Nahození

 "Nove svitanie" před odjezdem na Nové Svitanie :-)... (o 3 fota víc u mě)

Z místa mám jen dvě fotky z auta a jednu z noční adorace:

 

Dobré ráno!

Cestou z adorace u stánku Worship Coffee...♥

Dobrou!

Letos jsem si nic nepsala.

Utkvěl mi o. Jakub Melo a jeho přednáška o blahoslavenstvích v souvislosti se svátostí smíření.

Přistihla jsem se, že některý věci zlehčuju. 

Plus opáčko, že odpuštění nerovná se smíření. Odpuštění znamená dovolit si uzdravit se, je to dar pro mě a neznamená to, že souhlasím s člověkem, který mi ublížil, ani mě nikdo nenutí se s ním stýkat. 

Večerní adorace s mezinárodním týmem (Douglas Hunter ze Skotska nejhustší), kdy měli jít dopředu ti, kdo se modlí za druhé. Položila mi na rameno ruku paní z modlitebního týmu, modlili se v jazyku a přišlo horko a tíha Boží moci, že jsem skoro šla k zemi (ale nešla jsem, protože mi bylo blbý se tam válet po zemi hned první den :-) ). 

 

První dva dny super, pak nastalo očišťování (zažila jsem osvobození, když jsem ležela na zemi u auta, protože mi bylo tak špatně, že jsem musela odejít z řeckokatolické mše).  

To je hustý, že to funguje i 100 m od "kostela"...

Po zbytek pobytu jsem čekala, až dorazím ke dnu a odrazím se... 

Odražení nastalo poslední den po přímluvce (skvělý a inspirující holky!) a po modlitbě za vylití Ducha u Skotů, před kterým jsem si opravdu dosyta užila vlajky. 

 

Sousedi - kamarádi z minulých let přijeli v hluboké manželské krizi, jak nám řekl Peťa hned první den, abysme se nedivili, kdyby se nedružili jako obvykle.

Bylo silný pozorovat jejich proměnu v přímém přenosu, jak nejdřív chodí na oběd každý zvlášť a dusno, který mezi nima panuje. 

Jak se snaží chodit na přednášky, pak jdou ke zpovědi, na přímluvku, bojujou.

Jak se pak usmiřují na sólo výletě a odjíždí brzy, zase ruku v ruce ♥.

 

Zaujala i přednáška psycholožky Janky Bieščad Vindišové, která mi přišla příjemně vyvážená, kdy psychologie nenahrazuje víru a naopak, ale obojí má svou roli. 

To u nás často postrádám. 

A Šebestián na poutní mši nezklamal, uhodil hřebíček na hlavičku. 

 

Nově přibyly celoroční adorace - krása!

A kadidlo mezi stany hned poránu.

Nový vyštěrkovaný plac u sprch a příjemně zvedlo komfort to, že jsem si vzala s sebou lehátko na slunění, co jsem dostala k narozkám. 

Děti neustále někde lítaly, Makisan bojkotovala objednaný dětský program a místo něj chodila k mládežníkům, kde si s vedoucíma vždy sama dojednala, jesli může "přijít vyrábět".

Neměla jsem sílu to řešit a Aničku jsem ani většinu večerů neviděla jít spát.

 

***************************** 

O krásné fotky se postaral Petr Polanský z Člověk a Víra - všechny následující fotky jsou jeho, i když jsem je už pak stahovala bez vodoznaku.

Z týhle ranní fotky bez retuše od něho jsem měla radost - takovej skoro můj portrét :-), je na ní totiž asi všechno: Oteklý nohy po noci v autě se shrnutejma nočníma fuskama, boty, který mě už asi charakterizujou, nejmilejší poutní sukně, která přežila všechno za posledních 10 let, teplá mikina a hlavně můj ADHD růženec z Garabandalu, kterej jsem už tolikrát ztratila a našla a mám ho nejradši.

♥

 

Celonoční. Vzbudila jsem se přesně ve tři, jak jsem si přála, stejně jako jsem si přála potřebovat na wc, abych to nezaspala.

Tradiční putování na Skalku...

:-)

Pařba v mládežnickým stanu. Markéta vždycky věděla, jak se tam infiltrovat :-).

Děkujeme, připraveni začít regenerovat!

Bržděníčko, brždění

tradičně na hlavu.
Ta by chtěla a vyčítá si "promarněný" čas, ale tělo a nervová soustava (neustále v módu ohrožení) už nemůže. 
Plus pocit, že už nikdy nepřestanu bejt unavená.
Vím, že to každý rok přijde, i vím, že to přejde, a stejně jsem jako vždy hrozně překvapená a napjatá, jestli to teda skončí.

Ještě, že Někdo umí využít i mých závislostí... ;-)

 Starší odjely na tábor, příležitost k roční deratizaci... tu jsem zvládla ještě z posledních sil.

Tak co s tou naší chalupou? Náš o. Pavel měl čas až v srpnu. 

Měla jsem během růžence pocit, že mám zkusit oslovit kněze ve farnosti, kde je chalupa, i když to bylo dost na poslední chvíli.

Ihned souhlasil a odsloužil nám mši ještě ten den ♥. A zůstal i na gril.

Rychlá příprava, tvořím playlist... i rodiče dorazili.

 

Celý večer jsem měla pocit, že ho odněkud znám... a pak mi to došlo! 

Svatba sestřenky! (dlouholetí čtenáři vědí...)

 

Souzněli jsme tak, že jsem se musela držet zpátky, abych neřekla "něco moc".

Jezdí skoro na ty samé akce, kázání bylo o jeho prorockém snu, který měl o naší chalupě.

Přišlo mi to jako zázrak. 

Navíc se taky modlí za uzdravení. 

Když jsem se zmínila o mé zkušenosti s uzdravením po konferenci s Mary Healy, a že mi přišlo, že mi to naši kněží moc nevěří, vylezlo z něj, že v době mého svědectví u nás v kostele u nás zrovna pobýval na jedné duchovní akci a náš kněz se ho po té mši ptal, co si o tom mém uzdravení myslí.

A on mu prý řekl, že to je úplně normální... :-) ♥♥♥ 

 

Pobyli jsme tu dva dny...  

 

Taková krásná Panna Maria (ale ty doplňky...)

Na chalupě byla taková zima, že jsme ani nezůstali na prodloužený víkend a po dvou dnech jeli. 
V pondělí jsme vyjeli na výlet do Žirče a Dubence už z domu, s umytou hlavou :-).  

Neplánovaně na borůvky.

... a za Aničkou Tomanovou, tentokrát do Dubence.

Ten kontrast lakšry penzionu na bývalé faře s jejím odkazem byl do očí bijící.

Pohřební služba Jaroměř... Ta naše.

A toho kostela je škoda.

Doma experimenty s borůvkama, abych teda vykázala alespoň nějakou činnost :-).
Chésekáke podle Bajči :-) ...

Nadrcené máslovky či jiné sušenky s máslem podle oka (receptů tady mám už tolik, že je mi trapný to omílat - prostě balení clubek + cca 3 cm plátek másla rozpustit a smíchat, natlačeno do formy 24 cm).
Náplň: 1 tvaroh ve staniolu, 1 balení ricotty, 5 lžic třtinového moučkového cukru a jedna dotuha ušlehaná šlehačka na závěr opatrně vmíchaná...
Na to borůvky, čokopoleva = tabulka hořké čokolády s půl kelímkem smetany rozpuštěná a nalitá... ach! 

 *************** 

... a virální koláčky z rýžovýho papíru, který jsem dlouho chtěla zkusit. 

Jako není to žádná vysoká gastronomie, ale funguje to a je to blbuvzdorný, třeba při dietě. 

Dělala jsem jen na zkoušku a z jednoho rozšlehaného vejce s trochou ovesného mléka (asi jako na trojobal) jsem udělala 4 koláče (na každý koláč jsem dala na sebe 2 ve vajíčku s mlékem omočené rýžové papíry, aby udržely náplň).
Ty sušenky jsou Bebe dobré ráno, ale jde použít jakékoli sušenky, mají za funkci to osladit, a nasát tekutinu.

Sušenky, Skyr, borůvky.

Makosaurovi bez borůvek.

Jakkoli zamotat okraje (jde to hezky, když se pracuje rychle), pekla jsem na 180 °C dozlatova a na závěr chvíli na horkovzduch.

Sušenky tam ve finále nejsou cítit, zkusila jsem ale i jeden bez sušenek a taky to šlo - rýžový papír vše udržel, jen je potřeba Skyr něčím osladit, pokud nejste úplně cukrfrí. 

****************************************************************** 

... nakonec jsme si tedy přivezli starší děti z tábora.
Měly ho na téma filmu Největší Showman, což je dost nosný téma. 
Jejich nová hlavní vedoucí je teda šikovná velmi, hleděli jsme nejen na závěrečné prezentaci, co s nima všechno zvládla. 

Stroj splněných přání je nejvíc, u deníku jsem polkla a nad Hlasatelem jsem se doma chlámala jak prdlá. 

 Úplně to na mě dýchlo a vonělo to, jako když jsme jezdili my...♥

************************************************************************** 

... takže tímto hlásím, že 14 dní už bylo řádně promarněných... a teď bych prosila to "rozprávání"... :-)

Červen v (ledový) kostce

Červen jsme zahájili výletem do Prahy na finále ZUŠ Open (jo a osobní věci včetně nahrávky si dávám zase k sobě).

 

 Z farního festivalu...

 

 

... a z druhýho školního výletu (Častolovice a paní Fischerová nezklamou), který nám propršel, ale byl to fajn zátěžový test.

(...a na zámku zase uschneme...)

Ta omamná vůně růží a pivoněk, ach! 

Úplně jak z dětský kresby :-).

Zabavili na chvíli děti a ještě nám udělali kafe... ♥

 

... Pak hodně koncertů, Anka absolventský... když si vzpomenu na ten vlastní, divím se, že jsme její skladbu nikdy předtím doma neslyšeli... 

 

Prej:  "Jsem mu zalepila bolístky..." (někdy v květnu?)

... tak v červnu dostal novej outfit :-).

 

Pasování čtenářů tentokrát díky paní knihovnici akční...

Drak mluvící a velký....  a dostali Molekuly čtení ♥.

Poslední letní tvoření...

... a jednodenní výjezd za předprázdninovým úklidem na chalupě. V prázdninovým módu už.

 

... za jeden den (a noc) jsem stihla objevit kámen na svým polštáři pod dekou v téměř rok ustlané posteli (myslela jsem, že si dělá srandu někdo z rodiny)...

... mrtvýho malýho zajíčka na schodech přede dveřmi na dvůr ráno poté, co jsem na stejným místě dětem večer vyprávěla o tom, jak jsme v dětství chovali na chalupě králíky, a protože jsme tam jezdili jen o víkendu, občas nám některé zadávila kuna (tenhle malej chudáček neměl na sobě ani kapku krve). 

Dětem se večer spouštěly a vypínaly kapesní větráčky (ale námi zapnout nešly).

Sama jsem nic zvláštního necítila, nic mi nedocházelo a spalo se mi dobře. 

Až na zpáteční cestě domů v bouři a po bouři ... 

 

 

... jsem si říkala, že to možná není jen souhra náhod/recesí. 

Nejdřív jsem myslela, že se "někomu" asi jen nelíbila naše včerejší služba na výjezdních chválách (který byly těžký, za sebevrahy), pak jsem se poptala v rodině na srandu s kamenem a nakonec jsem konzultovala s Ranhojičem, zda nejsem paranoidní.

Dostala jsem stručný ne a doporučení, že to chce ještě jednu mši v chalupě (bývalá celnice i zdravotní středisko, zabrali nacisti i komunisti). 

Jako věděla jsem, že se tam řešily byliny na potraty apod., že tam kdysi táta po dohodě s Ranhojičem něco děsně tajně vyklízel a vyhazoval z půdy (dostal návod co hledat).

 

Když jsme s tátou po týdnu komunikovali a ptal se mě, jestli mám vyfocený ten kámen a jestli jsem teda něco vypátrala, řekl mi teprve, že od tý doby, co kdysi mluvil s Ranhojičem, musí pořád myslet na to, že se "tam někde v koutě za války znásilňovalo". 

A že ten kout odpovídá místu, kde spíme, konkrétně můj polštář je to místo po přestavbě. 

Tak máme zase o prázdninách co řešit :-), snad to nebude drsný jako v Letech.

 

Ale zpátky domů, následuje vyřazování deváťáků...

Druhej den jsem byla poprvé za kariéru :-) na vyřazku pro změnu naší školy (bo vždycky když mě pozvali, jsem někde rodila nebo byla na dovolený), v úplně jiným stylu, takže jsem mohla obě akce porovnat a jsem ráda, že máme děti tam, kde jsou.

 

Poslední týden a úklid a piknik a návštěva filharmonie....

 ... moje vyčerpání na zemi v obraze (předposlední den školy) ... (to Toffifee už bylo jetý, tak šlo do koše hned po ochutnání, ale demonstruje tu lehkou zoufalost už :-) )

 

 

Fotka kytek před použitím... (levanduli jsem si nechala, karafiáty jsou Andulí a něco jsem už rozdala)

(jo, takhle to dopadlo po dubnové výzvě, že se uklidníme s dárky, a že už mám letos vybráno...) 

 

Byla jsem upozorněna, že ten kaktus nekvete, ale plodí a brož smrže (Míša dostala lišku) je také od mého badatele ♥.

 

 ... a po použití... (fakt tím nechci naznačit, že mi rodiče nemají dávat kytky, mně prostě dělá dvojitou radost, že si s nima můžu ještě dál pohrát a jsem ráda, že mi letos vyšla služba na konec roku)

 

(je dycky dobrodrůžo, co z toho vzejde, když si kytky nevybírám sama)

po dokončení...

A kuchyni teda po letech opět obývá Malý princ.

 

 ... po kytkách a vyspání z nejhoršího (což ani nešlo v tom vedru) jsme vyrazili na setkání rodiny, prostě "k babičce".

 

... a včera ani dnes jsem už v práci na rozdíl od některých jiných nezasela... :-)
... Nejlíp to asi vystihl tvůrce mýho oblíbenýho FB profilu Mluví jen jeden...

... tak krásné léto!

... i když do tohoto stavu tu máme hooodně daleko.