pátek 3. února 2023

Něco jako tortilly (ovesné)

Palačinky z pohankový mouky super, ale co nám už fakt chybělo, byly nějaký jednoduchý placky nebo tortilly.

A ne pokaždé má člověk čas válet ječný nebo ovesný macesy.

Nedávno jsem viděla kdesi na síti několikavteřinový video, na kterým někdo rozmixoval jen vločky s vodou, těsto rozetřel lžící na rozehřátou (ale ne zas moc) suchou pánev a za pár minut bylo hotovo.
Říkala jsem si, že v tom bude asi nějakej háček, ale nebyl, stačí jen roztírat na horkou, ale ne úplně rozpálenou pánev a zesílit, když těsto ztuhne.
Dělala jsem je už několikrát, úplně podle oka,
jen jemné vločky a voda (když "těsto" necháte chvíli stát, zhoustne) a vyšlo to pokaždé, plnila jsem naslano i nasladko. 

Čím tenčeji se těsto podaří rozetřít, tím víc připomínají tortillu, čím je těsto vyšší, tím více připomínají palačinky, ale taky dobrá změna, bez vajec apod.
Doporučuju.

úterý 10. ledna 2023

Jak jsem (zase) změnila plán

Možná si někdo všiml, že můj starší příspěvek s názvem Petr nebo Pavel? zmizel. Ale ne tak docela - je jen odsunut dolů :-).

Za plentou v prvním kole sice nenastal velký třesk, jak jsem v něm naznačovala (i když jsem na poslední chvíli tahala z obálky PF a vkládala PP), ale o pár dní později jsem ho s vývojem mého volebního přesvědčení nejdřív vrátila do stavu konceptu a nakonec jsem se rozhodla (protože si za ním vlastně stojím, žejo), že si ho dám na památku na konec tohoto příspěvku :-).
Prostě rozhodnost jak prase, ale nechtěla jsem svými duševními pochody nikoho ovlivňovat.
Nejradši bych k tomu nepsala nic, protože to v sobě pořád nějak zpracovávám a nepíše se mi to lehce, ale nějak to uzavřít musím a nejde mi psát další příspěvky, když tohle je takový nedokončený.

Nejdřív jsem na sebe byla hrdá, jak se mě ten volební marast nedotýká a daří se mi celkem uchovat vnitřní pokoj.
Pak jsem sledovala týden před 2. kolem s Lukorem debatu na ČT.
Bylo to jasný, černej byl černej, bílej byl bílej (Gandalf), černej v jednom kuse lhal.
Až jsem si říkala, že to je přece divný, že je to tak jasný.
Až do té chvíle, než v závěru (už jsme to chtěli vypnout, jak to bylo jasný) zazněla nenápadná věta, které si všimlo jen pár komentátorů na Twitteru a bálo se pojmenovat jádro pudla, aby generálovi nespadly preference.
Jenže pro mě byla věta o tom, že je potřeba co nejdříve ratifikovat Istanbulskou úmluvu jak facka na probrání.

Od té doby to šlo se mnou od desíti k pěti.
Byla jsem do té doby ochotna risknout všechny ty věci, se kterýma nesouhlasím (eutanazie, adopce aspol.) a u kterých jsem doufala, že neklapnou za to, že budeme mít pravdomluvnýho prezidenta na úrovni.
Jenže jsem si začala klást otázky, co všechno ještě pan generál pravdomluvně promlčel, jaký jsou vlastně další jeho názory?
Současně jsem se užírala špatným svědomím, že bych se nechtěla ničím zašpinit, ale přitom mu stejně fandím.
Přitom mi stejně vyhovuje jeho komunikace, přijde mi, že má autoritu (ne, nemyslím, že je kývač), líbí se mi jak se chová k lidem od svých protivníků až po svou ženu, jak sbírá spadlý svetry ve štábu, kterých si nikdo jinej nevšimne, že nekydá hnůj jen pro své dva záběry v klipu, ale dodělá to.

Tak koho bych ještě chtěla?!


Kladla jsem si otázku, zda je demokracie o tom, volit si koho chci a kdo se mi líbí nebo kdo je potřeba?
Do jaké míry je možné, že se mohou jeho názory vyvíjet?
Jaký to bude mít reálný vliv na zákony? Bude to mít vůbec nějaký?
Chci za to mít odpovědnost?
Vím, že se všichni báli, že bude prezidentem Babiš a vlastně ani jiný argument kolikrát nebyl, ale já si to chtěla vyřídit jen se svým svědomím i za tu cenu.


V potaz jsem nakonec vzala pouze vzkaz shora. Na přímou otázku přišla vcelku jasná odpověď (Abakuk 1, 9).
A i když doteď nevím, zda jsem udělala dobře, že jsem do urny poprvé v životě hodila prázdnou obálku, bylo pro mě asi nejdůležitější vědomí, že chci a umím poslechnout.
Možná, že to je jen nácvik na ta skutečně potřebná rozhodnutí, abych poslechla a nedělala si, co já chci.

Nevím.

Beru, že mě moc lidí nepochopí (už tak jich je dost a i rodina se se mnou radši neba :-), což chápu, taky jsem dřív brala ty, co na poslední chvíli cuknou, jako sraby :-). Naštěstí Lukor nechápe, ale respektuje). Náhodou jsem zpětně zjistila, že Lucka Sulovská také nevolila, tak aspoň nějaká útěcha :-).
Tak si tu ještě odložím pár obrázků, co mi tak utkvěly nebo jsem se u nich zasmála a přiložím dolů ten původní příspěvek.


Fotky rodinné z ledna dávám k sobě.

   
Nedej zahynouti nám, ni budoucím !

 

... a jeden, co mě rozsekal, na závěr :-)




 

 

*****************************************************************************************

Petr nebo Pavel?

Důchody očima kandidátů na prezidenta. Má reforma penzí vůbec ještě smysl?
Zdroj koláže zde.

Tenhle post mám už měsíc napsanej a událostma posledních dní (který si vykládám jako osobní znamení :-) a tím, jak vyplouvají na povrch podporovatelé ostatních kandidátů) se jen utvrzuju.
Pokud nenastane za plentou nějaký velký třesk (což se klidně může stát, zatím vím jen to, že určitě nevolím trojku Babiš, Nerudová a Diviš), volím Petra (i) Pavla.

Od minulé volby se posunulo moje vnímání souvislostí a důsledků, tak cítím velkou zodpovědnost.
Dokonce jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou, že poprvé v životě volit nepůjdu, pak jsem se ale sebrala, profackovala :-) a vybrala. 

Nehledám spasitele (toho už mám :-) ) ani ideál, někoho zvolit musím/chci.

Neřeším generálovu minulost. Kdyby měl totiž někdo řešit tu mou, ... oujé, to by bylo.
Myslím, že splňuje, co od prezidenta očekávám a i když se zdaleka neshodnu se všemi jeho názory na kontroverzní témata (co je mi platné, že jiní kandidáti mají názory stejné se mnou, když se za ně beztak nechtějí postavit), přesvědčil mě a poprvé utekl ostatním, když dopadly rakety do polského pohraničí.
Líbí se mi, jak mluví s dětmi a jak reaguje, když neví.
A že nemá potřebu dlouze sebestředně žvanit - prostě stručně, jasně, ano, ne.

Tak asi tak.

Vypínám všechny hnojomety v akci - jediný zdroj, který sleduju dlouhodobě a většinou se i všechno podstatné dovím, je FB profil Lucky Sulovské a i podle ní to bude asi maso... :-(

pondělí 9. ledna 2023

čtvrtek 5. ledna 2023

Vánočně

  
Do Betléma! :-) Doslova, protože letos advent s Kouzelným kalendářem. Někdy bič na nás, ale pěkný to bylo.

  
25. 12.


Silvestrovskej...

Letos klidněji, ani bych nevěřila, že to jde.
I Lukor se cítil být méně stresován :-).
Žádný plány na volný dny.
Asi nejmenší "náraz" na všední dny poté, řekla bych.
I když ty rozjezdy mi ještě trvají.

Více fotek  u mě .

sobota 31. prosince 2022

PF

"Královský" růženec

Emeritní papež Benedikt XVI., občanským jménem Joseph Ratzinger
Zdroj fotky zde .

Ne vždy jsem byla schopna chápat jeho osobnost, myšlenky a úlohu v církvi.
Teď myslím, že bude chybět.
Zrovna včera jsem četla, jaký to byl nejdřív reformátor a pak... většinou i my dospějeme k tomu, že novější neznamená vždy lepší...




Jak už jsem psala dříve, v naší modlitební skupině se modlíme kromě radostných, světla, bolestných a slavných tajemství i tajemství tzv. "Královského" růžence.
Přezdívku "Královský" jsme si odvodili od tajemství prvního desátku (který vládne jako Král), ale růženec je ve starých německojazyčných kancionálech (Gotteslob, 1975) nazvaný jako Útěšný a řazený původně jako čtvrtý. Do řady později zapadl růženec Světla (Jana Pavla II.) a z Útěšného se v novém vydání stal pátý (Gotteslob, 2013).

Když jsme se po vyvstání otázek společně se "služebně staršími" spolumodlitebníky pídili po jeho původu a spojitosti s osobou zemřelého emeritního papeže, kterému původ růžence už tak nějak automaticky přisuzujeme, ukázalo se, že vlastně nevíme, zda tento růženec připisujeme Benediktovi oprávněně.
Každopádně vzhledem k tomu, že se podle některých článků (které četl "náš" seminarista studující v zahraničí) tvorby nového kancionálu (Gotteslob, 2013) zúčastnilo přes 250 lidí a specialistů z několika zemí (Německa, Rakouska a Bozen-Brixen), není jisté, zda se původu vůbec lze dopátrat.
Je to možné, ale rozhodně ne jisté (ostatně v tomto kancionálu není uvedený jako autor růžence Světla ani Jan Pavel II.).

   
(Gotteslob, 2013 - foto P. J. Keller)

(Gotteslob, 2013 - foto P. J. Keller)

Omlouvám se (Leti, Bětu) za případnou mystifikaci, další objevy kdyžtak doplním.
Každopádně okolnosti vzniku Útěšnému růženci na síle neubírají :-), určitě ho sestavil někdo významný (kardinál?) z německy mluvících zemí :-)...

Však zkuste a uvidíte:

Tajemství Útěšného ("královského") růžence:
Ježíš,
- který vládne jako Král
- který žije a působí ve své církvi
- který přijde ve slávě
- který přijde soudit živé i mrtvé
- který všechno dokončí



sobota 24. prosince 2022

Přání z našeho chlíva


Uff, na poslední chvíli, ale stihli jsme to.

 Slunce svítí do oken, je to tu, tak srdečný pozdravy z naší judeschule a pokojný svátky! ♥

🕊️🕊️🕊️MIRMIRMIR🕊️🕊️🕊️

úterý 20. prosince 2022

Advent v obrazech

měla jsem původně připravené ještě příspěvky tematicky shrnující jednotlivé recepty, ale už to nechám "napřesrok".
Už jen shrnu advent u nás, osobní fotky zase u mě.










Ke mně tudy.

středa 14. prosince 2022

Na cesty: Müssli tyčky naslano


Dobrej objev, když jste na cestách, potřebujete něco výživného, málo místa zabírajícího, dobře se chroustajícího :-) a přitom nechcete bejt závislí na rychlým občerstvení a prasit :-).

Recept odsud.

Jarní závitky

 


Jaro je sice ještě daleko, ale to nic nemění na tom, že na tyhle závitky máme všichni chuť skoro kdykoli :-).
Asijskou kuchyni můžem, ale venku si ji už skoro nedáváme, sushi i závitky dělám doma a zdaleka ne jen kvůli finanční stránce věci :-).
Máme rádi i teplou verzi závitků (plněnou krůtím mletým masem, rýžovými nudlemi a zeleninou) "smaženou" v troubě, ale ty nedělám tak často.
Rýžový papír se dá sehnat skoro v každé večerce a ostatní ingredience máme většinou pořád doma, takže se dají umotat i návštěvě.

Myslím, že z fotek je postup více než patrný, tak jen pro pořádek:
Uvařím podle návodu v osolené vodě rýžové slabé nudle (polévkové nebo ty na smažení).
Opeču si zprudka na pánvi kuřecí prso/krůtí plátek a podélně rozříznuté marinované tofu (nebo jen jedno z toho a nebo taky nic, množství podle počtu strávníků a jejich preferencí), osolím a opepřím. Nechám vychladnout. Pokud chcete být světoví, osmažte krevety :-).
Krájím, dlouho a všechno: mrkev na julienne nudličky (mám na to takovou speca škrabku), jarní cibulku na dlouhé tenké proužky, okurku zbavenou hodně vodnatých částí na stejně dlouhé tenké proužky, ledový salát na nudličky, po vychladnutí i maso a tofu.

Hodně muziky udělají v závitcích klíčky (ředkvička a vojtěška alfalfa), na fotce není naklíčené mungo, ale taky je v nich skvělé.
Děti nemají rády specifickou chuť čerstvého koriandru, ale pro mě to je naprosto klíčová ingredience, bez které by pro mě nemělo cenu závitky motat, ten opláchnu.
Kupuju ho na Scuku (prodejce Rybí zahrada - je kvalitní a vydrží v lednici docela dlouho narozdíl od marketovýho v květináči, kterej mi hyne už 2. den).


Rýžový papír navlhčím z obou stran pod tekoucí studenou vodou a položím ho na prkénko, je třeba pracovat rychle, než se začne lepit. Než změkne, do středu papíru rychle položím hromádku rýžových nudlí a ingredience podle preferencí každého strávníka (je dobré na dno do středu nad nudle - na obrázku je to v místech pod ledovým salátem- položit nějaké pevnější potraviny, třeba pruhy okurky nebo masa, aby se vše dobře balilo), zeleninu ještě osolím a opepřím solí a pepřem z mlýnku a závitek zabalím jako na obrázku - tedy nejdřív ohnu levou a pravou stranu přes náplň, potom přes ně spodní, prstama se zaseknu o pevné součásti a závitek co nejpevněji zabalím.

Vypadá to složitě, ale když najdete "akorát" fázi změknutí rýžového papíru, kdy už je měkký, ale ještě se nelepí na podložku, jde to samo. Můžete navlhčený papír zpočátku položit třeba na utěrku, ale pozor, aby nepouštěla chlupy.

Závitky podávám s oblíbenou omáčkou, někdo má rád sladkopálivou chilli omáčku, já obyčejnou dvousložkovou sojovou tamari omáčku, ale když závitky dobře ochutíte, žádnou další slanost už nepotřebujete.