pondělí 3. srpna 2020

Svobodaaaaa! :-) (po č/Česku)


První nástřel naší letošní cesty, ze který jsme se právě vrátili.

Loni jsme si malovali, jak vyrazíme do Španělska přes Francii a její poutní místa, dokud se děti vlezou do auta a dokud mají v Německu zadarmo dálnice :-).
Potom s plánem zamíchal můj táta, když po 106 letech objevil stopu po nezvěstném pradědečkovi.
Šel po ní jako honicí pes, zaangažoval kamarády v pátrání v archivech ve Vídni, po nocích s lahví whisky stahoval materiály, jako třeba diplomku na téma Působení hlavního svazku rakousko-uherského pěšího pluku č. 18 v první světové válce, kde jsme se mohli na osmi stranách dočíst o cestě pradědečka od mobilizace a odjezdu na frontu, přes první vítěznou bitvu u Komárova až po bitvu u Wereszyci, kde bohužel 7.9. 1914 neměl takové štěstí jako jiní.
Podle té práce jsme měli jet.
Takže jsme se dojatě těšili na dobrodružnou rodinnou výpravu na Ukrajinu, pátrání po hrobu našeho Jarouška, kterýho už jsem jednou vyfotila (vlevo dole) a na pelmeně.
Jenže člověk míní, covid mění :-).

Dlouho jsme nechali plány otevřený, vlastně v podstatě žádný, ale tím, jak už je člověk jelen z různých neustále se měnících opatření, jsme se rozhodli pro plán B.
Objet ČR jsme taky měli v plánu už dlouho, jen jsme zatím uspokojovali své potřeby objevů cizích kultur :-).
Kolikrát jsem si říkala, kde už děti všude byly, přitom skoro neznají vlastní zemi ...
A nakonec: Aničce se právě teď bude tahle cesta hodit do vlastivědy.
Začali jsme Čechama (Morava a Slezsko příště), který nám takhle letem světem akorát vyšly na Lukorovu dovolenou - zaměřili jsme se na krajiny od Liberce směrem na západ, kde jsme ještě (fuj, styď se :-) ) nikdy nebyli.
Jen jsme spojili pár míst, kam jsme se už dlouho chtěli vydat a počítali s tím, že to je jen nezávaznej plán, nic dalšího nebylo potřeba.
Něco jsme podle aktuálních podmínek a davů vyřadili, něco přidali...
A co ta odbočka do Polska?
O tom potom.

Počasí vyšlo dokonale a neberu to jako samozřejmost, ani jako náhodu, díky za to ♥.
Toho jsem se bála nejvíc, že to normální léto, v němž je mým údům poněkud zima, udělá z naší cesty více zážitkovou a zocelující.
Což mi na náladě, která už tak byla vachrlatá, stejně jako je vachrlatá každé první tři týdny prázdnin (a stejně mě to pokaždé překvapí) + mi chvíli nebylo moc dobře ani fyzicky, moc nepřidalo.
Ale v podstatě v den, kdy začalo být teplo, jsme vyrazili a bylo krásně teplo až vedro (no problema) až do chvíle, kdy jsme včera na poslední zastávce v Telči nasedali k cestě dom za bušení kapek na kapotu.

Asi se budu opakovat, přesto si poznamenám do let příštích:
1. První tři týdny o prázdninách (kdy čerpám dovolenou :-) ) nebudu mít výčitky z toho, že nemám hned jásavou náladu (Lukor to letos zabil, když mi oznámil, že mě příští rok hodlá vyslat na pouť hned po vysvědčení, abych doma neprudila) - ok, beru :-).
2. Nebudu dělat na tyto žhavé dny žádné plány a hlavně nebudu šílet, že "už uplynulo tolik času a já stále neodpočívám, není mi lépe a prázdniny mi určitě protečou mezi prsty".
3. Během volnocestování je 3 dny doba, po kterou přibližně trvá, než dostanu do ruky i do hlavy automatický přehled o věcech v autě a aklimatizuji se na všechny členy rodiny směstnané na malém prostoru s nezbytnými plyšáky. Je to potřebné, je to žádoucí (sonda do sociálních vztahů v rodině i do domácího odpadového hospodářství včetně hospodaření s vodou) a po těchto třech dnech je to dokonce neskonale boží.
4. Nebudu tedy šílet před uplynutím této doby, kamže jsem to dala ten pitomej kabel k nabíječce, ani že s takovejma nevychovanejma smradama už víckrát nikam nejedu :-) :-) :-).
5. Nebudu šílet po první aklimatizační noci, jestli mám tohle zapotřebí, že jsem už na takovýhle věci stará a že mám právo na klidnou a komfortní dovolenou.
Ano, mám tohle zapotřebí a nikdy mít nepřestanu.
Ano, úplný restart hlavy proběhne dokonale během jedné takové aspoň desetidenní cesty, kdy se přirozeně upraví i spánkový režim.
Ano, naše děti a náš byt mám zase ráda (humor, kdyby to náhodou někdo nepochopil :-) ).
Ano, ukládám si do zásoby zážitky a ani minuta dovolené nepřijde nikdy nazmar.
Ano, připadá mi, jako bychom byli na cestách aspoň měsíc, zapomínám na všechny trable a začnou mi v mozku zase zapínat do té doby mírně vydeptaná tvořivá centra.
6. Cesta přirozeně upravuje nejen spánkový, ale i stravovací režim a způsobuje zhejčkanýmu člověku (=mně) silnou radost z obyčejných věcí.
7. Po cestě s málo věcmi jsem schopna totálně debordelizovat byt od nepotřebných věcí, což mi působí další radost, protože čím míň toho mám, tím je to lepší, fakt!
8. Cestovní sprcha po letním dni na super opuštěném místě a zaklapnutí poslední věci z našeho minimalistickýho vybavení je prostě pure happiness a žádná jiná dovolenka mi toto nenahradí.

A ne, nikam jsme se nehonili, vše vyplynulo ze situace, žádný dobývání cílů za každou cenu.

P.S. Nabij si příště baterky do foťáku, vole!

P.S.2 Dej zničenej nejpoužívanější objektiv konečně do opravy, hajtro.

:-)

středa 29. července 2020

Oblíbená prázdninová

buchta s želé (zrovna se mi na něm udělala pěna), se všemi druhy ovoce, kdekoli upečená hned.
Bez mléka, když si tam nedáte tu fotogenickou šlehačku :-).


Piškot (na dva vymazané a vysypané menší pekáčky nebo dvě dortové formy nebo dělte dvěma - já když už peču, tak hodně :-) ):
6 vyšlehaných bílků s přisypanými 6 lžícemi jakéhokoli cukru (dávám kokosový nebo třtinový nebo namíchám oba, lze i ubrat) 
+ postupně zašlehané žloutky, pak tři lžíce oleje (nemusí být) a nakonec 6 lžic mouky (špaldová hladká nebo celozrnná), poslední dobou už dělám jen podle oka.
Peču na 160°C asi 20 minut, zkusím špejlí.
Krém: namazáno kokosovým jogurtem PlantOn z Lidlu dle chuti
Ovoce: dle možností a sezony (borůvky, rybíz, míchané ovoce, čerstvé/mražené jahody, kompotované broskve, ...) 
Želatina: nebo želé dle návodu 

Slast.

sobota 25. července 2020

Chalupářsky podruhé

... v upgrade výletů z chalupy jsme pokračovali i v plném počtu.




Na Ještědu oproti jiným letům moc lidí nebylo, ale i tak jsem byla ráda, když jsme sešli na Výpřež a opustili nás jak lidi, tak všudypřítomný počuraný ubrousky.
Po modré jsme naprosto o samotě nádherným opuštěným lesem s krásným potokem sešli do malé vísky Novina, skvěle se najedli na zahrádce místní roubené restaurace Údolanka, kde zurčel potok a kolem nás pobíhaly slepice (tati, proč ten kohout tak dlouho stojí na tý chudince slepičce?). 
Vřele doporučujeme na jídlo.
Pak už za deště jsme kolem místního viaduktu vyrazili na vlak.
Sem do Kryštofova údolí se vrátíme, krása, turisti nula.


Protože holky po našem šestnáctikilometrovým výšlapu protestovaly proti dalšímu podobnýmu, slíbili jsme jim další den jen krátký okruh Besedickými skalami nedaleko Malé Skály.
Nikdy předtím jsme tam nebyli a fajn místo.
Krásně jsme se ztratili v místním skalním bludišti a napásli se na obrovským nalezišti borůvek, který jsme díky tomu objevili.
Jedli jsme v Besedicích a cestou domů jsme se zastavili ještě pro čerstvý ovčí sýr na Samotoči .
(žádný doporučení v tomto článku ani na celým blogu není sponzorované)


Ostatní dny taky fajn: borůvkový pečení, grilování, houbaření v nově objeveným lese, kometa...
Více zase u mě .

 

pondělí 20. července 2020

Do Poniklé

Anička odjela se salíkama na tábor, tak jsme si týden užili Emouše dosyta.


Bylo už potřeba obměnit repertoár výletů z chalupy, tak jsem kromě tradičních chalupářských vycházek naší strace :-) objednala exkurzi do výrobny vánočních ozdob firmy Rautis v Poniklé.
Nakonec zaujalo i mě, jak se vše dělá tradičně - 8 foukačů pracuje z domu, vozí polotovary do továrny jen na stříbření (zevnitř, pěknej smrádek) a barvení (zvenčí, taky smrdí), příp. řezání. 
Ozdoby se skládají zase doma.






Nejvíc se těšila na vyrábění v dílničce, kde si můžete sestavit jakoukoli ozdobu a platíte za použitý materiál. 
Prodávají i polotovary - kreativní sady k výrobě ozdob podle plánku.
Na návsi robátka zase na dlouho zabaví voda a vy si můžete dát v obchůdku Nad věcí kafe...

Zbytek týdne propršelo, tak jsme spálily všechen papírbordel a i nějaký to dřevo a vyrazili vítat starší ... :-).
Více u mě . 

sobota 11. července 2020

První ofiko




foto: Jiří Schierl


foto: Jiří Strašek

foto: Jiří Strašek







Foto: Martin Valdhans


 pouť se všemi náležitostmi.
Tedy... plánovali jsme původně jít s bratrem sami, nezávisle na ostatních poutnících.
Ale člověk míní ... :-)
Nedá se to srovnat s tou jedinou poutí, co jsem kdy šla hromadně.
Sešlo se nás v Teplé cca 30, z nichž některé bych si za spolupoutníky asi sama nevybrala, ale po třech společně strávených dnech mi dost chybí! Úplně všichni.
Když jsem chtěla jít sama, šlápla jsem do kroku a byla jsem. 
Neskutečný lidi po cestě (nevěděla jsem, že jedu na all inclusive), nocleh u ekofarmy s exkluzivní snídaní z jejich produktů, nečekaný zážitky (při návštěvě romskýho komunitního centra na konci světa, kdy chtěl P. Tomáš Holub požehnat obyvatelům a posvětit jejich dům, ale při zmínce dětí, že jim v domě straší, modlitba dostala exorcistní ráz...), rozpadlý kostely a kaple poznamenaný historií, ta síla při nesení poutní kopie uzdravujícího obrazu P. Marie Pomocnice, ty lidi! a neuvěřitelnej Jiří Schierl s chotí, kterej se snad roztrojil, aby všechno stíhal při pouti zorganizovat a řídit ...
Taky dojetí při Noci světel, nedělní procesí v krojích, kdy bratřík nasadil bílý rukavičky a ministroval s opatem tepelskýho kláštera, vše důležitý ve češtině i němčině.
Než jsem sem odjela, zase jsem se potýkala s emocemi kolem konce školního roku.
Teď klid, až na to, že se cítím jak po táboře - za každej kontakt vděk.
Přestává bejt ze mě asociální poutník! :-)

Šla jsem za závislé.

foto: holcpítrs

Veškerý podrobnosti, zážitky, fotky a videa u mě, 
profi fotky z prvního dne putování tady
Z loňska tu .

pondělí 29. června 2020

pátek 26. června 2020

Některý dárky

mezi těma všema taky úplně nádhernýma kyticema, všemožným dopingem, robenými dárky a rozmazlováním utkví.


 ... a některé květiny právě podstupují trávicí proces :-).


Jo, zvládli jsme to.

středa 24. června 2020

Snuggs - zadáno ženám

Snad jsem se titulkem někoho nedotkla v těchto divných dobách, a pokud ano, upřímně se omlouvám, jen tak nějak předpokládám, že těm, kdo jsou ve svým těle nespokojení a podstupují přeměnu pohlaví, chuťovky typu menstruace chybět nebudou... :-)
A poslední varování - chlapi (a citlivé povahy) by fakt měli přestat číst :-).

zdroj: https://getsnuggs.com/

Jsem už opravdu unavená, ale k tomuhle článku se chystám už dlouho - a když jsem dnes na FB četla bojovou diskuzi, musela jsem ho už dokončit.

O menstruačních kalhotkách Lindy Šejdové a Tomáše Zahradníka - mladých nadějných podnikatelů a zakladatelů firmy Snuggs se už napsalo docela dost, ale kdyby ještě někdo váhal a hledal někoho, kdo je vyzkoušel, tak já.
A jsem tak spokojená, že je chci doporučit dál, jak jinak, než na vlastní pěst - tedy tento článek není sponzorovaný a vychází pouze z mé vlastní zkušenosti.

Trochu mě překvapilo, že zatímco já nemám čas ani sepsat pozitivní zkušenost, diskutérky, které menstruační kalhotky Snuggs nikdy nevyzkoušely, potřebují a mají čas diskutovat, jak "je to určitě děsně nechutné, smradlavé a nehygienické".
Na to můžu říct jen jedno: S vložkami jsem si nikdy zdaleka nepřipadala tak v suchu a čistě jako v těchhle kalhotkách a o zápachu nemůže být řeč - ona se ta antibakteriální vrstva asi nejmenuje pro nic za nic antibakteriální a ta cena asi taky trošku odpovídá použitým materiálům, takže přirovnávat tyhle kalhotky k metodám našich babiček je podle mě prostě mimo. 
Nikomu nechci vnucovat svůj názor, ale prostě tohle máme každý jinak. 
Mně zase přijdou nechutný hory použitých rozkládajících se jednorázovek v přírodě.
A i když by mě to předtím nenapadlo, speciálně kvůli tomu, abych to sem mohla napsat, jsem k použitým kalhotkám čichla a necítila prostě nic, vůbec NIC. 
A tohle NIC se o vložkách říct bohužel nedá.
Nejvíc mi ale poděkovala moje přecitlivělá pokožka (různé jednorázové vložky mě fakt dráždí, takže mě představa týdne stráveného "jako v igelitu" vždy dovedla spolehlivě dopředu otrávit), protože jsou opravdu prodyšné, ani o nich nevím a hlavně si nemusím pořád nic rovnat a posouvat.

Vím, že je na trhu už docela dost ekologických alternativ vložek a přemýšlela jsem už dřív o menstruačním kalíšku, na kterej pějí ódy hlavně mladší ročníky.
Odradila mě zkušenost některých "starších", rozuměj žen po několika porodech, některým občas hůře přilne a protéká.
Myslím ale, že kdo kalíšek používá, může klidně zkombinovat s kalhotkami a bude spokojen. 
Třeba i já k tomu někdy dospěju :-).

Snuggs mi zkrátka přišly uživatelsky nejmíň náročné (bez dlouhého vymýšlení co přesně si koupit a jak se to používá), a hlavně, nezastírám, na mě zapůsobily hezkými fotkami, jakože něco takového jako menstruační kalhotky může vypadat i tak dobře. 
Díky vrstvě nanovláken totiž nejsou nijak zvlášť tlusté (představovala jsem si něco jako oblečení na kolo :-) ) a vypadají při nošení opravdu jako normální kalhotky.
Velikost jsem si koupila, jakou obvykle nosím a v pohodě. 
Líbí se mi, že rozkrok je u kalhotek dostatečně široký, takže prostor pro protečení téměř neexistuje a plocha absorpční vrstvy je dostatečně velká, aby chránila i zadní partie :-).
Vzala jsem nejprve jedny kalhotky pro silnou menstruaci na zkoušku - do té doby mě totiž s klasickými vložkami potkávaly nehody a upřímně jsem moc nevěřila, že by mohly vydržet. 
Na rovinu říkám - na úplně nejsilnější menstruaci ve stylu "stoupnu si a mám rudé jezero" stavěné nejsou, nebo přesněji: vydrží spolehlivě, ale musíte si je vícekrát za den vyměnit. 
Není třeba se ničeho bát, to, že kalhotkám "dochází kapacita", poznáte podle toho, že se v nich přestanete cítit komfortně. 
Na běžné krvácení stačí úplně v pohodě, vezmu si je ráno a do odpoledne po práci o nich nevím, při slabší menstruaci až do večera. 

Musela jsem si trochu zvykat mentálně, jakože nemusím mít strach a jsou pohodlné i na noc.
Po použití stačí propláchnout ve studené vodě (já je opláchnu a nechám odmočit v k tomu určené nádobě s kapkou antibakteriálního gelu) a pak běžně vyprat v pračce do 40 °C. 
Přiznám se, že poprvé jsem při oplachu měla divný pocit, ale teď už je to naprostá rutina.
Pak jsem si dokoupila další.
I když zrovna kalhotky zažívaly boom a byly dočasně vyprodané, ozvali se mi přímo zakladatelé, zda by mi nevadilo si na kalhotky chvíli počkat. 
Nová várka přišla přesně podle mý prosby tak, abych je stihla použít další měsíc.

Pro mě je tohle malá osobní revoluce. 
A mám dobrej pocit, že jsem si koupila něco ekologickýho, českýho a udržitelnýho, že jsem mohla podpořit mladé nadějné talenty.
Moje dny jsou pro mě daleko menší opruz a hlavně mám naději, že TO naše holky můžou mít o trochu snažší než my. 

Takže tak :-).