čtvrtek 13. června 2024

Dny kolem znovuotevření rekonstruovaného kostela

plynou a já nestíhám psát.
Celej květen se nesl ve znamení finiše rekonstrukce a příprav na OteFest (více fotek u mě).

Tým salíků si sáhl na dno, v budově se plynule střídali dobrovolníci z řad farníků (já byla jen jednou, ale měla jsem radost, že jsem dostala tak hezkou práci - vyčistit křesla od vosku a napustit jejich dřevo olejem), ale všechno klaplo a počasí v Den D taky vyšlo bez kapky deště, i když hrozily přeháňky.

Nejdřív renovace loga na budovu.

Pár dní před otevřením došlo na dlouho očekávanou vitráž od Václava Sokola.

Rozehrává úžasnou hru světel - každou chvíli "promítá" na zeď něco jiného.

Chytili sprejera :-). Z Ostravy. Radost z Lukorova návrhu barevné lišty s písmenkovou šifrou moc neměl :-).

Zatím ji asi nikdo zvenčí nerozluštil :-). (Otázka ale je, zda se o to někdo vůbec snažil :-) )

Finiš zdi už byl zcela v režii Khoma, podobnost se SDB v Ostravě čistě náhodná :-).

Hotovo. Do poslední chvíle v napětí, jak to bude.

Den před.


Úlovky jsme daly s Pavlou dokupy.

Na stoly do VIP, zezačátku mi to moc nešlo, bo všichni drbali a já bez vypnutí hlavy modlitbou nic nestvořím.

Pak už to ale jelo, Pavla mi prozradila spoustu květinářských fíglů.

 
Taky mě podpořila v tom, abych se nebála svázat kdeco a pak už to jelo - kytka pro naši fundraisku...
 
...další pro říďu do školky...
 






 Původní a současná podoba kaple sv. Václava.
 
Návrh maleb od Václava Sokola je zatím velkoformátově vytištěn a čeká na realizaci, až bude pan Sokol fit.

Na samotné otevření a slavnostní mši vyrazili jen zapojení Lukor s Emčou, my s Aničkou jsme slzely doma u přenosu na Noe a hlídaly ničitele :-). 
Anička totiž pár dní před otevřením dostala poukaz k hospitalizaci.
Na kožním jsem v jejím věku ležela dva měsíce, puberta pracuje, plus chytla impetigo, takže živé maso.
Na kožním v HK rekonstruovali, tak jsme všechnu péči museli zvládnout doma. Takže atb, barevné masti, igelity, oblečení a povlečení na výhoz... uff.

Sama jsem šla až dělat výzdobu před chvalami, ale kucí z Doteku si to všechno stejně namysleli sami :-).

Foto: Marek Matula- Člověk a víra (další fota tamtéž)

... a další neděle. Foto hrozný, ale po instalaci na místo jsem měla radost. Barevný mohutný šťovíky kolik udělají parády...

Vše o historii a rekonstrukci domu (i s fotkama, třeba s náznakem Lukorova navigačního systému, díky kterýmu nebyl skoro 14 dní doma a mýma kytkama) TADY.
 
První stovka.

Hodně jsem se uklidňovala, protože od září jdu nakonec pracovat, i když jsem měla být ještě rok doma.

Další smlouva ♥.

... a stála svatba, stála ... švagrova.




Z oslavy, kde jsem se moc neohřála, rovnou na Noc kostelů, kterou u Jána skvěle zorganizovala (cesta utrpení, cesta světla, cesta těžkostí) Olga...
Když už jsem začala zmrzat a zvažovala jít domů dřív, začal budit pozornost opilý (ale pak jsem zjistila, že velmi sečtělý a vnitřně krásný) dvacetiletý (ne)věřící Tomáš - metloš lijící energeťák po zemi, smějící se křížové cestě (obstojně vysvětlil), nakonec zakempený i se svým nápojem na zemi přímo před oltářem.
Vznikla z toho neuvěřitelná hodinová debata (proč tady máte ty břízy, když je to pohanskej symbol?), všechno ho zajímalo a všechno přijímal.

Na modlitbu za uzdravení nakonec nedošlo, i když ji chtěl poté, co se slzama v očích přiznal deprese i závislost (a našlo by se toho i víc).
Po přerušení zvenčí na to bohužel zapomněl, ale připojil se ke společný závěrečný modlitbě aspoň výživným proslovem :-).
Asi si to nebude pamatovat, ale věřím, že oni si to nahoře přeberou.
Všimla jsem si, že když něco proces přeruší, lidi se začnou podceňovat, že to nezvládnou (přitom na nich to až tak nevisí) a nakonec si vše rozmyslí. Konzultovala jsem se zkušenějšími a potvrdili.

A pak načerpat na Cvilín ... a všechny těžkosti jako když utne. Jak Aniččiny nejen zdravotní (čistá), tak moje.


Abych svět neviděla černě :-) (foceno přes nové brýle).

v dáli koza :-)

A nakonec cestou domů zastávka na kafe u bráchy a plánování křtin.
Radost z nich mám, ze všech.

Už získal nejvyšší hodnost v komunitě, může odejít, když bude chtít ♥. Zatím oba pomáhají novým.

středa 15. května 2024

Fakt jen tohle?

je nejčastější otázka na složení tohohle salátu, kterej dělám jako přílohu snad úplně ke všemu - k obědům, na grilovačky i na setkání  - už roky (spíš desetiletí).
Jen kousky ledovýho salátu, proužky mrkve naškrábané škrabkou, pidikousky jarní cibulky, sůl + čerstvě mletý pepř a lžíce majonézy: ta společně s kapkama vody z umytýho salátu udělá tu správnou emulzi.
Z kupovaných ale jedině Poličanka - ostatní majonézy mají moc výraznou chuť dosladka nebo dokysela.
Ale i bez majonézy politej oliváčem je moc dobrej.

Občas obměním tak, že přidám na tenká půlkolečka nakrájenou okurku nebo hrst rukoly, ale to spíš pro sebe, protože ho jím fakt často a pořád mi chutná.
Stejnej salát měli v La Mure, jen jiný druh listového salátu a s malým přídavkem hořčice.

Většinou po prozrazení, že je to takhle jednoduchý a tajemství tkví v méně je více, lidi řeknou: jo tak, já jsem ho zkoušel/a udělat a přidal/a jsem tam ještě papriku/zálivku/koření.

Tak nevylepšovat :-)... 

******************************

A protože mi dochází inspirace, co pořád vařit zvláště v bezmasých dnech a potřebuju na léto svůj repertoár rozšířit i o sytější obědový saláty (komplet se sacharidy, bílkovinami, semínky a ořechy),  zlákala mě reklama způsobující Pavlovův reflex na (nejen) salátové zálivky Fermato. 

A i když s nimi samozřejmě jako s nikým jiným nemám žádnou spolupráci, nemůžu jinak, než zálivky doporučit, neb jsou prostě skvostné a přesně jak slibují, návykové. A hlavně fermentované!
Na první lžíci mi chutnala asi nejvíc shiitake, ale těžko hledat vítěze, všechny jsou vyladěné.
Asi budu muset udělat zase nějaký projekt a vykoumat to v domácích podmínkách :-).

P.S. Nechci to zakřiknout, ale vypadá to, že po Aničce, která je od malička zeleninovým závislákem asi i Ema "suchá těstovina" přišla na chuť zelenině :-).

úterý 7. května 2024

Sbohem, trojko

Já a moje kytka jedeme domů.

(Full verze u mě.)

Narozky mi padly zrovna na službu, ale protože na moje narozeniny na mě obvykle padaly splíny, děti chtěly jet na výpravu se salíkama a Lukorovi to nevadilo, vyrazila jsem tomu dni dát nějakej smysl.
Modlili jsme se mimo jiné za nějaký ekologický věci, ale darem jsem dostala nějaký to osvobození ze starých věcí, uff.
Po práci obídek, překvápko, dort a kombuší přípitek.

    
Cestou domů.

V dobách, kdy jsem měla za to, že dobrej dárek by se měl dát vypít, jsem plísnila Lukora za to, že utrácí za kytky a časem mě poslechl.
Tak nějak se mi asi změnily preference :-). 

Doma také vděčným objektem zájmu :-).


V neděli se vrátily děti a následovaly domácí oslavy:
Tatínek se nám od té doby celkem vypracoval ve vazačství polního kvítí (i když tady to není tolik vidět, protože foukal vítr a nevšimla jsem si, že jsem nezachytila všechny přednosti jeho kytice).
Byly roky, kdy šeřík na moje narozky ani nestihl vykvést a letos nejenže u nás v nížině odkvetl, ale ještě navíc mi skoro vykvetl i černý bez :-).

Matka nepochopila zadání, u Cermatu by si ani neškrtla :-) :-) :-).

Vyskakovací.

Nachytávka! Falešné dno a pod ním vše, co má dárce rád :-).

Děťátka rozbila prasátka ♥.

A vyráběč vyráběl. ♥

Vlajky od Karla jsou kompletní a ještě mi ušila apartní futrál proti dešti ♥.

S Lukorem jsme se domluvili, že si dáme časem společný dárek, ale stejně mi zajel pro moje oblíbený...


Tak to je asi tak vše. Fajn narozeniny bez splínů to byly.

*****************************************************************

Ještě si tu odložím pár fotek z dubna, pro který nemá cenu tvořit samostatnej příspěvek:

První letošní cyklovyjížďka s Lukorem ... 

Neustále se měnící počasí. Nutrie vypadá jak Pan Bobr z Narnie.

Mezi domy taky živo.

Smlouva.
 

V dubnu žádný volný víkend. Kromě služeb a akce v Letech jsme dobrovolnicky zvládli další Den pro dětské domovy (kterej dostane časem novej název).
Trochu nás potrápilo počasí, ale vše nakonec klaplo, a workshop o africkým jídle a obědy i svačiny se zvládly.
Zajímavá byla fúze dobrovolů z Centra Don Bosco a dobrovolníků z Mary´s Meals ♥.
A potkala jsem bývalou žákyni. Dává to smysl. 

Velikonoční (výz)doba.
 
Táta a jeho pozdrav z vysněný cesty po USA.
 
  

... a náš výlet s Emčou na první májovou do Kokešova.

Souboj tmy se Světlem.

Nejkrásnější čas, ptáci a májovej deštík. Nevím, zda voní víc jasmín nebo akááty bííléé ...