Křtíme tato pacholata :-)

Z otevřenýho setkání rovnou na konec světa.
První letošní nocleh v autě uprostřed kopců u dřevěnýho kostelíka (s jedinými a nerudnými sousedy).
Upršená noc i upršený ráno.
Nadvakrát přesun do kostela.
Křtiny po mši jen s těmi nejvzácnějšími hosty - klienty komunity Pastor Bonus. Dotklo se.
Samotný obřad podbarvilo TOTO, poté dojalo i TOTO a v tomto kraji nemohlo chybět ani TOHLE.
Přenos přes videohovor pro nemohoucího dědečka i druhýho nemocnýho dědu.
Brácha šel za kmotra nevlastnímu synkovi a já zase tomu jeho.
A chlebíčky a bábovka pro místní. Prostě doják po všech stránkách.

Potom zastávka pro věci a přesun na Andělskou Horu, kde se u kostela na kopci s krásným výhledem na Bruntálsko podával výbornej kotlíkovej guláš, kafe a bábovka (a taky procházka).

Mám radost. I přes všechny nesnáze: dva dny před akcí úprk na stomatochirurgii, protože houpačka do zubů u Maki, den po akci si zase maminka novokřtěnců zlomila kotník při výstupu z autobusu... 

Pár fotek, který jdou publikovat veřejně, i když toho moc neřeknou, všechny s obličeji dávám jen k sobě.

Pan domácí nás naviguje na místo noclehu.

Jediná bezobličejová - fotila paní terapeutka Pavlína.

 

Krásně a poklidně bylo, děkujeme. Ani domů se nechtělo.

Zázraky říjnové

Ke mně na uzavřený můžete přímo SEM.

Ze školy v přírodě, na kterou odjela po dvou dnech po přestupu, se nám vrátilo nové dítě, co nosí dobrou náladu s sebou domů.
Pozornost je stále stejná, resp. stejně špatná, ale i tak je to dost změna.
Je nadšená ze školní kapely, každý čtvrtek si s ní povídá přes Teams babuška z Londýna.

 

 

Místo mnohých díků i proseb.

Nejdřív díky za prvního mužskýho pokračovatele našeho rodu - Petr Josef.

Zajímavý byly už okolnosti narození:

Celou dobu se nevědělo, jestli holka nebo kluk. 

Pořád se nechtěl otočit, načež Ranhojič pravil, že se otočit nemá, aby neublížil mamince s kýlou.

Kvůli tomu šel nakonec císařem dřív.

Ještě že tak, protože zkalená voda a infekce (to jen já pořád mám ty představy o přirozeným porodu za každou cenu).

Nejdřív děkovačka na Cvilíně za syna.

Všichni už slavili, když uprostřed noci vezli malýho Pepinka z Krnova do Ostravy na JIP kvůli zástavě dechu a sepsi.

Druhý den se v Ostravě zázrakem uvolnilo místo i pro maminku.

Takže v dalších dnech další prosby a dojíždění za nima, zásadní hovory.

Když ho brácha viděl zaintubovanýho nehybnýho na přístojích, rovnou ho laicky pokřtil.

O pár dní později už mohl být s maminkou. 

Nakonec mu zbyla sonda do žaludku.

Ten den ho brácha polil ještě lurdskou, kterou minule zapomněl.

Po chvíli se otočil a kouká, že miniPepin si odlepil všechny dlouhý lepítka a vyndal si sondu :-).

Naštěstí lékaři řekli, že když bude dost pít od maminky, už ji nemusí dostat zpátky.

A nedostal.

Po deseti dnech od porodu šli domů ♥.

Respekt nebi a lékařům v Ostravě!

 

A napíšu to i sem, abych to dodržela! : za to, že zachránil bráchu i pokračovatele rodu, nebudu už víc pít alkohol - na poděkování i za to, aby to měly další generace lehčí s těma závislostma.

No, jsem na sebe zvědavá :-), protože chutě nabíhají automaticky pořád stejně, uff, cha.

Emiččina desítka odstartovala všechny podzimní oslavy.
Teda zatím domácí, protože nejsme schopni naplánovat společnou.
Chtěla palačinkovej a povedl se - jak vylepšená velikost palačinek, tak hustota karamelu.
 

Pořád hřeším na to, jak je samostatná a jak se dovede postarat o Maki, ale snažím se ♥.

A dobrej pocit z Dne pro dětské domovy.
Jak ze všech workshopů, tak z toho, že jsme zvládli nakoupit, udělat i vydat oběd i svačinu pro 60 lidí.
Lukor tentokrát i vrbou.

Po vydání Zpravodaje trochu na sílu, ale všechno dobře dopadlo (foto od Karla -díky ♥!) 

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

La Vey, Anton Szandor (1991) : Satanská bible. Praha, nakl. Reflex.

Jinak jak se teď vyrojila spousta odborníků přes pohanské svátky a jejich historii :-), tak já se do vášnivých diskuzí zapojovat nechci.
Jen si tu odložím jeden ze screenů, kterej jsem si "náhodou" vyfotila na jaře jako podklad pro jinou práci a už teď jsem měla problém je najít.
Kdo slavit chce, důvod si najde, kdo nechce, tak taky.
My neslavíme tak nějak z principu, ale proti gustu... 

+++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Tak hezký dušičkový čas!

Směska

... někdy mezi svátky na mě vykouklo na Spotify...
Říkala jsem si co to jako je - za jméno :-)...
Že by se chystala náplast...? Davídek je nenahraditelnej, ale celkem zaujal tento onen i s děučatama ...

Další setkání třetího druhu ...

... a boží dárek od Jéžiška - od kmotřátka, co má vkus, s poutnickou tematikou, vřele doporučuji.
Sedlo jak ..... na hrnec.
Smolen je dobrej řízek. Navzdory obálce archaickýho vzhledu se řežu smíchy a současně u toho řikám "přesněěéé" -  má to hloubku a nechci to dočíst :-).

Přesněé: Buď, kde jsi. Asi další fáze, ve který se nacházím.

*******

Víno otevřený na Silvestra zůstalo otevřený ve dveřích lednice.
Už nějak nemám chuť, díky. 

*******

Andulína desetiletá.
Ženská.
Foto u mě.

********

A distanc bez světla na konci tunelu je únavná pro všechny strany.
Momentálně asi takhle, s nějakou tou nadsázkou:

Zdroj: FB stránka O Captain My Captain

 ...

.

.

.

.

.

vlastně bych skoro zapomněla, že v prosinci vyšlo nový album PiarMusic.
Very gut - a ty smyčce!

Pozdrav

 ♥

Klip, ve kterým jsem si natvrdo uvědomila, že mám podobnýho stejně starýho muže kdysi s podobně vážnou diagnozou, už sdílela Jana.

Výroční

Díky především Jemu (i jemu) za to, že už 13/16 let léčí každý moje bebí, nejen v hemisféře levý... :-)

Pár letních chitů

 z našeho dovolenkovýho auta...

... snaha se cení, každá únava není vyhoření :-)...
a ... býti prorok nebo poskok, člověk je tu jenom na skok...:-) 

... k bubeníkovi Vypsaný fixy chodíme na ekologický programy :-)
Na klipy teda docela civím, ty neznám :-)...

oujé, říkala mi moje babí, člověk si zvykne na všechny stavýý ...

ze života (ach ta přicházející puberta :-) ):

a jen tak z lásky k Trojanovi :-):

Hudební okénko

pro ty
... co (ještě) potřebujou utěšit:

(Kuby projev mi, pravda, nesedí vždy, ale jeho tvorba mě baví čím dál víc)

... co mají podzimní splín a začínají pálit svíčky:

O Anetě Langerový jsem donedávna věděla jen to, že vyhrála první Superstar. Před pár dny na Youtube vyskočilo tohle a zasedlo kam mělo (text, melodie k podzimním plískanicím, husina!!!), tak jsem začala poslouchat i její nový album Na Radosti a je perfektní! Jak hudba, texty, klipy... klobouček.

... a Bára, která mě baví čím dál víc (podobný klip měli kdysi Coldplay, a povedených klipů v jejím kanále je dost):

Mrzí mě, že jsme se (opět) nedostali na Národní.
Tak se aspoň podíváme na předání Cen paměti národa a jdem postavit ty  špejle .

Hudební okénko

Z posledního alba Zrní znám asi 4 písničky, taková jsem já (je to nejspíš tím, že jsem nestihla všechno naposlouchat). 
I když jsou to pořád moji milouši, jejich koncerty začínají být mírně masovou záležitostí a taky mám pocit, že se vydávají novým směrem.
Přestože z nového alba mě na první poslech hned dostalo některé ženy rodí jiné ženy (neasi), tuhle mám spojenou se všema cestama - začlo to asi tou bráchovou (nikdy nás nikdo nechytí, nikdy nás nikdo nevostříhá!), asi to Španělsko nebo co.

Tak tímhle jsem asi nikoho nepřekvapila (už jste viděli neofiko klip k Hýkalovi nebo můj nejoblíbenější záznam s Janáčkovou filharmonií ?) 
Další věc je, že náš banátskej objev David Stypka bojoval o Anděla v kategorii Objev roku a vymazlil písničku Dobré ráno - k duetu pozval regionální souputnici Farnou (až na to vídeo...).
Tak a teď trochu z jiného soudku: letošní oktáva z mýho bejvalýho gymplu stvořila tohle o našem biologářovi (sedí!), a naše holky tímto okamžikem začaly milovat Michala Horáka, kterej stihl ještě před maturou dobýt písničkářskej svět ;-).
Z jeho písniček u nás nejvíc vášní vzbuzuje asi tahle, ostatně si můžete najít i jeho další songy nebo ho přijít zřít naživo na Anenské.
No, ale dostaňme se k jádru pudla.
Od Michala Horáka mě youtubácké vlny odvezly k různým písničkářům, než mě okamžitě a na první poslech zaujala kapela Jananas, na který jedu dodnes...
Bylo to zrovna v době, kdy jsem se cítila vycuclá z práce, tak jsem fascinovaně zírala na zvířecí klip a byla to láska na první pohled:

No a abych nebyla depresivní, spoustu lidí jsem nakazila touhle optimistickou podívanou na totálně výstižnej text (za tenhle klip byli nominovaní na Anděla v kategorii Klip roku).
Doporučuju jako podpěru nálady! ;-)

No a pokud vás taky oslovili a chcete více Jananas, ještě tu mám toto a toto anebo si pusťte tenhle záznam z ČT Art, kde je k mání koncentrát nejlepších písniček spolu s hláškama týhle sympatický grupy.
Mám ráda kapely, který zní naživo stejně jako z desky a asi nějak podvědomě vybírám ty těsně před vypuknutím slávy ;-).

Z Břehu

Skluz, zazdila jsem příspěvky z minulýho týdne, přes víkend několik velkých oslav, milých návštěv a událostí.
Trochu jsem odpadla a ležím.

Na Zrní s Filharmonií Hradec Králové (lístky na festival Na jednom břehu jsem dostala od Ježíška) jsem se těšila, protože jsem viděla útržky už ze zkoušek s Janáčkovou filharmonií.
Přesto jsem si říkala, že po tolika zrněčích zážitcích už mě nemůžou moc překvapit.
To jsem se ale hodně spletla.
Poprvé jsem nepařila, jen stála, vracela sanici a měla dost práce s utíráním hrachů.
Reakce filharmoniků na publikum (zejména kontrabasisti si to užívali), vzpomínky na "hobojistickou" dobu, ta majestátnost orchestru za bosýma nohama ... pecka.
Snad bude nahrávka.

Perfekt profi zrněčí video, ze kterýho je patrná atmoška (bohužel hudba z nahrávky, tj. bez filharmoniků):

Lukorovo mobilní video (na mém je bohužel slyšet víc řvoucí fanošuky).
Pro ty, co chtějí zřít a jakžtakž počůť filharmoniky:

A pro zaujaté fanošuky nebo pro fanošuky, co se nemohli dostavit, krátký sestřih z celýho festivalu, kde jsme si užili ještě Radůzu (na konci konci videa zrněčí Deště) TU,  Rychta ZDE .

Pozdravujem na kopeček i Marion lampion!

Pro tělo i duši

Před Vánoci trošku mimo příspěvek, ale kdo jí jako my, třeba uvítá :-) ...
Donedávna jsem dělala v rámci diety zapečený těstoviny s brokolicí (ala šunkafleky).
Tohle je ale mnohem elegantnější a (pro děti) lákavější řešení - odkoukala jsem ho od Zuzky během neratovskýho víkendu.
Korpus tvoří kuskus připravený podle návodu a upěchovaný do vymazané dortové formy.
Můžete ale využít i jiné vařené obilniny jako jáhly, bulgur, pohanku, quinou ... zejména když vám třeba něco zbyde od oběda.
Na náplň jsem si v kastrolku rozehřála plátek másla, osmahla na něm kousky na drobno pokrájeného pórku a brokolice (v libovolném poměru - stejným způsobem jde ale využít jakákoli jiná zelenina). 
Směs jsem osolila a lehce opepřila, okořenila sušeným česnekem a paprikou a vše dohromady orestovala. Maličko jsem vše zaprášila celozrnnou moukou a podlila troškou ovesného mléka (ale jen málo, nedělala jsem omáčku, chtěla jsem jen trochu sosu, který se pak vsákne do kuskusu) a krátce podusila.
Pro zpestření jsem zmlsaným holkám přidala kousíček nadrobno nakrájené dušené šunky, ale naprosto to není potřeba.
Směs jsem rozprostřela na kuskus, celý "dort" zapekla v troubě dozlatova a těsně před dopečením ho pokladla hoblinama rostlinného "sýra" Veganline s bylinkama.
Jednoduché, výborné, doporučuju!

A co se týče potravy pro duši...
Každoročně se mi před Vánoci stává, že se mě dotkne písnička, kterou pak všude šířím.
Tak letos mě naprosto rozebrala a dojala TAHLE  (čas cca 41.30).

Žhavý ráno na pevnostní pavlači ...

... skoro romantika :-).

 

Pár dní v jiným světě, v mým případě převážně v chlapským a jako bonus návrat v čase až o 12 let.
Muž, bratránek, na skok i švagr, jejich kamarádi.
Takže samej testosteron, výheň, pot a prach :-), ale taky pohodlí v bratránkově bytě přímo v pevnosti (s polopenzí jak vidno - díky!), donáška pití nebo třeba živej štít v kotli.  
Plameny šlehající z oken pevnosti, jiskry, procházející se postavy "josefovských vran".
Dlouhý večerní debaty na vychladnutý pavlači. 
A já zase zabouchnutá.

Cizinci ze všech koutů světa (asi 70%), vzduch prosycenej brazilským temperamentem.
Vegani i masožrouti, tlustí i tencí, černí i bílí, opilci i abstinenti, těžkooděnci i civilové, počmáranci i myšky nenápadný, slávisti i sparťani, černokněžníci i ježíšové, věřící i agnostici, exhibionisti i slušňáci.
Trochu jsem se bála, jestli dovedu zcela respektovat jinakost názorů až extrémně opačných než mám sama, ale naštěstí obavy byly zbytečný.
Všichni, s kým jsme se bavili, vyslechli s respektem a dokonce i se zájmem jinej pohled na věc, i ti největší drsoni mi všude dali přednost, ať už ve frontě na pití/na wc/na mytí nebo před pódiem a když do mě někdo v záchvatu "tance" drcnul, okamžitě se omluvil. 
A ač se to nabízelo (některý děvuchy chodily oděny hodně spoře), nezaznamenala jsem žádný sexistický řeči a obtěžování.
Hudebních momentů bylo hodně, ale asi nejvíc mi spadla čelist z toho, jak Max Cavalera hudebně vychoval svoje syny. 
To prostě nastoupil na pódium stárnoucí pan Hagrid a okolo něj se silně potila mládež :-).

Smekám klobouk před prací lidí z Občanskýho sdružení Ochránci památek pevnosti Josefov - Ravelin no. XIV. 
Další klobouček dolů patří organizátorům, kteří si vyhrávají s detaily, festival světovýho formátu dále rozšiřují a podařilo se jim, myslím, nadchnout i místní obyvatele.

Asi jen nechápu, jak jsem před 13 lety mohla poslouchat Sepulturu v druhý řadě :-).
Glády padly za vlast (konečně), odpadla jim podrážka (R.I.P., ale snad už je nebudu potřebovat).
A těžkej návrat do reality, když jsme se s mužem zaprášení a upocení stavili cestou domů na jídlo.
Šaty dělaj člověka, no.

Původně už jsem nechtěla přidávat fota přímo z areálu, myslím, že loni toho bylo dost :-), ale pár ilustračních obrázků si nakonec přece jen neodpustím, třeba pro ty, co si myslí, že festival = to, co vidí na promenádách a pořizují tam rozsáhlé fotoreportáže.

Jedno ticho před bouří ...

... a za kapely aspoň Katatonia.

Budvar představil speciální edici piv přímo pro BA, holky z Herbáře  pro festival připravovaly burgery.

Nácvik selfííí face :-)

a ještě jednou i s panem domácím ;-)...

Na týhle fotce je (hlavně při rozkliknutí) vidět, kdo to tu vlastně měl celý na povel ;-)...

...

" Tak podívej, Mackenzie. Nemusíš si přede mnou dávat pozor. Já poslouchám všechno - nejen hudbu jako takovou, ale srdce, co je za ní. (...) Tahle děcka neříkaj nic, co bych neslyšela už dřív, jen do toho jdou s vervou a zápalem. Je v tom hodně zloby, a musím říct, že k tomu maj celkem dobrej důvod. Jsou to prostě jedny z mejch dětí, předváděj se a maj spoustu řečí. Víš, mám ty kluky obzvlášť ráda. Nojo, dohlídnu na ně. " (W. P. Young: Chatrč)

Ahoj, Anno! Ahoj, Emo! Já jsem Honzinek ... (Anka v tu chvíli přišla o řeč, Ema se standartně rvala ven z nosítka :-)) (a JO, bude líp, už bude jen čím dál líp...)

Někde mezi všema našima výletama a poletama vydalo Zrní nový album.
Ne že bych o tom zapomněla napsat, měli jsme ho hned ten den, kdy vyšlo a taky ho fyzicky koupili v sobotu na královédvorským Svatováclavským posvícení, jen ho usilovně posloucháme :-).
Zrní vyměnilo Hrdinu na kopáku za Kojota - motiv Kojota jako průvodce deskou vysvětloval Honza U. v jednom rozhovoru: "No, pro nás je to symbol nějakého vnitřního hlasu, podvědomí a současně kreativní energie. U indiánů je to zároveň šprýmař, komik, který ale vytváří celý vesmír. A o tom ta deska hodně je – o vytváření různých světů, ať už jsou to sny, nebo realita." a Honza J. dodal: "Kojot je naším šestým smyslem."
Zajímavý jsou taky komentáře k tomu, jak jednotlivý písničky vznikaly TADY .

Podvečerní koncert nedaleko mýho bývalýho bydliště s celkem "mrtvým" královédvorským publikem byl ideální ke klidnýmu poslechnutí nových kojotích songů i s dětma a prohození pár slov s (dvěma) "Honzinkama" bez nějakých davových fanouškovských focení a ochrankových scének.
Holky byly ve svým živlu, Anka pařila a tleskala do rytmu a Ema výskala (nojo, to ta prenatální známost...).

Album je parádně nabitý, i když málokterá písnička je "prvňolásková" - jednoduše líbivá na první poslech. Ale třeba Lazar nebo Království (odkaz na tyto dvě  + další dvě ukázky z desky v článku TADY ) jsou docela návykový.
O písničce Lazar se kluci vyjádřili, že se pomocí ní chtěli přiblížit publiku, který je asi z 99% nikdy neuslyší, bez nějakýho hraní na filozofii a snových obrazů v jejich hlavě, ale myslím, že se v něm může klidně najít kdokoli, kdo má před sebou nějakou výzvu.
A přesto, že prvňoláskových písní je tu fakt málo, o to lepčí a vyváženější dojem je hned z druhého (3., 4.) poslechu celý desky.
Jsme prostě nadšení, protože udržet laťku ze Soudtracku ke konci světa nebylo lehký.

Výše uvedené fotos by Muška Vinná, jsou sice mázlý, ale atmošku vystihujou dobře. 

Část "balíčku" Následuj kojota se samolepkama (placky jsou zvlášť, ale to není všechno!) -výtvarný ztvárnění je fakt precizní, to je jiný kafe než soubor z Uložto :-).

...to nahoře je padák :-) a u stojny vlevo věž kostela, kde jsme se brali... no pod tím Sv. Kopečkem se to tu vyjímá ;-)

měsíííčkuuu na nebi hlubokééém...



kozy se klidně a nezaujatě pásly na hradbách ve dne v noci :-), asi to nebylo tak strašný.



... jít na civilno se nějak nezdařilo, na 2. den jsem byla nucena najít a zprovoznit plesnivý, 13 let ve sklepě ležící glády, abych neměla po kolena bordel. 
Nechápu, jak jsem v tom tolik let mohla chodit a přejít v nich Velkou Fatru, ale teď splnily účel :-)...

... na pohled ne moc vábné, ale nekutečné dobré a energií překypující jídlo ze stánku Veg Dhaba... už mám recept a namočenou cizrnu :-)

jo.

... moje příští zaměstnání bude obsluha kamerovýho jeřábu.

Holčička z Estonska vypadala fakt spokojeně. Její rodiče byli hrozně sympatičtí s dětma stejně starýma asi jako naše, maminka celá v růžovém hedvábí :-) a viděli jsme je v zákulisí s kapelou God is an astronaut, což byl pro nás objev festivalu.

Houslista (a klavírista v 1 osobě - hrozně sympátiš) MDB byl jedinej, kdo si nenechal sáhnout na nástroj, jinak všechno chystali "krůů" ;-)

...ač jsem nečekala, že dojem z objevu něco předčí, tak to byli právě MDB, kdo byl vrcholem festivalu i pro mě. Introvertní Aaron už bez vlasů, v košili s kravatou ... všichni byli lidsky hrozně fajn! Skromní. Parádní.

... se Zrním navždy :-)

Tenhle příspěvek sem sice asi tak úplně nezapadne, ale píšu ho pro sebe a mám z něj radost - je mi jedno, do jaký škatule se dostanu.
Ještě vstřebávám, stravuju, nevím, co napsat dřív.

S mužem jsme se poznali v kapele.
Metalový :-).
Ani po 10 letech tomu nemůžu uvěřit (a nepřestanu za to děkovat), protože jsem se na zkoušku Solstice původně nechtěla jít ani podívat - jinak bych se s těma lidma potkat nemohla, nebyli od nás.
Hudba mě bavila od dětství, ale spíš jsem se třeba učila autentické interpretaci staré hudby, zpívala ve sborech, nějaký čas hrála na hoboj v žákovský dechovce :-), něcojakovedla kostelní Schodišťan (tam jsme chvíli hráli s mužem souběžně s tou metláckou :-) ).
Ta kapela, v který jsme se potkali, neexistovala dlouho, ale svůj účel splnila :-).

Dnes už dávám/e v hudbě přednost jiným žánrům, ale láska k té tvrdší zůstala.
Kdyby mi ještě před týdnem někdo řek, že se s mužem půjdem podívat na Brutal Assault, nevěřila bych.
To už mě programově možná víc lákal můj srdeční Open Air v Trutnově (kde mimochodem hrajou o víkendu Zrní, Bratři Orffové, Plastici, Visáči atd. atd. atd...), ale to by nebylo logisticky možný zvládnout.

Poté, co jsme před týdnem uspali holky u babičky a zjistili, že je Emoušek taky způsobilý trávit bez problému noci v sesterské postýlce, nejdřív jsme se pokusili vynahradit Aničce pozornost na večerním plavání a pak začali mluvit o fesťáku, i když ještě v den konání jsme si nebyli jistí, jestli pojedem.
Nakonec se zjistilo, že mužova nejmilejší (i moje oblíbená) kapela  My Dying Bride, která ho všemožně provází od dob, co ho znám, přestává vystupovat a na fesťáku měla mít jeden z posledních nasmlouvaných koncertů.
A já jsem byla upřímně zvědavá, jak může festival takovýho (evropskýho až celosvětovýho) formátu fungovat v mým rodným městě.

Bála jsem se, že budu jen nevyspalá a říkala jsem si, jestli mi to za to ještě stojí, ale nakonec se mi tam hrozně líbilo.
Chodila jsem se cpát skvělým jídlem do vegetariánskýho stánku, popíjela jablečný cider a cítila se tak o deset let mladší (ale užila jsem si to asi víc než zamlada :-) - možná taky proto, že jsme byli časově limitovaní, jsme si vychutnali každou minutu).
O největších "hvězdách" se už rozepsali jiní a fundovanější :-) a navíc parametry toho, co pro koho znamená "hvězda" je dost subjektivní.
Na malý scéně v cirkusovým stanu vystoupily spíš méně známé kapely, ale irská instrumentální post rocková (divila jsem se, co všechno za žánry tam bylo zastoupeno) kapela God is an astronaut  pro mě byla objevem festivalu - ačkoli spousta jejich písniček by se dala nazvat až jako relaxační, naživo měli neuvěřitelnou energii, kterou z nahrávky nejde tolik postřehnout.
Taky se mi líbila dvojka Jesu - měli supr projekci plnou lesů a hor.

Josefovská pevnost festivalu dost slušela a musím říct, že jinde by určitě neměl takovou atmosféru.
Ještě když si k tomu přimyslím všechny svoje návštěvy podzemních chodeb a historky lidí, který v chodbách "žili", je to pro mě prostě (další) srdcová záležitost.
Když se při stěhování festivalu do pevnosti obavy místních lidí z "černokněžníků" nepotvrdily, ba naopak se (převážně zahraniční) metláci ukázali (samozřejmě až na "výživné" výjimky) jako disciplinovaní a slušní, někteří místní na nich začli rejžovat (od ubytování v soukromí až po prodej hotdogů z okna) - a myslím, že rejžujou dodnes (s pohrdlivým reptáním i nadále, i když teď probíhá jen po straně).
No, žádná změna v našem velkoměstě ;-).

Se spánkem to tak hrozný nebylo (ještě, že jsme měli komfort spaní u mamky) a ohromně jsem si odpočala psychicky.
Jo a kromě mé učitelky ze ZŠ jsme potkali i  Popelku :-) (těší mě, že láska k bigbítu nebyla ve filmu Občanský průkaz hraná :-) ).

A to hlavní:
Těšila jsem se, že uvidím svýho muže tak, jak jsem ho poznala před deseti lety.
Každý den ho vídám jako starostlivýho, místy přepracovanýho tátu od rodiny.
Co teď napíšu, je hroznej kýč :-), ale po dlouhý době jsem strávila dva parádní večery s tím milým bezstarostným klukem, do kterýho jsem se tenkrát zamilovala.
A i já jsem si chvílema nepřipadala jak kuchařka/pradlena/nervozní vychovatelka :-).
Měli jsme čas (nejen) filozofovat i dělat si srandičky, nebavit se jen o chybějících plínách a termínech doktorů.
Je pro mě důležitý si všechno občas připomenout, vidět v něm pořád toho basáka, o kterým jsem si tenkrát říkala " ten je fakt drsnej" :-) - a současně cíťa (Kačenko začni :-) ).
Je pro mě důležitý vidět, jak je milej na slečnu v pokladně/slečnu ve výměně žetonů/na všechny okolo :-).
Nebrat ho jako domácí inventář.