Sladká jídla jako hlavní jídlo

Jako byly palačinky naše stálice před dietou, jsou jimi i dnes - experimentovala jsem s moukami (toto je zrovna fáze rýžovošpaldovopohanková s trochou strouhaného kokosu) a ubírala špaldu, až jsem zjistila, že čistě pohankové jsou nejzdravější, nejlepší a v pohodě se i obrací.
Jakmile je potřeba rychlý oběd (hlavně když má Anka krátkou polední pauzu), svačina nebo není napečeno, za pár minut je hotovo. Teda nepočítám to stání u plotny u 2., 3. (...) kola.

Nedávno jsme byli u Ranhojiče na kontrole a jsem už několik kontrol téměř bez plísní a jsem orgánově starší jen o 2 týdny, u ostatních tady doma to jde pomaleji, přitom si občas střídmě zamlsám téměř cokoli, jen málo.
Kombucha hodně drží plísně na uzdě, ale pijeme ji všichni, tak to nevysvětluje můj náskok, tak jsem přemýšlela, čím to tak je a jediné, co dělám jinak než ostatní, je půst dvakrát do týdne.
Jsem přesvědčená, že můžu jíst všechno (a hlavní jídla vařím až na výjimky tato šetrná denně) hlavně díky tomu. Navíc jsem shodila přebytečná kila, i když se v běžné dny neomezuju.
Je to pro mě mentálně hodně pohodlné, dvakrát týdně (st a pá) stihnu udělat víc práce i díky tomu, že nepřemýšlím nad jídlem a rodině udělám nějaké jednoduché jídlo, kaši, polévku apod.
Zbytek týdne vařím dvakrát denně a baví mě to.

Základní těsto (asi na 3 - 4 palačinky), mnohokrát násobím.
1 vejce
troška cukru a špetka soli
1/4 l hrnek ovesného mléka
4 vrchovaté lžíce mouky (nebo směsi mouky, dávám, co zrovna mám, nejradši mám kombinaci rýžové, špaldové a pohankové, ale Aničce dělám čistě pohankové, což je jediná mouka, z které jdou bezlepkové palačinky obracet).

Rozšlehám metličkou na hladké těsto a nechám chvíli odpočinout, pohanková mouka způsobí, že těsto trochu zeslizovatí a směs zhoustne, ale kdyby se náhodou první palačinka víc trhala (obecně jsem při smažení tisíců palačinek vypozorovala, že první palačinka se většinou trhá i když je těsto dokonalé), můžete přidat pohankovou mouku (hladkou) a udělat těsto hustší.
No a teď ta alchymie: smažím na teflonce (nojo) na plynovém sporáku a vypozorovala jsem, že se mi nejlépe daří, když je při lití těsta pánev důkladně rozehřátá, ale zároveň ztlumený plamen a oleje opravdu jen málo (nejlépe vytřít ubrouskem), hodně kroužím.
Když těsto ztuhne, zesílím plamen a jakmile se začne nafukovat a tvořit se bubliny, zase ho ztlumím.
Opatrně obrátím (odlepím tenký okraj a vsunu obracečku) a pak už to trvá jen pár desítek vteřin, palačinku sesunu na talíř.

V létě jsem plnila na másle opečenými broskvemi/nektarinkami a bílým ovčím jogurtem, teď v zimě dávám místo ovoce bezcukrovou marmeládu značky St. Dalfour.
Nebo udělám kýbl těsta a Aničce na oběd udělám náplň z podušeného špenátu se solí a česnekem a trochou nastrouhaného sýra a zbytek nasmažím ke svačině nasladko.
Dělám je minimálně jednou týdně, jsou hodně vděčný.

A minimálně jednou týdně dělám i jednoduchou ovesnou kaši - většinou v postní dny, všichni ji mají rádi a je to rychlovka.

Stará fotka, stejné jídlo.

(hodně zjednodušená verze: Dvě větší jablka nebo hrušky nebo obojí oloupu a nastrouhám nahrubo do hrnce, přidám litr ovesného mléka, trochu skořice a uvedu k varu - pak vsypu ovesné jemné vločky s klíčky podle chuti a oblíbeného stupně hustoty a vařím do zhoustnutí - za pár minut je hotovo).

Rozdělím kaši do talířů a misek /každá svačina dobrá - ohřívám pak i s talířem ve vodní lázni, pokladu plátky másla nebo Alsany, posypu ještě trochu skořicí a pocákám datlovým sirupem.
Samozřejmě můžete přidat i jakákoli semínka, ořechy, ale děti mají nejradši bez ničeho a je paráda, že už od roka věku Markéty můžou jíst všichni společně.

Při hledání svých starých receptů jsem narazila na úžasnej nápad - slanou verzi ovesných kaší -nejen "koprovku" - .

Kam dál?

Jablečné knedlíčky ze dvou surovin (recept pod odkazem) nám nejvíc chutnají na začátku sezony (vyměním jen dříve používanou špaldovou mouku za pohankovou, ze zkušenosti s dýňovými noky myslím, že to nebude problém), ale je to také vděčné jídlo.

Aničce sladím posypku stévií a přidali jsme i lžíci ovčího jogurtu a je to slast.

 

Náš oblíbený trhanec (recept pod odkazem) jsme mentálně přesunuli do kategorie dezertů :-).

Jablečné knedlíčky ze svou surovin

O víkendu jsem na chalupě začala mírně panikařit nad červenýma jeřabinama...
Jiřičky se pomalu houfujou, vedra to sice překrývají, ale už je to trochu cítit ve vzduchu...
... a protože většinou chodím s receptama s křížkem po funuse, tentokrát trochu s předstihem začínám přezbrojovat :-).
Po dlouhé době prasení a grilovaček přišly k chuti, byly bezpracný, skvělý a ještě s dobrým pocitem :-).
Za inspiraci díky Kuchařce z Oujezda/Svatojánu, která končí údajně z důvodu nezájmu se svým blogem a publikuje už jen na FB.

Jablečné knedlíčky ze svou surovin s ořechovou posypkou

450 g nahrubo strouhaných letních nebo podzimních jablek
250 g mouky (v původním receptu byla hrubá, já jsem dala špaldovou celozrnnou Pernerku a super - není reklama, hodlám příště zkusit experimentovat s nějakou bezlepkovou)
- smíchat, nechat odpočinout, uválet mokrýma rukama cca 20 knedlíčků - uvařit v mírně osolené vodě - trvá to asi 5 minut od vyplavání na hladinu

Na posypku:
mleté ořechy, mandle, jakákoli semena nebo jejich mix podle množství porcí (dala jsem lískové a mandle) opražit na suché pánvi, přimíchat cukr podle chuti (měla jsem zrovna kokosový) a skořici.
Na talíři sypu knedlíčky posypkou a mastím máslem.

Příště: aspoň ze dvou dávek, posypku zkusím neosladit a poliju ořechovoskořicovou směs karamelovou omáčkou, přece jen ten přepálený cukr, že :-)...

Trhanec

Jeden příspěvek, co mi tu leží už delší dobu - asi úplně nejoblíbenější snídaně celý rodiny ze všech ;-).
Těsto připomínající palačinkové, přiznám se, dělám hodně od oka. 
Základní rozpis mnohokrát násobím, mísu s těstem nechávám v lednici i dva dny po výrobě a když je potřeba rychlá snídaně/svačina/večeře, jen naliju na pánev a hotovo.
Naše ženstvo je slibem, že si uděláme trhanec, kdykoli motivovatelné a lehce vydíratelné :-).
Sice už jsme přešli na zelenou stravu, ale třeba se bude někomu hodit i teď tip, jak zužitkovat starší jablka.
Odeberte neslazenou šlehačku a cukrový poprašek a máte jídlo zcela odpovídající protiekzémový dietě.

JABLEČNÝ TRHANEC
Těsto:
půl litru ovesného mléka
1 velké nebo dvě malá vejce
lžíce třtinového cukru
8 lžic špaldové mouky (míchám celozrnnou a hladkou špaldovou)
špetka soli, trocha bezfosfátového prášku do pečiva (nemusí být)
1 velké nebo dvě malá jablka nakrájená na tenké plátky (já jablka škrábu škrabkou, nakrájím bleskově na VS kráječi a velké plátky překrojím na menší kousky)

Všechny suroviny kromě jablek smíchám v míse, důkladně prošlehám metličkou. 
Je-li těsto příliš řídké, přidám mouku, je-li husté, naředím mlékem nebo vodou.
Přidám nakrouhaná jablka.
Na rozpálenou pánev vytřenou máslem naliju těsto jako na silnější palačinku.
Když zezlátne, obrátím ji a roztrhám obracečkou. 
Když jsou trhance opečené ze všech stran, přendám na talíř.
Moučkový cukr a ušlehaná neslazená smetana působí jídlo dokonalým.

Jablečno - broskvový crumble s vanilkovou zmrzlinou

Návštěva nedorazila, tak jsem ho stihla aspoň vyfotit :-).
Jediný moučník, co jsem byla letos v létě (pravda, teď už to tak nevypadá) schopna péct.
Protože je bez práce a taky proto, že je tak dobrý!

Recept jsem si upravila podle toho od Hany Michopulu z Receptů z farmářského trhu :

Menší pekáček (používám z varného skla) jsem vymazala máslem a nakrájela do něj 800 g očištěného ovoce.
Nejvíc nám chutná kombinace letních jablek v první vrstvě (cca 500 g) a zralých broskví nebo nektarinek navrch (cca 300 g) - ta je pro mě TOP, ale dají se použít i samotná jablka nebo švestky.

Do mixéru jsem nasypala
180 g celozrnné jemně mleté špaldové mouky
100 g pokrájeného másla
100 g třtinového cukru a
50 g mandlí.
Po pár vteřinách je hotovo - drobenkou jsem posypala ovoce v pekáčku.
Pekla jsem mírně asi půl hodiny dozlatova a podávala ještě teplé s vanilkovou zmrzlinou - jelikož jsem dostala k narozkám zmrzlinovač (díky!), tak s domácí.

V pátečním příspěvku jsem úplně zapomněla na recept na ten úžasný koláč, co se rozplývá na jazyku a který byl původně smyslem příspěvku :-).
Jaro a zelenost a čerstvost daleko, dodělávám domácí jablka, nu co nám zbývá.

Takže:

Hraběnčiny řezy

Máslové těsto:
4 žloutky utřeme se  
150 g cukru (dávám třtinový), 
2 lžičkami vanilkové esence (to šedé je odkaz na její výrobu, ale můžete ji vynechat) a zašleháme 
kostku rozpuštěného másla.
Přisypáváme po částech 450 g hladké mouky, do které jsme předtím vmíchali půl balíčku prášku do pečiva.
Prohněteme.

Přibližně 2/3 těsta vtlačíme na dno hlubšího plechu vyložené pečicím papírem.
Těsto můžete nejdřív vyválet, ale podle mě je to zbytečný mazání nádobí, vtlačím ho prsty.
Zbytek těsta odložíme na chvíli do mrazáku, aby ztuhlo.

Oškrábeme minimálně 10 velkých jablek (v tom je to kouzlo, dejte klidně víc, až dvojnásobek, čím víc, tím líp) a nastrouháme.
Strouhaná jablka rovnoměrně rozložíme na těsto na plechu a posypeme skořicí.
Ušleháme 4 bílky, co nám zbyly, asi se 100 g cukru (podle chuti) a rozetřeme je na jablka.
Posypeme bohatě sekanými vlašskými ořechy a rozinkami (klidně naložené v rumu).
Nakonec nahrubo nastrouháme zbylé těsto z mrazáku a rozložíme ho na povrch koláče.

Upečeme na střední výkon dozlatova.

Postupem času mám dojem, že nejlepší obchod je ten výměnný :-). 
Připadá mi, že takový obchod nemůže být špatný, protože když někomu dobře posloužím, i on se snaží mi vyhovět co nejlíp.
I můj muž na to přišel, tak si za některé své služby nenechává platit penězi, ale "platbou v naturáliích".
Vždycky se "nějak přihodí", že zprostředkovatel toho, co zrovna potřebujeme, potřebuje "náhodou" naše (resp. mužovy) služby. 
Jo, vyžaduje to sice důvěru, ale je z toho fajn pocit.
Myslím, že postupem času lidstvo stejně dojde k přesvědčení, že výměnný obchod je sice návrat zpátky na stromy, ale vlastně krok vpřed.
Pro základní potraviny máme už docela dobře vybudovanou síť domácích dodavatelů, supermarkety potřebujem jen okrajově.
Když už jdu nakupovat, jsem ráda, když vím, co od koho nakupuju. Ať už je to hubatý řezník nebo Vietnamka z krámku na náměstí, která když mě vidí vejít do dveří, okamžitě hlásí: "Jasmínová rýže přijde zítra a melouny v poslední zásilce nebyly dobré, tak musíte počkat na příští..." - tak to bylo celé léto :-).
No a zvláštní kapitolou je nákup zeleniny u paní Zity. Už jsem o ní psala, jak celý rok stojí ve svém stánku a i když by už dávno nemusela pracovat, zachraňuje městské, nejen dětské žaludky svou domácí zeleninou.
Jsem moc ráda za vztah, jaký spolu máme. Někdy se nákupy díky povídání prodlouží.
Když se zdržím, schová mi mrkev pro malou nebo mou oblíbenou zeleninu a pak se se mnou hádá o každé dýško. 
Před Vánoci jí dáváme péefko, občas jí zjišťuju některé věci na internetu a ona nám v poslední době nosí buchty :-). 

Tuhle vrazila Aničce do ruky moc dobrou věc. Vypadá to jako štrúdl, ale je to vlastně taková malá štrúdlová buchtička. 
Je to praktické, protože náplň malým dětem nikam nepropadává jako u kusu normálního štrúdlu. 
Náplň je klasická jablečná, ale paní Zita do ní přidala ještě mletý mák a byla to velká dobrota!
Můžete použít listové těsto a upéct malé štrúdlové buchty s jablky a mákem.
Nebo, pokud máte kupovaného listového těsta plné zuby, použijte tohle domácí. 
Našla jsem ho před časem u Kačky Žvýkačky, která ho prý přes kamarádku získala od Livie Klausové.
Ne že bych musela mít to, co Klaus :-), ale ten recept je jednoduchý a skvělý!
Krásně se s těstem pracuje, protože je plné tuku, stačí pár prohňácání a je to.

Takže: 
500 g hladké mouky
kostka másla (já ho rozpouštím, ale stačí nechat změknout)
kelímek smetany ke šlehání
1 vejce
špetka soli.

Těsto necháte vychladit tak hodinku v lednici, když spěcháte, šupnete ho na chvíli do mrazáku.
Z uvedného množství jsem udělala 4 nohavice, protože těsto válím hodně dotenka, ale Kačka prý dělá jen dvě. 
Mně napoprvé přišlo toho těsta moc, tak dělám čtyři. 
Vydrží krásně křupavé i druhý, i třetí den... Další už nevím, protože tak dalece u nás nevydržel :-).
Jéé, to jsem se dneska rozkecala... Tak dobré chutnání a pěkný víkend přeju!

V nadšení z letošní chalupářské úrody jablek jsme se domluvili s rodinou, že pořídíme lis na ovoce. 
Takové počasí, jaké bylo o víkendu, jsme sice hned napoprvé nečekali, ale byla to romantika :-)!
Tedy aspoň pro mě, byla jsem totiž nabalená a rozplývala jsem se venku na štaflích při sběru kusů ledu.
I když jsme za celý den práce vylisovali polovinu toho, co v moštárně za půl hodiny, ta radost za to stála. 
Díky za spolupráci všem, kdo se podíleli, ať už darováním nádob, poskytnutím místa v mrazáku nebo přímou makačkou.
Rodiče (a druhý bratr šrotící na zápočet) tentokrát nemohli přijet a nemocný táta se kromě na dálku udělených rad vyjádřil, že si to aspoň všechno vyzkoušíme, až tu nebude.
Takže, tatínku (a maminko) ... tady máte podrobný report, jak jsme si to bez vás vyzkoušeli :-).
Ale příště už všichni!

 

 

Poslední týden je u nás tak pošmourno, že jsem už dokonce vytáhla pícku na jablko...
Tento převratný vynález (je dost možné, že ho leckdo z vás dávno zná) jsem dostala od mužova Ježíška před 5 lety.
Nejdřív jsem si myslela, že jsem obdržela další aromalampu.
Ale drahého pohled říkající "to je vymakaný, co?!" a přiložený návod mě vyvedl z omylu :-).
Do misky vložíte jablko (pro komfort při následné konzumaci je dobré oloupat slupku, případně vyndat ohryzek).
Trochu podlijete vodou.
Zapícháte do něj podle chuti hřebíčky, položíte na něj kousek skořice a přikryjete víčkem.
Pod píckou zapálíte tři čajové svíčky a tím aktivní činnost končí.
Za chvíli se už line z pícky libá vůně, bez chemie a připomínající dětství.
Asi tak za hodinku (pro nedočkavce i dřív) je jablko psychicky připraveno ke konzumaci.
Posypete ho skořicovým nebo vanilkovým cukrem (můžete nechat i zkaramelizovat) a ... tramtadadáá --- zaboříte do něj lžičku. 
Před těmi pěti lety pícky vyráběla jen jedna keramická dílna v našem městě a nebyly vždy k sehnání.
Dnes je pícek na jablko plný internet, stačí zadat do vyhledávače a vybrat si styl, který se vám líbí.
Zručnější s možností přístupu ke keramické peci samozřejmě nemusí být tak konzumní :-).
Řekla bych, že je to dobrý tip na dárek k Vánocům. S těma prudit nechci, ale mám ověřeno, že v prosinci je každá rada drahá :-).
... a kdybyste i tak nevěděli, co darovat a nechtěli kupovat kraviny, mrkněte kliknutím SEM a uvidíte, jaký může mít dárek smysl. 
I když si myslíme, jak jsme všichni v krizi, je dobré si často připomínat, že někteří jsou na tom mnohem hůř než my. 
Krásný (někde už i zasněžený) víkend! 

P.S. Konečně se mi podařilo deaktivovat požadavek systému, který vás tak trápil s nekonečným opisováním čísel a písmen pro vložení komentářů, tak snad už to bude dobré :-).

Můj oblíbený podzimní dezert... Čokoláda forever, oujé...! :-)
Když třeba čekáte návštěvu a nechce se vám péct...
Můj bratr ho pojmenoval originálním názvem, který se bohužel nehodí psát, tak snad někdy ústně :-).
Až budete číst gramáže, nekácejte se při představě kalorické hodnoty, čokolády je hodně a udělá se z ní hodně porcí... 
Přeju krásný víkend a nezapomeňte využít svého volebního práva a jít zvolit to nejmenší zlo..! :-)
_______________________________________________________________________________________________

Krémová čokoláda s jablečným rozvarem

Potřebujete:
2 tabulky kvalitní hořké čokolády (nejlépe 70% kakaa)
kostku másla
3 - 4 žloutky z kvalitních vajec
balíček čistého kakaa
hnědý cukr podle chuti (cca 150 g)
1 kelímek smetany (33%)

Na rozvar:
cca 1 kg jablek
malou sklenku vody
cukr
kousek skořice a pár hřebíčků
 










Ve vodní lázni ve vhodné nádobě (používám misku z varného skla) rozpustíme nalámanou čokoládu s máslem.
Za stálého šlehání metličkou zašleháme postupně žloutky, kakao a cukr podle chuti. 
Záleží na hořkosti čokolády a vaší chuti, odhadla bych to na cca 150 g, když použijete vysokoprocentní čokoládu.
Nakonec zašleháme smetanu a stáhneme z ohně.
Vystydlou čokoládu necháme vychladit v lednici (můžete ji nalít do nějaké formy, já ji nechávám v míse).
Čokoládu nabíráme lžící nahřátou v horké vodě (nebo tu ve formě krájíme).

Jablka na rozvar oškrábeme a nastrouháme. 
Rozvaříme je na kaši v hrnci podlité malou skleničkou vody, ochucené cukrem, skořicí a hřebíčkem.
S cukrem zacházejte opatrně, rozvar by měl být mírně kyselý, aby kontrastoval se sladkostí čokolády.
Jablka rozmixujeme na hladší kaši, můžeme dochutit citronovou šťávou.
Čokoládu servírujeme s jablečným rozvarem, ten může být teplý i studený. 
Plus moje milá mátička :-) ...

Ještě malá exkurze do moštárny...

Nastydlý muž tam stál frontu ještě před otevřením. Zájem je totiž velký, ale odsejpá to.

1. Vážení na decimálce si matně pamatuju, ale těch pár vteřin, než si to člověk osvěží, je pod bedlivým dohledem zahrádkářů ve frontě dlouhých :-)...

2. - 3. Mytí jablek, krása. Strašně mě bavilo nořit ruce mezi ty krásný jabka v chladivý vodě... :-)

4. Drcení jablek. Stále ještě pohoda. Zahrádkáři zvedají obočí a culí se na sebe, že si to někdo chce fotit... ha háá! :-) :-)

Ale ve škole se fota budou hodit.

5. Kdybych si pány u lisu v akci nevyfotila u chlapíka před námi, nemám nic. Při prvním stlačení vaků s jablečnou drtí teče šťáva takovým proudem, že nestíháme měnit kýble. Tedy to bychom samozřejmě stihli, ale měnit kýble a současně přelívat obsah těch několika plných najednou do našich nádob...

Dokud jsme měli pětilitrové demižony, šlo cezení a nalívání vcelku hladce, vše fungovalo jako dobře namazaný stroj. Ale když jsme vyrukovali s taškama plnýma PETek, chlapi u lisu málem padali do mdlob :-) (když my fakt nic jinýho neměli!). Muž nalíval s jistotou, ale my ostatní jsme o sebe začali zakopávat, sbírat spadlé lahve a zapadlá víčka, vynášet pytle s pokrutinama, klouzat po vyteklým moštu. 

V moštárně jsme byli poprvé - když jsem byla malá, lisovalo se přímo v chalupě v pohodičce.

Nepřekvapilo mě, jaký to je cvrkot, ale doufala jsem, že to i s PETkama nějak zvládnem :-).

Takže, kdybyste se na to někdo chystal: Bez obřích nádob do moštárny nelez! :-)

6. Nalívání jsem prostě neměla šanci vyfotit, ale myslím, že popis výše stačí. Toto je jen část finálního produktu.

Do auta nás vyprovodilo hejno hladových vos, ale ochutnali jsme až doma. Ta pěna a ta chuť! Jako tenkrát...

Pánové z obsluhy si nás svým popoháněním jako správný zelenáče po právu vychutnali. 

Někdy jsem ale měla pocit, že si z nás spíš dobrácky střílí.

Ale proč to všechno píšu: Když jsme sháněli moštárnu, která nám pomůže zpracovat chalupářskou úrodu, byla některá čísla z internetu dávno neplatná. Jedna paní dokonce sjela v telefonu muže slovy: "Co blázníte??! Našemu Františkovi je už 98 let, ten je rád, že sedí, a když to nedělá František, nedělá to nikdo!"

Tak si říkám (a neplatí to jen o moštování): Co budeme dělat, až tu ti staří nebudou?

Ze včerejší brigády na chalupě...

Nemám na tom žádnou zásluhu a TOLIK sklízím ... - běželo mi celou dobu hlavou během balancování na štaflích.

Je až k neuvěření, jak se staré stromy, o které se dlouho nikdo nestará, pod tíhou úrody sklání až k zemi.

Jabka exkluzivní. Zpočátku jsme se je s mamkou snažily třídit na "bezvadynakráse" a horší, ale pak jsme to vzdaly.

Pytle jablek na mošt (plus tašky, co jsme všem natrhali na jídlo) přestavují asi tak pětinu celé úrody.

I tak se nám auto pěkně prohlo, když nám ho táta naložil.