Pro duši i tělo

Otevřela jsem Modlitbu argentinských nocí od Váchy hned pod vánočním stromem na téhle stránce:

Asi náhoda :-), i jako odpověď na mou otázku.
A náhodou mi to tu leží až do dneška, kdy to dloubne pod žebra ...

Práce dneškem začíná na obou frontách - na duchu i na těle.
Dlouhodobě si lezu na nervy, nemůžu se na sebe ani podívat a jen čekám, až dojdu na to dno a zdravě se naštvu :-).
Ranní štukatérství v koupelně, těsný oblečení, únava, vrzající kolena... a vím naprosto přesně, čím jsem si je zasloužila (jste to, co jíte)... takže je čas na generální úklid.
V práci jsem zabouchla dveře brzy (holka magor, tolik dní jsem tam regulérně do večera a pak mi je blbý odejít normálně?), upekla chleba, navařila zeleninovou polívku a zachránila jedny čerstvý krájený kvasnice (který jsem původně koupila na masopustní vdolky, ale děti s horečkou na ně neměly chuť).
Kdo by po zimě nepotřeboval béčko? Přiznám rovnou, že drožďovou pomazánku fakt nemusím a když jsem ji jedla, tak kvůli prospěšným látkám.
Po dnešku ji ale asi rehabilituju.
Na několika veganských webech jsem totiž objevila verzi, která je fakt jedlá (ano, nakonec jsem tam zamíchala bílky z domácích vajec, ale jde to i bez nich).
Za foto na první dobrou se omlouvám, ani jsem neměla žádnej zelenej blázinec na ozdobu (na řeřichu se chystám už týdny a zelinář má přijet až zítra).
Takže na to, jak hrozně to vypadá, je to fakt moc dobrý a fakt mi to udělalo dobře ...

DROŽĎOVÁ POMAZÁNKA S MRKVÍ
Na trošce tuku (máslo nebo olej) jsem zpěnila pokrájenou střední cibuli a střední mrkev nastrouhanou nahrubo. Když obojí začalo zlátnout, přidala jsem větší kostku čerstvých kvasnic (velikost asi jako 1,5 - 2 kostičky toho takovýho unifikovanýho droždí) a nechala je rozpustit. 
Podlila jsem maličko vodou a bohatě okořenila solí, pepřem, sušeným česnekem a paprikou. 
Zahustit se to dá strouhankou, ale já dlouhodobě používám místo strouhanky ovesnokukuřičnou kaši nebo kukuřičnou strouhanku ze zdravé výživy (i na obalování). 
Nakonec jsem nalila bílky ze dvou domácích vajec (neměla bych jíst žloutky, jinak není důvod je nedávat celá). 
Dosolit se může kvalitní sojovkou.
S kváskovým chlebem je to lahoda.
Tak vzhůru do doby postní!
A kdo by čekal Valentajna (u mě?), tak sorryjako :-).

Tatarák z hlívy ústřičné

Měli jsme moc rádi klasickej tatarák, jen ... v poslední době se mi nějak příčí jíst syrové maso (ne kvůli chuti, ale při představě, co všechno spolu s ním do sebe dostanu).
Už dřív jsem experimentovala s "nosnou hmotou" a místo masa dělala tatarák z cuket a lilků (grilovaných i syrových) nebo třeba z nastrouhaných vařených brambor.
Z grilovaných lilků a z vařených brambor nám chutnal nejvíc, teď ale pořadím výrazně zamíchal tatarák z hlívy, který vede jak co do chuti, tak co do vhodnosti složení, protože brambory ani lilek nejsou zrovna zdravotní hitparáda.
Příprava je jednoduchá. 
Na rozehřátém plátku másla nechám zesklovatět na kostičky nakrájenou větší cibuli a přidám asi 500 g drobně pokrájené hlívy.
Nesolím, aby houby nepustily všechnu vodu a dusím do měkka, asi 10 minut.
Nechám vychladnout a v menší misce pak hlívu i s cibulkou rozmixuju tyčovým mixérem dohladka.
No a pak už ochucuje každý podle vlastní chuti.
Já přidávám nadrobno pokrájenou malou cibuli, olivový olej místo žloutku, trošku tamari omáčky (můžete použít i jinou sojovku), lžičku domácí hořčice a lžíci domácího kečupu (dietní štítek přidávám proto, že tatarák jde ochutit i bez hořčice a kečupu a samozřejmě se ani tak nejí každý den), z koření pak čerstvě mletou sůl a pepř, sladkou papriku, mletý kmín, sušený česnek a špetku chilli.
Šlehám vidličkou do té doby, než se všechny chutě propojí a přidávám/ubírám suroviny.
K tomu samozřejmě topinky.
Ať už ty klasické smažené na oleji nebo ty pečené v troubě, jak to dělám poslední dobou - krajíčky chleba potřu slaboučkou vrstvou másla a upeču v troubě (během pečení je obrátím).

Hummus z cizrny se mi na začátku diety docela přejedl, ale tahle nová verze servírování s libečkovou omajdou na povrchu, se kterou přišel brácha, mu dodala parádní šmrnc.
Není snad lepší snídaně v těch vedrech, než pěkně vychlazenej hummus, vytíranej kváskovým chlebem, hů! :-)

Míchám ho podle oka, proto píšu jen přibližná množství.
 
Potřebujete:
misku vařené cizrny (teď ho jíme na kila, takže ho dělám někdy i z celýho balíčku, ale postačí bohatě půlka balení a zbytek uvařené cizrny můžete šupnout do mrazáku, když už ji vaříte)
3 lžíce tahini (sezamová pasta, výjimečně dělám i bez ní)
olivový olej extra virgin - asi půl hrnku
citronovou šťávu - pro začátek z půlky citronu
ledovou vodu - asi půl hrnku
sůl, čerstvě mletý pepř, mletý kmín, sušený česnek.

K podávání pak (na jedno servírování):
asi třetinu hrnku olivového oleje extra virgin
2 stroužky česneku
malou hrst pokrájeného libečku
červenou nebo uzenou papriku (sušenou)

Cizrnu máčím dlouho, i když se někde píše jen 12 hodin, namáčím ji minimálně na 24, ale klidně i dva dny a průběžně vyměňuju vodu.
Potom ji uvařím v osolené vodě se lžící jedlé sody (kvůli změknutí). 
Vařím asi hodinu, podle délky namáčení, prostě průběžně ochutnávám.
Vychladlou uvařenou cizrnu přesypu do mísy (pokud máte výkonný drtič, můžete ji nejdřív nadrtit) a nasypu na ni sůl a sypké koření: čerstvě mletý pepř, mletý kmín, česnek. 
Cizrna snese docela dost soli i koření, ale může se při průběžným ochutnávání přidávat.
Pak ji proliju olivovým olejem, přidám citronovou šťávu (začínám s množstvím z půlky citronu, pak se může přidat), tahini pastu a ledovou vodu.
Mixuju tyčovým mixérem, dokud nemám hladkou kaši, ochutnávám a ladím případným přidáváním uvedených ingrediencí podle chuti.
Na omajdu prolisuju česnek do hrnku, přidám posekaný libeček a olej, špetku soli a pořádně rozmíchám.
Bylinky se dají měnit, libeček (kterej je pro mě fakt nečekaným favoritem) se dá vyměnit třeba za petrželku nebo koriandr.
Hummus na talíři posypu uzenou paprikou (teď jen obyč červenou) a pokapu česnekovou omáčkou.
Vyjídám kváskovým chlebem (protože mi to tak chutná, typickou přílohou jsou různý chlebový placky).

S Lukorem se po něm můžem utlouct! :-)

Moje včerejší podvečerní zábava.
Protože medvědí česnek je kromě spousty dalšího taky velký likvidátor plísní a parazitů v těle.

Takže :
1. Pesto. Dýňová semínka, čerstvý medvědí česnek, mořská sůl, olivový olej - v libovolném poměru, rozdrtit :-).
2. Pomazánka. Na páře vařená brokolice, uvařená cizrna, čerstvý medvědí česnek v libovolném poměru (dohromady vrchovatá miska), lžička mletého kmínu, čerstvě mletá sůl a pepř a olivový olej na spojení. Zvládne i tyčový mixér.
3. Bylinkové máslo s medvědím česnekem a divokou pažitkou. Na pečivo k salátům i na hotový steak ... 
Dělám ho stejně jako máslo z jakýchkoli jiných bylinek (rozmarýn, tymián, bazalka, pažitka, petrželka atd.): kostka povoleného másla, libovolné čerstvé bylinky najemno posekané (nebo společně mixovat), pár kapek citronové šťávy, sůl.
4. Omáčka z medvědího česneku (k domácímu kuřátku). Dělaná stejně jako špenátová , plus do hotového pár čerstvých listů.
Ehm, byla taková víc sexy, napěněná, ... dokud mi při focení a stmívání na balkoně nedošla baterka :-).
Kdybychom mohli smetanu, asi bych ji udělala malinko jinak.
Jinak do něčeho přidávám i bršlici, do omáčky i trochu kopřiv.

A co bude dál?
Určitě klasickej "špenát" (z medvěda, bršlice i kopřiv) a pak nejspíš většina toho, co jsem dělala loňská léta ( TADY a TADY ).
A jako dezert fialky v karamelu :-).

Další inspirace třeba v článku o jedlém býlí  TADY .

Návrat zpátky: Další tipy na konkrétní jídla

Minulý týden jsem byla na kontrole na alergologii.

Poslouchala jsem, jak mi čte doktor (sympaťák, mimochodem) výsledky odběrů krve na alergie a potlačovala úsměv, abych mu neřekla "ale to já přece dávno vím..." :-).

Divil se pokrokům.

Jinak pociťuju slabý a pozvolný čištění plic.

S venkovním oteplením a celkovým zlepšením morálka trochu upadá, ale zatím se držím/e.

Vytipovala jsem chvíle, kdy mám chuť dietu porušit: Když nevím dopředu, co budu vařit a když v lednici/ve spíži chybí víc surovin, takže se nažím tyhle situace eliminovat.

Všechno funguje skvěle, když šlapou všechny složky zodpovědné za dobrý pocit: dobré spaní (neznamená nutně hodně, ale vzbuzení se v pravý čas), dost pohybu, jídlo i duchovní potrava, pohodové vztahy. 

Takže další várka tipů na tu neduchovní :-) potravu:

Naše stálice (i když ji děláme spíš s květákem, ale pečené kapustičky jsou stejně skvělé):

RIZOTO S HRÁŠKEM, ŠALVĚJÍ A PEČENÝMI KAPUSTIČKAMI  

(ne, nejsou připálené, muž to tak rád :-) )

Šalvěj je to hlavní, co dělá tohle jídlo tímhle jídlem, takže nevynechávat :-), pokud nemáte čerstvou, úplně postačí sušená. 

Potřebujete: 

500 g očištěné růžičkové kapusty (zbavím vrchních lístků a vyčnívajícího košťálu)

2 lžíce olivového oleje

malá hrst nahrubo posekaných lískových ořechů nabo mandlí

sůl, pepř, lžička sušené šalvěje (nebo otrhané lístky z půl svazku čerstvé)

plátek másla

1 středně velká cibule

1 šálek zeleného hrášku (klidně mražený)

1 lžíce sušené šalvěje (nebo otrhané lístky ze zbytku svazku)

1 šálek bílého suchého vína (nemusí být)

1 hrnek (300 - 400 g) rýže vhodné na rizoto (nejlépe arborio nebo carnarolli, ale pokud by vaše snaha vyzkoušet tenhle recept ztroskotala na tom, že nemáte vhodnou rýži, dejte jakoukoli jinou :-) )

cca litr a půl kuřecího vývaru (mrazím si, když dělám polévku a když mi nestačí jedna mražená porce - obvykle 500 - 700 ml z našich tukoušů, liju nejdřív tučný vývar a pak už jen vroucí vodu do požadované konzistence)

strouhaný parmezán pro nedietáře, rostlinný jakožeparmezán pro dietáře

trocha smetany (pro nedietáře)/trocha rýžového mléka (pro dietáře) na zjemnění

Očištěnou růžičkovou kapustu jsem postupně rozpůlila, osolila, opepřila a promíchala s olejem, ořechy (nebo mandlemi) a lžičkou sušené šalvěje. 

Kapustičky jsem narovnala na plech vyložený pečicím papírem řezem dolů a upekla dozlatova.

Mezitím jsem si v hluboké pánvi rozpustila máslo, na něm zpěnila nadrobno pokrájenou cibuli a lžíci sušené šalvěje a ještě chvíli opékala. 

V tomhle momentu můžete vlít do pánve i víno a nechat částečně odpařit, udělá neskutečnou parádu, ale nemusíte. Jelikož teď nepijem a načínat archiv kvůli troše vína se mi nechtělo, obešli jsme se bez něj taky.

Pak jsem vsypala do pánve propláchnutou rýži, krátce opekla a začala po naběračkách přilívat vývar.

Vždycky když se naběračka vývaru vstřebá do rýže, přiliju další a tak za stálého míchání pokračuju, dokud všechen nespotřebuju nebo dokud není rýže akorát měkká (spíš na skus, ale jak kdo má rád).

Ke konci vaření můžete přidat trochu smetany nebo rýžového mléka na zjemnění, rizoto by mělo mít krémovou konzistenci. 

Po odstavení do rizota zamíchávám podle chuti strouhaný/rostlinný parmezán.

Ihned jsem rozdělila na talíře, obložila pečenými kapustičkami s ořechy a sypala na talíři parmezánem.

Je to vynikající!

Těstovinový salát s (nejen) opečenou zeleninou, Anička mu říká "andělíčkový" :-).
Vlevo s kořením garam masala a olivovým olejem, vpravo se sušeným česnekem a dýňovým olejem.
Na pánvi jsem opekla na trošce olivovýho oleje nadrobno pokrájenou papriku (nejlepší je zelená, ale měla jsem jen červenou), jednu menší cuketu a kousek pórku. Směs jsem osolila, opepřila, okořenila troškou sušeného česneku a opékala dozlatohněda, pak jsem ji nechala vychladnout.
Balíček uvařených vychladlých těstovin jsem rozdělila do dvou misek.
Nakrájela jsem nadrobno jednu oloupanou hadovku (pokud má moc semínek, vykrojím je, aby salát nebyl moc mokrý) a asi čvrtinu až třetinu ledového salátu (podle velikosti), a i čerstvou zeleninu jsem rovnoměrně rozdělila do obou misek.
Přidala jsem na dvě části rozdělenou vychladlou opečenou zeleninu, okořenila (jednu půlku kořením garam masala nebo kvalitním žlutým kari, druhou polovinu sušeným česnekem), případně dosolila, polila (první verzi) olivovým a (druhou verzi) dýňovým olejem a rovnoměrně salát promíchala.
Je vynikající jak samotný, tak jako příloha k rybě nebo krůtímu plátku.

Carpaccio z červené řepy, mužovo milované.
Myslím, že výrobu nemusím popisovat, prostě doměkka uvařená nebo upečená červená řepa nakrájená na tenoučké plátky, hrubě mletá sůl, čerstvě mletý pepř, olivový olej, omytá rukola a klasický nebo rostlinný parmezán.
K tomu bagetka s bylinkovým máslem.
Výdaje (zejména za řepu) skoro žádné :-).

Další rychlá večeře:
vlevo závin s kysaným zelím a marinovaným tofu, vpravo se špenátovou směsí a marinovaným tofu.
Můžete použít jak listové, tak tažené nebo jiné těsto na štrúdl.

Avokádová pomazánka.
Když jsem hledala na internetu nějaký nápad, většinou recept obsahoval jogurt nebo tvaroh.
Tenhle je úplně triviální (a v jednoduchosti je síla):
Zralé avokádo jsem podélně rozřízla, vyndala pecku a dužinu vybrala do misky.
Osolila jsem mořskou solí, okořenila čerstvě mletým pepřem a troškou sušeného česneku, přidala pár kapek citronové šťávy a vidličkou rozmačkala na kaši.
Můžete přidat i kousek nadrobno pokrájené (třeba jarní) cibulky.

Jedna z nejjednodušších polévek: zelenino - vločkový krém.

Příprava lehká jak facka: na plátek rozpuštěného másla v hrnci jsem hodila orestovat zeleninu, co dům dal: růžičky brokolice nebo květáku, pokrájený pórek, jarní cibulku, nastrouhanou mrkev a celer nebo jakoukoli jinou/další zeleninu v libovolném poměru. Zalila jsem vroucím vývarem (že jsem ho zrovna měla, jinak dávám samozřejmě vodu). 

Ochutila jsem solí, pepřem, sušeným česnekem a kmínem a zvolna vařila 10 minut.

Minutu před koncem varu jsem do hrnce přidala malou misku propláchnutých jemných ovesných vloček s klíčky. Místo nich můžete přidat do už hotové polévky předem hotovou pohanku, bulgur, špaldu, jáhly nebo kuskus, který vám zbyl třeba jako příloha nebo od jiného vaření. 

Chcete-li, můžete zjemnit ovesným mlékem nebo smetanou.

Nakonec jsem vše rozmixovala na jemný krém a na talíři přidala kapku dýňového oleje.

A sladká tečka.
Kdysi jsem sem dávala recept na tvarohový kremeš (ten si můžou udělat zdraví) :-).
Tahle verze je bez tvarohu :-) a není o nic horší.


TVAROHOVÝ KREMEŠ BEZ TVAROHU :-)

Nejdřív jsem si udělala karamelovou omáčku, jejíž větší částí jsem dezert i osladila.
Na pánvi jsem rozpustila 8 lžic cukru, do plně rozpuštěného jsem přidala asi deci horkého rýžového (nebo jiného) mléka s plátkem másla (který se v něm rozpustí).
Důkladně jsem vše rozmíchala na hladkou omáčku a odstavila z plotny.

Rozválela jsem balíček listového těsta, rozprostřela ho na hluboký plech vyložený pečicím papírem a propíchala ho na několika místech vidličkou.

Do mísy jsem dala 3 balíčky přírodního tofu, rozmačkala ho vidličkou, přisypala jeden vanilkový pudink, přilila asi 2/3 až 3/4 připravené karamelové omáčky a hrnek (3dcl) rýžového (nebo jiného) mléka.
Vše jsem dohladka rozmixovala, směs nalila na těsto a dala péct.
Když okraje těsta začaly zlátnout a tekutá směs tuhnout, ušlehala jsem dotuha 2 bílky a rozetřela je na náplň.

Vše jsem dopekla dozlatova, nechala chladnout ve vypnuté troubě (aby sníh nespadl) a pocákala zbylou karamelovou polevou.

Paní Zita mě v posledních týdnech zásobila nejen její vynikající petrželovou natí - a to v takovým množství, který se nedalo do příkrmů a polívek spotřebovat.
Jelikož se znám a zmražené přebytky málokdy vytáhnu, když jsou ještě v kondici, rozhodla jsem se ty nádherný svazky "zpestovat" :-).

Žádná novina na tom světě, že :-) - prostě přiměřeně:
otrhaných zelených lístků (asi svazek)
mandlí (nebo jiných ořechů, používám nejradši mandle na všechno)
česneku (bez "duše") - dává se asi víc, ale mám doma česnekonemilce, takže já jen stroužek
dobrýho olivovýho oleje
strouhanýho sýru parmazánovýho typu (jsem vlastenec a dávám Gran Moravia :-) )
čerstvě mleté soli a pepře.

Mixovat do požadované konzistence a přidávat podle chuti suroviny (další sýr ještě přidávám nakonec).
V další várce jsem k petrželce přidala ještě rukolu a pažitku a taky to bylo výborný.
Naplnila jsem do malých skleniček a co jsem nespotřebovala, zalila pro jistotu ještě olejem.
V časovým presu stačí promíchat trochu pesta s horkýma špagetama a nalít dobré červené (já nejradši Zweigeltrebe) :-) ...

Živá něcojakonutella - Druhá verze

1. pokus

1. pokus - final product

2. pokus - jediné foto než mi došla baterka :-)

 Když mi po porodu došlo, že můj vztah k Nutelle se dá definovat jako závislost (přitom se mi současně zvedal žaludek při představě toho levnýho tuku v ní), hledala jsem jinou alternativu.

Různých receptů na nutellu nebo nugetu je dost, třeba TADY nebo TADY .
Promýšlela jsem, jaký postup výroby (ale z živého kakaa ) zvolit.
Ve zdravce jsem objevila krém s 45 % ořechů, jehož chuť byla prostě boží.
Plná, hutně čokoládová, s lehkým vanilkovým dojezdem.
Jenže ... kolik bych ho byla schopná sníst, že...
a pak... chtěla jsem ho zkusit vyrobit doma s živým kakaem, který mi vždycky rozproudí krev v těle.

Orientační poměr surovin uvedený na etiketě krému jsem se pokusila uvést do praxe, vážila a míchala a dochucovala, dokud se mi nezdál výsledek dostatečně podobný.
Poměr surovin se mi, myslím, vcelku podařilo trefit hned napoprvé, jen jsem se bála o svůj arzenál vysloužilých mixérů a tak byl výsledek poněkud hrubší.
Podruhé jsem doladila postup a myslím, že základní recept můžu považovat za vyvinutý :-)
(vážila jsem na dovažovací váze,abych měla přehled, kolik jsem čeho dala, proto uvádím množství surovin v gramech):

V troubě jsem na pečicím papíře 10 minut na 180 °C pekla 200 g lískových ořechů.
Ty jsem pak lehce zbavila slupek.
Můžete při obměně stejným způsobem použít i mandle - a pokud se někomu nechtějí péct a loupat, může použít i blanšírované (ale v Nutelle by prostě měly být lískáče).
Rozmixovala jsem je, co to šlo. Poprvé jsem se s výsledkem spokojila raději dřív než pozdě,  podruhé jsem vydržela :-). Asi po 3 minutách uvolní ořechy tuk, ale já jsem vždy po chvíli nechávala vychladnout zadýchaný motor mixéru, takže se mi mixování (v Moulinex multitrio) docela dost protáhlo.
Namixované ořechy jsem dala do misky, aby šly dobře prošlehat vidličkou s ostatními surovinami.
Pak jsem si namixovala třtinový cukr (70 g), aby jeho krystaly tolik nekřupaly a přilívala po malých troškách vroucí vodu, podle oka, jen aby se cukr rozpustil a nekřupal a vytvořil hustý sirup (množství se řídí podle množství cukru, kdyby někdo méně sladil, může dát míň).
Rozehřála jsem si ve vodní lázni  200 g kokosového oleje a nechala ho vystydnout (kupuju v biokvalitě v DM drogérii), ale když ho neskladuje někdo v lednici, nemusí ho ani rozehřívat :-) ).
K namletým ořechům jsem přisypala 80 g živého kakaa a zrníčka z 1 vanilkového lusku a promíchala. 
Pak jsem přilila připravený cukrový sirup a asi 80 g agávového sirupu a přibližně polovinu kokosového oleje. 
Rychle jsem hmotu prošlehávala vidličkou, dokud se nespojila a přilívala zbytek kokosového oleje do požadované hustoty (kokosáku dejte zprvu polovinu a pak přidávejte podle potřeby. Vše závisí na hrubosti mletí ořechů - hruběji mleté ořechy pojmou víc kokosového oleje než jemná pasta, záleží na výkonu mixéru).
Pastu jsem ještě rozmixovala tyčovým mixérem a naplnila do skleniček.

Můžete samozřejmě ubírat a přidávat suroviny podle své chuti až k vlastní spokojenosti.

No a ještě jeden, pro mě asi nejdůležitější, detail:
Živou "něcojakonutellu" mažu už jedině na milované Tasovské placky - Anička "čokoádu" mezi dvěma křupavýma plackama miluje.
Placky kupuju ve zdravé výživě (a né že mi je vykoupíte! ;-) ).
Kdo ochutná tuhle smyslnou kombinaci, už si nekoupí obyčejný oplatky.
Knoppers hadr :-)!
A to nemluvím o výživový hodnotě obojího.

Pastu budu ještě dál ladit. 
A zkusím použít i jiné druhy ořechů a možná i nějaká semena :-). 

P.S. Kdo se to chystáte zkusit, nečekejte chuť ani konzistenci kupovaný Nutelly ;-)

Naše letošní jedlé vánoční dárky.
Už bylo trochu na čase :-) ...
Letos jsme příbuzenstvu dávali jenom tvořené dárky (muž ještě vytvořil kalendáře z fotek, ale ty jsme darovali dřív, než jsem je stačila vyfotit).
Nevím, zda to bylo dáno mou nemohoucností, ale ten ušetřený stres ze zmatenýho pobíhání a nákupů fakt stál za to!

Likér z arónie si sice můžete udělat asi až příští sezonu, i když ještě nedávno nám na chalupě visely bobule na keři (k jeho výrobě se váže "vtipná" historka o tom, kterak jsem vyrazila v devátým měsíci těhotenství nakoupit alkohol, čekala, až se vyprázdní večerka, aby mě někdo neobvinil z alkoholismu a při placení se za mnou vyloupl milý důchodce o holích, který mě laskavě upozornil, ať si dám pozor, aby mi nebylo špatně a po mém udiveném: "Prosím?!" prohlásil: "... ale ono by to asi nebylo poprvé ani naposled, co by vás tak vezli do nemocnice, co?!". Ten den jsem to obulela, ale prodavačka mi druhý den říkala, že si pán dělal ze mě legraci, tak to tedy předkládám jako vtipnou historku...), ale dýňové máslo-nemáslo a domácí hořčici si můžete udělat i teď.
Receptů na dýňové máslo (dárek pro dámy) jsem projela spoustu, to moje se ale nejvíc podobalo receptu od Kačky Žvýkačky a recept na pikantní hořčici (dárek pro pány) vznikl variacemi na recept její a recept z Herbáře.
U všech tří receptů garantuju spokojenost.
Takže:


DÝŇOVÉ MÁSLO 

nemá s máslem nic společného :-), ale je výborné k mazání na pečivo, vánočku, palačinky nebo jen tak k mlsání na lžičku. Dýni na máslo jsem měla uskladněnou od podzimu ve sklepě, dobře uskladněné dýně by měly vydržet i do jara.
Nevím jak přesně se ta odrůda mojí dýně jmenovala (je to ta, co mám asi o pár příspěvků níže vyfocenou rozkrojenou), prostě to byla klasická oranžová obří zahradní dýně, kterou vídáte vydlabanou na Halloween, ale můžete použít i Hokkaido nebo dýni máslovou.

Nejdřív jsem vyrobila dýňové pyré: Dýni jsem rozkrájela na měsíčky, rozložila na plech vyložený pečicím papírem a upekla v troubě doměkka (čas podle velikosti dýně a tloušťky dužniny). Tady musím upozornit, že dýně se hooodně speče, já měla dýni s tlustou dužninou, rozložila ji na dva plechy hodně nahusto vedle sebe a ve výsledku jsem z tohoto množství dostala něco málo přes kilo výsledného pyré.
Dýni jsem po upečení nechala zchladnout, oloupala slupku (jde to dobře) a dužninu v hrnci rozmixovala na pyré.

Pyré jsem potom zvážila, dala na plotnu ohřát (pozor, míchat! - mohutně bublá a vystřikuje z hrnce) a nechala v něm rozehřát čokoládu: na každých 500 g dýňového pyré patří minimálně 1 stogramová tabulka kvalitní hořké čokolády (ale množství řiďte podle chuti, já na cca 1200 g pyré dala 3 tabulky čokolády). Po rozehřátí jsem na každých 500 g pyré přidala:
4 lžíce javorového sirupu (taky se řiďte tím, kolikaprocentní čokoládu jste použili a jak sladké "máslo" chcete, a taky myslím, že máslo se dá osladit stejně dobře i třtinovým cukrem)
lžičku mleté skořice, 
asi půl lžičky mletého kardamomu 
a špetku mletého muškátového oříšku.

Horkou směs jsem naplnila do čistých skleniček (z 1200 g pyré mi vyšlo asi sedm skleniček "másla") a protože jsem "máslo" dělala asi pět dní před Vánoci a darovat ho měla po Vánocích, pro jistotu jsem ho krátce přesterilovala. I bez sterilace by ale mělo v lednici vydržet asi měsíc.

__________________________________________________________________________________________

LIKÉR Z ARÓNIE

v některých úpravách připomíná likér z černého bezu. Arónie (temnoplodec) nám roste na chalupě a je hrozně zdravá: má pozitivní vliv na imunitní systém, pomáhá zpevňovat žilní stěny, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a krevní tlak, zlepšuje fungování metabolismu, zlepšuje funkci jater, je silným antioxidantem, zpomaluje stárnutí.

Do skleněné nádoby (demižon, zavařovačka - měla by mít obsah minimálně 4 litry) jsem dala 1 litr omytých a odstopkovaných kuliček jeřabiny arónie a zalila je 1 litrem alkoholu. Dělala jsem dvě verze, jednu s vodkou a jednu s Tuzemákem, ale fantazii se meze nekladou. Verze s Tuzemákem je navoněnější, připomíná bezinkový likér a verze s vodkou mi zase připomínala griotku a osobně mi chutnala asi o malilinko víc.
Nádobu s jeřabinou naloženou v alkoholu jsem nechala 14 dní na chladném místě (sklep, chladný špajz). Směs by se měla každý den promíchat (přiznávám, bylo to před porodem a štěrchání jsem poněkud flákala).
Po 14 dnech jsem svařila 1 kg cukru s 1 litrem vody, nechala vychladnout a přilila k naloženým jeřabinám. Dalších 14 dní jsem nechala směs ležet, opět by se měla každý den promíchat, ale taky jsem to flákala a na chuti to nijak znát nebylo :-).
Po 14 dnech jsem jeřabiny scedila a likér naplnila do čistých lahví.
Skladovala jsem ho v chladu.

__________________________________________________________________________________________

DOMÁCÍ HOŘČICE

Na výrobu hořčice jsem sehnala ve zdravé výživě Grešíkovy semínka bílé hořčice. Na druhu použitého semínka (bílé nebo žluté hořčice) taky závisí výsledná chuť a ostrost hořčice. Ta se dá do určité míry zmírnit varem.
Na dvě malé nebo jednu střední skleničku hořčice je potřeba:

100 g žlutého nebo bílého hořčičného semínka
150 ml bílého vinného octa
150 ml suchého bílého vína
2 lžíce javorového sirupu
1 lžička kurkumy
lžička soli
špetka chilli nebo strouhaný křen pro milovníky ostřejší chuti

Hořčici jsem dělala ve větším množství (asi sedminásobném) a když mi došel vinný ocet, použila jsem v části směsi obyčejný ocet a chuť hořčice v ničem neutrpěla. Všechny ingredience jsem smíchala v nerezovém hrnci a ten přikryla potravinářskou fólií a uložila v chladu. Po 3 dnech jsem směs rozmixovala tyčovým mixérem - trvá to docela dlouho a hořčice je hrubší, ale výborná!
Pokud děláte hořčici v menším (uvedeném) množství k okamžité spotřebě, stačí ji zavřít do skleničky a uložit v lednici. Já ji dělala ve velkém množství, proto jsem ji v hrnci ještě zahřála k varu (to můžete udělat i tehdy, když je na vás hořčice moc ostrá a pozor - má tendenci se připalovat) a po naplnění do skleniček přesterilovala. Hořčice ztratila část ostrosti, ale pořád byla akorát pikantní.

Slíbený recept na domácí paštiku z kuřecích jater (nejen) pro nedělní návštěvu :-).
Podle posledního vyšetření krve před porodem jsem opět lehce anemická a po zobání železa v kapslích mi není úplně nejlíp, takže se mi moc hodilo, když mi minulý týden ke dřevíkovským kuřátkům přihodili pracovníci bonus za velkou objednávku (jinde už kuřecí maso nekupuju) v podobě sáčku čerstvých jater.
Myslím, že toust s domácí paštikou posypaný semínky a k tomu malý střik z červeného bohatého na železo (hlavně Neronet, Alibernet, Dornfelder) může udělat člověku trpícímu nedostatkem železa líp než syntetické doplňky stravy, aniž bych chtěla ovlivňovat něčí přesvědčení :-).
Nenapadlo by mě koupit si k tomu účelu játra v supermarketu, to si paštiku radši odpustím, ale jako tip na zpracování jakýchkoli čerstvých jater z ověřeného zdroje (králičí, kuřecí, krůtí, husí ...) recept doporučuju, obzvlášť teď na podzim.
Paštiku stejně jako šunku dělám jen jednou za tři měsíce, když dorazí čerstvá dřevíkovská kuřátka.
Vím, že paštika se dá dělat na spoustu způsobů, ve vodní lázni v troubě atd., ale mně se více než osvědčil tento extra jednoduchý a rychlý recept (jak jinak u mě :-) ).
Takže až si, Baruš, přečteš, jak je to triviální, přestaneš mě konečně obdivovat :-). 


DOMÁCÍ PAŠTIKA Z (KUŘECÍCH) JATER

Na pánvi jsem rozpustila kousek másla, na něm lehce osmahla jednu střední pokrájenou cibuli, přihodila asi 8 - 10 kuliček celého (nejlépe zeleného) pepře a na ní zprudka opekla z obou stran celá nekrájená kuřecí (nebo jiná) játra (cca 400 g , ale vážit je nemusíte, prostě po dně pánve tak akorát). Trvá to z každé strany asi 8 minut. Játra by měla zůstat uvnitř trošku růžová. 
Těsně než jsem játra vypla, přihodila jsem do pánve nasekaný stroužek česneku, na kostičky nakrájenou anglickou slaninu (cca 100 g) a koření: 1 a půl lžičky čerstvého nebo sušeného tymiánu, asi půl lžičky mleté skořice, asi čtvrt lžičky hřebíčku. Nechala jsem chvíli ovonět, vypla sporák, směs lehce osolila čerstvě mletou solí  a nechala játra zchladnout a zatáhnout.
Nakonec jsem je pokrájela na kousky do vyšší nádoby, přidala celý obsah pánve - slaninu s cibulkou a česnekem a kořením i s máslem, na kterém se vše opékalo, kápla do toho několik lžic sladké smetany ke šlehání a rozmixovala mixérem do hladka (játra jdou poměrně snadno, ale mělo by být rozmixované i koření). 
Hustotu paštiky můžete ovlivnit přilitím další smetany, v lednici dost ztuhne.
Zdobení nechám na vás, jestli brusinky, omajdu z lesních plodů nebo zeleň...

Dostala jsem švestky.
Už jsem se z nich v minulých letech pokoušela dělat švestkovo - čokoládové pomazánky, ale nikdy to nebylo ono, nikdy nebyly tak dobré, že bych je chtěla doporučit dál.
Ale tahle nám teda fakt chutná.
Na pečivo, jako poleva na buchty a hlavně na palačinkách je to fakt dobrota!

1,5 kg zralých omytých a vypeckovaných švestek jsem pokrájela a asi 15 minut je rozvářela v hrnci.
Pak jsem do vařících švestek nalámala 2 tabulky hořké čokolády (jednu sedmdesátiprocentní a jednu padesátiprocentní, ale řekla bych, že čím víceprocentní, tím líp) a nasypala 500 g třtinového cukru. Taky jsem tam cmrndla trochu vanilkového extraktu. Místo něho můžete dát vanilkový cukr a rum dle chuti (teda nejen rum, ale třeba i Tuzemák nebo tak :-) ).
Směs jsem dobře rozmíchala a po vychladnutí rozmixovala.
Nechala jsem ji stát do druhého dne při pokojové teplotě, pak znovu rozmixovala, naplnila do skleniček a sterilovala.
Z množství jsem udělala asi 5 čtvrtlitrových skleniček.
Pokud pomazánku nehodláte v blízké době spotřebovat, doporučuju ji pro jistotu před zavíčkováním zakápnout trochou alkoholu.

 

Pokud i vy po včerejší koledě řešíte otázku "Kam s ním?" (jako s vykoledovaným vejcem), měla bych řešení.

Zároveň vezmu dvě mouchy jednou ranou a poskytnu recept, kterej jsem slíbila dodat po poslední oslavě. 

I když mám ráda klasickou hutnou vaječnou pomazánku, mám-li někam přinýst občestvení, nesu vždycky tuhle a většinou i první zmizí.

Přitom je hrozně jednoduchá, ostatně jako většina dobrých věcí a nevím o nikom, kdo by ji dělal.

Mamčin poklad, tak, jak si ho pamatuju.

Vajíčková s Lučinou. 

Nejen když nebudete vědět co s vejci, ale taky třeba co s vyrobenou domácí Lučinou . 

Myslím, že v nouzi lze použít místo Lučiny osolený tvaroh (i ten domácí s předchozího odkazu).

Vajíčková pomazánka s Lučinou

Potřebujete:

1 velké balení Lučiny bez příchuti

(klasická kostka nebo velké rodinné balení ve vaničce, ne takové ty dusíkem napumpované "lehkéjakopírko" Lučiny apod.)

3 vejce vařená natvrdo

cca 5 cm kousek pórku nebo malá cibule

čerstvě mletá mořská sůl a pepř (dávám docela dost)

malá krabička majonézy (2 lžíce)

bylinky dle chuti

Množství ingrediencí uvádím orientačně, tak ji dělám já, ale můžete dát víc vajec, Lučiny, majonézy, prostě podle vaší chuti.

Vejce a pórek nebo cibulku nakrájím nadrobno a smíchám s ostatními surovinami. 

Pokud je pomazánka na váš vkus příliš hustá, můžete ji rozředit mlékem.

Mažu na celozrnné nebo normální pečivo.