Katorovo

Naše letošní jedlé vánoční dárky.
Už bylo trochu na čase :-) ...
Letos jsme příbuzenstvu dávali jenom tvořené dárky (muž ještě vytvořil kalendáře z fotek, ale ty jsme darovali dřív, než jsem je stačila vyfotit).
Nevím, zda to bylo dáno mou nemohoucností, ale ten ušetřený stres ze zmatenýho pobíhání a nákupů fakt stál za to!

Likér z arónie si sice můžete udělat asi až příští sezonu, i když ještě nedávno nám na chalupě visely bobule na keři (k jeho výrobě se váže "vtipná" historka o tom, kterak jsem vyrazila v devátým měsíci těhotenství nakoupit alkohol, čekala, až se vyprázdní večerka, aby mě někdo neobvinil z alkoholismu a při placení se za mnou vyloupl milý důchodce o holích, který mě laskavě upozornil, ať si dám pozor, aby mi nebylo špatně a po mém udiveném: "Prosím?!" prohlásil: "... ale ono by to asi nebylo poprvé ani naposled, co by vás tak vezli do nemocnice, co?!". Ten den jsem to obulela, ale prodavačka mi druhý den říkala, že si pán dělal ze mě legraci, tak to tedy předkládám jako vtipnou historku...), ale dýňové máslo-nemáslo a domácí hořčici si můžete udělat i teď.
Receptů na dýňové máslo (dárek pro dámy) jsem projela spoustu, to moje se ale nejvíc podobalo receptu od Kačky Žvýkačky a recept na pikantní hořčici (dárek pro pány) vznikl variacemi na recept její a recept z Herbáře.
U všech tří receptů garantuju spokojenost.
Takže:


DÝŇOVÉ MÁSLO 

nemá s máslem nic společného :-), ale je výborné k mazání na pečivo, vánočku, palačinky nebo jen tak k mlsání na lžičku. Dýni na máslo jsem měla uskladněnou od podzimu ve sklepě, dobře uskladněné dýně by měly vydržet i do jara.
Nevím jak přesně se ta odrůda mojí dýně jmenovala (je to ta, co mám asi o pár příspěvků níže vyfocenou rozkrojenou), prostě to byla klasická oranžová obří zahradní dýně, kterou vídáte vydlabanou na Halloween, ale můžete použít i Hokkaido nebo dýni máslovou.

Nejdřív jsem vyrobila dýňové pyré: Dýni jsem rozkrájela na měsíčky, rozložila na plech vyložený pečicím papírem a upekla v troubě doměkka (čas podle velikosti dýně a tloušťky dužniny). Tady musím upozornit, že dýně se hooodně speče, já měla dýni s tlustou dužninou, rozložila ji na dva plechy hodně nahusto vedle sebe a ve výsledku jsem z tohoto množství dostala něco málo přes kilo výsledného pyré.
Dýni jsem po upečení nechala zchladnout, oloupala slupku (jde to dobře) a dužninu v hrnci rozmixovala na pyré.

Pyré jsem potom zvážila, dala na plotnu ohřát (pozor, míchat! - mohutně bublá a vystřikuje z hrnce) a nechala v něm rozehřát čokoládu: na každých 500 g dýňového pyré patří minimálně 1 stogramová tabulka kvalitní hořké čokolády (ale množství řiďte podle chuti, já na cca 1200 g pyré dala 3 tabulky čokolády). Po rozehřátí jsem na každých 500 g pyré přidala:
4 lžíce javorového sirupu (taky se řiďte tím, kolikaprocentní čokoládu jste použili a jak sladké "máslo" chcete, a taky myslím, že máslo se dá osladit stejně dobře i třtinovým cukrem)
lžičku mleté skořice, 
asi půl lžičky mletého kardamomu 
a špetku mletého muškátového oříšku.

Horkou směs jsem naplnila do čistých skleniček (z 1200 g pyré mi vyšlo asi sedm skleniček "másla") a protože jsem "máslo" dělala asi pět dní před Vánoci a darovat ho měla po Vánocích, pro jistotu jsem ho krátce přesterilovala. I bez sterilace by ale mělo v lednici vydržet asi měsíc.

__________________________________________________________________________________________

LIKÉR Z ARÓNIE

v některých úpravách připomíná likér z černého bezu. Arónie (temnoplodec) nám roste na chalupě a je hrozně zdravá: má pozitivní vliv na imunitní systém, pomáhá zpevňovat žilní stěny, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a krevní tlak, zlepšuje fungování metabolismu, zlepšuje funkci jater, je silným antioxidantem, zpomaluje stárnutí.

Do skleněné nádoby (demižon, zavařovačka - měla by mít obsah minimálně 4 litry) jsem dala 1 litr omytých a odstopkovaných kuliček jeřabiny arónie a zalila je 1 litrem alkoholu. Dělala jsem dvě verze, jednu s vodkou a jednu s Tuzemákem, ale fantazii se meze nekladou. Verze s Tuzemákem je navoněnější, připomíná bezinkový likér a verze s vodkou mi zase připomínala griotku a osobně mi chutnala asi o malilinko víc.
Nádobu s jeřabinou naloženou v alkoholu jsem nechala 14 dní na chladném místě (sklep, chladný špajz). Směs by se měla každý den promíchat (přiznávám, bylo to před porodem a štěrchání jsem poněkud flákala).
Po 14 dnech jsem svařila 1 kg cukru s 1 litrem vody, nechala vychladnout a přilila k naloženým jeřabinám. Dalších 14 dní jsem nechala směs ležet, opět by se měla každý den promíchat, ale taky jsem to flákala a na chuti to nijak znát nebylo :-).
Po 14 dnech jsem jeřabiny scedila a likér naplnila do čistých lahví.
Skladovala jsem ho v chladu.

__________________________________________________________________________________________

DOMÁCÍ HOŘČICE

Na výrobu hořčice jsem sehnala ve zdravé výživě Grešíkovy semínka bílé hořčice. Na druhu použitého semínka (bílé nebo žluté hořčice) taky závisí výsledná chuť a ostrost hořčice. Ta se dá do určité míry zmírnit varem.
Na dvě malé nebo jednu střední skleničku hořčice je potřeba:

100 g žlutého nebo bílého hořčičného semínka
150 ml bílého vinného octa
150 ml suchého bílého vína
2 lžíce javorového sirupu
1 lžička kurkumy
lžička soli
špetka chilli nebo strouhaný křen pro milovníky ostřejší chuti

Hořčici jsem dělala ve větším množství (asi sedminásobném) a když mi došel vinný ocet, použila jsem v části směsi obyčejný ocet a chuť hořčice v ničem neutrpěla. Všechny ingredience jsem smíchala v nerezovém hrnci a ten přikryla potravinářskou fólií a uložila v chladu. Po 3 dnech jsem směs rozmixovala tyčovým mixérem - trvá to docela dlouho a hořčice je hrubší, ale výborná!
Pokud děláte hořčici v menším (uvedeném) množství k okamžité spotřebě, stačí ji zavřít do skleničky a uložit v lednici. Já ji dělala ve velkém množství, proto jsem ji v hrnci ještě zahřála k varu (to můžete udělat i tehdy, když je na vás hořčice moc ostrá a pozor - má tendenci se připalovat) a po naplnění do skleniček přesterilovala. Hořčice ztratila část ostrosti, ale pořád byla akorát pikantní.