pátek 31. ledna 2025

Chvála politické pasivity

Dřív jsem psala o politice častěji a čtenáři mě chválili, že nedělám, že se nic neděje a vyjadřuju se.
Co teď, je mi snad politika šumák?
No, není :-), i když už mě většinou nikdo nechválí :-).
Jen se jí už nenechávám pohltit jako dřív a hlavně "
Důvěřuj(u) Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej/ám" (Přísloví 3, 5).
Takhle to nějak začalo, když jsem začala k politice přistupovat jinak:

 

Po jeho vtipný, ale i k zamyšlení knize Cesta na západ a knize, která mě naučila být spokojená mezi 4 zdmi (Buď kde jsi) opět milovaný Štěpán Smolen, tentokrát Pominuté chvály, str. 142 - 145.

Najednou mi bylo blbý se pohoršovat, posuzovat, zaujímat důležitě postoje, když jsem byla už tolikrát mimo... i fórovat na cizí účet, moje facebooková tajmlajna je skoro prázdná.

Dokonce i lajkování se mi najednou nějak příčí a vnímám ho spíš jako posuzování - lásku k člověku tím stejně vyjádřit nemůžu, tak radši už používám socky skoro jen k dopisování (nejen kvůli tomu, nechci zase vyhořet :-) ).

A když k tomu přičtu bolestivý zjištění, že Boží logika funguje úplně jinak než ta naše lidská (nic proti ní), a že mně zcela nesympatičtí lidi mohou být Jím použiti pro Království (pravděpodobně bez toho, aby si to uvědomovali) někdy i víc než ti nejsprávnější moji sympaťáci... Občas si k tomu něco rozkradou, zalžou, pozuráží, podráždí naše detektory spravedlnosti... uff.

Kousala jsem to dlouho. DLOUHO.

A asi se už dívám jinak na všechna prohlášení, otevřené dopisy, zavřený Jezulátka všem nám hříšným pyšníkům atd. Tak už si hledím svýho trámu a nic neříkám.

Když jsem jednou vysvětlovala mamce, proč jsem nepodepsala jistý otevřený dopis a co mi k tomu chodilo, po chvíli říká: No takhle když to tak říkáš, tak je mi to samozřejmě jasný, ale mně ta petice dávala smysl, protože ji napsali lidi, kterých si vážím. Ano, mami, já si jich taky pořád vážím, a nic proti nim nemám. 

Jen jsem si uvědomila, že nemusím být v pozici "kdo není s námi, je proti nám", a že se snažím  "nesoudit a když, tak jenom sebe", jak kdysi pěl Honza Nedvěd, jehož fanynkou taky nejsem, ale je to trefný, i když vlastně soud sebe sama taky máme nechat na někom jiným, ale víte jak to myslim ...

P.S. Tenhle článek jsem napsala už před rokem.

pátek 17. ledna 2025

Gyoza knedlíčky

Tak zpátky na zem a popojedem :), dnes trochu z jinýho soudku.

Fotila jsem (opět) na poslední chvíli, neplánovaně, až když jsem věděla, že to bude pecka a stálice.
Nesnáším hrabání se v těstě, ale tohle je jiný - taková relaxační antistresová hmota, nelepí se, netrhá.
Za recept děkuju Marušce a ukládám si ho na dny, kdy se potřebuju víc modlit a vyhledávám k tomu takovýhle "pomalý" piplavý práce
:-).

Na 25 ks, tedy na 2 porce k přežrání nebo 4 normální, já budu příště minimálně dvěma násobit, neb jsem nečekala takový úspěch :-):
Do mísy jsem nasypala
250 g špaldové hladké mouky
1 lžičku soli
1 lžičku kukuřičného škrobu a zalila jsem vše 140 ml vroucí vody.

Rychle jsem těsto zamíchala lžící, prohnětla a zabalila do fólie k odpočinutí.
Mezitím jsem si připravila SMĚS NA PLNĚNÍ:
na oleji jsem osmahla
balení nastrouhaného uzeného tofu (ale myslím, že fajn bude i marinované anebo nadrobno pokrájené zbytky masa od oběda)
2 nastrouhané menší mrkve
2 nadrobno pokrájené jarní cibulky
2 velké žampiony oloupané a nakrájené na pidikostečky.
Zalila jsem vše 2 lžícemi tamari omáčky, lžící citronové šťávy, podle chuti dosolila a dopepřila, přidala i sušený česnek.

Směs jsem odstavila a vrátila se asi po půl hoďce k vychladlému odleženému těstu:
Na desce podsypané kukuřičným škrobem jsem těsto vyválela na dvě etapy do tenka (jde to luxusně, těsto je pružné, netrhá se, nelepí, jde to rychle) a hrnkem jsem vykrájela kolečka o velikosti tvořítka na šátečky - všechny najednou, neslepí se dohromady a všechno pak jde rychle.
Tvořítko mám ještě z dob mrkvánků, ale jde to i bez něj: prostě se navlhčí okraje, do středu se dá přiměřená lžíce směsi a knedlíček se udělá bez tvořítka i ručně, nebo můžete vytvořit balíček.

Když jsem měla všechny knedlíčky hotové, rozpálila jsem v pánvi trochu oleje a knedlíčky do něj posadila (dalo mi to na 2 várky).
Jakmile byly zespodu dozlatova opečené, vlila jsem do pánve asi deci vody a pánev přiklopila poklicí.
Když se voda vypaří, jsou knedlíčky hotové a můžou se servírovat - s oblíbenou zeleninou, sezamovými semínky a sladkou chilli omáčkou.


 Bagrovali všichni ♥.

neděle 12. ledna 2025

Dárek pro všechny

Emanuel Dítě: Nejsvětější srdce Ježíšovo.

Většina adresátů už si své zásilky snad rozbalila (posílali jsme Ho místo PFka), tak snad můžu i tady :-) (děkuju za všechna zaslaná přání, na která jsem nebyla schopna v nemoci odpovědět - Leti ...).

Tříkrálovej příspěvek letos jen u mě

+++

Našla jsem Ho na stolku mezi vyřazenými věcmi, salíci takhle občas pošlou dál nepotřebný knihy apod.
Líbil se mi moc, tak jsem se zeptala, jestli si Ho můžu vzít a adoptovala ho.
Při mši jsem ho mimoděk pohladila a říkala si, že se mi to snad zdá - fajrung!
Vyzkoušeno na mnoha lidech - Lukor skeptik udělal i test naslepo - prostě hřeje.
Někdy jen tak zlehoučka, někdy z toho až skoro bolí dlaně.
Cítilo to hodně lidí i náš kněz.
V kterých místech, na to určitě přijdete sami.


Dala jsem ho do rámečku, umístila ke dveřím místo sýkorky a setkáme se rukou pokaždý, když odcházím nebo přijdu domů.
Když mi není dobře, spím s ním.
Už dvakrát se mi výrazně ulevilo při různých zdravotních atakách - a že jich v posledních týdnech, když jsme finišovali s intenzivníma modlitbama za svět - bylo!
A když se mi neulevilo výrazně, alespoň jsem ráno měla sílu zvládnout všechno potřebný.


Když si ho vytisknete, může hřát a působit i u vás doma.
Jestli chcete :-).

neděle 5. ledna 2025

Vánočně a novoročně

 ... na dětskou s Poutníky naděje šel jen zbytek rodiny:

Pavla jela.

 

Sama jsem si nadělila (knihy z Prahy a nejlepší boty)...

 
... který jsem si koupila den před Štědrým dnem, už jsem měla plný zuby bolavých nohou a slezlých nehtů. 
Nechápu, jak jsem bez nich mohla bejt. 

Na zakázku. Když jsem si ho přála, ještě jsem netušila, že budu mít hřejivýho.

Betlémský.

Poprvé jsme kromě jedné návštěvy nikam nejeli, bo zase nudlí celá rodina. Zelené nudle ze školky jsou doteď vrcholně odolné.

 Nejhezčí přání - sami jsme se na nic letos nezmohli - po tolika letech... ;-)

... mrazík na našem kostelním záhonku - na Hod Bóží.


Recyklace zbytků vánočky :-).


Před Silvestrem si rodiče vzali na dva dny děti a já na chvíli vstala z mrtvých, asi silou vůle nebo co :-).
Vím, že každej říká, že Ježíšek se narodil v chlívě, proto to s úklidem nepřehání, ale u mě dělá uklizenej byt hodně nálady - takže mi ke štěstí a duševnímu zdraví stačilo, že jsem si uklidila a zůstalo uklizeno dva dny.
A taky jsem vstala, abych otestovala nový botky malým výšlapem na Oheb. Obstály.






... a kolem přehrady.



Den před koncem roku jsme usoudili, že je asi nejvyšší čas na uplatnění propadajících poukázek, který jsme dostali před rokem :-), takže kafe ve Starbucks a déčková komedie v kině.
Ale mít drahýho jen pro sebe se mi dlouho nepoštěstilo a asi zase nepoštěstí, takže mi bylo úplně jedno, co dávají.

Den mě tak vyčerpal, že jsem opět lehla, děti se vrátily na Silvestra :-).


Vypila jsem sotva deci a usla před půlnocí.

Na Nový rok přijela první vlaštovka z naší rodiny - mamka.
Takže jsem znova vstala, dali jsme novoroční a večer Světelný park - musím říct, že tam letos bylo víc instalací a méně lidí, tak se to dalo.
Pak ještě na námko a na jesličky.

Po mamce se stavil ještě brácha a pak jsem zase na pár dní ulehla a vstát mě donutily až objednaný kytky na Tříkrálovou kytku ...


... kterou jsem ještě po vyfocení asi tak třikrát předělala, ale to je jedno.

No, jako upřímně moc nevím, jestli jsem zdravotně připravená na návrat do práce ...

OK, tak jo.

 

***

O pár kousků víc zase u mě.

Advent zpětně

Ale tak zase díky tomu, že jsem si vzala na přelomu listopadu a prosince na tři dny OČR (protože jsem sama lehla, tak než zabraly antibiotika), se stihlo to nejdůležitější nachystat.



Nemoc upozornila, že mám zbrzdit, a tak jsem zbrzdila.
Dělala jsem jen to nejnutnější, i když v práci toho bylo pořád dost.
Zadařilo se mít všechno na salámu :-), ale přece jen se u nás zabydlel i novej druh cukroví (na lineckým slaný karamel, máčeno v čokoládě) - kdybych věděla, že během dvou dní sežere všechno Andula, asi bych se na to vyprdla.

Na vánoční jsem měla letos štěstí.

Jo.

Po posledních rorátech:



23.12. vykvetly orchideje, který pravidelně chce Lukor vyhodit.

Nový světýlka.

Jen o pár fotek víc u mě.