí osolené vody (velký hrnec se hodí) a vařila, dokud nevyplavaly na hladinu. Je dobré jeden nok ochutnat, než vytáhnem všechny.

Hotové noky podávám buď jako přílohu všude tam, kam nemůžou přijít bramborové knedlíky :-), vynikající jsou ale i jako samostatné jídlo, prohřáté na pánvi na troše olivového oleje s šalvějí nebo rozmarýnem, s rukolou nebo mladým špenátem, případně můžeme dosolit, dokořenit, posypat trochou oblíbeného sýra.

Znovu a lépe: Co, kde a jak (ne)nakupovat a vařit při změně stravy (aktualizace)

Koukám, že se změnou stravy (a celkově návštěvami u Ranhojiče) jsme začali už před skoro sedmi lety!

Bohužel předchůdce tohoto příspěvku psaný před 6 lety přestává být aktuální a nemám na co odkazovat, proto se do toho vrhnu znovu a lépe :-)!

Článek jsem prošla, aktualizovala, vyhodila nepotřebné, dodala nové zkušenosti, přezdrojovala.

Na liště vpravo je stále vyhledávač, pokud by někdo hledal konkrétní téma nebo recept.

Pokud vám hledaný článek nenajde, zkuste dotaz (klíčové slovo) formulovat jinak.    

Na začátku jsem postům o změnách ve stravovacích návycích přilípla štítek "Dieta pro zlepšení zdraví střev".

Dnes se mi ta strava zdá natolik normální, že bych štítek nejraději přepsala, ale nevím, jak na to :-).

Parádní na tom je, že jakmile mimina dokážou kousat, nemusíte se bát jim po roce hned po mixovaných příkrmech dát (až na výjimky) stejnou stravu jako sobě :-).

Každopádně když kliknete pouze na tento štítek Dieta pro zlepšení zdraví střev, vyjedou vám pouze příspěvky s recepty a tipy, i ty, které se budu snažit do Vánoc přidat. Některé je nutno individuálně upravit, ale jako inspirace to snad bude stačit.

Jako motivaci nabízím hned na úvod moje a Andulčiny srovnávací fotky, abyste viděli, co strava a Ranhojič dělá s těly po opravdu krátké době.

Až teď, když se chystám článek publikovat, jsem si vlastně uvědomila, že až na kožní problémy si v naší rodině nemáme na co stěžovat, v lékárně jsme sice často kvůli promašťovadlům, ale dnes mi došlo, že naše děti vlastně asi nikdy neměly třeba antibiotika...

Na tenhle typ stravy jsme si za ta léta natolik zvykli, že už se doma zabydlel a jsme s ním spokojení, na druhou stranu pokud zrovna nejsme v nějaké zhoršené fázi (puberta a jiné hormonální změny), venku na stravu důraz tolik nekladem, něco ve stylu "doma jez, co máš/co ti dělá dobře a v cizině co ti dají" :-).

Na dobré zdraví se zvyká snadno.

Rychle se člověk léčí z nachlazení, ráno nemusí tolik trávit času v koupelně. 

Cítí se lépe po těle i na duši.

Při omezení konzumace masa, najezená rostlinnými bílkovinami se cítím klidnější, máloco mě vytočí, víc soucítím, nebo mi to aspoň tak připadá. 

Za ten rok, který přibližně trvá, než změny stravy udělají, co je třeba (něco kolem těch 9 měsíců), se málokdo vrátí k úplně stejné předchozí stravě.

Jediné, co opravdu dodržuju i "venku" je to, že se snažím vyhýbat kravskému mléku a spol. a velkýmu množství cukru.

Máme vypozorováno, že naši rodinu konvenční kravské mléko opravdu zahleňuje, nejen Lukorovy dlouhé dávivé kašle nikomu fakt nechybí.

Většina lidí časem může po čase zpátky do jídelníčku zařadit kvalitní kozí sýr atd., my dětem kupujeme (a sami si občas dáme) výrobky z ovčího mléka a pijeme ta rostlinná, hlavně ovesné.

Hodně lidí řekne, že 9 měsíců je dlouhá doba a předem to vzdá.

Nedochází jim ale, že už po několika týdnech se jejich chutě změní natolik, že už na "zakázané" nebudou mít chuť.  A když budou, bude jim těžko nebo nebudou uspokojení jako dřív.

 

Je třeba jen překonat prvních pár tý/dnů, absťáky. Mít doma dostatek vyhovujícího jídla. A jíst pravidelně, aby neklesal cukr v krvi (a nebyl člověk hysterický, o tom něco vím :-) ).

Taky hodně doporučuju si na začátku změny sepsat všechny nápady na snídaně, svačiny, obědy a večeře, občerstvení a polévky a průběžně tam dopisovat všechna osvědčená jídla. 

Na začátku to hodně pomůže v záchvatech paniky "nevím co vařit".

Blogů zaměřených na zdravou výživu je opravdu spousta, já se zpočátku před těmi lety snažila dokázat, že i člověk milující dobré jídlo může postupně přejít k šetrnější stravě, aniž by musel nějak trpět nebo shánět potraviny po všech čertech. 

Lákavějších blogů a platforem už je dnes tolik, že takové ambice už nemám, článek je hlavně pro ty, kdo se léčí u Ranhojiče a neví si v začátcích rady.

Dneska už neplatí, že zdravé jídlo = divné zrní a amarouny pro pár podivných individuí v batikovaných šatech, zdravé jídlo zažilo boom a dá se kvalitně najíst i venku. 

Současně bych se ale ráda vyhla i druhému extrému, kterého si teď všímám poslední roky a sama se u toho občas přistihnu a je to jakási posedlost jídlem. 

Je třeba mít na zřeteli, že přece jen Jíme, abychom žili a ne naopak. Zasvětit život jen jídlu, bezchybnému zdraví nebo dokonalé fyzičce bez nějakýho hlubšího smyslu by byla škoda.

 

Je třeba taky zdůraznit, že každý člověk je jiný, snáší různé věci různými způsoby, a moji cestu nabízím pouze jako ilustraci a inspiraci, ne jako nějaké pevně dané stravovací schéma. 

Bez Ranhojiče, bez jeho (mému tělu na míru šitých) rad a vidění mých problémů, bez na základě těchto zjištění doporučených čajů, doplnění vitamínů, změny smýšlení, odpuštění a uzdravování psychických zranění a obrácení (ve smyslu návratu k víře v (jednoho) Boha, protože to bohatě stačí a pocit, že nemusím věřit v dalších xy napodobených věcí a zjišťovat kompatibilnost tisíců většinou jednodušších, ale zavádějících cest, je osvobozující a zcela pokoj dávající) bych nic nedokázala.

 

Občas přijde nostalgická nálada a narazím na zapomenutou nebo darovanou čokoládu, i když třeba kvalitní. 

Člověk si chce zavzpomínat, ale když už pár týdnů nemá nic konvenčního, je to pak zajímavý zážitek: sedí, tlačí do sebe čtvereček po čtverečku a čeká, až se dostaví ta chuť, co si pamatuje. Taková ta, že zaplní celou pusu a uspokojí ty chuťový a mozkový buňky.

Jenže se nic neděje. Zkouší to s dalším a dalším čtverečkem, je to příjemný, ale nedostavilo se vůbec to uspokojení, na který byl kdysi zvyklý. 

Cítí se přejedený a přesto hladový.

I když mám samozřejmě taky své neřesti - třeba Miletínské modlitbičky nebo kokosky z biopekárny Zemanka (to je prasárna! :-) žádná placená spolupráce, jen na tom ujíždím), na konvenční sladkosti už mě moc neužije. 

Stane se, že si s chutí dám občas i pistáciovou pralinku Lindor, ale stačí mi jedna a nesežeru celou krabici :-).

I když jsem si téměř jistá, že s nástupem do práce zase sklouznu k tomu, že sežeru co kdo do sborovny přinese (a pak budu zase odvykat, no co už, koloběh života) :-).

Rozhodla jsem se, že shrnu všechny dosavadní zkušenosti do jednoho příspěvku, který připnu na hlavní stranu blogu, aby byla dostupná.

Do Vánoc bych na blog ráda naházela všechny nově nafocené recepty a tipy, které snad budou dostupné tady v odkazeh přímo v článku i pod štítkem Dieta.

Takže:

STRAVA

vycházející z předpokladu, že většina nemocí začíná ve střevech, proto je třeba je dostatečně očistit od toho, čemuž říkáme zjednodušeně a laicky plísně, do odborné debaty bych se nerada pouštěla.

 

Nemá se jíst (univerzální protiplísňová dieta, prospěje na určitý čas každému, ale mělo by se kromě jiného (viz níže) ošetřit také doplnění vitamínů a minerálů):
 

- vše co obsahuje cukr (ten je i tam, kde byste ho nečekali) a med, všechna sladidla (jde o to, aby se ty mrchy ve střevě neměly čím živit a tím se i rozmnožovat)

- kravské mléko a mléčné výrobky kromě čerstvého másla (kozí výrobky a postupné přidávání jednotlivých mléčných potravin je velmi individuální)
- brambory
- uzeniny a vše, co prošlo procesem uzení
- hovězí a králičí maso (kvůli obsahu močoviny), vepřové jen velmi omezeně
- vše, co obsahuje sóju (po několika měsících nám bylo dovoleno občas s rozumem tofu, jinak smíme používat miso pastu a kvalitní sojovou tamari omáčku. Tempeh je braný jako "plíseň".)
- tropické ovoce včetně banánu (jen jednou za měsíc avokádo kvůli zdravým tukům) a veškeré
tropické oříšky (hlavně buráky)
- vše, co obsahuje umělé a ztužené tuky + rama, flora, perla... - s výjimkou listového těsta 1x týdně (v Bille mají i tmavé, ale já už stejně jedu do těst všude žito) a s výjimkou tuku Alsan Bio (prodává zdravá výživa, chutná jako máslo)
- rajčata a vše z nich (protože kromě častých alergií obsahují solanin v méně dozrálých plodech a slupky jsou nestravitelné)
- majonéza, kečup, hořčice a dochucovadla (kromě kvalitní sojové omáčky - Tamari bez přídatných chemikálií, přírodně ochucené oleje smíme)
- káva, kakao
- ovocné čaje
- alkohol
- Z důvodu poškození moří po havárii jaderné elektrárny Fukushima dočasně vypustit jinak velmi zdravé mořské řasy z Japonska.

Má se (ideálně) jíst:
- luštěniny (různé druhy čočky a fazolí, cizrna je individuální, bývá alergen. Obecně jsou lepší druhy čočky a fazolí bez zabarvení - bílé fazole, obyčejná čočka)
- ovoce a zelenina (naše), jednou za čas avokádo
- sladkovodní ryby (naše ryby - kapr, pstruh, siven, candát, amur, sumec, pstruh lososovitý/lososa spíše ne nebo jen velmi omezeně)), kuřecí a krůtí (nejlépe krocaní) maso, jednou měsíčně i vepřové (to je individuální)
- žitné, nejlépe kváskové pečivo
- různé druhy rýže, rýžové těstoviny a nudle, žitné a luštěninové těstoviny, pohanka, jáhly bez omezení (individuálně a s velkým omezením špalda včetně mouky, bulgur a jiné výrobky z pšenice, polenta a kukuřice obecně....)
- omezeně vejce - já třeba více bílek, Anička zase spíš žloutek, to je u každého individuální
- čerstvé máslo u dětí (dospělí spíše Alsanu), za studena lisované oleje, občas kokosový olej
- obilná mléka - hlavně ovesné, rýžové, pohankové

- mléčné výrobky velmi individuálně podle rozsahu poškození střev, my smíme třeba ovčí jogurty a sýry, někdo smí i kozí a časem se dostane i na kravské sýry (mozzarella apod.)
- mandle, slunečnicová, dýňová, lněná, seznamová, chia semena většinou smí všichni, vlašské a lískové ořechy individuálně
- kysané zelí 1x týdně

- hraška na obalování a zahušťování, rýžová nebo jáhlová instantní kaše místo strouhanky
 - ovocné a zeleninové šťávy s omezením u ekzémů (a ne dohromady, ovoce a zeleninu jíst a pít vždy zvlášť)
- Šmakoun/Shmaky podle intolerance na součásti vajec, protože je vyroben z bílků (slovenská verze nám chutná víc), náhražky masa jako Robi, Seitan podle alergie na pšenici.

- Kombuchaaaaaaa! (více níže)

Otázka vajec (žloutek x bílek), masa (jaké a jak často), pšenice, typu mléčných výrobků a ořechů je z hlediska potravinových alergií velmi individuální a různě se během diety mění, takže tu jen popisuju, co jíme, nikomu nic konkrétního nedoporučuju.
Zpočátku jsme mohly s Andulí až 6 x týdně sladkovodní ryby (ne mořský), 2 x týdně krocana z dobrého zdroje, jen 2 x měsíčně kuřecí a 1x měsíčně vepřový, po roce už bylo vše jinak: ryba 2-3 x týdně, krocan 2 x týdně, kuře 1x týdně, vepř 1x měsíčně). 

Dieta by se měla držet 9 měsíců (z vlastní předchozí zkušenosti můžu říct, že porušováním se prodlužuje).

Strava ale není všechno, v našem případě ji doplňuje pravidelný pití určených bylinných čajů v určitý čas, doplnění vitamínů a minerálů, v případě ekzému občas bylinné masti (osvědčila se liliová, pakmínová, slézová, ale v kombinaci s dalšími opatřeními, samotné masti toho moc nezmůžou). 
K uzdravení je také často nutné změnit smýšlení a udržovat zdravé vztahy.
A hýbat se :-). 

 
Moje strategie, se kterou jsem se dala do změn :-) :

1. Všeho nakup dost (není nic horšího, když vám to začne chutnat a dojdou zásoby)

2. Nahraď, co jde. Hlavně na začátku. 

Třeba kuře na paprice: omáčka může být z rostlinného mléka, zahuštěná hraškou a jako příloha rýžové těstoviny. Na chuti nijak neutrpí a třeba bude chutnat i víc.

Podobně jde upravit většina obvyklých jídel nejen české kuchyně.

Např. řízek kuřecí/krůtí/rybí/houbový obalený v šetrnějších ingrediencích s těstovinovým salátem.

Pečené kuřecí stehno/ryba dokřupava se zelím a dýňovými noky místo bramborových knedlíků. 

Žitné "šunkafleky" s kuřecím masem místo uzeniny a se zeleninou (upraveným jídlům budu věnovat jeden samostatný post).

3. Lepší je upravený jídlo "co to jde", i když není stoprocentně podle diety, než to vzdát a rychle se něčím nacpat.

4. Jednou za čas (za týden, za 14 dní) zhřeš, aby tělo nemělo šok, když nebude mít dietní jídlo :-).

 NÁKUPY

Jak už jsem naznačila, první a nejdůležitější věc, která je předpokladem úspěchu při pokusu o změny stravovacích zvyklostí, je dobře se zásobit.

Všeho koupit dostatek. Samozřejmě jedna věc je otázka, jestli vám daná věc bude chutnat, ale na druhou stranu když si koupíte např. jeden balíček žitných těstovin, dáte další jídla s dalšími přílohami a zase je potřeba je otočit dokola...  zkrátka pokud nechcete do specializovaných prodejen lítat pořád, kupte radši víc.

Jakmile máte lednici a spíž plnou vhodných surovin, motivace přijde sama a máte i chuť víc experimentovat, vymýšlet a ochutnávat.

Možná budete muset plánovat nákupy jinak, než jste byli zvyklí, jako já, najít si zdroje a možná vás to v začátcích bude něco stát (ve finále, když člověk nekupuje kraviny, je rozpočet stejný).

Ale jakmile tohle dáte, máte zpoloviny vyhráno nebo spíš ze tří čtvrtin :-)!

Tak a teď konkrétně:

1) Pečivo

 

Můj celožitnej chleba, kterej peču od doby, co mám Josífka, už asi znáte. Recept na něj najdete TADY.

Pokud nemáte kvásek a máte to k nám daleko, můžete mrknout na kváskovou mapu a začít, pokud ale nepečete, nezoufejte.

Ve zdravých výživách mívají luxusní žitný chleba (někdy na objednávku) a dokonce i pečivo v supermarketech přestává být jen o černých nepoživatelných cihlách vhodných spíš k vysklení okna než k jídlu.

Ucházející jsou stoprocentně žitné chleby ve všech větších marketech, dokonce i u nás ve večerce se dá koupit dobrý chleba s názvem 100 % žito z pekárny Sázava ... a  hlavně: do supermarketů se už dostávají i žitné rohlíky. 

Ty nejlepší mají v Bille - velké, čerstvé i křupavé, se semínky, a taky je měli jako první... 

Na obrázku je ale menší rohlík z Lidlu, žitné rohlíky prodává i Albert, možná i nějaké další obchody, kam ale málokdy zavítáme, takže nevím.

Pokud vám nevadí pšenice, můžete mrknout ve zdravých výživách na výbornou záležitost: Tasovské placky. 

Mají křupavé celozrnné a nebo bezlepkové, ty ale obsahují kukuřičnou mouku.

Je to jako oplatka plná semínek, bez jakýkoli chemie - trvanlivá a výborná na cesty.

Dají se dělat obložené, podávat třeba k pomazánkám, zejména hummusu, nebo jíst jen tak. Zasytí.

 

Pak tady máme různé druhy knackebrotů, křehkých plátků apod. U těch je třeba číst složení.

Na začátku jsme kupovali různé rýžové "chlebíčky" a křehké plátky, ale byla to nouzovka vzhledem k tomu, že pufované potraviny nemají skoro žádné nutriční hodnoty.

 

Začátek diety a všechny honí mlsná: rýžový chlebíček, mandlokokosové máslo (foto níže), opečená broskev.

2) Ovoce, zelenina, hlíva, kombucha a klíčky
 

Dříve jsme nakupovali u osobního zelináře.
Ten dříve nabízel ovoce, zeleninu a bylinky v bio/nebio/farmářské kvalitě, kysané zelí, houby, mošty a pyré, ořechy z Moravy, sušené ovoce, bylinné čaje z rodinné farmy a med.

Bohužel už několik let nejezdí, pouze v létě udělá závoz na nakladačky nebo meruňky z Moravy (ale třeba se ještě vrátí :-) ).

Hlíva je výborná jen upečená s kořením a olejem v troubě nebo opečená do luštěninových salátů, také u nás všichni milují hlívový tatarák (je lepší než ten z masa).

Teď nakupujem vybrané věci hlavně pro Markétu na Scuku (třeba ta barevná mrkev, oujé!) a kombinujem to s akcemi marketů.

Při rozsáhlém poškození střev (těžké ekzémy) je potřeba ovoce i zeleninu nejdřív tepelně upravit (osmahnout nebo zalít vroucí vodou a nechat zavadnout) a nějaký čas ji tělu dodávat v téhle šetrnější formě.
Ovoce a zelenina by se měla jíst naše. 

S hrozny opravdu opatrně, obsahují dost cukru a můžou nečekaně zatočit se zlepšeným stavem střev.
Každopádně žádné exotické ovoce, ani banány.
Mošty je lepší ředit vodou a při konzumaci by se nemělo míchat ovoce se zeleninou (ani třeba jablko s mrkví), takže šťávy i samotné ovoce by měly být jednodruhové.  

Ale od té doby, co doma vyrábím kombuchu , stejně žádné nekupuju.

 

 

Kombuchu přijal i Ranhojič, díky ní máme střeva v daleko lepší kondici.

Nejen, že je chuťově výborná a první pomoc, když přestáváte pít alkohol, člověka lehce nakopne místo aby ho uspala, trávení šlape jako hodinky a člověk má přísun probiotik téměř zdarma a v bříšku jako v pokojíčku, ale když člověk občas zhřeší, není to na hodnotách tolik znát jako dřív.

Na jednu stranu je její lehká kyselost pro ekzematiky dráždivá, ne že není ... 

V nejtěžších stavech se nic čerstvého kvašeného do střev nedoporučuje, dokud se střeva trochu "nezahojí". Potom, když je člověk z nejhoršího venku, ale pomáhá.

Když mám v létě opravdu velký výdej energie v přírodě, hodně chodím atd., můžu vypít neomezené množství. Ale v běžných dnech, kdy toho pohybu není tolik, si musím dávat pozor, abych nevypila víc než jednu skleničku a musím dávat pozor na příchuť, pak se totiž začnu drbat.  

Přestože cukr je pro nás ve stravě povětšinou příčinou všeho zla :-), po dlouhodobém užívání kombuchy (jak kupované, tak domácí) jsem měla trvale hodnoty, jako bych dietu držela tvrdě.

Navíc: Lukor je zvyklý pít kombuchu k jídlu a říkal, že třeba po Birellu k jídlu mu glykémie letí nahoru, ale s kombuchou má hodnoty stejné, jako kdyby jenom jedl, ačkoli je sladká. 

Jednou týdně by se mělo jíst taky kysané zelí nebo jiná kvašená zelenina, kimchi nebo pickles.
Pokud by měl někdo problém vydržet bez brambor, ať vyzkouší podobně upravit tuřín , kterým se dají dobře nahradit.
A pokud je to ve vašich silách, podle Ranhojiče je lepší jíst normální plodovou zeleninu přes den (do 15 hodin) a kořenovou zeleninu až po 15. hodině.
Přiznám se, že to tedy ne vždy zvládám, ale všechno stačí P O S T U P N Ě ;-).

 

 Klíčky

Bez čerstvých klíčků doma nedáme ani ránu. 

Kromě toho, že skvěle chutnají (nejvíc jedem ředkvičky, které chutnají jako velké plody a jemnou vojtěšku alfalfa), dodají všechny vitamíny po celý rok.

Klíčivé směsi s více druhy semen častěji plesniví, protože každá plodina klíčí jinak dlouho, tak klíčím každou zvlášť na obyčejném sítě na mouku, který posadím na talíř s vodou.

Vše o klíčení jsem popsala TADY, ale lze použít i obyčejnou PET láhev, na internetu je spousta návodů.
Taky v misce s vodou nechávám na okně růst různé natě (stačí uříznout asi 1 cm horní části petržele/celeru/ mrkve/ tuřínu s vrškem, ze kterého po pár dnech TAKHLE vyroste nať).

Semínka ve velkém kupuji TADY .

3) Luštěniny

 

Od té doby, co víme, že ty luštěniny co nejméně zabarvené jsou lepší, už kupuju skoro jen obyčejnou čočku, obyčejné bílé fazole a "na lepší" pak velké máslové fazole.

 

 

Všechny se dají využít do zeleninových omáček na těstoviny nebo na topinky, pomazánek nebo z nich dělám pastu do tortill (které už zase jíme jednou za uherák, ale chtěla bych zkusit žitné), velmi doporučuju i čočkovou sekanou .

 

Ale proto, že dřív jsme jedli všechny druhy a taky jsme prospívali :-), občas koupím i ostatní druhy luštěnin a udělám z nich nějaké jídlo na zpestření.

Z červené nebo horské čočky dělám hlavně čočkovo-zeleninovou polévku s kořením garam masala (koření, které dodá chuť vegetariánským jídlům, jinak běžně používám jen základní koření).

Používám ji do příkrmů, zahušťuju s ní krůtí sekanou (bez předchozí tepelné úpravy) nebo ji namáčím a zasyrova přidávám do salátu - pokud vám nevadí pšeničný lepek, TENTO salát je skvělý. 

Hodí se i do omáček, dělala jsem třeba falešnou boloňskou omáčku a místo masa dala právě červenou čočku a moc nám chutnalo (recept snad časem).
Zelená a černá čočka se nejvíc hodí do salátů, stejně jako ta velkozrnná. Salát ze zelené čočky s opraženou hlívou nebo s tofu a jarní cibulkou je lahoda, stejně jako saláty se zeleninou a sýry podle možností.
Velké fazole ve tvaru ledvin přidávám do omáček a do rodinného pokladu (mleté maso používám už jen krůtí)  chilli con carne, nebo sin carne (bez masa) - dělám zcela výjimečně, když dostanu domácí kečup bez slupek z dozrálých rajčat) .

A nakonec moje milovaná cizrna.
Tu už necpu do všeho, když by to Anduli mohlo vadit, ale kdo ji můžete, cpěte ji do všeho místo mě :-): do polévek, zeleninových omáček na těstoviny i na topinky, pomazánek (cizrnová s brokolicí a medvědím česnekem!), dělám z ní moje oblíbený kari nebo hummus.

Skvělý je i tenhle falafel s řepou.
Je dobré každý týden navařit jednu luštěninu ve větším možství, napytlíkovat si ji na porce do mrazáku a vytahovat, když je zrovna potřebuju.

 4) Maso

Ryby jsme jedli sladkovodní, hlavně kapra a pstruha na všechny způsoby, až 6 x týdně.

Dodnes je moje jedno z nejoblíbenějších jídel pečená ryba s rýží a se zeleninovým salátem.
Dávali jsme vždy přednost větším nákupům do zásoby na sádkách, rozdíl v chuti je markantní a taky prostě nechcem podporovat zacházení s utrápenými rybami v marketech.
Teď z ryb průběžně objednáváme (hlavně pstruha) na Scuku.
Kvůli krocanovi jsme museli rozhodit sítě.
Ale většinou stačí kontaktovat příbuzné či známé na vesnici, jestli by vám někoho nedoporučili.
To samé s kuřecím a vepřovým. Kuře z Rašovic (o kterém Ranhojič před pár lety řekl, že je bez hormonů, antibiotik a bez "vyháněcích" krmiv a je to na něm vidět) můžete koupit kromě východočeských obchodů taky zase na Scuku, stejně jako krůtí části.

Přestali jsme kupovat i (jakoukoli) šunku. Bohužel už ale nestíhám vařit vlastní, tak místo šunky upeču na pánvi kuřecí prso a krájíme ho dětem do svačin na tenké plátky.
 

Na internetu je taky dost inzerátů od lidí, kteří mají svoje hospodářství.

Za mě je určitě lepší jíst masa míň a z dobrých zdrojů/netýrané.
Jinak je dobré minimálně prvních několik měsíců výrazně omezit vejce a zjistit, jestli dobře snášíte jeho součásti.

5) Mléko a další "mléčné výrobky"

O rostlinných mlékách a experimentech s nimi jsem psala poprvé už TADY (foto uprostřed článku plus recept na kaši pro začátečníky, kteří s přírodními chutěmi teprve začínají a honí je mlsná).
Mezitím se u nás zabydlelo a nakupuju už skoro jen toto ovesné z DM v opravdu velkém množství, je dobré, dostupné a s fajn cenou.
Vařím z něj kaše, pudink, dávám ho do pečení, zastoupí bez problému i doteď používanou smetanu v polévkách i omáčkách, děti ho milujou jen tak samotné, místo svařáku svařuju tzv. zlaté mléko - ovesné mléko s kořením, které zahřeje (skořice, hřebíček, badyán, mletá kurkuma, celý pepř, případně kardamom, který jsem si přivezla z Jordánska).

 

 

V DM mají jinak i mléko ovesné úplně bezlepkové, mléko na šlehání do kávy Barista, rýžové i další obilné, s různými příchutěmi (vanilka). Chce to jen zkoušet a najít si to svoje.
Sušená mléka typu Zajíc v krabicích rozhodně nebrat!

Rostlinný "parmezán" zastoupí ve všech jídlech v pohodě jeho živočišnou verzi, i když Aničce kupuju ovčí Pecorino a různé tvrdé sýry parmezánového typu, Ema má stejně raději tenhle falešný:
Do mixéru jsem nasypala (přibližně):
100 g mandlí (příp. lískové nebo vlašské ořechy nebo namíchat)
100 g lněných semínek (len zlatý, ale můžete dát i sezam nebo jiné druhy lnu)
3 lžíce slunečnicových semínek
50 g lahůdkového droždí (prodává se ve zdravé výživě)
necelou lžičku soli (podle chuti).
 
Důkladně rozmixováno (rozsekáno v sekáčku), hotovo.
Uchovávám v uzavíratelné krabičce v lednici, vydrží asi měsíc.
Dejte si ho třeba se špagetami  aglio olio s rukolou  (pro antipšeničáře můžu říct, že to jde parádně dohromady i s žitnými těstovinami!) ale najdete tu i spoustu dalších receptů s jeho využitím.

Naše nejčastější ne/mléčné nákupy: 

Byly doby, kdy jsme nemohli žádné mléčné výrobky. A přestože teď můžem ovčí produkty, mně je stejně líp "bez ničeho" a Ema "opravdové" sýry moc nemusí. 

Poté, co už se nedají sehnat "sýry" na bázi kokosového oleje Veganline, jsme přešli na (vlevo nahoře) NeSýry zn. GreenVie - kupujeme vždy jednou za pár měsíců na VeganStore, posílají poštou ve speciálním balení a vydrží v lednici dlouho. 

Jsou stejně dobré jako Veganline, chutnají velmi reálně a mají dost příchutí (my kupujem nejčastěji příchuť mozarella, gouda a cheddar, ale mají i sýr na pizzu, "uzené" verze, plátkované a strouhané sýry, pomazánky...)
Řekla bych, že to není o tom, dát si ho každé ráno na chleba, ale spíš jím nahradit sýr v jídlech, která se bez něj moc neobejdou, ne všechny druhy se totiž hodí do všeho (ale třeba je to jen můj pocit). 
Mozzarella je výborná hlavně do studené kuchyně, hlavně do salátů (třeba toho z řepy ).
Ostatní sýry zase v osvěžujících salátech , nebo na zapékání.
Vlevo dole: Alsan -bio, alternativa másla, prodává zdravá výživa (spadla mi zrovna na zem :-) ).

Uprostřed farmářské ovčí sýry ze Scuku. Výborný je i salátový sýr (něco jako balkán), na strouhání kupuju ten červený (ovčí pastýř) a někdy i ovčí Pecorino do všeho kam přijde parmezán, to na fotce chybí. Ovčí bílý jogurt už kupuju v půlkilovém balení, jíme ho jen tak nebo s mussli, nebo ho dávám do pomazánek místo žervé, jako náplň do palačinek z rostlinného mléka s pohankovou moukou... chybí ještě ovčí tvaroh hlavně na pečení, který jsem zrovna neměla (je třeba dávat pozor, kdy se na Scuku uzavírají objednávky :-) ).

No a vpravo kokosový kysaný jogurt z Lidlu. Pro zpestření. Používám do náplní do zdravých koláčů (místo zakysané smetany apod.) a nebo do těsta na žitný štrúdl. 

Další foto spíš pro představu, v dnešní době už se dá koupit v rostlinné verzi snad všechno. 

Jiné kysané výrobky na kokosové bázi, Ovsánek (kysaný "jogurt" z klíčeného ovsa), dokonce i  mléčná rýže z kokosového mléka. I ty občas dětem koupíme, i když nejsou zcela vyhovující, protože na svačinu do školy je každý nápad drahý.

 

Zřídka.

  
Kokosovou tapioku s medem jsme kupovali dřív, děti smí kokosárny častěji, hlavně kvůli zdroji železa. 
Měli jsme ji rádi - protože zasytí, neunaví, chuť lahodná, sametová.

Vlastně nevím, proč jsme ji dlouho nekupovali, asi proto, že jsme ji dlouho nikde neviděli? Přitom je stále k dostání.
Protože nás kdysi tenhle výrobek nadchl, koupila jsem i tapiokové perly a chtěla ji vyrobit doma - k téhle výzvě jsem se ale bohužel zatím nedostala :-).
No a kdyby byl někdo fanoušek Bubble tea, tady máte už dříve vyfocený recept na jeho domácí výrobu :-):

   

6) Rýže, těstoviny a další obilniny 

- střídám jako přílohy k zeleninovým omáčkám, plackám, karbanátkům, k rybám i k masu.

Stará fotka - rýže zůstává asi nejčastěji zastoupenou přílohou. 

Vynikající rýžové polévkové nudle (do téhle polévky jako náplň do závitků - recepty budou, ale myslím, že zrovna postup závitků lze vidět z fotky níže).  

Skvělé polévkové nudle, co se nerozváří, mají v Albertu TYTO.

Dále rýže natural jako oblíbená příloha k pečeným rybám (kdysi jsem se k ní dlouho odvažovala, sice se vaří déle, ale její oříšková chuť je skvělá, takže nevím, proč jsem si pořád myslela, že bude moc suchá a hrubá a taky je mnohem zdravější a lépe zasytí :-) )

rýžový papír na závitky a 

jasmínová rýže jako příloha i na sladkou, přesto neslazenou rýžovou kaši (s neslazeným kompotem).

 

Nová fotka - náš nynější nejčastější nákup: 

Silnější rýžové nudle vlevo nahoře na restování se zeleninou nebo/s masem.

Jasmínová rýže (český výrobek). Kupuju jak tradiční (výše) u Vietnamců ve večerce, tak v marketech (tady), používám i basmati a občas arborio rýži na rizoto nebo sushi rýži na sushi. 
Rýžový papír znovu. Na letní (zastudena s omáčkami) i smažené (v našem případě v troubě) závitky, foto níže. 

Se zeleninou, bylinkami, nudlemi, případně s tofu nebo masem.

Dále rýžové těstoviny - na foto zrovna kolínka (k omáčkám, do těstovinového salátu), ale kupuju i vřetena, makarony atd. 

Žitné těstoviny jsem začala kupovat místo semolinových, nejradši máme fleky, jsou nejjemnější.

Pohanková vřetena - spíš pokus, i v té nejzapadlejší večerce se dají koupit už opravdu různé těstoviny, včetně těch luštěninových.

 

 

Dálší nejčastější stálice:

 

Pohanka kroupa - do placiček se zeleninou, o kterých si děti myslely, že jsou z masa.

Pohanku kroupu lze taky máčet přes noc a míchat s oříšky, rozinkami a datlovým sirupem místo müsli.

Pohanka lámanka do příkrmů a na zahušťování polévek (třeba TADY ). 

Je dobré kupovat pohanku mechanicky loupanou (světlejší), termicky loupaná není až tak dobrá a taky je víc "cítit".

Jáhly do příkrmů, slaného koláče, společně s rýží jako příloha nebo do kaší a kuliček - recept TADY).

A vločky úplně do všeho - dávám většinou jemné s klíčky, protože potřebují nejkratší čas k uvaření, ale používám samozřejmě i další různé druhy.

Do příkrmů, do polévky, kaší, mussli, do granoly, do zelňáků, zahuštění a nastavení masových i bezmasých směsí, mussli tyček naslano, do dezertů, ... 

Nadchla mě taky tato stránka s recepty na rychlé a dobré ovesné kaše naslano v mnoha klasických i neotřelých příchutích.

Nezbytný "řízkový" pomocník je rýžová/jáhlová/pohanková instantní kaše místo strouhanky. Okořeněné maso/zeleninu/houby nebo shmakyho (separovaný protein z vaječného bílku, viz níže) obaluju v mouce, ve vejcích s rostlinným mlékem a pak ve "strouhance" - jakékoli kaši, která udělá úplně stejnou službu jako kukuřičná strouhanka.  

Řízky kladu na naolejovaný plech, pocákám dobrým olejem a peču v troubě, během pečení obrátím.

 

 

 

Mouky :

Úplně ve velkým kupujeme žitnou chlebovou mouku (vlevo). Nature´s promise je privátní alberťácká značka (v Albertu kupujem z těchto potřebných věcí hlavně mouky, olej, sůl, rýžové nudle polévkové, žitné pečivo, případně žitné těstoviny, luštěniny, bezcukrové marmelády St. Dalfour, ovčí produkty, když je nemáme ze Scuku a marinované tofu), ale úplně stejnou mouku najdete v různých baleních od zn. Probio v biokvalitě z Jeseníků ve zdravých výživách (jen trochu dražší).

Peču z ní nejen chleba, ale i koláčové korpusy, štrúdl, perník(recept na konci článku), sakrajdu (původní recept na blogu je s pšeničnou moukou, zaktualizuju) a přidávám ji i do dalších těst, která jsem dělala dříve z pšenice.

Rýžovou a pohankovou moukou zahušťuju kdeco, výborné jsou z ní výhradně bezlepkové dýňové noky .

Zjistila jsem, že úplně v pohodě se dá pohanková mouka samotná použít do palačinek (na jedno vejce čtvrt litru ovesného mléka, špetka cukru a 4 vrchovaté lžíce pohankové mouky, nechat chvíli stát, aby těsto zhoustlo a "zeslizovatělo").

Většinou, když zkouším upravit starý recept poprvé a opravdu se bojím, aby něco drželo, dám půl napůl s těmito bezlepkovými moukami špaldovou hladkou nebo celozrnnou nejlépe Pernerku - úplně vpravo (tu už melou tak jemně, že tyhle dvě mouky nerozlišuju).

 

Proč špaldu?
Někdo si myslí, že je to druh obilí, ale špalda je stará dobrá odrůda pšenice odolná proti plísním a škůdcům, tudíž na ni není logicky potřeba používat pesticidy, které jsou potřeba při pěstování jiných odrůd. 
Zrno jiných druhů obilí (než odolné špaldy) z ekologického zemědělství (které používání pesticidů zakazuje) může zase obsahovat plísně.
Pěkně to vysvětlují třeba v testech mouky pro dTest.
Takže u špaldové mouky je nejnižší, téměř žádné, riziko, že zrní a potažmo mouka bude obsahovat plísně a zárodky škůdců nebo pesticidy. 

Je to ale stále druh pšenice a lidem, kterým vadí pšeničký lepek, prostě vadí. 

Používám ji opravdu jen tam, kde je nezbytně nutná k pojivosti, než se odvážím recept upravit bezlepkově. 

 

Bezlepkově jsem se bála i zahušťovat, ale s hraškou je to hračka:

 

 

Vlevo hraška na zahušťování do polévek, omáček, gulášů... ale má stejné složení jako ta na obalování, jen v ní chybí špetka chilli, která je v té na obalování navíc, takže i v zahušťovací hrašce obaluju dětem.

 

Hrašku na obalování rozmíchám podle návodu ve vodě a obaluju v ní kousky osolené zeleniny, hub, případně masa. Smažím ve vyšší vrstvě oleje, vše je krásně křupavé, i po ohřátí druhý den.

Vanilkovou hrašku jsem zatím nezkoušela, ale slouží jako náhražka vajec do těst, lívanců, palačinek.

Ječná mouka nepojí tak, jako třeba pšeničná, ale přidávám ji třeba do těst na palačinky.
Samotná je výborná na pečení různých placek na cesty a na macesy k sederové večeři.

(fotka je stará, takže ta cenovka už neplatí a možná má už i jiný obal :-) ) 

Už jsme vypustili (ale dlouho jsme na tom žili, tak to tu nechám pro ty, co jim pšenice až tak neva): 

 

 

Bulgur a ostatní obilniny jsem míchala dohromady podle potřeby (třeba bulgur s jáhlami nebo jáhly s rýží) a vařila stejně jako rýži - tedy jeden díl propláchnuté rýže/jiné obilniny osmahnu na oleji, zaliju dvojnásobkem vody, osolím a okmínuju, naposledy promíchám a přikryté poklicí vařím na mírném ohni bez míchání do vypaření vody (u rýže i bulguru s jáhlami to trvá cca 10 - 15 minut).  

Zarytí odpůrci zrní si mlaskali a ani nevěděli co to je :-). 
Polenta mi zase nahrazovala bramborový těsto - takhle je skvělá! A stejně upravenou jsem ji podávala i k pečené krůtě se zelím ;-). Dnes už dělám jako přílohu jen výše zmíněné dýňové noky.
Ze špaldy jsem dělala špaldový salát z vařené špaldy, sušených rajčat, balkánu, jarní cibulky a semínek, ale ten nevyhovuje dietě :-).

 
7) Tuky

Kvalitní zastudena lisované oleje - všechny možné prodává Agro El Znojmo . 

Pro ekzematiky doporučuju hlavně dýňový - tykvový olej do salátů, děti je rády snědí i na lžičce. Tyto oleje se nesmí vařit.
Také používám olivový olej a kdekoli běžně dostupný slunečnicový olej (není na fotce), máslo nebo ghee (přepuštěné máslo bez bílkovin) na vaření.
Alsanu na chleba i na vaření jsem fotila s mléčnými výrobký výše, té si kupte radši víc, jakmile přestanete mazat veškeré Lučiny, žervé a další termizované sýry a spol., spotřeba se zvýší.

... a kokosový olej.
Na mazání, balzámy na rty, čištění zubů.

Do téhle nejlepší polévky.
Prý je dobrý i na smažení, protože vydrží vysoké teploty (to jsem nezkoušela).
Na polevy na buchty, i když zřídka, když si chceme zahřešit v rozumném množství (kokosoil + kvalitní nepražené kakao + datlový sirup v přibližně stejném poměru = nejlepší ledová čokoláda na světě). 

8) Ořechy a semena, rozinky, ořechová a semínková másla a jiné pomazánky

 

Nejvíc využíváme mandle, neloupané i loupané.

Do dezertů, kaší, na výrobu rostlinného parmezánu, do bezmasých jídel, nebo jako zobání místo chipsů apod. Stačí opražit na pánvi na trošce oleje se solí a provensálskými bylinami.

Ořechy smíme jen naše - lískové, vlašské, ale opravdu v omezeným množství. 

Tak fakt kupuju spíš ty mandle.

Tahle fotka je už stará, ale jako ilustrace postačí, mandle i semínka už kupuju ve velkých baleních na eshopu grizzly , to není placená reklama, prostě tam mají velká balení za rozumnou cenu.

S rozinkami stejně jako s hrozny velmi opatrně, jsou dost sladké. Kupuju nesířený, pokud máte sířený, měly by se máčet a proplachovat.

Semínka už taky nakupuju jen ve velkém na Grizzly, používám do "parmezánu", na posypy všeho možného, do mussli, na kaše (vše jsem už zdrojovala výše) nebo je vezměte všechny najednou a upečte si skvělý krekry a nebo bezlepkový semínkovoořechový chleba . 

 

 

Na cesty nebo když nemám pražená semínka po ruce, kupujeme v Lidlu do zásoby tahle malá balení slaných slunečnicových semínek. 

Jsou skvělá do dýňové polévky a dalších polévek, na salát, na chleba, nebo s nimi sypu jen pečenou zeleninu s rýží.

I takhle jednoduše se dá jíst.

 

 

Kokosovomandlové máslo, lahoda, zvlášť když začínáte (takhle je balené to máslo, co je na rýžové placce s broskví vyfocené u pečiva). 

Kdyby někdo neznal tahini - sezamovou pastu. Upatlaná, pardon.
Kupovala jsem ji nejdřív skoro jen do hummusu, ale dá se natřít třeba na obložené pečivo místo dresinku apod.

 

9)  Pomazánky a tipy na cesty 

 

Alternativa k paštikám na cesty :-) (a někdy ani doma není čas vyvařovat) - sterilované pomazánky jsou k dostání v DM a moc nám jedou.
Ta první je fazolová a je skvělá, pak mají zeleninové, bylinkové a semínkové - třeba jako ta vpravo (bylinková s cuketou a slunečnicovými semínky) nebo i s tofu, sladké...
Obecně v DM mají velký výběr neslazených kojeneckých výživ (který hodně dáváme Aničce na svačinu nebo když není po ruce domácí, tak i Markétě), ovocných pyré, omáček atd. v dobré kvalitě za přijatelnou cenu - chce to jen číst etikety a řídit se tím, co můžete. 

 

Jablečný trubičky - sušená jablečná dřeň v podobě trubiček jako první pomoc na cestách a výletech - ale odrbávala jsem z toho tu polevu. Dobrota, která chutná i lidem, co jedou v konvenčních sladkostech. Prodává zdravá výživa, i když tohle je už starší fotka, tak snad nemystifikuju :-). 

Pokud máte sušičku, můžete si je vyrábět i doma. 

 Různé druhy luštěninových krekrů, výborné jsou i makové.

 

10) Ostatní

Jak už jsem se zmiňovala, v prvních týdnech až měsících jsme vynechali úplně všechno sladké. 

Později jsme začali sladit výjimečně a zdravěji.

Sladěnku hlavně do perníku (poslední recept v článku) a jiných tepelně upravených moučníků (pozor, hodně se táhne a pomalu se rozpouští) - třeba do jahelných kuliček, vařených kaší apod.
Datlový sirup tepelně neupravuju, spíš ho používám jako polevu a do ledové čokolády při zcela zvláštních příležitostech (jednoduchý návod uvedený u kokosového oleje), mňam! :-) Ale taky s mírou :-).

Hrušková povidla.
Skvělá do úžasných sugar free šátečků .
Hodlám využít i do sakrajdy, kdysi jsem dělala i zcela výjimečně masopustní celozrnné lactosefree koblihy, to byla mana... :-)

Marmeláda bez cukru zn. St. Dalfour (slazená hroznovou šťávou), u které bych ale v životě neřekla, že v ní není cukr a mají úžasnou paletu všech možných příchutí.
Jakže jsme to říkali o té sladké chuti a potravě pro plísně? :-)
Na palačinky, na málo sladký žitný perník (poslední recept v článku), však vy víte.

Tamari omáčka - zdravá verze sojové omáčky, k dostání se spoustou dalších zdravých dochucovadel ve zdravé výživě. Je dost slaná, takže opatrně s další solí.

Rodina ji miluje k vietnamským závitkům a k dosolení do polévky. 

 

Miso pasta - do polévky.

Náhražky :-)

No a pak tu máme náhražky. Už je moc nekupujeme, tak mám doma jen tofu.

 

Tofu máme nejradši marinované :-), i když ho smíme max. 1 x měsíčně. Hlavně restované v téhle polévce, která by vzkřísila i mrtvýho :-), nebo ho přidávám do jarních závitků, do omáček jako bílkovinu, když nemám luštěniny, chilli sin carne (bezmasá verze chilli), anebo se dá zapékat v listovém těstě (podobně jako párečky). Ale spíš výjimečně.
Bílé tofu (natural) se dá použít k výrobě tofunézy (náhražka majonézy - rozmixované tofu s dobrým olejem, kořením, citronovou šťávou, solí a rostlinným mlékem- receptů je plný internet). V salátech je od majonézy neroznatelná, základní tofunézu můžeme různě ochucovat a dělat z ní dipy. Tofunéza se dá koupit i hotová.

Dříve jsme měli rádi tempeh (jedna z mála poživatelných náhražek), ale u něj je prý problém ten bílý "jakožeplesnivý" povlak. 
 

 Shmaky je další poživatelná náhražka, vlastně je to separovaný protein z vaječného bílku. 
Jako náhrada se dá použít v trojobalu místo masa nebo jen okořeněný na pánvi se zeleninou na másle.
Zastudena ho strouhám do salátů (zeleninové, čočkové, fazolová pomazánka ... ), zatepla do špenátové omáčky do palačinek.

Dále (už nefotím):
Koření - používám hlavně kvalitní sušenou papriku, domácí kmín, sušený česnek (pozor, některé druhy jsou sířené), občas čerstvě mletý pepř, majoránku, libeček. S tím si opravdu vystačím do kdečeho. 

Dále občas využiju žluté kari, kurkumu, mletý kmín do luštěninových pomazánek, rozmarýn, tymián, dobromysl, občas chilli.
Nepoužívám žádné hotové směsi koření kromě Garam masala  - to jsem si moc oblíbila už před dietou. 

Tahle voňavá indická směs posune každý, zejména vegetariánský jídlo o level výš. 

Kypřicí prášek bez fosfátů (vinný kámen) používám na pečení už dlouho, dávkování je uvedené na obale a funguje stejně jako obyč prdopeč.

Agar na zahušťování (jako želatina).

Znovu a ještě jednou opakuju, že tahle dieta vychází z našich potřeb a je ušitá nám přímo na míru :-).

Tak, co říct na závěr?

Srovnávací fotky naší pokožky jsem dala hned na začátek, stejně jako odkaz na recepty.

Ostatní vyzkoušené typy léčby jsou popsané pod štítkem Zkušenosti: atopický ekzém-alergie-astma (dospělí i děti ) - najdete zde spoustu tipů pro ekzematiky nejen z oblasti stravy - tipy, které jsou už pro nás samozřejmostí, ale někomu by mohly pomoci - mazání, postup zavádění příkrmů u kojenců, hygiena domácnosti, očkování ... k těmto tipům bych chtěla ještě doplnit  mýdlo , bez kterého nedáme doma ani ránu. Když mi ho Ranhojič doporučil, byla jsem dost skeptická, ale díky extraktu z dubové kůry fakticky nevysušuje - a kromě intimní hygieny je skvělý i na ruce, tělo a dokonce i vlasy.

O současném (zatím nejúčinnějším) způsobu léčby nejen svého ekzému píšu dost všeobecně zde  .
Recepty pod štítkem Dieta pro zlepšení zdraví střev starší než únor 2015 buď odpovídají dietě nebo je snadno pro tuto dietu upravíte.

Další inspiraci nejen k vaření najdete stejně jako já například na webech:
 Kuchařka ze Svatojánu  (moje doporučení se vztahuje pouze na příspěvky s recepty a to ještě jen nějaké, ale je jich tam dost, můžete použít i filtr a člověk se tu naučí přemýšlet o jídle a o tom, jak jednoduše vařit)
Jíme jinak   (doporučuji pouze příspěvky s recepty)

 Veganotic  (výborná a lákavě vypadající veganská jídla)
 Kitchen Story  (občas se dají najít zajímavá bezmasá jídla)  

... další budu doplňovat, budu ráda i v komentářích za vaše tipy.

Pozn. Myslím, že označení "bio" na obalech není vždy zárukou kvality a zárukou, že výrobek neobsahuje nežádoucí látky, určitě se s tímhle označením někde rozjíždí velký byznys.

Dostala jsem ale třeba skořici v biokvalitě. Hrozně jsem se divila jemné, přesto výrazné chuti a konzistenci nejjemnějšího prášku. Když došla a nebyla k sehnání, koupila jsem obyčejnou a zvykala jsem si na hrubé mletí i chuť ne nepodobnou namletému dřevu :-). 
Hodně lidí se mě ptá, jestli tahle strava nevychází dráž.
Mohu říct, že rozpočet na jídlo máme pořád stejný. 
Za některé věci je třeba si připlatit, ale na druhou stranu ušetříte za spoustu zbytečností.
Navíc spousta potravin vydrží mnohem déle, protože stačí použít menší množství.
Volba je na každém z nás.