úterý 24. prosince 2019

Léčba Neratovem

Už když jsme si na podzim rezervovali pokoj na chatě, tušila jsem, že to bude takhle těsně před Vánoci dobrej sebezáchovnej nápad.
Tak posledních 14 dní před jsem ryla (opět!!!) držkou v zemi (a to si porád myslím, jak jsem uvědomělá!).
V pátek jsem přes všechny překážky vypadla asi poprvé po vyučování hned domů, při balení vyšilovala, hodně křičela na děti, cejtila jsem, jak jsem hodně vyčerpaná a ještě víc trapná.
Při hysteráku po Lukorově návratu z práce jsem věděla, že čím víc hysterčím, tím víc potřebuju vypadnout.
A bylo to tak.
Z posledních sil jsme se nalodili do auta a kolem 21. hodiny se už ubytovávali v ohlušujícím tichu.
Poslední vychylující scénka pravděpodobně slyšená zbytkem osazenstva chaty, najíst, nadýchat se v tmavým kostele a asi 10 hodin spánku v kuse. 
Ráno pařezák žitnýho chleba s čerstvou kozí lučinou a zeleninou a ven.
Tolik mi chyběl kyslík, tolik mi chybělo ticho, tolik mi chyběl pohyb!
S držkováním spolubydlících za zády jsem vyběhla za fungl novým mostem přes Divokou Orlici do kopců na polské straně a vydýchávala.
A dobrý!!
















... a v neděli skvělá neratovská schola, seznámení s místníma chalupářema s osmi dětma, exkurze v jejich opravované chalupě :-), kafe, další výběh na hřeben a konečně dlouho očekávaný příjezd Kopečkovic.





A povídání a prohlížení knih z Dlouhý punčochy a ráno za tmy roráty pro 5 lidí.


Mise splněna!
Teda ta moje.
Některý mise je třeba ještě vybojovat.

.....................................................................

Přání jsme letos nezvládli ani obrazem ani písní.
Ani jsme se nějak nesnažili, protože jsem letos nakoupila přání a PFko od Oringle.
Její fotkokresbový koláže mě prostě baví.
Tohle úžasný PFko se nakonec rozhodla ani nedat do tisku poté, co ji na sítích někdo sepsul za to, že poškozuje práva oněch důchodkyň, které kdysi vyfotila u polského Baltu.
No, já nevím.
Sama jsem pro ochranu soukromí svýho i ostatních, ale ... myslím, že i gdpr by se mělo dodržovat s rozumem... kloboučky obě dámy, myslím, dostatečně chrání a koláž mi přijde tak dokonalá, že být na ní by mi byla čest :-). 
Edit: polovina mužovy rodiny si dokonce myslí, že paní oslovující Máňu je muž! ;-)


Tak pokud vás to neurazí, přeju vám radostný Vánoce a - ať je dobře! Nebo aspoň líp :-).

neděle 22. prosince 2019

Sakrajda



Když v říjnu přijela Kačenka (Kacha), přivezla kromě krásný knihy pro holky tyhle nádherný handmade dárky.

Na ořechovku jsme ještě nesáhli a i když mě předvánoční šílenství míjí (děkuju!!!), říkala jsem si, že Kačenčina povidla zaslouží zpracovat nějakým zvláště důstojným způsobem :-). No a když jsem v Herbáři viděla tuhle skvělou podkrkonošskou záležitost, po dlouhý době mě popadla chuť vyzkoušet něco novýho.
Hned jsme tenhle recept adoptovali a udělali z něj tradici - a jakou! 

SAKRAJDA (perníkový závin s povidly a ořechy)

na 2 nohavice (dělala jsem z dvojnásobné dávky a jak jsme se nejen v Neratově poměli!):

300 g hladké mouky (dala jsem špaldovou)
150 g moučkového cukru (dala jsem méně třtinové moučky a dohonila to moukou a u diabetika dobrý)
2 lžíce holandského kakaa
2 lžičky perníkového koření (dala jsem perníkovou směs, co jsme si vykoledovali v domově seniorů, ale kdybych ji neměla, dala bych v hmoždíři drcených 5 hřebíčků + půl lžičky anýzu + lžičku skořice jako do vánočních perníků)
lžička jedlé sody nebo půl balení prášku do pečiva, nejlépe z vinného kamene
2 vejce
2 lžíce medu + 80 g másla (rozehřívám společně ve vodní lázni)
3 lžíce ovesného mléka
1 lžíce rumu

Těsto rozdělím na dvě poloviny a vyválím na pomoučeném vále jako těsto na štrúdl.
Pomažu hustě povidly a posypu sekanými vlašskými ořechy (cca 150 g povidel + 150 g ořechů) a zavinu.
Nohavice pomažu rozšlehaným vejcem a peču na 180°C asi 2o - 25 minut.
Vřele doporučuju!

sobota 21. prosince 2019

Knížecí Vánoce v Ratibořicích

... jezdili jsme tam se školou skoro každej rok.
A teď jsem tam byla s mýma miloušema.
Jedna z míň hektických chvil před Vánoci na začátku prosince.
Moc hezký a hlavně nikde žádný davy jako jinde...
















Od poslední akce v úterý, kdy jsme byli s dětma hrát v domově pro seniory, se snažím zpomalit, zběsile brzdit, léčit se... zase. 
Jako fakt by mě zajímalo, jak to dělají ostatní.

pondělí 2. prosince 2019

Poprvé jinak

 
než tradičně.
Vypustila jsem z hlavy nákup svíček a nakonec vlastně dobře.
Malý krok pro lidstvo, velký pro mě - třeba moje hlava už funguje jinak než v módu zajetá kolej ;-).