Bržděníčko, brždění

tradičně na hlavu.
Ta by chtěla a vyčítá si "promarněný" čas, ale tělo a nervová soustava (neustále v módu ohrožení) už nemůže. 
Plus pocit, že už nikdy nepřestanu bejt unavená.
Vím, že to každý rok přijde, i vím, že to přejde, a stejně jsem jako vždy hrozně překvapená a napjatá, jestli to teda skončí.

Ještě, že Někdo umí využít i mých závislostí... ;-)

 Starší odjely na tábor, příležitost k roční deratizaci... tu jsem zvládla ještě z posledních sil.

Tak co s tou naší chalupou? Náš o. Pavel měl čas až v srpnu. 

Měla jsem během růžence pocit, že mám zkusit oslovit kněze ve farnosti, kde je chalupa, i když to bylo dost na poslední chvíli.

Ihned souhlasil a odsloužil nám mši ještě ten den ♥. A zůstal i na gril.

Rychlá příprava, tvořím playlist... i rodiče dorazili.

 

Celý večer jsem měla pocit, že ho odněkud znám... a pak mi to došlo! 

Svatba sestřenky! (dlouholetí čtenáři vědí...)

 

Souzněli jsme tak, že jsem se musela držet zpátky, abych neřekla "něco moc".

Jezdí skoro na ty samé akce, kázání bylo o jeho prorockém snu, který měl o naší chalupě.

Přišlo mi to jako zázrak. 

Navíc se taky modlí za uzdravení. 

Když jsem se zmínila o mé zkušenosti s uzdravením po konferenci s Mary Healy, a že mi přišlo, že mi to naši kněží moc nevěří, vylezlo z něj, že v době mého svědectví u nás v kostele u nás zrovna pobýval na jedné duchovní akci a náš kněz se ho po té mši ptal, co si o tom mém uzdravení myslí.

A on mu prý řekl, že to je úplně normální... :-) ♥♥♥ 

 

Pobyli jsme tu dva dny...  

 

Taková krásná Panna Maria (ale ty doplňky...)

Na chalupě byla taková zima, že jsme ani nezůstali na prodloužený víkend a po dvou dnech jeli. 
V pondělí jsme vyjeli na výlet do Žirče a Dubence už z domu, s umytou hlavou :-).  

Neplánovaně na borůvky.

... a za Aničkou Tomanovou, tentokrát do Dubence.

Ten kontrast lakšry penzionu na bývalé faře s jejím odkazem byl do očí bijící.

Pohřební služba Jaroměř... Ta naše.

A toho kostela je škoda.

Doma experimenty s borůvkama, abych teda vykázala alespoň nějakou činnost :-).
Chésekáke podle Bajči :-) ...

Nadrcené máslovky či jiné sušenky s máslem podle oka (receptů tady mám už tolik, že je mi trapný to omílat - prostě balení clubek + cca 3 cm plátek másla rozpustit a smíchat, natlačeno do formy 24 cm).
Náplň: 1 tvaroh ve staniolu, 1 balení ricotty, 5 lžic třtinového moučkového cukru a jedna dotuha ušlehaná šlehačka na závěr opatrně vmíchaná...
Na to borůvky, čokopoleva = tabulka hořké čokolády s půl kelímkem smetany rozpuštěná a nalitá... ach! 

 *************** 

... a virální koláčky z rýžovýho papíru, který jsem dlouho chtěla zkusit. 

Jako není to žádná vysoká gastronomie, ale funguje to a je to blbuvzdorný, třeba při dietě. 

Dělala jsem jen na zkoušku a z jednoho rozšlehaného vejce s trochou ovesného mléka (asi jako na trojobal) jsem udělala 4 koláče (na každý koláč jsem dala na sebe 2 ve vajíčku s mlékem omočené rýžové papíry, aby udržely náplň).
Ty sušenky jsou Bebe dobré ráno, ale jde použít jakékoli sušenky, mají za funkci to osladit, a nasát tekutinu.

Sušenky, Skyr, borůvky.

Makosaurovi bez borůvek.

Jakkoli zamotat okraje (jde to hezky, když se pracuje rychle), pekla jsem na 180 °C dozlatova a na závěr chvíli na horkovzduch.

Sušenky tam ve finále nejsou cítit, zkusila jsem ale i jeden bez sušenek a taky to šlo - rýžový papír vše udržel, jen je potřeba Skyr něčím osladit, pokud nejste úplně cukrfrí. 

****************************************************************** 

... nakonec jsme si tedy přivezli starší děti z tábora.
Měly ho na téma filmu Největší Showman, což je dost nosný téma. 
Jejich nová hlavní vedoucí je teda šikovná velmi, hleděli jsme nejen na závěrečné prezentaci, co s nima všechno zvládla. 

Stroj splněných přání je nejvíc, u deníku jsem polkla a nad Hlasatelem jsem se doma chlámala jak prdlá. 

 Úplně to na mě dýchlo a vonělo to, jako když jsme jezdili my...♥

************************************************************************** 

... takže tímto hlásím, že 14 dní už bylo řádně promarněných... a teď bych prosila to "rozprávání"... :-)

Červen v (ledový) kostce

Červen jsme zahájili výletem do Prahy na finále ZUŠ Open (jo a osobní věci včetně nahrávky si dávám zase k sobě).

 

 Z farního festivalu...

 

 

... a z druhýho školního výletu (Častolovice a paní Fischerová nezklamou), který nám propršel, ale byl to fajn zátěžový test.

(...a na zámku zase uschneme...)

Ta omamná vůně růží a pivoněk, ach! 

Úplně jak z dětský kresby :-).

Zabavili na chvíli děti a ještě nám udělali kafe... ♥

 

... Pak hodně koncertů, Anka absolventský... když si vzpomenu na ten vlastní, divím se, že jsme její skladbu nikdy předtím doma neslyšeli... 

 

Prej:  "Jsem mu zalepila bolístky..." (někdy v květnu?)

... tak v červnu dostal novej outfit :-).

 

Pasování čtenářů tentokrát díky paní knihovnici akční...

Drak mluvící a velký....  a dostali Molekuly čtení ♥.

Poslední letní tvoření...

... a jednodenní výjezd za předprázdninovým úklidem na chalupě. V prázdninovým módu už.

 

... za jeden den (a noc) jsem stihla objevit kámen na svým polštáři pod dekou v téměř rok ustlané posteli (myslela jsem, že si dělá srandu někdo z rodiny)...

... mrtvýho malýho zajíčka na schodech přede dveřmi na dvůr ráno poté, co jsem na stejným místě dětem večer vyprávěla o tom, jak jsme v dětství chovali na chalupě králíky, a protože jsme tam jezdili jen o víkendu, občas nám některé zadávila kuna (tenhle malej chudáček neměl na sobě ani kapku krve). 

Dětem se večer spouštěly a vypínaly kapesní větráčky (ale námi zapnout nešly).

Sama jsem nic zvláštního necítila, nic mi nedocházelo a spalo se mi dobře. 

Až na zpáteční cestě domů v bouři a po bouři ... 

 

 

... jsem si říkala, že to možná není jen souhra náhod/recesí. 

Nejdřív jsem myslela, že se "někomu" asi jen nelíbila naše včerejší služba na výjezdních chválách (který byly těžký, za sebevrahy), pak jsem se poptala v rodině na srandu s kamenem a nakonec jsem konzultovala s Ranhojičem, zda nejsem paranoidní.

Dostala jsem stručný ne a doporučení, že to chce ještě jednu mši v chalupě (bývalá celnice i zdravotní středisko, zabrali nacisti i komunisti). 

Jako věděla jsem, že se tam řešily byliny na potraty apod., že tam kdysi táta po dohodě s Ranhojičem něco děsně tajně vyklízel a vyhazoval z půdy (dostal návod co hledat).

 

Když jsme s tátou po týdnu komunikovali a ptal se mě, jestli mám vyfocený ten kámen a jestli jsem teda něco vypátrala, řekl mi teprve, že od tý doby, co kdysi mluvil s Ranhojičem, musí pořád myslet na to, že se "tam někde v koutě za války znásilňovalo". 

A že ten kout odpovídá místu, kde spíme, konkrétně můj polštář je to místo po přestavbě. 

Tak máme zase o prázdninách co řešit :-), snad to nebude drsný jako v Letech.

 

Ale zpátky domů, následuje vyřazování deváťáků...

Druhej den jsem byla poprvé za kariéru :-) na vyřazku pro změnu naší školy (bo vždycky když mě pozvali, jsem někde rodila nebo byla na dovolený), v úplně jiným stylu, takže jsem mohla obě akce porovnat a jsem ráda, že máme děti tam, kde jsou.

 

Poslední týden a úklid a piknik a návštěva filharmonie....

 ... moje vyčerpání na zemi v obraze (předposlední den školy) ... (to Toffifee už bylo jetý, tak šlo do koše hned po ochutnání, ale demonstruje tu lehkou zoufalost už :-) )

 

 

Fotka kytek před použitím... (levanduli jsem si nechala, karafiáty jsou Andulí a něco jsem už rozdala)

(jo, takhle to dopadlo po dubnové výzvě, že se uklidníme s dárky, a že už mám letos vybráno...) 

 

Byla jsem upozorněna, že ten kaktus nekvete, ale plodí a brož smrže (Míša dostala lišku) je také od mého badatele ♥.

 

 ... a po použití... (fakt tím nechci naznačit, že mi rodiče nemají dávat kytky, mně prostě dělá dvojitou radost, že si s nima můžu ještě dál pohrát a jsem ráda, že mi letos vyšla služba na konec roku)

 

(je dycky dobrodrůžo, co z toho vzejde, když si kytky nevybírám sama)

po dokončení...

A kuchyni teda po letech opět obývá Malý princ.

 

 ... po kytkách a vyspání z nejhoršího (což ani nešlo v tom vedru) jsme vyrazili na setkání rodiny, prostě "k babičce".

 

... a včera ani dnes jsem už v práci na rozdíl od některých jiných nezasela... :-)
... Nejlíp to asi vystihl tvůrce mýho oblíbenýho FB profilu Mluví jen jeden...

... tak krásné léto!

... i když do tohoto stavu tu máme hooodně daleko.

Duben a květen v kostce

 kompletní rodinná verze (díky za potvrzení, že to má smysl) TADY.

Před prvním kolem přijímaček ...  

Už de - na místo své druhé volby ♥.

Mezitím si matka odskočila na nadupanou metodickou konferenci od Frause. 
Opravdu všechno svištělo, mám ráda, když si někdo váží našeho času a jde rovnou na věc.
Nejlepší workshop Jany Sadilové o zavádění rolí při skupinové práci, načerpala jsem inspiraci i na jednodušší práci s AI. K tomu skvělý jídlo.

A pak následuje druhý kolo na prioritní škole.

Začíná sezóna ♥.
Tahle pro mou asistentku k narozkám:

O narozeninách přišlo asi největší překvápko ve škole.
Lehátko na slunění na balkon od Lukora jsem ukvapeně vyhodnotila jako zbytečnost, ale teď jsem za něj TAK vděčná.
Sama jsem si koupila vysněnou sukni a kolagen (až teď, no).

První výlet na zmrzku na schodech...

Den matek u prvňáčků. Vyrobili, vyfotily jsme je s kyticí, z toho přáníčka a nahráli jsme "Zamiloval jsem se do svý mámy" s doprovodem na kazoo :-).

Den matek ve školce (mimo jiné)... 

Nejvíc sexy rty ;-).

 

Víkend s mamkou - čerpání vánočního dárku v Losinách.

Odpočívat moc neumím a do plavek se mi nikdy nechce, ale vážně mě to posílilo.   

 

 

 

 Pavilon Božena, kde jsem se léčila před čtvrt stoletím, psala jsem o něm tady, rok 2014:

 

 

... a rok 2026:

 

 

 

Už to není Božena, ale Eliška II. 

... a z Elišky sem vede parádní průchod přes potok ... trochu jiná liga než ta vybydlená ubytovna, kde jsme se léčili.

 

 

 

 

... večerní procházka po večeři: 

a sobotní čtyřhodinová návštěva termálů v rámci pobytu.
Dlouho jsem se přemlouvala, lidí jak něco, ale byla zima, tak jsme nepohrdly. 
Nakonec ten šum byl docela relaxační, voda teploučká a sauny překvapivě téměř prázdné (hurá), kůže pak jako dětská prdýlka.

Opět "zjištění", že pokud chci jet tímhle tempem, měla bych se občas postarat i o to tělo (blik).

 

Ještě kafe v lázeňské kavárně a procházka... 

 

Strašně zvláštní bylo, že některé budovy jsou úplně zrenovované, ale dají se tu najít i místa, kde se opravdu zastavil čas v době mýho léčení. Měla jsem z toho hrozně divnej pocit. 

Po večeři ještě svižná večerní procházka pro smradlavou vodu parkem... a už zas balíme.

... protože ráno nás vyzvedává Lukor s holkama a pokračujeme se občerstvit duchovně na Cvilín a za bráchou na návštěvu.

 

 

Hrála brněnská schola, pouť ke sv. Františkovi... krása vesmírná.

Pak oběd v Krnově a káva v Bruntále. 

A už jen tři hodiny domů a zpátky do reality.

V pátek o půlnoci čekáme na potvrzení o přijetí.
To přišlo (uff) i s prioritizovanou školou a pokračuje i s Emou na soustředění orchestru.

...až na to, že u nás je ta popřijímačková fáze už od Vánoc... :-)

Koncem května školní výlet do OL.
Když panu řidiči neustále hlásila navigace "přepočítávám", bylo nám to trochu divný.
V OL už jsme natvrdo jeli podle našich Google maps.
Vysypali jsme se na zastávce jako kdysi, diabetik zapomněl v autobuse kapsičku se svým "nářadím"...
Když jsem si přečetla, že do Pevnosti Poznání zrovna dneska není dovolený nejkratší vstup a musíme obcházet přes rozárium (nádherný, mimochodem), myslela jsem už, že mě vomejou.
Ale nakonec jsme začali program jen s 20 minutovým zpožděním a odcházeli jsme dokonce v plánovaným čase.

Mozek pořád táhne.

Na Svatým Kopečku nás dokonce na nejvhodnější parkoviště vedli měšťáci, kterým se pana řidiče zželelo :-). 

Naštěstí na nás milí pánové u vláčku počkali.

Nejhustší byl výběh arktických vlků. 
Před vjezdem na jejich území nás řidič vláčku "zajistil" železnou roletou. 
Fakt se seběhli a šťouchali čumákem do vláčku. 
Ani jsme nedutali :-). 

 

Na prvňáky dobrej výkon - byl to takovej test před školou v přírodě a klapnul na jedničku. 

Já jsem teda pak asi na dva dny oněměla a pravděpodobně si zajdu pro čtvrtá antibiotika od října, protože se už týden potím, kytky na Noc kostelů jsem dělala kompletně zplavená a sexy chraplák mi už nějak zůstal...

Přestože jsem ve všech směrech úplně nepoužitelná a už stříhám metr, občas přijde takový ten záblesk a chuť léta...

Léto is back.

To, že nepiju, neznamená, že není chuť... takže voda s citronem, mátou a jahodama.

Ještě chvíli...