sobota 17. září 2022

Ještě z neděle



Vstávání v 5 s balením jak na Severní pól, 8 hodin na cestě s Makisanem a počasí na draka (doslova).
Ale stálo to za to.
I to kafe s novou švagrovou :-).
Jeho (vyléčená) žena už na něj čeká, taky k dětem (božím) přišel jak slepej k houslím :-).
Vypadá, že ho to naplňuje.
Nic neříkám, nechci nic zakřiknout. 

Ale jo! :-)

Ksichty u mě.

úterý 6. září 2022

Jak šel čas - tentokrát s Aničkou

pro nevěřící Tomáše včetně mě :-).

Nějak kolem návštěvy Medugorje mě napadlo zdokumentovat výchozí stav (lehoulince vylepšen mořským klima, v moři samotném byla za celý pobyt dohromady pár minut - ubylo promodralých míst a hlubokých mokvavých ran):




14 dní po návštěvě Medugorje - jizvy:




Z vlastní zkušenosti můžu říct, že na trápení se lehce zapomíná, když zmizí, proto si pro sebe poznačím:

Nejela na jaře kvůli ekzému na školu v přírodě, která byla v největší pylové sezoně.
Dalo se s tím vydržet jen, když byla u babičky, která se jí plně věnovala (mazala a napájela ji vodou co dvě hodiny, osluňovala ji a zabraňovala vlastním tělem nekontrolovatelnýmu nočnímu drbání).
Při ošetřování jejího zakrvácenýho povlečení přípravkem proti skvrnám (což mi zabralo klidně i hodinu) mi bylo do pláče, při pohledu na její zmokvaný hluboký rány, který nereagovaly ani na kortikoidy (bolelo mě na to jen koukat) bylo skoro k nevíře, že by mohlo dojít k jakýmukoli zlepšení.

Stejně jako tenkrát u mě.


V moři byla za celý pobyt dohromady max. pár minut, pálilo ji to.
Strava dělá hodně. Jenže co dělat, když není morál? Byli jsme jednu dobu všichni úplně bez cukru, jenže s obratem ve škole, kam všichni nosí kvanta sladkostí a nakupujou si ve večerce kdeco, vyšly veškerý snahy o regulaci naprázdno.
Dokonce jsme bojovali se závislostí na cukru (nedostávala fyzický kapesný, protože ho utratila za nehorázný hnusy v šíleným množství, ukořistila si doma klidně i celou bonboniéru a potají ji spořádala, byla schopna si ukrást i čistej cukr na pečení a naučila se solidně lhát).
No zoufalost prostě.

Ale naštěstí když už člověk nemůže, je tu nebe.
Takhle jí to zůstalo až do návštěvy u Ranhojiče v půlce prázdnin, kam jsme ji vzali, abychom to všechno udrželi do budoucna, nejen proto, aby mohla jet na adapťák.
Jako by nebe chtělo vyřídit: my jsme svou část odvedli, teď pro to udělej něco i ty.
Když jí Ranhojič nastínil její dietu, sesypala se, že to nedá.
Kromě diety, o který jsem tu psala, nesmí například ani pšenici, kukuřici a ani cizrnu.
Ale alespoň může navíc výrobky z ovčího mléka.

Po modlitbě u Ranhojiče jako by nám ji někdo vyměnil.
Když jsme nezvládali na chalupě ze zásob nebo v restauraci vybrat něco, co smí úplně stopro, nabádali jsme ji, ať si vybere něco, co se nejvíc blíží dietě - ona se zabejčila a nechtěla, dá si radši tři dny po sobě rizoto.
Jsem na ni pyšná.
Drbat se přestala skoro okamžitě a myslím, že strava má vliv i na její poruchu pozornosti (pokud není zrovna zamilovaná :-) ). Dokonce si i uklízí :-) :-) :-).

Takhle vypadala po 14 dnech diety a čajů a vypadá tak doteď (ty fleky jsou vyhojená kůže na starém opálení:

Sice mi připadá, že už pořád jen nakupujeme něco, co neustále chybí a že nedělám nic jinýho než vařím čaje a jídlo (a to jsme ještě zrušili školní obědy, když jsem se cítila jako frajerka, uff), ale stojí to za to. 

Ukázalo se, že zdravotní příspěvky mají ještě pro někoho smysl, a hlavně staré články o nákupech a stravování už nejsou moc aktuální, tak tady časem zase budu sdílet nějaký ty novinky a  zdravější recepty.


Teď už je to její boj.
Když se nebude moc vzdalovat, věřím, že si výsledky udrží, stejně jako já.

P. S. Se zveřejněním souhlasila. Taky jí do třídy nastoupil nový spolužák a dnes na rodičáku se ukázalo, že jde o syna Lukorova kamaráda. Takže se blýská na lepší časy po všech stránkách :-).

P.S.2 Makisana desetiměsíčního dávám zase k sobě.

úterý 23. srpna 2022

Na sklonku léta

- Makisan začala během srpna jezdit v sedačce na kole. Helma jí je sice ještě trošku volnější, ale zatím jezdíme jen krátký tratě.
Taky jí strašně chutná ovesný mlíko a já přestávám bejt centrem pozornosti :-). Je to dost znát na mých zásobách sil.

- Ema se naučila u babičky plavat (díky, Simonko♥), takže už jsou obě starší jakžtakž plavci (Anička měla dlouho strach a na plavání byla v posledním družstvu).

- Jeden kněžský pohřeb ...

... a  žhavý týden s babičkou na chalupě. Dvakrát nás tam navštívil i tatínek.

Výlet na Pecku ... chtěly vidět černou kuchyni a orchestrion, tak jsme se tam s vypětím všech sil na poslední chvíli před zavíračkou doplazili :-).

 

... babičku jsme vyprovodili na cestu do její domoviny a nejdůležitější věci už máme přestěhovaný zpět. Klasická předpodzimní depka ...

 A teď už zase drandíme v našem lese ...


Velkou většinu fotek (vlastně skoro všechny) s ksichtama dávám zase k sobě.

sobota 13. srpna 2022

Balkonová rekonstrukce

je daleko, prostě není v tomhle domě na pořadu dne.
Snad nám to do tý doby celý nespadne :-), už na to trochu vypadá :-).
Mysleli jsme, že to do té doby vydržíme a vezmem to pak z jedný vody načisto i se zděním.
Ale poté, co mi na jaře vytekl na provizorní koberec karamel z dortu a Makisan si do něj sedla, bylo potřeba s balkonovým odložištěm a bordelištěm něco udělat.
Ale zase nic velkýho, abysme neinvestovali dvakrát, a hlavně jsme se báli objednat nějaké masivnější dlaždice, protože podlaha rozhodně rovná není, tak by se asi hodně kroutila.
Tak to spravila nejlevnější plastová "zacvakávací" ikeácká "dlažba" Altappen.
Což není reklama, jen z ní mám prostě radost.

Chybí ještě rostlinstvo a holek myrty, který jsem měla přes dovolenou uložený u rodičů (díky!).

Před:


Po:



Strašně mě baví na ten vzor koukat a je paráda, že když si tady Makisan vylije z lavoru hrací vodu, tak vše odteče trubkou a je pořád v suchu :-).

neděle 31. července 2022

Chalupa s dětmi

s návraty domů jen kvůli praní a stočení kombuchy :-)...
Některý dny se všema dětma o samotě byly hustý, ale přes vedra nebejt v bytě k nezaplacení.

Fotím už dlouho jen mobilem a je to vidět. Ale nemám sílu tahat ještě foťák.

Celkově se dost ploužím, ani moc výletů nebylo, ale vzpomínám si, že s ostatními dětmi to po kojení odeznělo, tak se uklidňuju, že se to spraví a že to ještě vydržím :-).

 





Aji zálesácké dovednosti jsem oprášila :-).

 Asistovat Víťovi Marčíkovi/Bajajovi bylo vždycky mým "snem" :-) ♥...


Další zmrzlináč pro Andulí k svátku - slaný karamel/čoko, poněkud už rozteklý. Jsem ráda, že ho chtěla a že to bylo bez práce :-).

1.♥

Ty barvy!

Verzi s více fotkama dávám zase k sobě, stejně jako Makisana devítiměsíčního.

pátek 15. července 2022

Týden bez dětí

(který byly na táboře spolu), ale odpočinek stejně nenastal.
Hned po zamávání do autobusu výjezd za bratříkem do komunity s "kolínkovým" růžencem - dali to chlapci s mamkou, já zbabělec zůstala doma a balím na chalupu (fota dávám k sobě).
 

Při úklidu po výměně okna na chalupě nám zůstaly v ruce další dvířka "dobové" skříně :-), tak jsme se to rozhodli řešit radikálně nákupem novýho nábytku.
Tudíž se dny bez dětí nesly v duchu budování a skákání kolem kojence.


Ale na výlet (novej cíl - Novopacké/Sýkornické vodopády nebo spíš vodočůrky :-) ) čas zbyl ...





 
... a když už byla únava a s ní spojená krize fakt velká, vyšla konečně i procházka a vážnej pokec ♥.
 
Sem jsme byli zvyklí chodit na houby. Dokud tam nebyla asfaltka.
 

Uff. Zpoždění dohnáno, vše srovnáno, díky (ach nebe).
Vážně nechápu, jak to dělají v těch početnějších rodinách :-).

Jaká (ne)byla dovolená















Zmrzlina dobrá v Igrane prostě nebyla (sladká voda), takže King double (kam se hrabe Magnum).
 
No, nebyla rozhodně jako tyhle instafotos - aniž bych si chtěla na cokoli stěžovat a rouhat se :-).

Dřív, než jsem si mohla dát kafe jako na obrázku, musela jsem se hodně smekat, pak zavřít děti do apartmánu a utěsnit dveře :-).
A tak to bylo se vším, těžká únava. Fotky krásný, místo krásný, ale náš cíl byl jinde.
 

Těším se, až nastane zase čas našeho freecestování, protože tohle není můj styl.
Ale bylo to tak teď potřeba.

Necenzurovaný fota dávám k sobě.