Radosti postelní

Z modlitby za vylití DS jsem byla dlouho na obláčku, přišlo k nám pár těžkých případů, došlo na slzy, Luke viděl, já se modlila a Pán konal ♥. 
Měla jsem opravdu dobrej pocit z naší company a byla jsem vděčná, že jsme mohli, i když ty přípravy nejsou krátký (a bez přípravy bych nikam nešla). A to i přesto, že když jsme přijeli dom, zjistili jsme, že Anka zvracela (už mě nic nepřekvapí asi).

Jenže obláček netrval dlouho, jakmile šly teploty pod nulu, zase to začlo.
Nevím, jak jsem mohla zapomenout :-). 
Takže dlouho očekávaný volný víkend a já pro změnu odpadla do postele.
Těšila jsem se na plánovaný koncert v Chru, holky tím žily. 
Dva orchestry ze dvou ZUŠek našeho města se spojily v jeden velký, vede ho Lukeho kamarád z akolytskýho kurzu a ten Duch je to na tom fakt znát. 
Tři měsíce se sehrávali, na soustředění pilně trénovali a teď to neuvidím? 
Uvažovala jsem, zda někomu nepřenechat svůj lístek, ale nakonec jsem se hecla, nabalila se a na koncert vyrazila. 
A zůstala jsem v úžasu, co se zase událo v mojí skoronepřítomnosti.
Jak kdyby vedle mě stál a říkal: Podívej, jak se starám o tvoje děti... tak můžeš být klidná a jet dál.

Naše mašlička ♥.

Přestože nahrávka (dávám si k sobě) zní hůř a o dost méně nabitě než live, připadalo mi to jako celkem profi výkon (na jaře mají hrát v Senátu) a Jirka ten pravý vůdce :-).
Navíc to bylo opravdu po dlouhý době, co jsem vyrazila za kulturou s otevřenou hlavou a nestačila jsem se divit (hrálo více orchestrů a já s otevřenou pusou sledovala přehlídku posilovny ega versus hraní Bohu do oken).
Po našem orchestru přišel na řadu proslulý orchestr z Ústí a já pusu nezavřela- sledovala jsem, jak na Ančinu vyhřátou židli dosedl na úplně stejnou pozici syn mojí kamarádky z vš - a jak kromě šikovnosti vyrostl do krásy (zdravím, Zdeni!)♥!
Prostě stárnu, byla jsem málem solidně za plačku :-).

Zbytek víkendu jsem poctivě ležela, ale v pondělí jsem se dorazila na vánočním výletě...
Perfektní zimní vibe, i když kvůli kalamitě (... a u muzea čtyři :-) ) se z toho stal hon za stihnutím oběda.

 

přejezd do Třebechovic... 

 

 

 

V úterý jsem to už neudýchala a k svátku si dopřála neschopenku. 

Mám blíže k Sienské, ale tato Alexandrijská ... hmmm (i když je to AI).

Od mojí asistentky nejen na zítra ♥.

Výhled z dočasný postele... opravdu ten advent dýchl. A to ticho, léčí!

... a protože už mě z toho válení bolí záda a mám pocit, že to ležení to snad ještě zhoršuje (prospala jsem dva dny a nezdá se, že by mi chtěly dutiny odlehnout), udělala jsem si dvojitý kafe (prokrvení, žejo) a jdu se vrhnout na okna - buď se to spraví nebo už nevím.