Jednoduchá dietní úprava klasických jídel s masem

Toto už není moc aktuální a pardon :-), ale je to poslední příspěvek z cyklu, který jsem měla připravený.

Ještě chystám souhrnný příspěvek o polévkách, ale to až časem. 

Minimálně jednou týdně jsme si dávali pečeného pstruha (objednávám ze Scuku od Rybí zahrady) s rýží a salátem (a s kombuchou, mňam mňam), bylo to moje oblíbený jídlo před pátečním půstem.

Občas je ale potřeba udělat změnu. 

Takže štika na másle (nejsem na to pyšná, ale akce Lidl) s dýňovotuřínovou kaší.

Sekaná, jak jsem ji byla zvyklá dělat dřív, jen z krůtího masa (mleté krůtí maso opět ze Scuku), zahuštěná a nastavená syrovou červenou čočkou. Nastavuju často a ráda, kapustou či jinou zeleninou...

Krůtí mleté maso se dá využít dobře i na krůtí kuličky s tomatovou omáčkou (pro nás zcela výjimečně ze zaručeně zralých a loupaných rajčat) - recept TADY.  Nebo s ním udělám výjimečně chilli.

 

 

Nevábné foto, ale dobré sváteční jídlo - kuřecí nebo houbový řízek v hrašce a rýžové "strouhance" + těstovinový salát z rýžových těstovin (mám ráda kombinaci s pečenou cuketou a jarní cibulkou, s čerstvou salátovou okurkou a ledovým salátem a paprika buď čerstvá nebo přidaná k cuketě na pánev), ale už jsem zkusila ochutit těstovinový salát stejně jako bramborový a není to vůbec špatný!

 

 

Smažené rýžové nudle s  kuřecím nebo krůtím masem (tofu), zeleninou a vajíčkem

nejoblíbenější jídlo holek a stále tu není :-)

Potřebujeme:

500 g balíček užších rýžových nudlí (ale máme rádi a občas děláme i soba nudle)

1 - 2 větší cibule

3 větší mrkve

3 jarní cibulky

půl hlávky menšího čínského zelí nebo ledového salátu 

cca 0,5 kg kuřecího nebo krůtího masa na nudličky (nebo balíček marinovaného tofu, ale jsou výborné i bez masa a bez tofu jen se zeleninou a vajíčkem)

olej

sojová omáčka Tamari, pepř

cca 4-5 vajec

Nudle uvařím v osolené vodě podle návodu na obalu.

Maso nakrájím na nudličky, mrkev škrabkou na julienne nudličky (dlouhé úzké proužky), čínské zelí nebo ledový salát na drobné nudličky, cibulky na úzké proužky, cibuli na jemné klínky.

Ve woku (někdy dělám vše ve dvou pánvích, je to pohodlnější a pak vše sesypu do jedné nádoby, beztak toho dělám na dva dny) rozpálím olej a osmahnu na něm zprudka maso. 

Když je opečené ze všech stran, moc nečekám a "osolím" ho jen tamari omáčkou, sama je slaná. 

Pak přidám všechnu pokrájenou zeleninu a zase "osolím" tamari omáčkou, většinou rychle zavadne. 

Když je zelenina měkká, ale pořád lehce křupe, přidám plyn a naliju do pánve rozklepnutá vajíčka, nechám rychle ztuhnout a přimíchám rýžové nudle.

Ztlumím plamen a vše ještě nějakou dobu opékám, případně dochutím tamari omáčkou nebo pepřem.

Kam dále:

 

Francouzské "brambory" nebo masíčko s kaší? - jedině z tuřínu: recept zde.

 

Pečené kuřecí/krůtí stehno se zelím/špenátem a dýňovými noky. 

Šunkafleky - jen žitné fleky, místo uzeného krůtí maso a zelenina, taky lze i bez masa.

 

 

Takže houby zle, ne? :-) ♥

Máte chuť na brambory? Dejte si tuřín! :-)

Už delší dobu jsem chtěla ozkoušet tuřín, kterým se prý dají nahradit brambory.
Když jsem ho viděla za pěknou cenu a v biokvalitě v nabídce osobního zelináře , neváhala jsem.
Jako první jsem zkusila "bramboračku".

Byla skvělá a domácí parta ani nepoznala, že není z brambor.
Každý asi máte svůj osvědčený recept na bramboračku, s tuřínem stačí zacházet stejně jako s brambory.
Já jsem od přírody tvor lenivý a z mytí mnoha hrnců nejsem zrovna v extázi, tak jsem ji vařila takto (profi kuchaři nečtou) :-):
V hrnci jsem rozpustila máslo, přidala celozrnnou (asi lze jakoukoli) mouku a umíchala jíšku.
Když začala zlátnout, zalila jsem ji vroucí vodou a rychle metlou šlehala, aby se nevytvořily hrudky.
Vložila jsem očištěný tuřín nakrájený na větší kostky, po chvíli i najemno nakrájenou nebo nastrouhanou ostatní zeleninu - mrkev, celer, pár kapustiček, kousek pórku.
Polévku jsem osolila, trošku opepřila, okmínovala, očesnekovala a vařila asi deset minut.
Do hotové polévky jsem nakrájela libeček a ochutila sušenou majoránkou.
Čerstvá je od bramboračky skoro k nerozeznání, rozležením vystoupí ("kedlubnová") chuť tuřínu. 

Jako druhé šly na řadu "zapečené brambory" :-).
Dělala jsem je dvakrát a musím říct, že se víc hodí používat menší, jemnější tuřín.
Na naolejovaný plech přišel tuřín na tenoučké plátky, různá pokrájená nebo postrouhaná zelenina (brokolice, mrkev, pórek), plátky krůtího masa, plátky žampionů a zase tuřín.
Jednotlivé vrstvy jsem kořenila (sušeným česnekem, paprikou, solí, pepřem), nakonec jsem zeleninu v pekáči polila olivovým olejem a dala péct.
Ke konci pečení jsem jídlo v pekáči zalila osolenými vejci rozšlehanými v ovesném mléce.
Já byla nadšená, děti snědly s chutí, ale viděla jsem na nich, že je tím asi nebudu moct krmit moc často :-).

No a nakonec jsem dětem udělala jednou k masu a kukuhrášku na másle "bramborovou" kaši.
Tuřín asi půl napůl s dýní a k tomu jeden větší brambor, běžný postup, já mixuju s máslem a ovesným mlékem.

Příjemná změna to byla, chutě po vytoužených jídlech uspokojeny ;-).
Včera jsem tuřín taky obalovala jako řízek (ve vejcích s rostlinným mlékem a celozrnnou moukou a pak v kukuřičnoovesné kaši, která má stejnou konzistenci jako kukuřičná strouhanka).
Musí se dobře okořenit, ale jinak to bylo fajn jídlo, chutí podobné obalované cuketě.
Pěkný víkend!  

Návrat zpátky: Druhá várka tipů na konkrétní jídla

Znovu opakuju, že nejde o "recepty", o nějakou haute cuisine, pouze o nápady, co vařit při "protiplísňové" dietě - u fotek vás učitě napadnou další obměny a jídla.
Takže rovnou k věci.

Jedna rychlovka: špagety, špenátová omáčka (na másle zavadlý osolený a očesnekovaný špenát poprášený celozrnnou špaldovou moukou a zalitý ovesným mlékem, mírně mixnuto tyčovým mixérem) a kousky pečeného lososa.
Použít lze i kuřecí nebo krůtí maso.
Sypat (rostlinným) parmezánem (zkoušela jsem vyfotit i po posypání, ale nebylo přes něj, jak jsem předpokládala, nic vidět).

Ještě jedna verze - místo lososa/masa na másle opečená hlíva.
Taky moc dobré a taky sypat "parmezánem"! ;-)

Tohle jídlo mě překvapilo!
Nic jsem nečekala, protože z červený řepy už jsem šoulela lecjaký bochánky a falafel jsem taky zkoušela v různých variacích (třeba podle Herbáře), ale tahle verze falafelu je fakt dost dobrá!
Když dost osolíte a okořeníte (i jinými než uvedenými způsoby), připomíná dokonce mletý maso. Anička to tlačila celou dobu dokonce v přesvědčení, že je to maso :-).
Místo pita chleba jsem použila tortilly, protože je snáz ukoušou.
A místo jogurtu fazolovej "jakožejogurt" - velká hrst červených fazolí (protože jsem je zrovna měla navařený, jinak samozřejmě klidně použijte bílé), lžíce olivového oleje, lžička mletého kmínu, sůl, pepř a dostatek sušenýho česneku - dolít rýžovým mlékem a rozmixovat do "jogurtové" konzistence.
Fakt jsme si všichni pochutnali a hlavně tohle jídlo zasytilo na celý odpoledne.
Původní recepis TADY . 

Salát ze zelené čočky s hlívovými škvarky a tofu.
Na skus uvařená zelená čočka, na másle upražené malé kousky hlívy do stádia škvarků, nahrubo nastrouhané (nebo drobně nakrájené) tofu (lepší asi bude marinované, ale měla jsem jen přírodní, takže jsem ho před zamícháním do salátu nastrouhala a nakořenila sušeným česnekem a lahůdkovou paprikou).
Pak už jen svazek pažitky nebo jiné oblíbené bylinky, sůl, pepř, mletý kmín a olivový olej.
Dobrý bude i třeba vinný ocet, ale snažím se vynechávat i kyselé.
Příště tofu vyměním za šmakouna (přesněji za Shmakyho - něco mezi vejcem a sýrem, vysvětlím níže).

Ryby. 
Střídám jak úpravy (filety na pánvi nebo porce v troubě jak jen na másle, tak obalované buď v celozrnné mouce s různým kořením a upečené na másle, jednou za čas i v trojobalu s kukuřičnou strouhankou na závěr), tak přílohy (kuskus na cibulce, rýže, bulgur, špaldoto, kváskový chleba) a různé druhy zeleniny, jak grilované, tak dušené nebo syrové.

 
Fazolová pomazánka s vejci. 
Střídám hummus se zeleninovými směsmi na topinky a tahle pomazánka je taky dobrá.
Velká hrst vařených fazolí se umixuje se lžící olivovýho oleje (případně můžete zředit troškou vody, máte-li směs moc hustou), přidá se nadrobno posekané natvrdo uvařené vejce (my jen bílek) nebo nahrubo nastrouhaný "šmakoun"/"shmaky" (rozdíl níže) a jarní cibulka (nebo půlka malé cibule). Podle chuti osolit, opepřit, případně jinak dochutit a mazat na chleba nebo topinky.
Jinak jsme zkoušeli oprášit i drožďovou pomazánku, ale ta dětem nejela vůbec, mně jakžtakž, jen mužovi chutnala.

Během diety padlo další tabu: rybí polívka jen na Vánoce :-).
Byl to sice zvláštní pocit, jíst ji skoro na Velikonoce, ale zužitkovat se musí všechno.
Nepředpokládám, že by byl zájem o takový (ještě navíc vánoční) recept :-), ale kdyby náhodou:
Je to vlastně recept mýho táty, kterej ji u nás doma vždycky na Vánoce vařil.
V jednom hrnci jsem uvařila doměkka očištěné hlavy z kapra (pomalým varem v osolené vodě s pár kusy zeleniny, bobkovým listem, pár kuličkami nového koření a celého pepře asi hodinu a půl) a v jiném hrnci zvlášť odřezky z ryb a vnitřnosti (ty jsou jednak hotové dřív a jednak by zakalily vývar).
V polévkovém hrnci jsem rozpustila kus másla, osmahla na něm 1 velkou mrkev a kus celeru nahrubo nastrouhané a kousek pokrájeného pórku.
Jakmile začala zelenina vonět, zalila jsem ji přecezeným vývarem z hlav a zahustila jíškou z kusu másla a celozrnné špaldové mouky rozmíchanou ve studené vodě a přelitou přes cedník.
Asi pět minut jsem vařila, dosolila a dochutila.
Na talíře jsem rozdělila obrané rybí maso a vnitřnosti, zalila horkým vývarem a podávala s čerstvým pórkem (nebo jinými bylinkami) a opečenými krutony z bílého pečiva.

Nevzhledné foto, ale abych neterorizovala rodinu studeným jídlem, naberu vždycky jídlo tak jak je a hned bez stajlování na první dobrou fotím - tady to nebylo bohužel hned a taky to, koukám, nějak nevyšlo.
Každopádně tohle je hrozně dobrá polívka!
Z pečené brokolice a fenyklu a i když jsem naprosto zapomněla na tu hrst špenátu, co do ní patří, je prostě výborná!
Recept a okrasné foto TADY .
Místo smetany jsem zjemnila rýžovým (lze i jiným) mlékem.  

Na závěr článku dodám ještě tip na dezert a různý "zob", ale abych nefotila každé známé jídlo, ještě pár dalších nápadů, co tak dál vařit ... :

- vzala jsem na milost šmakoun. 
Ale pozor, jsou drobný rozdíly v názvu, ve výrobci a výsledným produktu. 
Český Šmakoun je lisovaný do kulatého tvaru, chuti neidentifikovatelné, vzhledem připomíná hodně vybledlý "junior" :-), zasytí. 
Zkusili jsme přírodní (dá se jíst, třeba grilovaný s grilovanou zeleninou je dokonce celkem dobrý) a verzi s hlívou (ehm, ten jsme nedojedli, ale třeba byla špatná úprava, odhodlávám se zkusit využít i druhou půlku balení) a pak štíhlé nudle. Ty mi chutnaly moc jak jako příloha k omáčce, tak nadrobno pokrájené ve špenátové směsi do palačinek, kterou jsem uváděla minule.
Varianty Šmakouna Mexiko, uzený a čokooříškový krém nevyhovuje dietě a sladké verze a polotovary jsem nezkoušela.

Oproti tomu slovenský bratr Shmaky (původně jsem si myslela, že ve výrobcích není rozdíl) po vybalení konzistencí připomíná mozzarelu. Neokořeněný chutná jako vařený vaječný bílek a pro mě je mnohem sympatičtější - prostě za mě 1:0 pro Slováky :-). 
Můžete ho okořenit a obalit v trojobalu (poslední vrstva kukuřičná strouhanka) - chutná něco mezi kuřecím řízkem a smažákem :-).
Smažení samo o sobě samozřejmě není zrovna ideální způsob přípravy, ale když "řízky" (ano, při dietě můžete i kuřecí, krůtí, vepřové, ale ne moc často) položíte na tukem potřený pečicí papír, potřete trochou oleje nebo dáte kousíček tuku i navrch a upečete s několika obráceními v troubě, výsledek je zdravější a křupavý.
Shmakyho můžete dál použít i všude tam, kde byste využili natvrdo vařené vejce nebo mozzarelu, spousta dalších receptů je pod odkazem (ještě jsem je neprocházela).
Pozor, Šmakouna ani Shmakyho nemůžou všichni, kdo špatně snáší vaječný bílek.

Jedeme dál:
- řízky (občas) jsem už zmínila.
- pečínky, steaky, (nastavované) "sekané" a obecně maso v rámci doporučení, jaké jsem uváděla v jednom z prvních "dietních" článků .  
Přílohy (obilniny a zeleninu) už jsem taky rozebírala. Docela se mi osvědčilo k jídlům, které se obvykle jí s brambory, dělat kuskus na cibulce. 
- dokonce i knedlo vepřo zelo jde :-) - receptů na knedlíky bez mléka a vajec (nebo jen s částí, kterou zrovna vy smíte) je na internetu dost, třeba TADY . Zatím nevyzkoušeno, ale chystám se.
- Kuře na paprice (bez smetany, s rostlinným mlékem), na kari, pečené... atd. v rámci doporučení.
- Květákový mozeček (s bílky), rizoto s pečeným květákem a mandlemi, nákyp, obalovaný atd.
- špagety - aglio olio (nebo AO s rukolou) a s různými zeleninovými, zelenino - luštěninovými nebo zelenino-masovými omáčkami, sypané rostlinným parmezánem
- tortilly na různé způsoby
- guláš nebo guláš z hlívy (stejný postup jako u toho z masa)
- vietnamské závitky (někdy příště třeba), sushi (vybrané druhy)
- topinky s různými zeleninovými, zelenino - luštěninovými, houbovými nebo zelenino-masovými směsmi a pomazánkami. 
- játra na různé způsoby v rámci diety (bere se jako maso).
- dobrá tlačenka (počítá se samozřejmě jako maso) stejně jako další zabijačkové produkty mimo uzeného a klobás.
- z klasiky taky čočka s vejcem (nebo s jeho částí, kterou můžete).
- jednou za čas koupím i vinnou klobásu. S kuskusem na cibulce samozřejmě :-). 
- za chvíli bude chřestová sezona, takže chřest na másle, s osmaženou strouhankou, krém z chřestu, ...
- carpaccio z červené řepy s rukolou a rostlinným parmezánem. 

Když mě napadne něco dalšího, doplním do seznamu, při zajímavým receptu udělám nový post.
Taky se mi podařilo u všech receptů z celého blogu, které vyhovují dietě (i když třeba budete muset udělat drobnou úpravu aby jí recept odpovídal), doplnit štítek Dieta pro zlepšení zdraví střev. Pro kompletní přehled stačí kliknout na blogu na tento štítek nebo rovnou  SEM.
V restauracích si dáváme hlavně rybu (nebo maso) s grilovanou/čerstvou zeleninou, případně při velkém hladu rýži, pečivo.
Smí se i některé věci v rámci rychlého občerstvení: tortilly, wrapy nebo kebab (bez omáček), vybrané druhy sushi, přinejhorším rýžové nudle se zeleninou/masem.
K pití polotmavý Birel nebo ještě lépe jantarový Bernard, doma kromě "pestré škály čajů" :-) ředěný mošt nebo čistá voda.


Tak a na závěr jeden skvělý a vcelku i dietní dezert, i když jen pro sváteční den :-):

DORT S JABLEČNÝM ROSOLEM A KARAMELOVOU OMÁČKOU S MOŘSKOU SOLÍ:

 

Starý známý korpus:

150 g celozrnné špaldové mouky
100 g obyč hladké špaldové mouky 
125 g (půl kostky) rozehřátého másla
špetka soli
8 lžic studené vody

jsem zpracovala v hladké těsto a vtlačila do dortové formy vyložené pečicím papírem.
Propíchala jsem ho na několika místech vidličkou a upekla dozlatova.
Mezitím jsem oloupala a ostrouhala do hrnce asi 8 menších jablek, přidala hrst nesířených hrozinek, trochu podlila (kvůli připalování), rozvařila a rozmixovala.
Pak jsem přidala hrst nasekaných lískových ořechů, vrátila zpátky na oheň a do rozvařených jablek (když už se vypařila voda, pokud nějaká zůstala, dejte méně vody) nalila asi půl litr moštu s rozmíchaným balíčkem agaru.
Nemáte-li agar, použijte klidně starej známej vanilkovej pudink a místo moštu klidně vodu.
Znovu jsem přivedla k varu a pak hmotu nalila na připravený korpus, nechala vychladnout a pak celý dort vychladila v lednici.
Počítejte s tím, že jakmile na agarovou hmotu nalijete karamelovou polevu a budete dort dále skladovat, karamel se do dortu vsákne (ale i pak je skvělý, jen víc připomíná notoricky známej dort z piškotů a jablečnýho rosolu).
Proto, chcete-li mít karamel na dortu a vychutnat si tu návykovou kombinaci karamelu se solí, nalijte ho až před podáváním.

Karamel jsem připravila tak, že jsem v keramické pánvi pomalu rozehřála cukr (přiměřeně, prostě tolik, kolik chcete karamelu).
Aby zůstal tekutý, přidala jsem plátek změklého másla a malučko horkého rýžového mléka (ne studeného, jinak si koledujete o popáleniny).
Hustota karamelové "omáčky" se dá poměrně dobře regulovat "vyvařením" mléka (do zhoustnutí) nebo jeho přidáním.
Příště ale asi použiju jen plátek másla, aby karamel víc ztuhl.
Polevu jsem nalila na dort.
Jakmile zchladla, posypala jsem ji hrubě namletou mořskou solí.
S podáváním neotálejte ;-).


Další tipy co na zub:

Celerové hranolky.
Jako příloha, jen jako zobání pro návštěvu nebo třeba večer ke knížce.
Velkou celerovou bulvu stačí oloupat, nakrájet na tenké hranolky a krátce povařit v osolené vodě, nechat okapat.
Podle množství hranolků pak naliju do uzavíratelné nádoby trochu olivového oleje a nasypu oblíbené koření (mletá paprika, sušený česnek, pepř nebo stačí jen dobré žluté kari) a půl lžičky soli.
Nasypu hranolky, uzavřu, protřepu. 
Rozprostřu je na plech na pečicí papír a zprudka peču v troubě něco kolem půl hodiny.

Podobně se dají připravit i lupínky (nemusí se předvařovat) - z červené řepy, mrkve, celeru, ředkve ...

Jinak rádi uzobáváme černé olivy, na návštěvách, kde nic nevyhovuje naší dietě aspoň slané tyčinky nebo drobné krekrové semínkové pečivo (najde se pár značek bez mléka apod).

Návrat zpátky: První várka tipů na konkrétní jídla

Při přečtení vašich reakcí na minulý článek týkající se nákupů mi trochu přeběhl mráz po zádech, protože tipy, co se sem chystám vložit, rozhodně nejsou nějaké recepty, jen prosté nápady, co a jak jíst podle zásad protiplísňové diety.
Jestli se do toho nakonec někdo pustíte, ráda si s kýmkoli povyměňuju další nápady a zkušenosti.

Po svém klasickém třídenním nachlazení a pár společenských povinnostech (po bratránkově oslavě v chladných prostorách josefovské pevnosti jsem už před dvěma dny přišla o hlas) mám trošku skluz, ale jinak je mi po všech stránkách naprosto dobře.

Takže mi dovolte se zpožděním ještě malou rekapitulaci zdravotního stavu po 3 týdnech dodržování diety:
- ekzém téměř pryč !!! (jako píšu to jako by se nechumelilo, pokrok je tak rychlý, že skoro nestíhám bejt vděčná :-), ale jsem !). 
- tři kila za tři týdny pryč (a fakt mi nedělá problém se najíst v deset večer). Ač to nebyl účel, zdálo se mi, že mi jsou volnější kalhoty, tak jsem se šla pro zajímavost zvážit a bylo to pro mě příjemný překvápko a odměna. 
Jo, i před deseti lety jsem při téhle dietě hubla, ale říkala jsem si, jestli to ve třiceti po dětech bude působit stejně ... a jo. Muž zhubl dokonce pět.
- minulý týden mě poprvé napadlo, že bych u týhle stravy klidně mohla zůstat (s tím, že bych pak už tolik neřešila jídlo na návštěvách a výletech, což je na tom všem asi nejtěžší), protože to je opravdu naprosto jiný palivo. Bez cukru a kafe mám energie na rozdávání, na cvičení, který jsem dlouhodobě nestíhala, si dělám ještě cviky navíc.
A hlavně to, co je pro mě nejdůležitější: chmury jsou pryč.
No, nebudu předbíhat.

Flek na ruce, co průběžně fotím, je jedním z posledních ostrovů, kde mi zarůstají jizvy.
Dokonce si dovedu představit, že vyjdu ven jen v tričku.
Myslela jsem si, že svou práci odvádí i prášky od novýho alergologa, který jsem nasadila skoro souběžně s dietou, měly by působit proti svědění.
Ale jak jsem minulý týden lehla, na prášky jsem úplně zapomněla, po dvou dnech jsem si uvědomila, že je nejím a tak je nejím dál :-).
Kortikoidy vysazuju podle plánu.

A ještě jedna poznámka: pokud se do podobné změny chcete pustit, pusťte se do ní pokud možno bezvýhradně, uvidíte, že už po pár dnech objevíte výhody "jiného paliva" a budete mít motivaci pokračovat.
Možná to tak mám jen já, ale přijde mi, že když "vyváženě" jím všechno a zdravé střídám s méně vhodným, nejde dostatečně odhalit výhody "jiného" jídla.

Snídaně se u nás většinou řeší v různých obměnách pečivem či tasovskýma plackama s máslem, s bylinkama, s naklíčenou luštěninou, se strouhanou zeleninou (mrkev, černá ředkev ...). 

Jednou až dvakrát týdně kvalitní dušená šunka (ne uzená), my si občas koupíme dětskou, ale chystám se po odběru nových kuřat zase vařit svoji domácí . 

Jednou za čas vejce, třeba volské oko (já s Ani bez žloutku).

Různé druhy kaší, o kterých jsem už psala spoustukrát.
Snažím se mít v zásobě udělaný hummus, aby bylo vždy čím namazat placku nebo pečivo.
Než jsem odpadla, chystala jsem se udělat pomazánku z pečeného lilku a cizrny, ale bohužel jsem to už nezvládla, tak příště :-).

O víkendu jsem učinila zásadní objev - rostlinný parmezán. 
Ten se dá na chleba taky sypat místo sýru (Ema se po tom mohla dnes utlouct):

Není to žádná novina, já sama jsem ho obdivovala v Kuchařce ze Svatojánu už dávno.
Kdo tyhle stránky neznáte, vřele doporučuju, sice se mě při téhle dietě už tolik nápadů netýká, ale pořád mě moc baví.
I tenhle recept na rostlinný parmezán jsem si upravila podle naší diety.
Výroba je nesmírně jednoduchá a ta chuť! Ta mě teda dostala!

Do mixéru jsem nasypala (přibližně):
100 g lískových ořechů (proto ho mám trošku tmavší)
100 g lněných semínek (len zlatý, ale můžete dát i sezam nebo jiné druhy lnu)
3 lžíce slunečnicových semínek
50 g lahůdkového droždí (prodává se v sypké formě ve zdravé výživě a doplním ho i do nákupního seznamu)
necelou lžičku soli (podle chuti).

Rozmixováno, hotovo.
Příště budu mixovat trošku déle, len se tolik nerozdrtil, ale to je jen malá chyba na kráse.
Uchovávám v uzavíratelné krabičce v lednici.
Využijete ho všude, kam sypete klasický parmezán, my ho testovali na špagetách aglio olio s rukolou a je skvělý:

Jedeme dál, teplá jídla.
Miluju rýži (hlavně jasmínovou, basmati) v jakýchkoli podobách, takže dva tipy. 

Ostrá rýže se sázeným vejcem (pro mě jen s bílkem) je pro mě (i muže) asi největší objev sezony.
Neskonalá lahoda!
Recept je taky z Kuchařky ze Svatojánu, takže si pro něj klikněte TADY .
Bez kečupu, byť domácího, i citronu je snad ještě lepší!
Zázvor je třeba mít fakt čerstvý. 

Na rýži, ale i na kuskus, bulgur a další obilniny se hodí různé zeleninové nebo zeleninovo - luštěninové omáčky.
U mě to je většinou omáčka "co dům dal, než přijede zelinář" :-).
Vyplatí se kvůli těmto omáčkám kupovat víc mrkve, pórku a pekingského zelí, to jsou takové vděčné, cenově přijatelné a neutrálně - příjemně chutnající druhy zeleniny, které všude zapadnou, zvětší objem - a zmizí ani nevíte jak.
Ve woku na olivovém oleji osmahnu cibulku, pórek a nadrobno nakrájenou nebo nastrouhanou zeleninu (v tomhle případě je to pórek, mrkev, lilek, černá ředkev a pekingské zelí, ale hodí se i paprika, celer, dýně, atd.) případně i houby (měla jsem kousek hlívy), okořením solí, čerstvě mletým pepřem, sušeným česnekem a paprikou, hodně máme rádi tyhle omáčky okořeněné právě kořením Garam masala nebo žlutým kari. 
Podusím, zelenina pustí šťávu, ale můžete i trošku podlít.
Ke konci dušení přidám povolenou luštěninu, kterou si předvařím vždy na týden ve větším množství a napytlíkuju po porcích do mrazáku, tady je to cizrna.
Občas přidám, 2-3 lžíce drcených loupaných rajčat (kupovala jsem je v tubě v DM v biokvalitě Emě do příkrmů a pár tub mi zbylo, i když bychom je neměli jíst vůbec, kvůli dětem je tam občas přidám, protože někdy už mají těch podobných chutí plný zuby).
Střídám druhy zeleniny v omáčce, přílohy a "oblohy" - bylinky, klíčky, apod.
Můžete přidat i maso nebo lesní houby.
Omáčka je výborná i na topinkách.

Rychlá večeře - salát s pečenou hlívou (verze pro rodinu)  x  pečená hlíva s dušenou zeleninou a chlebem (verze pro mě).
Hlívu rozeberu na jednotlivé plodnice, vyskládám na plech vyložený pečicím papírem, posypu čerstvě mletým pepřem a solí, pocákám olivovým olejem a dám péct do trouby.
Dobře upečené kousky hlívy křupou, dokonce bych řekla, že chutí připomínají škvarky.
K mému talíři bych dodala, že jsem netušila, jak může být dobrá jen nastrouhaná mrkev s pórkem (poměr asi 2:1) na kusu másla, jen se solí, pepřem a trochou sušenýho česneku.
Tuhle přílohu si oblíbila rodina i třeba k pečenýmu masu.

Ryby dělám zatím převážně na přírodno.
Tady zrovna celý pstruh pečený na másle jen se solí, pepřem a kmínem.
Jako příloha zeleninové špaldoto. Špaldu nebo špaldové kernotto propláchnu a uvařím v osolené vodě do křupava (dětem většinou doměkka). Trvá to od 45 do 60 minut. 
V hluboké pánvi osmahnu na másle nadrobno nakrájenou zeleninu (tady pórek, mrkev, cuketa), ztlumím plamen a když je zelenina měkká, přisypu špaldu, případně dosolím, dopepřím, dočesnekuju, promíchám. Posypu řasou nori.
Když je pstruh dost velkej, udělám z něj filety (učím se, no, ryby u nás vždycky porcoval tatínek) a připravuju ho na pánvi, třeba jen s grilovanou zeleninou (není to moc sezónní, ale mám ráda kombinaci cukety, lilku a červený papriky a nějakýho dobrýho ochucenýho oleje).
Kapra dělám nejraději jen na másle nebo ho peču v troubě obalenýho ve směsi celozrnné mouky s kořením (sladká paprika, česnek, drcený kmín, pepř), občas smaženýho, v kukuřičný strouhance.
Ryby může celá rodina kdykoli a v jakékoli podobě, takže s tím si zatím hlavu nelámu.
Klidně si je dáme s rýží, s kuskusem nebo jen tak s chlebem.

Rychlá večeře - palačinky s dušeným špenátem.
Při přípravě tohoto jídla jsem našla úplně náhodou skvělý využití nudlí Šmakoun - štíhlé nudle .
Koupila jsem je omylem, spěchala jsem, myslela jsem, že to je klasickej šmakoun bez příchuti, až doma jsem se dočetla, že to je příloha - takové nudle, něco jako špecle.
Půlku balení jsem snědla jako přílohu ke kuřeti na paprice, dalo se to jíst, dokonce musím říct, že to bylo dobré.
A hlavně se cítil člověk po takové příloze na dost dlouho zasycen.
Přemýšlela jsem, co s druhou půlkou balení, připomínalo mi to nahodněhrubo strouhaný sýr.
Takže jsem udělala klasický dušený špenát (na másle podušený, zaprášený celozrnnou špaldovou moukou a zjemněný ovesným mlékem místo smetany), tyhle nudle nadrobno překrájela a nechala je ve špenátu prohřát. 
Směsí jsem plnila ječné palačinky a byla to opravdu velká lahoda!
Těsto na ječné palačinky jsem připravila z půl litru ovesného mléka, půl lžičky soli, dvou velkých nebo tří malých bílků (bratr si dá zase žloutky) a celozrnné ječné mouky (sypala jsem a míchala metličkou až do konzistence palačinkovýho těsta.

Tortilly s fazolovou pastou, čerstvou nebo dušenou zeleninou a kuřecím masem.
Na teplou tortillu jsem rozetřela fazolovou pastu (velká hrst vařených velkých červených fazolí, sůl, pepř, plochá lžička mletýho kmínu stejně jako sušenýho česneku, trocha koření garam masala, 3 lžíce olivového oleje a trocha vody k naředění, můžete přidat i sezamovou pastu tahini - vše do misky a rozmixovat), na ni čerstvou nebo na másle dušenou zeleninu, a orestované kuřecí maso.

Kapustová sekaná/karbanátky/nákyp s kuskusem na cibulce.
Nejradši peču na velkém plechu, práce téměř žádná a je to nejdřív hotové.
Pekla jsem na dva dny (druhý den jíme studené s chlebem). 
1 malou hlávku kapusty jsem pokrájela nadrobno a povařila v osolené vodě s kmínem, zcedila a nechala vychladnout.
Pak jsem ji promíchala s necelým kilem umletého vepřového masa, vyklepla jeden bílek z velkého vejce, na to pokrájela dvě menší cibule, dostatečně osolila a okořenila obvyklým kořením na sekanou (pepř, kmín, sladká paprika, česnek), posypala cca 200 g jemných vloček s klíčky, které sekanou zahustí. Vše důkladně prohnětla.
Hluboký plech jsem vyložila namaštěným pečicím papírem, vysypala kukuřičnou strouhankou, na něj rovnoměrně rozetřela masovou hmotu a zase posypala kukuřičnou strouhankou.
Pekla jsem ve vyhřáté troubě dozlatova.

Kuskus připravím podle návodu na obalu s oblíbeným kořením.
Osmažím dokřupava dvě nadrobno pokrájené cibule a promíchám s nakypřeným kuskusem, případně dosolím a dochutím.

No a jako nouze naučila Dalibora housti, začala jsem vymýšlet "moučníky", zatím teda slané.
Místo pizzy, pro návštěvu a tak.

KOLÁČ S DÝNÍ A OPEČENOU CIBULÍ

Do hrnce jsem nalila 5 cm vody, vložila pařák a na něj rozprostřela
400 g oloupané a očištěné máslové dýně, osolené a nakrájené na kostky.
Jakmile voda pod pařákem začala vřít, vařila jsem dýni v páře asi 15 minut doměkka.
Nechala vychladnout.
4 menší cibule jsem oloupala, nakrájela na tenká půlkolečka a dala opékat do pánve na kousek másla.

Těsto: 
150 g celozrnné špaldové mouky
100 g obyčejné hladké špaldové mouky
125 g rozpuštěného másla (půlka kostky)
lžička soli 
lžička kurkumy
lžička garam masaly
pepř, sladká paprika, sušený česnek podle chuti

Sypké ingredience jsem i s kořením smíchala v misce, vlila rozpuštěné máslo , rozmíchala a vypracovala těsto.
Jde to krásně.
Vtlačila jsem ho do dortové formy vyložené pečicím papírem.
Uvařenou dýni jsem v talíři rozmačkala vidličkou a dokořenila (podle chuti - dobrý je najemno strouhaný kousek zázvoru, česnek a pepř), rozprostřela na těsto.
Posypala bylinkami a pokladla opečenou cibulí.
Celý koláč jsem pekla v troubě dozlatova. 

Polívky, v tuto dobu samostatná jídla.
Teď jsme měli období krémových - opět dýňové s čerstvým zázvorem, mrkvové, brokolicové zahuštěné jemnými vločkami s klíčky a zjemněné ovesným mlékem.
A období vývarů s celozrnnými bezvaječnými nudlemi.
Nové polévky mám v plánu :-).

No a pro ty, co dočetli až sem, tu mám sladkou tečku.
Věříte, že tenhle dort neobsahuje žádný cukr, lepek, kakao ani vejce?
Přesto je sladký jak ... něco :-).
Já bych to ani nemusela mít, ale přijela návštěva a taky nechci děti bez sladkostí bez náhrady.
Dort bagrovala nejvíc Ema, Anička zase ocenila zbylou polevu, kterou jsem nalila do pohárků, posypala mletými ořechy a nechala ztuhnout.
Napařovala jsem přesně podle tohoto receptu .
Příště bych jen směs před napařováním projela zlehka mixérem, aby se pak nerozpadal při krájení, kdy vypadávaly rozinky apod.
Napařovala jsem toto množství nadvakrát (ve dvou nádobách), ale kromě páry po celém bytě to nemělo nějak valný efekt - dopékala jsem ho v troubě a příště ho do trouby šoupnu hned.

Tak hezký týden!
Bude jaro, jupí!

Horkohlavej Emoušek zůstal o víkendu doma a ven jsme vyrazily jen s Ančí - zátěžovej test její nový bundy a mých holin proběhl úspěšně (mobilem).
Překvapivě neremcala kvůli chození a ve výsledku jsem ji ani nemohla dostat domů.
V dešti je nejakčnější, tak minimálně v tomhle jí bude lesní školka svědčit (z technických důvodů se nástup odsunul na září).
Snad je to jen nějaký období, ale taky začala být zničehonic úzkostná a poprvé za svůj život brečela u babičky.
Vyhodnotila jsem to tak, že si asi konečně všimla, že Ema zůstává s námi doma a ona je ta "odložená"...
Takže doma si teď hrajeme na loučení (to vymyslela sama a ve všech rolích nás nadirigovala) - musíme jí říkat, že nám bude hroozně chybět, po jejím "odjezdu" musíme propuknout v usedavý pláč, jakože "kde je ta naše Aničkaaaaa, co si bez ní počnemééé, bůůů...." :-), následuje její vynoření se zpoza rohu a její rozzářená hlava: "Neplakejte, maminko a tatínku, přece jsem už tady! Už sem se vrátila!", pak bouřlivé: "Jupííííí!" a hromadná šťastná objímačka.
Dnes venku jsem s ní dokonce musela trénovat přivítání v podobě vběhnutí do náruče s rozběhem a mohutným zatočením ve vzduchu, dokud se mi nedělalo špatně :-).
A žádný šolichání, musela jsem běhat vstříc, a "rychle běžet, maminko!" :-).

Tmavošedý holiny jsem zakoupila zcela neplánovaně v Albertu za stopade :-), řekla jsem si, že na popocházení na chalupě budou stačit.
Po domácím ohledání jsem si uvědomila, že jsou přesně takový, jak když jsem byla malá, včetně vzorku na podrážce.
Po zátěžovým testu při vymetení všech louží včetně dočasnýho rybníku za domem jsem je shledala minimálně pro tuto chvíli odolnými a rozhodla se, že se mi vlastně docela líběj a že se v nich nebudu stydět chodit ani ve městě.
S takovýma úzkýma džínama - outfit jak víno, cha!

No a když už jsme u toho psího počasí, ideální jídlo do deštivých dní jsou pro mě jednoznačně krůtí kuličky v tomatové omáčce s bylinkama:

Recept odsud .
Místo kuřecího jsem použila krůtí a kuličky udělala rovnou z dvojité dávky na dva dny, jen jsem střídala přílohy a jsou neuvěřitelně jedlé.
Těstoviny jsou k tomu moc dobré, jasmínová rýže skvělá.
Ale s domácím chlebem, kterým se pak vytře talíř, je to asi úplně nejlepší.
Bylinky jsem použila čerstvé, hlavně náš oblíbenej libeček a trochu bazalky.
A do základu na omáčku jsem k cibuli přidala pokrájenej zatoulanej lilek, rozmixovala až nakonec a dala i míň smetany.
Tenhle recept se u nás zaručeně zabydlel, je to fantazie!

Sv. Martin, myslím, bělouše zatím nesedlá a i každoroční putování za mladým vínem, o kterým jsem psala loni, se muselo obejít bez nás.
Ale husa proběhla a Martinský víno jsme při dnešní ospalý neděli v krajským městě taky sehnali, i když Krista a na několikátý pokus (podcenění přípravy :-) ).


S pozdním podzimem každoročně přestávám závidět vegetariánům jejich pevnou vůli a stávám se mrchožroutem :-).
Stehna a křídla husokachny z Dřevíkova (jak jinak) jsem upekla dnes se zelím a chlupatýma knedlema (i když si zelí stejně jako víno letos moc neužiju), kachní prsa schovala - budou v těstíčku ala "křehká kachna" k čínským nudlím.
A aby ani kousek nepřišel nazmar, tuk z ptáka jsem nakrájela a vyškvařila sádlo, kterým jsem zalila játra. Bylo i pár skvělých škvarků.
Prostě jako Francouzi - využít všechno beze zbytku.
A ke koláčům jsme přišli jak slepí k houslím - přišly k nám samy od babičky (díky!).
Hezký pozdní podzim a obalování nervů zdar!

Tenhle příspěvek je hlavně pro mýho tátu, kterej sem občas taky zabloudí a pak si o všem povídáme.
Je totiž přesvědčenej, že nejzdravější jídlo je vařený jídlo a jeho všemožné vývary v Pet flaškách :-) a vařená masa nás provázejí při každém příjezdu na chalupu nebo do jeho pracovního doupěte v Praze.
Když jsem objevila tenhle recept u Terezy z Výpečků (vymazlenej foodblog s nádhernýma fotkama), hned jsem si na tátu vzpomněla.
Poslední dva nedělní obědy z dřevíkovských kuřat jsem dělala podle ní.
Minulý týden to bylo jednoduché kuřecí kari s jablkem , mimochodem moc dobré.
Tento týden jsem odzkoušela její tip na Farmářské kuře s bílým vínem a octem podle kuchařky Gennara Contalda a Antonia Carluccia.
Foto jsem vyfotila jen tak, aby tu něco bylo (a tu petržel jsem tam prostě musela dát též, protože ta kost je jednoduše nevzhledná), profi fotku a příběh jídla si užijte u receptu, který je TADY. 
Pro tatínka jako bonus i s trochou vývárku :-).
Výhoda totohle jídla je v tom, že opravdu stačí všechny suroviny naházet do jednoho hrnce a i když ho zrovna nechcete dělat hned, necháte hrnec v lednici a maso se namarinuje, pak ho stačí jen dát na plotnu.
Ideální na chalupu a tak.
Vzhledově jídlo moc hezky nevypadá, ale ta chuť je zvláštní. 
Zpočátku nezvyklá, ale postupem času dosti návyková :-).