Portjúgl - part 4: Poutní místa Lamego, Braga

Severní Portugalsko je proslulé terasovitými vinicemi, nad kterými ácháme z auta celý další den a Lamego je historické město v údolí řeky Douro, jehož hlavní dominantou je svatyně Nossa Senhora dos Remédios. 

K téhle významné svatyni (Naší Paní Léčitelky) v Lamegu vede barokní schodiště o 686 schodech a lidé z celého Portugalska se sem sjíždí 8. září na největší pouť, aby poděkovali nebo poprosili za své uzdravení.

My na horním parkovišti strávili klidnou noc a půlku všedního srpnového dne.

Doma tomu tak není, ale na dovolené vstávám jako první, aby mi nic neuniklo :-) a jsem ráda, že jsem stihla ten ranní opar a posvátný ticho bez lidí. 

(kompletní fota zase u mě) 

Půlku ranní mše, o který jsem netušila, protože na netu psali jen o té odpolední, jsem prošvihla, ale máme ji večer v plánu až v Braze, takže si po přebalení auta a něčem malém prohlédneme svatyni a vydáme se po schodišti dolů a zpět nahoru, kdy si dám korunku. 

 

 tady taky jedou orgány...

Dolů a zpátky nahoru:

Čekali jsme, zda tady nebude příležitost se najíst, ale to málo, co tu bylo, bylo tak drahé, že jsme si koupili jen něco ve večerce a šlapali zpět.

Horní fontána u svatyně, kterou jsem původně označila jako nevěrohodnou (fontánu), byla v mapě označena jako zdroj pitné vody.
Když jsme ji nedůvěřivě ochutnali, nabrali jsme ji do všech volných nádob, protože žádná balená voda nebyla tak dobrá jako tato.
A jako bonus - tady mě konečně okamžitě přestalo bolet břicho od močových cest a všeho dalšího a mám od té doby pokoj. 
Proto ji šetříme a vezeme i jako suvenýr. 

Stále fyzicky hladoví se dáváme na cestu do Bragy a doufáme, že něco potkáme cestou.
A potkali jsme. 
Supermarket s takovou samoobslužnou restaurací, o který se nám ani nesnilo, protože tady měli všechno, co jsme si chtěli dát - já tu jejich rybu a děti hlavně jejich vyhlášený dezerty - ty na fotce nejsou, ale toužily po jahodovým želé, jahodové pěně a šlehaným bílkovým sněhu (něco jako indián bez piškotu, ale v marketech to má děsně éček), moje krupicový něco se skořicí bylo taky skvělý.
(Takovej hlad jsme snad za cestu neměli a ve frontě během čekání a složitýho dorozumívání jsme málem lezli hlady po skle vitrín :-), takže to byl jeden ze zlatých hřebů dne :-))

 

... a pak už fakt pokračujem terasovitými vinicemi směr Braga. 

Tam jsme měli vyčíhlou svatyni Bom Jesus a mši v 17 hodin a dalo by se tam dělat mnohem víc (lodičky, hřiště atd.), kdyby ovšem nezačalo pršet. 
Zatím je to takový příjemný mrholení, ovšem jednou zatočíme špatně, vymotáváme se zase infarktově z úzkýho krpálu, ve kterým potkáme protijedoucí auto a hned máme zpoždění.
Jak ale zjistíme, vodní lanovka, kterou jsme slíbili dětem jako atrakci, čeká na obsazení a vyrazí proto na svou krátkou jízdu až 5 minut po 17. hodině, tak bychom se stejně dřív k bazilice nedostali.

Ještě, že jdeme na mši, protože kolem baziliky se dost rozprší.
Místní pan fahrenheit je ale nějaký rychlík, protože s desetiminutovým zpožděním je už po bohoslužbě slova a skoro i oběti.

Na postranním oltáři jsou relikvie bezpočtu svatých...

 

... a pod nimi skutečný tělo jednoho z "římských katakombových svatých" - sv. Klementa (římský voják ze 3. století).

...když jsme vyšli ven, bylo největší atrakcí jezírko s rybama, tam Maki vydržela dlouho, pak jsme dětem koupili zmrzku a sami se vydali dokoupit poslední portugalské tradiční suvenýry, bo večer už budem ve Španělsku.

A bylo po dešti.

 

 

 

 

Cesta lanovkou je tak krátká, že by nám asi stačila jedna cesta, ale v tom spěchu jsme koupili obousměrný lístky, tak si aspoň můžeme prohlídnout ten vodní náklad, který se nahoře napustí do podvozku lanovky a pak se dole vypustí.

Hledáme nakonec ještě nějaký market k dokoupení jedlých suvenýrů a jídla na další den, takže odjíždíme z Bragy, když už se stmívá a čekají nás ještě 2 hodiny cesty.

Předpověď počasí o sobě dala poprvé důrazněji vědět - v plánu totiž byly jedny volně přístupný termální prameny v horách, kde ale bude, stejně jako tady i v dalších cílích, vydatně pršet celý následující den, takže jsme jako plán B zvolili jedny vzdálenější a méně opuštěné termály (ale taky po cestě) na jednu odpočinkovější zastávku, kde mělo být počasí ucházející.  

Bylo těžký naplánovat cestu Portugalskem tak, abychom se nějak přiměřeně přejezdově vešli do těch 16 dnů, který na cestování máme a měli zároveň dost času na Fatimu, takže jsme určitě minuli spoustu úžasných cílů.

Věříme, že tu nejsme naposled...V týhle zemi se nám totiž líbilo velmi ♥.

Portjúgl - part 3: Nazaré, Národní park/les Buçaco

Jedeme si tak z Fatimy s pocitem, že už nás nic tak dobrýho nečeká :-) a řešíme ujetej způsob placení některých úseků portugalských dálnic: všude se psalo, že Portugalsko má dva druhy dálnic - ty s běžným mýtem, a ty pouze s elektronickým systémem, kvůli kterému se má SPZ auta předem registrovat do systému Easy Toll a ten bude strhávat mýto z předem registrované platební karty. 
Registrovala jsem a spárovala SPZ s mou kartou, a díky tomu, že jsme čekali avizovaný "hladký průjezd bez budky", jsme několikrát projeli špatnou branou, protože bez budky byla jen brána pro tzv. Via Verde (fyzická el. krabička, kterou jsme neměli). 
Proto jsme už pak jezdili klasickou bránou s budkou a brali si lístek jako všude jinde.
Naštěstí mýtné se dá zaplatit i do 15 dnů od projetí špatné brány, a než jsme to doma stihli dopátrat, mýtné si z karty po pár dnech (odstup je nutný kvůli době zpracování) skutečně sami strhli. Uff.

V tomto rozpoložení nás za pár desítek minut čekalo velké překvapení.
Dojeli jsme na pobřeží oceánu a čekali jsme, že bude problém se dostat k moři nebo tam dokonce kempit (protože ofiko je zákaz od roku 2021?)... ale nebyl.

Nejdřív jsme udělali velký nákup v marketu a koukali jsme, že jsme v úplně jiným vesmíru: kraji opálených surfařů, hipíků a huličů, toreadorů, dobrýho i exotickýho jídla za normální cenu, světě útesů a největších vln (takhle se jezdí u Nazaré v zimě na vlnách, který díky podmořskýmu kaňonu dosahujou výšky až 30 m), čerstvých drinků z ananasu a kokosu a solné mlhy.

Verze s kompletními fotkami zase u mě. 

 tradiční portugalská delikatesa (sušená solená treska) se musí před použitím dlouho máčet

... pak jsme se vydali na první obhlídku historickýho centra, který leží na útesu (dá se tam parkovat nebo dojet lanovkou ze spodní části Nazaré)

Je libo zahrádku na skále :-)?

Churros a procházka k majáku.
Tam můžete navštívit surfařské muzeum za 3 eura, ale my přišli, když už zavírali.
Cestou jsme potkali pouličního pěvce a kytaristu - jak psal u svýho kelímku -"vyhořelého worship leadera".
Hrál krásně, až mě to (zase) dojalo.

Berou, berou?

  

Od majáku bylo vidět parkoviště na pláži, na který jsem koukala už dřív v mapě, tak jsme se tam vydali, užili si západ slunce a povečeřeli.

Nechtěli jsme tu spát, i když by to asi šlo, protože tu bylo hodně písku a ten se z auta špatně dostává.
Vypadalo to, že se tady dá spát skoro všude, ale ještě jsme nebyli moc zběhlí v kempení nadivoko v nové zemi, tak jsme si radši našli plácek podle Park4Night, kousek směrem do vnitrozemí.
Zpětně to hodnotím jako zbytečnou komplikaci - ztráta času, navíc u plavečáku v Pataias to sice dřív bylo asi "u lesa", ale po vichřici je to místo odkryté a celkem i rušné.
Bylo už ale pozdě a nechtělo se nám už nikam dál jezdit, tak jsme tam přespali a ráno po velké snídani jsme se vrátili do Nazaré, nakoupili si jídlo na celý den, prohlédli si arénu, kde bude večer toreadorská show a vrátili se na "náš" parking u oceánu, kde jsme zůstali až do večera. 

Ty eukalyptový lesy!

Tady bych chtěla dělat kytky... :-)

Už večer! :-)

Na torro jsme jít nechtěli, ale atmoška kolem toho byla dobrá - kupčení s lístky kolem arény, prodavači buráků a lízátek :-)...

Příroda u pláží.

Maminko, snad jsi mi nezapomněla sbalit ty plavky!

Poslední atb. Ale že by mi bylo nějak líp... to teda není. Pořád nosím ledvinový pás od Karla. Ale aspoň už nemusím přemýšlet nad časovým posunem.

Válíme se a plánujeme, že si večer zajdeme na večeři do spodní části Nazaré (slíbili jsme oslavu Aničce a ta si přála plody moře), že mytí a přebalení auta na spaní vyřešíme na nedalekém krytém betonovém plácku a pak těch pár metrů popojedeme zpátky sem, abysme si užili noční oceán. 

Naše děti a rybáři :-).

Takže večer procházka po promenádě, jenže ty restaurace, o který bychom měli zájem, byly narvaný k prasknutí a nebo už zavíraly... takže se nálada osazenstva posouvá k bodu mrazu.

Lanovka na útes v dáli.

Nakonec Emča objevila restauraci, do který chtěla jít už když jsme jeli kolem autem, která nebyla tolik u pláže a tam nám nějaký hašišák ještě rád uvařil - dali jsme několikery krevety, fish and chips, který nebylo fish and chips, ale bylo to celkem dobré a pizzu.

Nálada tatínka zachráněna a my se vracíme k oceánu. 

Krása vesmírná a mohla jsem si dát ráno růženec s rackama na pláži ♥... 

 

Paparazzi z auta podruhé... 

Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, králi vesmíru...

Auto přebalíme opět na betonovém plácku, dáme si něco malého a spěcháme na nedělní mši do kostela na útes, kde lidé uctívají sošku černé madony z Nazaré (která byla údajně vyřezána v Nazaretě a do Portugalska se dostala v 5. století). 

 

Po mši se sem jedou fotit novomanželé, kteří tu měli včera svatbu, takže se nedá už moc fotit, na všech fotkách jsou lidi a suvenýry jsou taky zavřený, takže to balíme a jedem na nákup a na velký snídaňooběd na jeden z plácků.

 

 

Little pony jde do Burger Kingu :-).

Zvažujeme další den u moře, ale Luke chce jet a držet se plánu, tak jedem a držíme se plánu :-). 

Další zastávka je v národním parku Buçaco.

Jelo se sem přes městečko Luso, kde bychom využili asi termály, kdybychom měli víc času. 

Nevím, zda se na zážitku z lesa v režimu národního parku podepsalo velké sucho nebo nás otrávily zmatky kolem parkování (některé brány tohoto 105 hektarového lesa s více než 700 druhy nejen exotických stromů, který vysázeli karmelitáni, byly totiž zavřené a nedalo se jimi projít tam ani zpět, díky tomu jsme nachodili o mnoho víc kilometrů, než jsme plánovali a závěr výletu šel opravdu trnitým houštím, abychom nemuseli obcházet zeď mnohem delší cestou), takže jsme si i díky členitému terénu trochu hrábli na dno (nebo by možná stačilo, kdyby si pani, která myslela, že bude chodit po parkových cestičkách, vzala místo sandálů pevné boty).

A nejspíš kvůli té všudypřítomné suchosti nám to tu připadá jako přeceňované insta-místo, každopádně na podzim tu asi musí být krásně a jako zátěžový test dobrý. 

 

(Za 7 euro se dá vjet přímo k hotelu, který si tu původně v roce 1907 postavila královská rodina jako letní rezidenci v neomanuelském stylu, na mapě to ovšem vypadalo jako malé území.)

 

 

 

 

 

 

 

 na podzim tu ale musí být hezky...

Cestu k autu se ale nakonec podařilo najít a dobře se tu sprchovalo i vařilo nedaleko památníku na bitvu u Buçaca, tady totiž porazilo portugalsko – anglické vojsko Napoleonova maršála Massénu.

A určitě by se tady dobře i spalo, ale nocleh jsme potřebovali mít už jinde, takže jsme si tu dali sprchu a díky výjimečnému dnešnímu zásobení i nebývale fotogenický :-) nedělní oběd - večeři (výjimka).

Spát budeme dnes u svatyně Nossa Senhora dos Remédios (Naší Paní Léčitelky) v Lamegu.