neděle 22. září 2024

Marry me tofu

Nedokonalá fotka, ale luxusní jídlo, pro masožrouty z kategorie KdybyMiToNěkdoVařilTakToJímPořád, který i Lukor po ochutnání vyměnil za nejoblíbenější kuře na paprice, to jsem totiž uvařila ostatním.
Nečekala jsem ho tak dobrý, proto jsem ho fotila narychlo při setmění, jako poslední dobou každou druhou fotku.
Výstižnej název má.
Vychází z receptu Marry me chicken, a do veggie verze ho upravila Surová dcérka, já ho neudělala úplně čistě veggie, ale i tak myslím, že každá, co ho milému uvaří, se může vdávat :-).
Použila jsem do něj velké bílé tofu od Živiny (ne, nemám s nima spolupráci), který jsem objevila na Scuku a konečně ho vyzkoušela.
A přestože přírodní tofu skoro nikdy nekupuju, jen to marinované a uzené jsem taky vzala na milost, jsem fakt nečekala, že ta marináda z něj udělá skvost. 

Surová dcérka radí tofu před použitím nejdřív zmrazit (klidně i dvakrát) a pak vymačkat všechnu vodu, já čas na mražení a rozmražení neměla - tak jsem ho prostě jen vybalila, zabalila do několika papírových utěrek a v hrnci zatížila, aby se z něj dostala voda a stačilo.

Mezitím jsem si v míse umíchala marinádu:
3 lžíce olivového oleje
3 lžíce tamari omáčky
2 lžíce vody
1 lžíce lahůdkového droždí
lžička octa
lžička oregana
lžička sušené papriky (pokud máte uzenou, dejte taky)
chilli vločky podle chuti
2 stroužky rozmačkaného česneku

Do promíchané marinády jsem natrhala rukama tofu a v marinádě ho několikrát obrátila.
Dala ho uležet do lednice - potřebuje aspoň 1-2 hodiny, ideálně přes noc, já ho naložila ráno a jídlo vařila večer.
V původním receptu cibule nebyla, ale koupila jsem na Scuku pytel krásný farmářský cibule všech barev, tak jsem dvě bílé do základu nakrájela.

V hluboké pánvi jsem roztopila další olivový olej, a přidala
2 menší bílé nadrobno nakrájené cibule
3 stroužky nasekaného česneku
100 g pokrájených sušených rajčat v oleji (přidala jsem i trochu oleje)
podle chuti koření: oregano, tymián, špetku chilli
Základ jsem osmažila dozlatova.
V receptu mouka není, a teď mě asi někdo ukamenuje, ale já jsem základ zaprášila trochou špaldové mouky, protože máme omáčky rádi hutné. A měl by se zalít zeleninovým vývarem (ehm, zalila jsem vše hrnkem vody a přidala cibulovou sůl s bylinkama) a provařit.
Takže trochu Jirka Babica, ale vy si to můžete udělat po svym :-).
Přidala jsem 3 lžíce lahůdkového droždí a podle chuti dosolila, dopepřila a vlila kelímek smetany.
Kdo chce pure veggie, nalije rostlinnou.
Nechala jsem pár minut probublávat a ochutnávala a áchala.

Mezitím jsem do marinovaného tofu přisypala dvě lžíce kukuřičného škrobu a promíchala, aby se všechny kousky rovnoměrně obalily. Zprudka jsem ho opekla na oleji.

Jako příloha skvěle poslouží rýže, na servírování využijete i plátky citronu a čerstvou bazalku.

neděle 8. září 2024

Svaté oleje

Recepty na svaté oleje ke mně doputovaly od kámošky ze skupiny a pochází ze stránky Revelaciones Marianas, kterou sleduju už nějaký čas, ale těch receptů jsem si nevšimla.
Poselství daná Luz de Marii de Bonilla jsou od roku 1992, kdy se jí začala Boží Matka zjevovat, církevně zkoumaná a dokud trvají, nelze je schválit ani vyvrátit.  

Z jejích poselství bych uvedla třeba varování vydané osm dní před 11. zářím 2011. Jejím knihám s poselstvími byl imprimatur udělen 19.3.2017, biskupem z Nicaragua - Juan Abelardo Mata Guevara, SDB. Mezi poselstvími jsou právě i recepty na tzv. léky z nebe, přírodní léčebné prostředky a svaté oleje, které jsou v poslední době znovu často zmiňované.

Já míchala poprvé Olej Dobrého Samaritána a Olej sv. Michaela, archanděla.
Proces přípravy olejů má probíhat v sobotu či jiný mariánský den, u mě to byla památka Panny Marie Královny, v modlitbě a pokání, já byla ještě ze středy v půstu, po ranní mši a generální zpovědi.
Padly na to dva růžence a chybí už jen etikety, protože dnes si udělaly s Karlem výlet na Cvilín a jsou tedy i exorc. požehnané :-).

Jako jsem si vědoma, že nezasvěcenému člověku to může připomínat různé ezoaktivity, andělské ezoprojekty, aromaterapii a pro mnohé lidi v tom není rozdíl, jenže já jsem už skálopevně přesvědčená, že právě ten proces výroby "s Bohem" dělá ten rozdíl, stejně jako jde dělat úplně všechno bez Boha, ze sebe (nebo v horším případě i s někým jiným).
Hranize ezoteriky a víry je prostě tenká, každý den se přesvědčuju, že napodobit jde dnes snad úplně všechno.

Suroviny jsem pořizovala v co nejlepší kvalitě, nejlépe bio od zavedených firem, ale ne u všech esenciálních olejů se mi to podařilo zajistit biokvalitu. 

Lahvičky s kapátkem a skleněné dózy jsem koupila na Allegru - chtěla jsem, aby se ty dva oleje nepletly, tak jsem pořídila záměrně dva různé druhy balení, ale je fakt, že tu dózu na olej sv. Michaela, jehož základem je kokosový olej, který v zimě tuhne, mám v těchto vedrech v lednici. V zimě to bude v pohodě i v pokojové teplotě - no nevím, co za balení je pro tento olej lepší, ale kapátko by v něm v zimě asi ztuhlo.

Pracovala jsem v gumových rukavicích s rouškou a skleněnou mísu, ve které jsem vše míchala, jsem předtím sterilizovala.

Před použitím by se oleje měly ozkoušet na předloktí kvůli možné alergii a uchovávat dobře uzavřené v chladu a temnu, ten tekutý je potřeba před použitím protřepat.

OLEJ DOBRÉHO SAMARITÁNA
se používá při epidemiích a všude, kam musím a je tam nemoc, případně na křížek na čelo (- dá se i koupit už hotový na Allegru z Polska, ale ne všechny recenze byly ok)
- nedoporučuje se dětem do 3 let a těhotným
Použití:
- kápne se na ušní lalůček, pokud jdu přímo mezi nemocné, tak pak i na hrdlo a obě zápěstí. Pokud má někdo citlivou pokožku, tak jen na chodidla nohou.
- pár kapek se může kápnout i na šálu nebo šátek k ochraně úst a nosu, k pomazání veřejí dveří
- ke zničení viru v prostorách stačí pár kapek do aromalampy (s vodou) nebo difuzéru nebo do obyčejnýho hrnce s vroucí vodou
Účinek oleje byl vědecky ověřen jako antibakteriální, antivirotický a antifugální.

Recept (základní, dělala jsem rovnou dvojitou dávku):
- 250 ml olivového oleje extra virgin (příp. mandlový)
- 10 ml rozmarýnového esenciálního oleje
- 10 ml citronového oleje (sicilský typ nebo citronová tráva)
- 10 ml hřebíčkového oleje
- 10 ml eukalyptového oleje (nejlépe radiata)
- 5 ml skořicového oleje (je silný)
Smíchat ve skleněné nádobě (použít rukavice) a plnit do tmavých lahviček.

OLEJ SV. MICHAELA ARCHANDĚLA
obsahuje geranium, které pomáhá v léčbě kožních chorob, ulevuje při bolestech svalů, je antibakteriální, antimykotický, antiseptický, používá se k čištění kůže, ulevuje při menstruačních bolestech, léčí rány, obnovuje buňky
Já ho používám i jen tak na zápěstí, když přijdu hotová z práce, geranium mi prostě voní a uklidňuje mě + na křížek na čelo.

Recept:
500 ml panenského kokosového oleje
5 ml esenciálního oleje geranium (muškát)
5 ml esenciálního oleje levandule

Hrozně mě to bavilo, prostě Pokoj.

Kromě techto olejů jsou v poselstvích doporučené další jednoduché prostředky: pití dostatku převařené vody k očistě organismu, med a denní příjem vitamínu C v podobě syrového zázvoru nebo česneku (co kdo lépe snese), česnek a oreganový olej nebo oreganový výluh jako antibiotikum, moruše jako čistič krve, pelyněk, ginko, velmi opatrně výluh borovicového jehličí na dýchací problémy, divizna, rozmarýn, hloh a echinacea při epidemiích... je to poměrně rozsáhlá tabulka včetně poznámek o použití a rizicích.
Našla jsem se i v poznámkách o pití převařené vody (každej se tomu diví, ale už asi 8 let to dělám a došla jsem k tomu jaksi spontánně, prostě ráno do žaludku něco teplého, ale když nemám byliny, tak prostě jen převařenou vodu, protože u ovocných a jiných konvenčních čajů jsem měla pocit velké kyselosti, a chutná mi to... :-) někteří lidi jsou hotoví z toho, když řeknu, že si dám čaj bez čaje :-).

A byla tam uvedená také svěcená voda při prolévání dýchacích cest (kdo četl moje lednové příspěvky o dutinách, ten ví...)
(jo, je to vlastně hodně mírně slaná voda, ale ta nesvěcená mi nic nedělala).

Je jasný, že bez víry je samo o sobě tohle všechno k ničemu (čímž nechci říct, že by to nepomohlo nevěřícím/nepraktikujícím), nefunguje to magickým a pověrečným způsobem.

Co jsem tak četla v těch poselstvích, zdůrazňuje se modlitba (v době pandemií hlavně k Předrahé Kristově Krvi), přežehnávání jídla apod.

čtvrtek 29. srpna 2024

Takový ty tři dny

v roce, kdy se snažíte na sebe naladit a zvyknout si, že vám neskáče do řeči žádný z dětí se svýma urgentníma potřebama a když se to naladění konečně podaří, přistanete u chodíku vašeho baráku a čeká vás návrat do reality.
Čímž si nestěžuju, protože vím, že jsou lidi, kteří nemají ani to, jen popisuju realitu.
Tak takový tři dny jsme měli o minulým víkendu.

Dokonce jsme to nafotili tak, že nemusím ani dělat speciální příspěvek na soukromý blog :-).

Ve čtvrtek před ním konečně nastal ten pravý čas k míchání svatých olejů, o tom napíšu někdy samostatně.
A odpoledne jsme vyrazili na štreku do Polska se zastávkou v Neratově.


Jako z fotky opět nádhera a vím, proč tam skoro nejezdíme v létě, ale poprvé za tu dobu, co to tam znám, se mi stalo, že se mě to vůbec nedotklo.
Nebylo řvoucí ticho, protože nějaký hlučný práce, což chápu, ale nějak jsme oba s Lukorem nedali to, jak je celý kostel zastavěný těma (krásnýma) židlema, jako kdyby to nedýchalo, nebo jak to říct. 

V hospodě nás obsloužila dcera známých z kostela, dali jsme si večeři a pokračovali směr Čenstochová.

S jednou mycí pauzou kdesi v polském poli jsme k modře osvícené katedrále dorazili po jedenácté večerní a vyhodnotili všechna parkoviště jako příliš osvětlená, pročež jsme spolu s pizzaři využili menší plácek za opevněnou katedrálou.

Ráno jsme vyrazili tak, abychom na půl osmou byli u odhalování obrazu Matky Boží Čenstochovské.
Obešli jsme pevnost (zajímavý příběh, který bohužel nemám čas rozebírat, ale je všude k vygooglení)...

Asi jsem to nějak špatně vyčetla (na dvojích stránkách byly různý informace a na informačních tabulích na místě ještě jiné), protože jsme do malé baziliky dorazili právě když končila jakási poutnická mše. 

Asi za minutu ovšem navazovala další, navíc jsme pochopili podle nátřesku, že odkrývaný obraz bychom asi přes ty lidi stejně neviděli, takže cajk.

Proměňování všichni stejným směrem a přijímání taky hezky přirozeně.
Po mši bylo jen pár chvil, než začla další (tentokrát v latině) a tak nastal čas absolvovat "kolenní" cestu k obrazu a zpátky (v podstatě tam jede jedna mše za druhou, takže vlastně můžete přijít skoro v kteroukoli denní dobu)

Cesta vede za oltář a dál okolo a ty rýhy v mramoru byly... výmluvné.

Přímo za oltářem relikvie. Fotila jsem hlavně tátovi jeho idola uprostřed.

Ty protézy!

Pak jsem šla ještě jedno kolo a to už jsem bolestí málem zaplakala, holt úmyslů je mnoho a zrenovovaná kolena jen jedna :-).
Pár dní poté se ke mně dostala informace, že minimálně jednomu ze zde odevzdaných (člověk s oboustranným zápalem plic v posledním tažení) modlitba prospěla, tak třeba i ta moje, protože jsem nebyla zdaleka sama, kdo se za něj modlil. 

Pak jsme obešli celou Jasnou Horu po hradbách. Monumentálních!
Jsou tak vysoké a křížovou cestu obchází lidé po nich - jednotlivá zastavení jsou umístěna na vysokých kamenných "věžích" po vnějším obvodu hradeb.


Nakonec jsme zašli i do velké baziliky a prošli konečně hlavní branou ♥.

 

Pak jsme se vydali na snídani a pokusili se vyfotit přes brýle halový jev.
To moc nevyšlo, ale podívaná to byla krásná!
Přímo nad Jasnou Horou kolem slunce kruhová duha.

Po snídani jsme si "zašopingovali" v devocionáliích a vydali se zpátky k autu a tím potom nabrali směr Zlaté Hory (z Jasné na Zlaté).


Ve Zlatých Horách jsme dali obědovečeři, prošli se po městě, dali sprchu a večer si vyjeli zase až ke klášteru jako loni.
Trochu jsme nepočítali s tím, že tam instalovali závoru a byl tam zákaz parkování karavanů, ale s pán nás nakonec nechal přespat stejně jako loni.
A božskej klid jako loni!
Řvoucí ticho a v tomto smyslu to tu nahradilo Neratov.

Dopoledne jsme dali mši pro 8 lidí (a jednu čistou duši) se stejně fajnovým knězem jako loni, fakt Velký Pokoj tady.
Nezbytný nákup jesenických marmelád na Vánoce (exkluzivní malina a rybíz, vše bez zrníček), čokoládičky, obrázky, tužky ...
a nechce se, ale pokračujeme dál směr Velké Losiny - máme v plánu výšlap někde po cestě a koupel večer v sirným bazéně v Losinách (nojo, Saturnia inspirovala...) .

Na parkovišti ve Videlském údolí něco řeklo stop a my to parkli a na ceduli si přečetli, že na Švýcárnu to je 3 km. Ideální čas na pozdní oběd, takže jdem.
Doufáme, že bude otevřeno a že berou karty.
Asi ve čtvrtině cesty jsem začala pochybovat, zda byl dobrej nápad vyrazit si s hladovým diabetikem do tříkilometrovýho krpálu bez jídla, jen s jedním zapomenutým hroznovým cukříkem.
Zastavím se a přednesu své obavy, načež Lukor praví, že na něj se vymlouvat nemám a že když už propotil tričko, že nemám dělat dášu.
Přidal se k tomu hlas v hlavě "... a co takhle vyzkoušet, co umí tvoje nový plíce?"
Takže jdeme.
A byl to dobrej úlet, protože díky zvýšený kapacitě plic (ani si nepamatuju, že by se mi do nich někdy vešlo tolik vzduchu) mě fakt brzdily jen moje zkrácený lýtkový svaly - a i tak jsem šla rychleji než obvykle.
K tomu bych dodala, že jsem stále bez léků a je mi ještě líp než dřív, jak kdyby se něco zahojilo nebo tak.
Přijde mi, že v postní dny (středa, pátek) se mi snaží "někdo" namluvit, že se mi to všechno jen zdálo.
Pak jsou tu ale všechny ostatní dny a tyhle zážitky, kdy vím, že prostě nezdálo.
Takže go.

 To bylo radosti na Starým bělidle, výborný jídlo, milá obsluha a brali karty. Radost až na kost.

... a zpátky.






Nakonec z toho byl pěknej výšlap.
V Losinách měli plno, ale my stejně neměli stání a i když původní plán byl ještě přespat a druhej den se stavit v Králíkách, nakonec jsme se jen prošli parkem (od dob, kdy jsem se tam léčila, se toho hodně změnilo) a vyrazili k domovu. Dobře jsme udělali a sirný koupele jsem si koupila v lékárně.
Nákup v Šumpru, trošku výčitky, protože jsem se nepomodlila za člověka, za kterýho jsem měla (myslím jako s ním, za něj ano) a v pozdním večeru už parkujeme u nás před barákem.
Jako nestihla jsem nic.
Chtěla jsem cestou přečíst dvě knížky, nahrát si do diktafonu další boje... a nic.
Prostě jen cestování a spánek, ale asi je to třeba.

***

Teď už jsem na konci přípravnýho týdne a vidím světlo na konci tunelu. (ještě, že tenhle příspěvek jsem napsala z větší části předtím).
Dva dny jsem byla lehce hysterická, to když jsem pracovala několik dní v kuse asi 16 hodin denně, v podstatě ora et labora (a spánek) v praxi.
Už se těším na děti. Možná to tu bude trochu váznout a nestíhám nikomu odepisovat, ale bude dobře, doufám.