Lék na každej moribundus

a nejoblíbenější dospělácká polívka, jede u nás už rok.
Zelený natě (nejvíc nám chutná kombinace čerstvýho špenátu a koriandru, na fotce zrovna polníček) a jarní cibulka, trocha kuřecího masa z vývaru (ale jde to i vegansky - stačí vynechat maso a místo vývaru použít "miso vývar" :-) ), kostičky česnekového (nebo marinovaného) tofu promíchané s trochou tamari nebo jiné sojové omáčky a opražené na trošce oleje, rýžové nudle, strouhaný zázvor, stříkanec sojovky a špetka chilli  (v sezoně klidně čerstvá paprička). Na jaře přidávám naklíčené mungo.
Zalívám vroucím kuřecím vývarem - ten vařím pomalu několik hodin s trubkami (stonky) od libečku (které si mrazím do zásoby), celou cibulí, pár stroužky česneku a oblíbeným kořením.
Lze doostřit chilli olejem.
Protáhne dutiny dokonale a vzhledem k pokračující imunizaci (ach ty mrazy) je stále v kurzu ;-).

Horkohlavej Emoušek zůstal o víkendu doma a ven jsme vyrazily jen s Ančí - zátěžovej test její nový bundy a mých holin proběhl úspěšně (mobilem).
Překvapivě neremcala kvůli chození a ve výsledku jsem ji ani nemohla dostat domů.
V dešti je nejakčnější, tak minimálně v tomhle jí bude lesní školka svědčit (z technických důvodů se nástup odsunul na září).
Snad je to jen nějaký období, ale taky začala být zničehonic úzkostná a poprvé za svůj život brečela u babičky.
Vyhodnotila jsem to tak, že si asi konečně všimla, že Ema zůstává s námi doma a ona je ta "odložená"...
Takže doma si teď hrajeme na loučení (to vymyslela sama a ve všech rolích nás nadirigovala) - musíme jí říkat, že nám bude hroozně chybět, po jejím "odjezdu" musíme propuknout v usedavý pláč, jakože "kde je ta naše Aničkaaaaa, co si bez ní počnemééé, bůůů...." :-), následuje její vynoření se zpoza rohu a její rozzářená hlava: "Neplakejte, maminko a tatínku, přece jsem už tady! Už sem se vrátila!", pak bouřlivé: "Jupííííí!" a hromadná šťastná objímačka.
Dnes venku jsem s ní dokonce musela trénovat přivítání v podobě vběhnutí do náruče s rozběhem a mohutným zatočením ve vzduchu, dokud se mi nedělalo špatně :-).
A žádný šolichání, musela jsem běhat vstříc, a "rychle běžet, maminko!" :-).

Tmavošedý holiny jsem zakoupila zcela neplánovaně v Albertu za stopade :-), řekla jsem si, že na popocházení na chalupě budou stačit.
Po domácím ohledání jsem si uvědomila, že jsou přesně takový, jak když jsem byla malá, včetně vzorku na podrážce.
Po zátěžovým testu při vymetení všech louží včetně dočasnýho rybníku za domem jsem je shledala minimálně pro tuto chvíli odolnými a rozhodla se, že se mi vlastně docela líběj a že se v nich nebudu stydět chodit ani ve městě.
S takovýma úzkýma džínama - outfit jak víno, cha!

No a když už jsme u toho psího počasí, ideální jídlo do deštivých dní jsou pro mě jednoznačně krůtí kuličky v tomatové omáčce s bylinkama:

Recept odsud .
Místo kuřecího jsem použila krůtí a kuličky udělala rovnou z dvojité dávky na dva dny, jen jsem střídala přílohy a jsou neuvěřitelně jedlé.
Těstoviny jsou k tomu moc dobré, jasmínová rýže skvělá.
Ale s domácím chlebem, kterým se pak vytře talíř, je to asi úplně nejlepší.
Bylinky jsem použila čerstvé, hlavně náš oblíbenej libeček a trochu bazalky.
A do základu na omáčku jsem k cibuli přidala pokrájenej zatoulanej lilek, rozmixovala až nakonec a dala i míň smetany.
Tenhle recept se u nás zaručeně zabydlel, je to fantazie!

Tenhle příspěvek je hlavně pro mýho tátu, kterej sem občas taky zabloudí a pak si o všem povídáme.
Je totiž přesvědčenej, že nejzdravější jídlo je vařený jídlo a jeho všemožné vývary v Pet flaškách :-) a vařená masa nás provázejí při každém příjezdu na chalupu nebo do jeho pracovního doupěte v Praze.
Když jsem objevila tenhle recept u Terezy z Výpečků (vymazlenej foodblog s nádhernýma fotkama), hned jsem si na tátu vzpomněla.
Poslední dva nedělní obědy z dřevíkovských kuřat jsem dělala podle ní.
Minulý týden to bylo jednoduché kuřecí kari s jablkem , mimochodem moc dobré.
Tento týden jsem odzkoušela její tip na Farmářské kuře s bílým vínem a octem podle kuchařky Gennara Contalda a Antonia Carluccia.
Foto jsem vyfotila jen tak, aby tu něco bylo (a tu petržel jsem tam prostě musela dát též, protože ta kost je jednoduše nevzhledná), profi fotku a příběh jídla si užijte u receptu, který je TADY. 
Pro tatínka jako bonus i s trochou vývárku :-).
Výhoda totohle jídla je v tom, že opravdu stačí všechny suroviny naházet do jednoho hrnce a i když ho zrovna nechcete dělat hned, necháte hrnec v lednici a maso se namarinuje, pak ho stačí jen dát na plotnu.
Ideální na chalupu a tak.
Vzhledově jídlo moc hezky nevypadá, ale ta chuť je zvláštní. 
Zpočátku nezvyklá, ale postupem času dosti návyková :-). 
 

O tom, jak si vyrobit doma šunku bez dusitanů vhodnou i pro děti, jsem psala už na podzim.
Není to žádná převratná novina, přesný postup je TADY.
Už dlouho mě lákalo vyzkoušet obměnu, kterou jsem se dočetla u Romana Vaňka v Pokladech kuchyně Čech a Moravy.
Je to šunka s medem a vlašskými ořechy.
Postup je stejný jako jsem popisovala v odkazu, do výsledné směsi jen přidáte 2 lžíce tekutého medu a 60 g sekaných vlašských ořechů.
Chutná opravdu zajímavě, je to příjemná změna.

Dneska (vlastně už včera) přijela dřevíkovská kuřátka a krůty, tak jsem si zase po 3 měsících udělala řeznickej den.
Ani si vzala na celé odpoledne babička, já nabrousila nože a postupně plnila prázdný mrazák.
S každým kuřátkem jsem se skoro pomazlila a poděkovala mu (nahoře pouze menší část :-) ).
Vznikly tak balíčky stehen na pečení, prsou s kůží na steaky, skeletů na polívku, křidýlek na pečení, řízků, roláda, čerstvá játra na paštiku, prsa bez kůže na šunku. 
Na dobrý maso není potřeba žádnýho speciálního koření (dole).
Jsem ráda, že už u nás maso bez jednoznačnýho (převážně lokálního) původu nemá místo.
A jsem o to šťastnější, když jsem viděla poslední Peklo na talíři .

Mám tu další recept na přání - zadání znělo "Kuře na plechovce" od Pohlreicha.
Nevím, jak se dělá kuře na plechovce podle kuchařky Šéf na grilu, ale já dělám Ožralý kuře už asi deset let takto:

Malé kuře očistím, osolím a potřu marinádou (mělo by stačit koupání v marinádě 2 hodiny, ale nechávám přes noc).
Kouzlo udělá to pivo, na kterým bude kuřátečko sedět, na marinádě podle mě až tak nesejde. 
Marinádu můžete použít asi jakoukoli oblíbenou, třeba co máte rádi na gril, určitě bude dobrá medová nebo bylinková. 
Šéf má určitě má nějakou speciální (až mi přijde kuchařka pro bratra, kouknu se), v receptu, jak ho znám já, je tato:

3 lžíce oleje (řepkový, slunečnicový)
3 lžíce dobré sojové omáčky
1 lžíce worchesterské omáčky
2 lžíce rajského protlaku (plus lžíce cukru a špetka chilli) nebo kvalitního ostrého kečupu
sůl a pepř dle chuti
lžička sušeného česneku
lžička sladké papriky
3 lžíce sušených bylinek (dávám majoránku, ale může být oregano, tymián, petrželka, celerová... co kdo chce)
případně čerstvé bylinky (kuře na obrázku jsem vycpala všude možně čerstvým rozmarýnem a bylo to moc dobré)

Doporučuju pekáč vystlat několika vrstvami alobalu, pod který nebude zatékat a který se po použití jednoduše vyhodí, protože připečenou marinádu už z pekáče nedostanete :-( a nalít do něj trochu vody, aby měla marináda kam skapávat.
Následuje nejvtipnější část - kuře posadíte do pekáče na malou plechovku piva, kterou jste předtím otevřeli, udělali do víčka ještě jednu díru otvírákem na konzervy a cca třetinu vyl(p)ili. 
Upozorňuju, že když kuře posadíte na půllitrovou velkou plechovku, do trouby ho nejspíš nenarvete. Ale pokud neseženete malou plechovku, úplně s klidem můžete pivo nalít do skleničky od výživy a na ni kuře posadit, udělá vám naprosto stejnou službu (vyzkoušeno).
Tak, kuře nám sedí, vypadá, jako by si hovělo na pláži, jen do křídel slunečník a drink :-). 
Mřížku ve vyhřáté troubě posuňte na nejspodnější patro, na ni položte pekáč s opalujícím se kuřátkem a pečte na minimum alespoň hodinu a půl (čím déle, tím lépe).
Doporučuju minimálně na hodinu zakrýt celé kuře alobalem, protože marináda se snadno připaluje a rychle uhelnatí (to není případ kuřete na obrázku, neděste se tmavé barvy od husté tmavé sojovky). 
No a máme hotovo. Abstinenty a řidiče uklidním - v kuřeti po upečení opravdu žádný alkohol není :-). Grilovaný kuře bez použití grilu je uvnitř krásně šťavnatý, zbývá nějaký dobrý zeleninový salát (teď na podzim třeba coleslaw) a můžete si na něm pochutnat kdykoli během zimy stejně, jako byste ho cmudili na zahradním grilu za třicetistupňových veder :-).

Dnes tu mám jeden příspěvek na přání (vegetariáni snad prominou).
Minulý týden nám dorazila zásilka čerstvých kuřat z Vysočiny - ideální doba k výrobě domácí šunky.
Šunkovar jsem dostala loni od bratrova Ježíška. 
Nejsem zas takový pamětník, ale prý byl k dostání už za minulého režimu, "pouze" nebylo moc co do něj...
Dnes se dá koupit v domácích potřebách asi za 400 Kč, takže kdo má přístup ke zdroji čerstvého masa, je to dobrá investice.
Téma kvality šunek v obchodech se přetřásá skoro neustále, domácí šunka je ale úplně něco jiného, než na co jste zvyklí.
Její výrobě se bude věnovat i Roman Vaněk ve své nové kuchařce, která vyjde v říjnu (to je ale reklama, co? :-) ). 
Na šunce se asi nedá nic zkazit, jen se musí počítat s dvoudenním ležením v lednici.
____________________________________________________________________________________________

Drůbeží šunka s asi 99 % masa (voda se vyvaří :-))

Potřebujeme:
1 200 g ČERSTVÉHO kuřecího (krůtího) masa 
(dělala jsem i vepřovou šunku - asi jsem do ní dala málo přídavných látek, protože narozdíl od té v obchodě nebyla růžová a chuťově připomínala ovar :-) ) 
Nálev: 1 dcl vody, 25 g soli (děláte-li šunku pro děti, přimlouvám se za menší množství), lžička moučkového cukru.
Kdo má rád, může přidat špetku čerstvě mletého pepře.

Čerstvé maso nakrájíme na větší kostky a zalijeme ho nálevem smíchaným ze všech přísad. Důkladně promasírujeme :-), aby se nálev dostal všude.
Je dobré maso s nálevem v misce projet na několik minut šlehací metlou na nejnižší rychlost, aby se svalovina narušila a šunka držela dobře u sebe.
Do nádoby na výrobu šunky vložíme silnější sáček, který se používá např. na výrobu tlačenky. 
V obchodě mívají více velikostí, hodí se šíře kolem 16 cm. Sáčky nebývají zavařené, je třeba je před vložením do nádoby zavázat provázkem a pokud jsou moc dlouhé, ustříhnout je tak, aby přečnívaly z nádoby šunkovaru jen asi o 5 cm.
Do sáčku v nádobě postupně vrstvíme maso v nálevu a každou vrstvu dobře stlačíme. 
Nakonec nádobu uzavřeme víkem s pružinou (přítlačný talíř dáme rovnou na maso, sáček přečnívá). 
Nádobu s šunkou necháme odležet 2 dny v lednici na misce nebo talíři (je možné, že unikne trochu tekutiny).
Nakonec ji vložíme do hrnce s vroucí vodou (hladina by měla dosahovat asi 2 cm pod okraj nádoby), stáhneme plamen na minimum a vaříme 2 hodiny při teplotě vody cca 80°C , kdy voda přímo nevře, ale ode dna hrnce odskakují bubliny.
Šunku necháme vychladnout v šunkovaru a pak ji teprve vyndáme a krájíme na plátky.

Vůbec jsem nečekala, že nejvíc ohlasů bude na recepty.
Nechci v žádném případě fušovat do řemesla fůře food bloggerů, to ani nejde, ale... docela mě baví fotit jídlo, nehýbe se :-).
Cuketová sezona pomaličku končí, ale my jsme díky manželově mamince zásobeni stále dobře (díky moc!). 
Cuketu milujeme na všechny způsoby, kromě jiných známých jídel teď nejvíc dělám tato: 
(omluvte, prosím, kvalitu fotek, fotila jsem navečer - v naší tmavé kuchyni mám problém i ve dne)

_______________________________________________________________________________________________________

Cuketový krém
Potřebujeme:
2 středně velké cukety
1 cibuli
1 mladý pórek
cca litr dobrého vývaru (hovězí, kuřecí, zeleninový...)
1 kelímek smetany (kdo drží "línii", stačí 12%)
olivový olej
sůl, čerstvě mletý pepř, špetka muškátového oříšku

V hrnci orestujeme na oleji nadrobno pokrájenou cibulku, pórek a přidáme na větší kostky nakrájené očištěné cukety zbavené semínek.
Vše zprudka opečeme a zalijeme vývarem.
Povaříme doměkka (cca 10 minut) a rozmixujeme tyčovým mixérem do hladka.
Ochutíme solí, čerstvě mletým pepřem a muškátovým oříškem.
Zjemníme smetanou (vyndanou včas z lednice, ať se smetana v horké polévce nesrazí) a za stálého šlehání stáhneme z plotny.
Krém v miskách můžeme ozdobit hoblinami parmazánu, krutony, bylinkami...


Kuskus s cuketou (nejjednodušší příloha, ale i dobré samostatné jídlo)

V hluboké pánvi opečeme na tuku dozlatova (vše na drobné kostičky - množství podle počtu strávníků): cibuli, mladý pórek, očištěnou cuketu zbavenou semínek.
Ochutíme solí, čertvě mletým pepřem, špetkou sušeného česneku. 
Přidáme kuskus připravený podle návodu na obalu (kořením ho před zalitím vodou solí, pepřem a olivovým olejem) a společně vše restujeme, dokud vše není zlaté až křupavé. 
P.S. Jináč to navrchu je, prosím, kuřecí prso s kůží  :-).


Toasty s restovanou cuketou, sušenými rajčaty a mozzarellou

Na plechu v troubě nebo pod grilem lehce opečeme plátky oblíbeného pečiva (bagetka, foccaccia, ale i obyčejný chleba), aby se zatáhly a nenasákly šťávu z cukety.
Poklademe tenkými plátky dozlatova restované cukety (okořeňte podle chuti, já dávám sůl, pepř, špetku sladké papriky a sušeného česneku), na proužky krájenými sušenými rajčaty (naložené v oleji) a plátky mozzarelly. Můžeme přidat oblíbené bylinky, ale obvykle stačí, když jsou rajčata naložená v bylinkovém oleji.
Vrátíme do trouby nebo pod gril, než se sýr rozteče a vše zezlátne.