... až se světlo láme ...
 |
| tradiční moravský s průvodem |
Něco končí, něco začíná ...
 |
| jaro u Ranhojiče |
... a dary z Boží lékárny.
 |
| občas zima ještě bojuje |
 |
| první letošní venku s rodinami |
Po těch třech měsících v noře zmatená jak beruška.
Výstižnej článek o mým letošním půstu si odložím SEM, víc fotek si dám k sobě.
Ema přitáhla ze školy nějakej moribundus, ale protože jí k vyléčení většinou stačí 2-3 dny, třetí den jsme vyrazili na prázdniny do Neratova podle plánu.
Užila jsem si večer o samotě na procházce ...
... ale po odpolední návštěvě Kyhanky a kostela podruhé jsem lehla a až do odjezdu nevstala.
Na kostel koukala už jen ze střešního okna od Proroka, kde jsme bydleli sami ...
... ve středu večer jsem po 3 dnech horeček a břichabolu z prášků odpískala půst od masa, o který jsem se od Popeleční středy pokoušela a dala si pořádné jídlo ...
Holt není každej den/rok posvícení.
Na výlety jezdil Luky sám s Makisanem taky do středy večer, pak padla i Markéta.
Stejně jako my - horečky a tuberák. Luke přežil ani nevím jak.
Bylo to zvláštní, člověk by řekl, že zbytečnej pobyt, ale nemám ten pocit promarněnosti.
V nížině se zatím pokouší převzít vládu jaro a já jsem po několika měsících beze světla a s chorobama vyčerpaná fyzicky i psychicky.
Tak třeba ideální čas na novej začátek?
Rodinně u mě.
Toto už není moc aktuální a pardon :-), ale je to poslední příspěvek z cyklu, který jsem měla připravený.
Ještě chystám souhrnný příspěvek o polévkách, ale to až časem.
Sekaná, jak jsem ji byla zvyklá dělat dřív, jen z krůtího masa (mleté krůtí maso opět ze Scuku), zahuštěná a nastavená syrovou červenou čočkou. Nastavuju často a ráda, kapustou či jinou zeleninou...
Krůtí mleté maso se dá využít dobře i na krůtí kuličky s tomatovou omáčkou (pro nás zcela výjimečně ze zaručeně zralých a loupaných rajčat) - recept TADY. Nebo s ním udělám výjimečně chilli.
V létě jsem dělala jednoduchý koláč s ovocem (těsto vydá na dva tenčí koláče):
Staré známé těsto, jen "na žitno":
300 g žitné chlebové jemné mouky (část občas pro zjemnění nahrazuji hladkou špaldovou podle stavu Ančina ekzému)
špetka soli
130 g rozpuštěného másla/Alsany
8 lžic studené vody
Zamíchat, prohníst a namačkat do dortové formy vyložené pečicím papírem. Propíchat vidličkou, upéct.
Na to ovoce nebo kompotované ovoce, ovčí jogurt a "zdravá čokopoleva" (datlový sirup + kokosový olej + nejlépe nepražené kakao přibližně ve stejném poměru ve vodní lázni prošlehané a nalité na koláč, vychlazeno).
Podobný koláč můžu udělat i jablečný s karamelem (recept tady).
Updatovaný tvarohový kremeš - místo listového těsta jsem použila těsto z předchozího receptu, je třeba ho propíchat, aby se nevzdouvalo, na to nakrouhané slaboulinké plátky oloupaných a okrájených jablek, aby byl výsledek sladší, na to nalita hmota:
500 g ovčího tvarohu (už jsem dělala i tvarohový kremeš bez tvarohu - vlastně i bez vajec), 2 vejce, sáček vanilkového pudinku, čtvrt litru ovesného mléka, 100 ml slunečnicového oleje, osladit povoleným způsobem výměnou za 100 g třtinového cukru (karamelem, stévií, xylitolem nebo erythtitolem).
Upečeno dozlatova.
Jahelné kuličky - na Vánoce i během roku - recept TU .
Recept na žitný štrúdl je TADY.
Tyhle mrkvové šátečky budou chutnat na Vánoce stejně jako kdykoli jindy v roce.
Recept na vločkový dort s jablky, pudinkem a ořechy (dělám ho už na velký plech) je TADY .
Kromě slavnostního litého perníku se u nás zabydlel velmi podobný recept na perník s jablky:
2 vejce utřu s
100 g třtinového cukru, sladěnky nebo jiného alternativního sladidla, přiliju
125 ml slunečnicového oleje a postupně přilévám
500 g ovesného mléka střídavě se sypáním sypké směsi po částech:
450 g žitné chlebové mouky
+ 100 g hladké pohankové mouky
+ trocha kakaa (v receptu jsou 2 lžíce)
+ lžička jedlé sody a balení prášku do perníku, nejlépe bez fosfátů (nebo prdopeč a perníkové koření).
Nakonec přidám do těsta 2 oloupaná a nastrouhaná jablka a upeču na naolejovaném a vysypaném plechu.
Na upečený perník naliju "zdravou čokopolevu" (datlový sirup + kokosový olej + nepražené kakao v přibližně stejném poměru) a posypu strouhaným kokosem.
***********************************
Žitnou mouku jsem vyměnila i v perníčcích a hodlám vyměnit i v receptu na sakrajdu.
Jednou za čas, cca jednou měsíčně, ale upeču i něco se špaldou, třeba bábovku , mrkvový dort, jablečný nebo jiný crumble podle sezony - mouku nahrazuji dalšími vločkami nebo buchtu s želé (výjimečně v létě).
Jak už jsem napsala minule, díky půstům to sama řešit nemusím, ale kvůli Aničce tu pšenici prostě omezujem.Kam dál?
Třeba bez mouky, bez cukru (slazené datlemi), fazolové brownies.
Nebo zkuste projít celý kanál Sladkosti, třeba tam najdete něco, co můžete nebo vás to přivede na nějaký nápad.
Jako byly palačinky naše stálice před dietou, jsou jimi i dnes - experimentovala jsem s moukami (toto je zrovna fáze rýžovošpaldovopohanková s trochou strouhaného kokosu) a ubírala špaldu, až jsem zjistila, že čistě pohankové jsou nejzdravější, nejlepší a v pohodě se i obrací.
Jakmile je potřeba rychlý oběd (hlavně když má Anka krátkou polední pauzu), svačina nebo není napečeno, za pár minut je hotovo. Teda nepočítám to stání u plotny u 2., 3. (...) kola.
Nedávno jsme byli u Ranhojiče na kontrole a jsem už několik kontrol téměř bez plísní a jsem orgánově starší jen o 2 týdny, u ostatních tady doma to jde pomaleji, přitom si občas střídmě zamlsám téměř cokoli, jen málo.
Kombucha hodně drží plísně na uzdě, ale pijeme ji všichni, tak to nevysvětluje můj náskok, tak jsem přemýšlela, čím to tak je a jediné, co dělám jinak než ostatní, je půst dvakrát do týdne.
Jsem přesvědčená, že můžu jíst všechno (a hlavní jídla vařím až na výjimky tato šetrná denně) hlavně díky tomu. Navíc jsem shodila přebytečná kila, i když se v běžné dny neomezuju.
Je to pro mě mentálně hodně pohodlné, dvakrát týdně (st a pá) stihnu udělat víc práce i díky tomu, že nepřemýšlím nad jídlem a rodině udělám nějaké jednoduché jídlo, kaši, polévku apod.
Zbytek týdne vařím dvakrát denně a baví mě to.
Základní těsto (asi na 3 - 4 palačinky), mnohokrát násobím.
1 vejce
troška cukru a špetka soli
1/4 l hrnek ovesného mléka
4 vrchovaté lžíce mouky (nebo směsi mouky, dávám, co zrovna mám, nejradši mám kombinaci rýžové, špaldové a pohankové, ale Aničce dělám čistě pohankové, což je jediná mouka, z které jdou bezlepkové palačinky obracet).
Rozšlehám metličkou na hladké těsto a nechám chvíli odpočinout, pohanková mouka způsobí, že těsto trochu zeslizovatí a směs zhoustne, ale kdyby se náhodou první palačinka víc trhala (obecně jsem při smažení tisíců palačinek vypozorovala, že první palačinka se většinou trhá i když je těsto dokonalé), můžete přidat pohankovou mouku (hladkou) a udělat těsto hustší.
No a teď ta alchymie: smažím na teflonce (nojo) na plynovém sporáku a vypozorovala jsem, že se mi nejlépe daří, když je při lití těsta pánev důkladně rozehřátá, ale zároveň ztlumený plamen a oleje opravdu jen málo (nejlépe vytřít ubrouskem), hodně kroužím.
Když těsto ztuhne, zesílím plamen a jakmile se začne nafukovat a tvořit se bubliny, zase ho ztlumím.
Opatrně obrátím (odlepím tenký okraj a vsunu obracečku) a pak už to trvá jen pár desítek vteřin, palačinku sesunu na talíř.
V létě jsem plnila na másle opečenými broskvemi/nektarinkami a bílým ovčím jogurtem, teď v zimě dávám místo ovoce bezcukrovou marmeládu značky St. Dalfour.
Nebo udělám kýbl těsta a Aničce na oběd udělám náplň z podušeného špenátu se solí a česnekem a trochou nastrouhaného sýra a zbytek nasmažím ke svačině nasladko.
Dělám je minimálně jednou týdně, jsou hodně vděčný.
A minimálně jednou týdně dělám i jednoduchou ovesnou kaši - většinou v postní dny, všichni ji mají rádi a je to rychlovka.
 |
| Stará fotka, stejné jídlo. |
(hodně zjednodušená verze: Dvě větší jablka nebo hrušky nebo obojí oloupu a nastrouhám nahrubo do hrnce, přidám litr ovesného mléka, trochu skořice a uvedu k varu - pak vsypu ovesné jemné vločky s klíčky podle chuti a oblíbeného stupně hustoty a vařím do zhoustnutí - za pár minut je hotovo).
Rozdělím kaši do talířů a misek /každá svačina dobrá - ohřívám pak i s talířem ve vodní lázni, pokladu plátky másla nebo Alsany, posypu ještě trochu skořicí a pocákám datlovým sirupem.
Samozřejmě můžete přidat i jakákoli semínka, ořechy, ale děti mají nejradši bez ničeho a je paráda, že už od roka věku Markéty můžou jíst všichni společně.
Při hledání svých starých receptů jsem narazila na úžasnej nápad - slanou verzi ovesných kaší -nejen "koprovku" - .
Kam dál?
Jablečné knedlíčky ze dvou surovin (recept pod odkazem) nám nejvíc chutnají na začátku sezony (vyměním jen dříve používanou špaldovou mouku za pohankovou, ze zkušenosti s dýňovými noky myslím, že to nebude problém), ale je to také vděčné jídlo.
Aničce sladím posypku stévií a přidali jsme i lžíci ovčího jogurtu a je to slast. 
Náš oblíbený trhanec (recept pod odkazem) jsme mentálně přesunuli do kategorie dezertů :-).
tipy na prostá jídla, tak jednoduchá, že je mi hloupé je vkládat samostatně a v různých variacích je dělám skoro každý týden :-).
Je to zdravé, dobré a jako vedlejší produkt člověk ušetří :-).
Pečená dýně a/nebo jakákoli jiná zelenina, kterou mám zrovna v lednici (mrkev, květák, brokolice, cibule, cuketa...) - nakrájená, rozprostřená na naolejovaný pečicí papír, okořeněná (nejčastěji základním kořením jako sůl, pepř, sušený česnek), pošplíchaná olejem i navrchu a upečená.
Podávám s rýží, klíčky nebo natí, semínky (děti si rády sypou slanou slunečnici z Lidlu).
Obměnit se může jak zelenina, tak příloha, dýně se může zapéct s oblíbenými ořechy a ovčím sýrem a podávat s žitným chlebem/topinkou.
Když dělám oběd jen pro dva, udělám zeleniny stejně celý plech a to, co zbude, dám do misky, přihodím libovolnou luštěninu 1:1, rozmixuju a dochutím stejně jako tatarák z hlívy.
Zelníky z čerstvého zelí na plech dělám hodně často, všichni se po nich můžou utlouct narozdíl od bramboráků.
Děti milují samotné i třeba se zbytkem pečeného kuřete, někdy je dělám jako přílohu místo bramborových knedlíků - orientační recept TADY, i když jsem ho už mockrát modifikovala a všechno dělám od oka.
Od té doby, co znám hrašku na obalování, už skoro nepoužívám trojobal.
Jakoukoli zeleninu (květák, brokolice, mrkev, kolečka cibule, cuketa,...) nebo houby (párkrát jsem zkoušela i nakrájené tyčinky marinovaného tofu) stačí nakrájet a posolit (případně přidat koření) a vhodit do hrašky rozmíchané s vodou podle návodu na obalu.
Kousky dobrot i s tekutým těstíčkem do vroucího oleje sázím lžící, jak to zrovna vyjde, i když se třeba pár kousků slepí. Křupavé těstíčko je tak dobré, že ho všichni zbodnou i tak. S chlebem a salátem. Nebo s rýží a salátem.
Včera jsem do rozmíchané hrašky hodila dlouhé proužky osoleného krůtího masa (Andulí jela na celodenní výlet), promíchala a jednotlivé proužky výjimečně obalila ještě v instantní rýžové kaši - výsledkem byly opravdu výjimečně křupavé nugetky.
Starý obrázek jedné z mnoha zeleninových omáček na rýži, těstoviny nebo topinky - jen místo cizrny už radši fazole nebo čočku. Pokud by někdo nevěděl, jak na to, tak třeba tady.
Znovunalezený tip, jak zpracovat zbylou rýži z nedělního oběda - ostrá rýže se sázeným vejcem (bez kečupu a citronu je taky skvělá), recept od Kuchařky ze Svatojánu TADY.
Anebo se ke zbylé rýži z nedělního oběda přivaří trochu čočky a osmaží spousta cibule a starodávné jídlo mžaddra je na světě.
Slané palačinky u nás jedou stejně jako ty sladké, dělám je stejně - ovesné mléko, vejce, pohanková mouka, špetka soli a cukru.
Dovnitř dušený špenát (stačí sůl, pepř a sušený česnek) a ovčí sýr, případně co dům dal, jen fotka je stará :-).
Také jsem zkusila udělat něco mezi ovesnou tortillou a palačinkou - povedlo se už několikrát úplně podle oka, pecka.
Jde jen o rozmixované drobné vločky s vodou nebo rostlinným mlékem - "těsto" rozetřít lžící na suchou pánev a po upečení plnit slanou či sladkou náplní :-).
Recept na koláč s dýňovým pyré a pečenou cibulí jsem našla po sto letech, nějak zapadl mezi ostatní recepty, tak je čas ho uvařit znovu podle receptu dole.
Jen už se teda nebudu s jednotlivými komponěnty tak "prdět" - mouku nahradím žitnou chlebovou a dýni upeču normálně v troubě :-).
Kam dál?
Hlavně v létě se šikne recept na květákové rizoto s pečenými mandlemi a šalvějí, tu nevynechat, je zdravá a jídlo je díky ní nevšední :-).
Nebo je libo květákovou kaši s hráškem?
Nebo bych tu měla květákový kuskus a brokolicový návykový salát...
Postupně budu tipy s recepty přidávat a propojovat, doporučuju projít celý kanál Zelenina, kde se dají najít další tipy.
A ne pokaždé má člověk čas válet ječný nebo ovesný macesy.
Nedávno jsem viděla kdesi na síti několikavteřinový video, na kterým někdo rozmixoval jen vločky s vodou, těsto rozetřel lžící na rozehřátou (ale ne zas moc) suchou pánev a za pár minut bylo hotovo.
Říkala jsem si, že v tom bude asi nějakej háček, ale nebyl, stačí jen roztírat na horkou, ale ne úplně rozpálenou pánev a zesílit, když těsto ztuhne.
Dělala jsem je už několikrát, úplně podle oka, jen jemné vločky a voda (když "těsto" necháte chvíli stát, zhoustne) a vyšlo to pokaždé, plnila jsem naslano i nasladko.
Čím tenčeji se těsto podaří rozetřít, tím víc
připomínají tortillu, čím je těsto vyšší, tím více připomínají palačinky,
ale taky dobrá změna, bez vajec apod.
Doporučuju.
Možná si někdo všiml, že můj starší příspěvek s názvem Petr nebo Pavel? zmizel. Ale ne tak docela - je jen odsunut dolů :-).
Za plentou v prvním kole sice nenastal velký třesk, jak jsem v něm naznačovala (i když jsem na poslední chvíli tahala z obálky PF a vkládala PP), ale o pár dní později jsem ho s vývojem mého volebního přesvědčení nejdřív vrátila do stavu konceptu a nakonec jsem se rozhodla (protože si za ním vlastně stojím, žejo), že si ho dám na památku na konec tohoto příspěvku :-).
Prostě rozhodnost jak prase, ale nechtěla jsem svými duševními pochody nikoho ovlivňovat.
Nejradši bych k tomu nepsala nic, protože to v sobě pořád nějak zpracovávám a nepíše se mi to lehce, ale nějak to uzavřít musím a nejde mi psát další příspěvky, když tohle je takový nedokončený.
Nejdřív jsem na sebe byla hrdá, jak se mě ten volební marast nedotýká a daří se mi celkem uchovat vnitřní pokoj.
Pak jsem sledovala týden před 2. kolem s Lukorem debatu na ČT.
Bylo to jasný, černej byl černej, bílej byl bílej (Gandalf), černej v jednom kuse lhal.
Až jsem si říkala, že to je přece divný, že je to tak jasný.
Až do té chvíle, než v závěru (už jsme to chtěli vypnout, jak to bylo jasný) zazněla nenápadná věta, které si všimlo jen pár komentátorů na Twitteru a bálo se pojmenovat jádro pudla, aby generálovi nespadly preference.
Jenže pro mě byla věta o tom, že je potřeba co nejdříve ratifikovat Istanbulskou úmluvu jak facka na probrání.
Od té doby to šlo se mnou od desíti k pěti.
Byla jsem do té doby ochotna risknout všechny ty věci, se kterýma nesouhlasím (eutanazie, adopce aspol.) a u kterých jsem doufala, že neklapnou za to, že budeme mít pravdomluvnýho prezidenta na úrovni.
Jenže jsem si začala klást otázky, co všechno ještě pan generál pravdomluvně promlčel, jaký jsou vlastně další jeho názory?
Současně jsem se užírala špatným svědomím, že bych se nechtěla ničím zašpinit, ale přitom mu stejně fandím.
Přitom mi stejně vyhovuje jeho komunikace, přijde mi, že má autoritu (ne, nemyslím, že je kývač), líbí se mi jak se chová k lidem od svých protivníků až po svou ženu, jak sbírá spadlý svetry ve štábu, kterých si nikdo jinej nevšimne, že nekydá hnůj jen pro své dva záběry v klipu, ale dodělá to.
Tak koho bych ještě chtěla?!
Kladla jsem si otázku, zda je demokracie o tom, volit si koho chci a kdo se mi líbí nebo kdo je potřeba?
Do jaké míry je možné, že se mohou jeho názory vyvíjet?
Jaký to bude mít reálný vliv na zákony? Bude to mít vůbec nějaký?
Chci za to mít odpovědnost?
Vím, že se všichni báli, že bude prezidentem Babiš a vlastně ani jiný argument kolikrát nebyl, ale já si to chtěla vyřídit jen se svým svědomím i za tu cenu.
V potaz jsem nakonec vzala pouze vzkaz shora. Na přímou otázku přišla vcelku jasná odpověď (Abakuk 1, 9).
A i když doteď nevím, zda jsem udělala dobře, že jsem do urny poprvé v životě hodila prázdnou obálku, bylo pro mě asi nejdůležitější vědomí, že chci a umím poslechnout.
Možná, že to je jen nácvik na ta skutečně potřebná rozhodnutí, abych poslechla a nedělala si, co já chci.
Nevím.
Beru, že mě moc lidí nepochopí (už tak jich je dost a i rodina se se mnou radši neba :-), což chápu, taky jsem dřív brala ty, co na poslední chvíli cuknou, jako sraby :-). Naštěstí Lukor nechápe, ale respektuje). Náhodou jsem zpětně zjistila, že Lucka Sulovská také nevolila, tak aspoň nějaká útěcha :-).
Tak si tu ještě odložím pár obrázků, co mi tak utkvěly nebo jsem se u nich zasmála a přiložím dolů ten původní příspěvek.
Fotky rodinné z ledna dávám k sobě.
 | ||
| Nedej zahynouti nám, ni budoucím ! |
... a jeden, co mě rozsekal, na závěr :-)
*****************************************************************************************
Petr nebo Pavel?
 |
| Zdroj koláže zde. |
Tenhle post mám už měsíc napsanej a událostma posledních dní (který si vykládám jako osobní znamení :-) a tím, jak vyplouvají na povrch podporovatelé ostatních kandidátů) se jen utvrzuju.
Pokud nenastane za plentou nějaký velký třesk (což se klidně může stát, zatím vím jen to, že určitě nevolím trojku Babiš, Nerudová a Diviš), volím Petra (i) Pavla.
Od minulé volby se posunulo moje vnímání souvislostí a důsledků, tak cítím velkou zodpovědnost.
Dokonce jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou, že poprvé v životě volit nepůjdu, pak jsem se ale sebrala, profackovala :-) a vybrala.
Nehledám spasitele (toho už mám :-) ) ani ideál, někoho zvolit musím/chci.
Neřeším generálovu minulost. Kdyby měl totiž někdo řešit tu mou, ... oujé, to by bylo.
Myslím, že splňuje, co od prezidenta očekávám a i když se zdaleka neshodnu se všemi jeho názory na kontroverzní témata (co je mi platné, že jiní kandidáti mají názory stejné se mnou, když se za ně beztak nechtějí postavit), přesvědčil mě a poprvé utekl ostatním, když dopadly rakety do polského pohraničí.
Líbí se mi, jak mluví s dětmi a jak reaguje, když neví.
A že nemá potřebu dlouze sebestředně žvanit - prostě stručně, jasně, ano, ne.
Tak asi tak.
Vypínám všechny hnojomety v akci - jediný zdroj, který sleduju dlouhodobě a většinou se i všechno podstatné dovím, je FB profil Lucky Sulovské a i podle ní to bude asi maso... :-(
