Cestovní horečka

... aneb stav před dalším bláznivým výjezdem za hranice všedních dnů před 16 dny.

Po Svitku si vzala děti babička. 
Ticho, možnost v klidu si doříct větu, jedna procházka na nová místa - nezvyk. 

A jídlo kdy chci a co chci (mám pocit, že doteď jsem nedělala nic jinýho než házela kus žvance zuřivým lvům). 

 

Až teď přišel čas (po-pá) na naplánování letošní cesty - trasa, nákupy, zařizování a balení.

A hned v pondělí mě skolil močák.

Což už je takový znamení, že to bude dobrá cesta.

Takže jsem vše plánovala v posteli (hodně času mi letos ušetřila AI), zatímco drahý se pustil do čištění sedačky - už bylo načase.

Jindy stěhuje všechny matrace z ní do práce, kde mu je profesionálně vyčistí kolega, ale letos jsme na doporučení Bajči koupili obyčejný tepovač z Lidlu - a nechápu, proč jsme to neudělali dřív. 

Sedačky v autě zřízené dětmi taky jako nové. 

V úterý mě Luke překvapil, protože si konečně po půl roce šel na chíru nechat vykuchat zarostlý nehet na palci. Ideální načasování...
... a večer jsme se dozvěděli, že Emičce umírá spolužák, za kterýho se už nějaký čas modlíme.

Ve středu jsem myslela, že vše rozchodím, ale večer to začalo zase, takže jsem si ve čtvrtek zašla k dr. pro antibiotika. 

Zvládla jsem vyřešit i kytky, a protože Pavla i já budeme dlouho pryč a babiny jsou nervózní z vadnoucích kytek :).
Vyřešila jsem to sucho-umělákovou kytkou. No.

Ve čtvrtek si taky babička vzala podruhé děti s tím, že v klidu sbalím.
Jenže mně bylo pořád naprd. 
Ještě v pátek dopo jsem ležela jak zdechlina, což rozladilo drahého po návratu z práce - jak to, že není hotovo?
Nervozita by se dala krájet, tak jsme to nechali ležet a šli do kostela.
Těsně přede mší jsme se dozvěděli, že Andrej šel Domů, naštěstí byla volná intence, takže jsme ji rovnou využili. Ale celou dobu nás provází nepatřičný pocit.
Po mši pokračuje padání a ničení věcí, řízla jsem se, opařila jsem se, nefunguje technika, bylo mi zase blbě... atd.
A takovej ten čas, kdy člověk jede a má pocit, že to neskončí, jestli špatně nedohadl situaci a nepřecenil síly, že by radši zůstal doma a odpočinul si.
Do toho samý lepší zprávy z míst, kam se chystáme.

A pak... děti jsou najednou doma, vyspíme se, překvapivě brzy se nalodíme a s jedním návratem (zapomněli jsme sprchu), se obejmem, omluvíme a vyrazíme.

************************************

Dnes v noci jsme se vrátili, zdraví, obnovení, nejvděčnější, posílení na těle i duchu, připravení začít znova - a to, co dnes publikuju, se zdá být skoro neuvěřitelný a vzdálený, neaktuální... :-) 

Vybalila jsem nejdůležitější věci :-).

Kefírka

 

Tak to je ta, který patří to první místo.

Nejrychlejší buchta, kterou kromě Maki umí upéct všichni členové domácnosti, když jsem zrovna někde v trapu :-). 

Momentálně ji nejlíp umí Lukor, což mi nejde do hlavy, protože se mi poslední dobou sráží :-). 

Dietní není, ale je superrychlá, vlhká, suprová a vděčná a dělám ji tak často, že už by to chtělo uložit recept, abych ji pořád nehledala:

 

♥♥♥ KEFÍRKA ♥♥♥

V míse utřu 2 vejce

s 120 g třtinového cukru, po částech přilívám

malý hrnek (max. 200 ml) slunečnicového oleje a

půllitr kefíru, kterej jsem nechala oteplit na pokojovou teplotu.

 

Potom postupně přisypu 300 g mouky (hladkou špaldovou, občas mixnu pohankovou) smíchané se 2 vrchovatými lžícemi kakaa a lžičkou sody. 

Po upečení (20 minut na 180°C, ale záleží na velikosti plechu a výšce buchty) a "špejlové zkoušce" rozdělím na buchtu tabulku čokolády (samozřejmě je lepší datlová "čokoláda" - kokosový olej + kakao + datlový sirup v přibližně stejném poměru, ale na tu není vždy čas), nechám v troubě ještě povolit, rozetřu lžící a posypu sekanými nebo mletými mandlemi.

 

Bacha, mizí rychlostí světla :-) ! 

Dva filmy

 který se mě v poslední době dotkly:

Vztahový drama z loňskýho karlovarskýho festivalu, který jsem myslela, že ani nedokoukám, jak mě ta hrdinka štvala (neasi), ale nakonec na mě mělo neočekávaný terapeutický efekt (zvládla to a já to kdysi taky zvládla). Má na čsfd přes 80 %.

A starší sci-fi (který mně osobně ale nepřijde úplně nereálný a docela koukám, jak jsme se za těch 10 let stihli v některých věcech posunout) Dárce z roku 2014.
Sice není tak umělecky ceněný, ale navzdory traileru, který působí až nepříjemně akčně, je moc pěkně udělaný, klidný a pomalý (fakt) a moc se mi líbila hudba.
Zaujalo i děti.

A kdyby vám to nestačilo, nenáročnej, ale příjemnej film s pěknou hudbou hlavně pro ty, co se někdy toulali, je Stezka života se Scullyovou v hlavní roli :-).

Nebo pro extremisty další sci-fi Čas proměny :-). 

Nahození

 "Nove svitanie" před odjezdem na Nové Svitanie :-)... (o 3 fota víc u mě)

Z místa mám jen dvě fotky z auta a jednu z noční adorace:

 

Dobré ráno!

Cestou z adorace u stánku Worship Coffee...♥

Dobrou!

Letos jsem si nic nepsala.

Utkvěl mi o. Jakub Melo a jeho přednáška o blahoslavenstvích v souvislosti se svátostí smíření.

Přistihla jsem se, že některý věci zlehčuju. 

Plus opáčko, že odpuštění nerovná se smíření. Odpuštění znamená dovolit si uzdravit se, je to dar pro mě a neznamená to, že souhlasím s člověkem, který mi ublížil, ani mě nikdo nenutí se s ním stýkat. 

Večerní adorace s mezinárodním týmem (Douglas Hunter ze Skotska nejhustší), kdy měli jít dopředu ti, kdo se modlí za druhé. Položila mi na rameno ruku paní z modlitebního týmu, modlili se v jazyku a přišlo horko a tíha Boží moci, že jsem skoro šla k zemi (ale nešla jsem, protože mi bylo blbý se tam válet po zemi hned první den :-) ). 

 

První dva dny super, pak nastalo očišťování (zažila jsem osvobození, když jsem ležela na zemi u auta, protože mi bylo tak špatně, že jsem musela odejít z řeckokatolické mše).  

To je hustý, že to funguje i 100 m od "kostela"...

Po zbytek pobytu jsem čekala, až dorazím ke dnu a odrazím se... 

Odražení nastalo poslední den po přímluvce (skvělý a inspirující holky!) a po modlitbě za vylití Ducha u Skotů, před kterým jsem si opravdu dosyta užila vlajky. 

 

Sousedi - kamarádi z minulých let přijeli v hluboké manželské krizi, jak nám řekl Peťa hned první den, abysme se nedivili, kdyby se nedružili jako obvykle.

Bylo silný pozorovat jejich proměnu v přímém přenosu, jak nejdřív chodí na oběd každý zvlášť a dusno, který mezi nima panuje. 

Jak se snaží chodit na přednášky, pak jdou ke zpovědi, na přímluvku, bojujou.

Jak se pak usmiřují na sólo výletě a odjíždí brzy, zase ruku v ruce ♥.

 

Zaujala i přednáška psycholožky Janky Bieščad Vindišové, která mi přišla příjemně vyvážená, kdy psychologie nenahrazuje víru a naopak, ale obojí má svou roli. 

To u nás často postrádám. 

A Šebestián na poutní mši nezklamal, uhodil hřebíček na hlavičku. 

 

Nově přibyly celoroční adorace - krása!

A kadidlo mezi stany hned poránu.

Nový vyštěrkovaný plac u sprch a příjemně zvedlo komfort to, že jsem si vzala s sebou lehátko na slunění, co jsem dostala k narozkám. 

Děti neustále někde lítaly, Makisan bojkotovala objednaný dětský program a místo něj chodila k mládežníkům, kde si s vedoucíma vždy sama dojednala, jesli může "přijít vyrábět".

Neměla jsem sílu to řešit a Aničku jsem ani většinu večerů neviděla jít spát.

 

***************************** 

O krásné fotky se postaral Petr Polanský z Člověk a Víra - všechny následující fotky jsou jeho, i když jsem je už pak stahovala bez vodoznaku.

Z týhle ranní fotky bez retuše od něho jsem měla radost - takovej skoro můj portrét :-), je na ní totiž asi všechno: Oteklý nohy po noci v autě se shrnutejma nočníma fuskama, boty, který mě už asi charakterizujou, nejmilejší poutní sukně, která přežila všechno za posledních 10 let, teplá mikina a hlavně můj ADHD růženec z Garabandalu, kterej jsem už tolikrát ztratila a našla a mám ho nejradši.

♥

 

Celonoční. Vzbudila jsem se přesně ve tři, jak jsem si přála, stejně jako jsem si přála potřebovat na wc, abych to nezaspala.

Tradiční putování na Skalku...

:-)

Pařba v mládežnickým stanu. Markéta vždycky věděla, jak se tam infiltrovat :-).

Děkujeme, připraveni začít regenerovat!

Bržděníčko, brždění

tradičně na hlavu.
Ta by chtěla a vyčítá si "promarněný" čas, ale tělo a nervová soustava (neustále v módu ohrožení) už nemůže. 
Plus pocit, že už nikdy nepřestanu bejt unavená.
Vím, že to každý rok přijde, i vím, že to přejde, a stejně jsem jako vždy hrozně překvapená a napjatá, jestli to teda skončí.

Ještě, že Někdo umí využít i mých závislostí... ;-)

 Starší odjely na tábor, příležitost k roční deratizaci... tu jsem zvládla ještě z posledních sil.

Tak co s tou naší chalupou? Náš o. Pavel měl čas až v srpnu. 

Měla jsem během růžence pocit, že mám zkusit oslovit kněze ve farnosti, kde je chalupa, i když to bylo dost na poslední chvíli.

Ihned souhlasil a odsloužil nám mši ještě ten den ♥. A zůstal i na gril.

Rychlá příprava, tvořím playlist... i rodiče dorazili.

 

Celý večer jsem měla pocit, že ho odněkud znám... a pak mi to došlo! 

Svatba sestřenky! (dlouholetí čtenáři vědí...)

 

Souzněli jsme tak, že jsem se musela držet zpátky, abych neřekla "něco moc".

Jezdí skoro na ty samé akce, kázání bylo o jeho prorockém snu, který měl o naší chalupě.

Přišlo mi to jako zázrak. 

Navíc se taky modlí za uzdravení. 

Když jsem se zmínila o mé zkušenosti s uzdravením po konferenci s Mary Healy, a že mi přišlo, že mi to naši kněží moc nevěří, vylezlo z něj, že v době mého svědectví u nás v kostele u nás zrovna pobýval na jedné duchovní akci a náš kněz se ho po té mši ptal, co si o tom mém uzdravení myslí.

A on mu prý řekl, že to je úplně normální... :-) ♥♥♥ 

 

Pobyli jsme tu dva dny...  

 

Taková krásná Panna Maria (ale ty doplňky...)

Na chalupě byla taková zima, že jsme ani nezůstali na prodloužený víkend a po dvou dnech jeli. 
V pondělí jsme vyjeli na výlet do Žirče a Dubence už z domu, s umytou hlavou :-).  

Neplánovaně na borůvky.

... a za Aničkou Tomanovou, tentokrát do Dubence.

Ten kontrast lakšry penzionu na bývalé faře s jejím odkazem byl do očí bijící.

Pohřební služba Jaroměř... Ta naše.

A toho kostela je škoda.

Doma experimenty s borůvkama, abych teda vykázala alespoň nějakou činnost :-).
Chésekáke podle Bajči :-) ...

Nadrcené máslovky či jiné sušenky s máslem podle oka (receptů tady mám už tolik, že je mi trapný to omílat - prostě balení clubek + cca 3 cm plátek másla rozpustit a smíchat, natlačeno do formy 24 cm).
Náplň: 1 tvaroh ve staniolu, 1 balení ricotty, 5 lžic třtinového moučkového cukru a jedna dotuha ušlehaná šlehačka na závěr opatrně vmíchaná...
Na to borůvky, čokopoleva = tabulka hořké čokolády s půl kelímkem smetany rozpuštěná a nalitá... ach! 

 *************** 

... a virální koláčky z rýžovýho papíru, který jsem dlouho chtěla zkusit. 

Jako není to žádná vysoká gastronomie, ale funguje to a je to blbuvzdorný, třeba při dietě. 

Dělala jsem jen na zkoušku a z jednoho rozšlehaného vejce s trochou ovesného mléka (asi jako na trojobal) jsem udělala 4 koláče (na každý koláč jsem dala na sebe 2 ve vajíčku s mlékem omočené rýžové papíry, aby udržely náplň).
Ty sušenky jsou Bebe dobré ráno, ale jde použít jakékoli sušenky, mají za funkci to osladit, a nasát tekutinu.

Sušenky, Skyr, borůvky.

Makosaurovi bez borůvek.

Jakkoli zamotat okraje (jde to hezky, když se pracuje rychle), pekla jsem na 180 °C dozlatova a na závěr chvíli na horkovzduch.

Sušenky tam ve finále nejsou cítit, zkusila jsem ale i jeden bez sušenek a taky to šlo - rýžový papír vše udržel, jen je potřeba Skyr něčím osladit, pokud nejste úplně cukrfrí. 

****************************************************************** 

... nakonec jsme si tedy přivezli starší děti z tábora.
Měly ho na téma filmu Největší Showman, což je dost nosný téma. 
Jejich nová hlavní vedoucí je teda šikovná velmi, hleděli jsme nejen na závěrečné prezentaci, co s nima všechno zvládla. 

Stroj splněných přání je nejvíc, u deníku jsem polkla a nad Hlasatelem jsem se doma chlámala jak prdlá. 

 Úplně to na mě dýchlo a vonělo to, jako když jsme jezdili my...♥

************************************************************************** 

... takže tímto hlásím, že 14 dní už bylo řádně promarněných... a teď bych prosila to "rozprávání"... :-)

Červen v (ledový) kostce

Červen jsme zahájili výletem do Prahy na finále ZUŠ Open (jo a osobní věci včetně nahrávky si dávám zase k sobě).

 

 Z farního festivalu...

 

 

... a z druhýho školního výletu (Častolovice a paní Fischerová nezklamou), který nám propršel, ale byl to fajn zátěžový test.

(...a na zámku zase uschneme...)

Ta omamná vůně růží a pivoněk, ach! 

Úplně jak z dětský kresby :-).

Zabavili na chvíli děti a ještě nám udělali kafe... ♥

 

... Pak hodně koncertů, Anka absolventský... když si vzpomenu na ten vlastní, divím se, že jsme její skladbu nikdy předtím doma neslyšeli... 

 

Prej:  "Jsem mu zalepila bolístky..." (někdy v květnu?)

... tak v červnu dostal novej outfit :-).

 

Pasování čtenářů tentokrát díky paní knihovnici akční...

Drak mluvící a velký....  a dostali Molekuly čtení ♥.

Poslední letní tvoření...

... a jednodenní výjezd za předprázdninovým úklidem na chalupě. V prázdninovým módu už.

 

... za jeden den (a noc) jsem stihla objevit kámen na svým polštáři pod dekou v téměř rok ustlané posteli (myslela jsem, že si dělá srandu někdo z rodiny)...

... mrtvýho malýho zajíčka na schodech přede dveřmi na dvůr ráno poté, co jsem na stejným místě dětem večer vyprávěla o tom, jak jsme v dětství chovali na chalupě králíky, a protože jsme tam jezdili jen o víkendu, občas nám některé zadávila kuna (tenhle malej chudáček neměl na sobě ani kapku krve). 

Dětem se večer spouštěly a vypínaly kapesní větráčky (ale námi zapnout nešly).

Sama jsem nic zvláštního necítila, nic mi nedocházelo a spalo se mi dobře. 

Až na zpáteční cestě domů v bouři a po bouři ... 

 

 

... jsem si říkala, že to možná není jen souhra náhod/recesí. 

Nejdřív jsem myslela, že se "někomu" asi jen nelíbila naše včerejší služba na výjezdních chválách (který byly těžký, za sebevrahy), pak jsem se poptala v rodině na srandu s kamenem a nakonec jsem konzultovala s Ranhojičem, zda nejsem paranoidní.

Dostala jsem stručný ne a doporučení, že to chce ještě jednu mši v chalupě (bývalá celnice i zdravotní středisko, zabrali nacisti i komunisti). 

Jako věděla jsem, že se tam řešily byliny na potraty apod., že tam kdysi táta po dohodě s Ranhojičem něco děsně tajně vyklízel a vyhazoval z půdy (dostal návod co hledat).

 

Když jsme s tátou po týdnu komunikovali a ptal se mě, jestli mám vyfocený ten kámen a jestli jsem teda něco vypátrala, řekl mi teprve, že od tý doby, co kdysi mluvil s Ranhojičem, musí pořád myslet na to, že se "tam někde v koutě za války znásilňovalo". 

A že ten kout odpovídá místu, kde spíme, konkrétně můj polštář je to místo po přestavbě. 

Tak máme zase o prázdninách co řešit :-), snad to nebude drsný jako v Letech.

 

Ale zpátky domů, následuje vyřazování deváťáků...

Druhej den jsem byla poprvé za kariéru :-) na vyřazku pro změnu naší školy (bo vždycky když mě pozvali, jsem někde rodila nebo byla na dovolený), v úplně jiným stylu, takže jsem mohla obě akce porovnat a jsem ráda, že máme děti tam, kde jsou.

 

Poslední týden a úklid a piknik a návštěva filharmonie....

 ... moje vyčerpání na zemi v obraze (předposlední den školy) ... (to Toffifee už bylo jetý, tak šlo do koše hned po ochutnání, ale demonstruje tu lehkou zoufalost už :-) )

 

 

Fotka kytek před použitím... (levanduli jsem si nechala, karafiáty jsou Andulí a něco jsem už rozdala)

(jo, takhle to dopadlo po dubnové výzvě, že se uklidníme s dárky, a že už mám letos vybráno...) 

 

Byla jsem upozorněna, že ten kaktus nekvete, ale plodí a brož smrže (Míša dostala lišku) je také od mého badatele ♥.

 

 ... a po použití... (fakt tím nechci naznačit, že mi rodiče nemají dávat kytky, mně prostě dělá dvojitou radost, že si s nima můžu ještě dál pohrát a jsem ráda, že mi letos vyšla služba na konec roku)

 

(je dycky dobrodrůžo, co z toho vzejde, když si kytky nevybírám sama)

po dokončení...

A kuchyni teda po letech opět obývá Malý princ.

 

 ... po kytkách a vyspání z nejhoršího (což ani nešlo v tom vedru) jsme vyrazili na setkání rodiny, prostě "k babičce".

 

... a včera ani dnes jsem už v práci na rozdíl od některých jiných nezasela... :-)
... Nejlíp to asi vystihl tvůrce mýho oblíbenýho FB profilu Mluví jen jeden...

... tak krásné léto!

... i když do tohoto stavu tu máme hooodně daleko.