a tentokrát na Velehradě.
Stojanovo gymnázium a společenství Projekt ON hostilo v březnu dvoudenní "koncentrát" Školy prorocké služby, jejíž obsah v Encounter Ministries běžně probírají třeba celý semestr.
A byl to zase fičák.
(Kompletnější a osobnější zápis dávám k sobě. )
Přiletěl zase láskou naspídovaný, vtipný a neuvěřitelně radostně nakažlivý katolický kněz P. Patrick Gonyeau (bééééé), a vzal s sebou ředitelku rakouského kampusu Alexandru Michel, která mě naprosto rozsekala, když si na úvod své první přednášky o tom, jak si celý život myslela, že Boží hlas slyší všichni, jen ne ona (a je to určitě její vina), klekla na pódium a ztichlému sálu se jako Rakušanka omluvila za všechna příkoří, která naše země snášela od Habsburské monarchie, zejména za některé osvícenské "zlepšováky" Josefa II.Do trojlístku zapadla ještě ředitelka Brightonského (toho v USA) kampusu Melissa Hunt, která svědčila jak o službě, tak o svém silném životním příběhu (má všechny děti v nebi).
Když už mluvím o EM, docela jsme všichni koukali, jak se za ty dva roky rozrostli, dokonce se jim podařilo expandovat do arabsky mluvících zemí.
Všichni tři přednášející přednesli za celý víkend mnoho svědectví, kterými náležitě navodili zájem o to, abychom byli nejen přijímači, ale abychom se Pána aktivně ptali, komu můžeme posloužit.
Nejsem bohužel schopna je sem všechny vypsat, ale naprosto vždycky fungovalo, když někdo z nich někam přišel, zeptal se Pána, komu chce posloužit, a dostal přesný obraz člověka, kterého má hledat (paní v červené bundě - jediná v promrzlým parku), nebo co má komu říct a všechno sedělo.
Vypadalo to jako hračka, že by se člověk zvedl a šel hned na misi, ale byla tu i svědectví, která vypadala, že jsou sdělená proroctví úplně mimo. Nakonec ale vyšlo najevo, že vše bylo správně - nejvíc se mě dotkla paní u pásu v obchodě, které měl Patrick říct, že Pán chce uzdravit její vztah s dcerou. Ona řekla, že žádné děti nemá (to chceš, před tolika lidma), ale pak za ním přišla znovu, že byla na potratu, že ví, že to byla dcera a že na to celý život myslí - a po modlitbě došla pokoje. ♥
Ani nebudu vypisovat všechny pasáže nejen z Bible, o které se tato služba opírá, jen pár některých, který mě nejvíc vzaly za srdce (prostě žádné pochyby už nemám):
"Ježíš Kristus je ten, koho Otec pomazal Duchem svatým a koho ustanovil knězem, prorokem a králem. Celý boží lid má na těchto třech Kristových funkcích účast a nese odpovědnost za poslání a službu, které z nich vyplývají." (Katechismus katolické církve 783)
Heslo této školy: "A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. 18 I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat." (Skutky 2, 17-18)
Patrick jel jak rozjetej vlak, pravděpodobně díky adhd mezi překladem poskakoval po pódiu, v zápalu boje málem pokácel kytky na výzdobu, a kromě toho, že jsme dostali jiné poznámkové materiály, než jsme měli, takže jsme si absolutně nestíhali zapisovat (ale o to asi nešlo, protože důraz se kladl na praxi, hlavně v sobotu), jsme jen hltali, zuřivě listovali a střídavě vraceli čelist, případně potvrdili Amén! :-)
A jak nám mnohokrát opakoval hlavní cíl a průběžně nás z něho zkoušel, dokonce jsme si asi zapamatovali, že "Cílem prorocké služby je spojit se s Boží láskou a uvolňovat ji do života jiných, aby mohli být pozdvihovaní, povzbuzovaní a utěšovaní" .
Žádný machrování, zneužívání, poučování, mocenský postoj.Prorok má přístup k Božímu hlasu a slovu pro sebe i pro ostatní (hřích - nepoužívat dary, kterými jsem byl obdarován).
Autentiše.
Pátek
 |
| Výhled z dokonalého ubytka - děkujeme Leničko! ♥ |
- kromě výše uvedeného si zapíšu jen bodově
Identita křesťana, ze které mohu říct: "Mluv, Pane, tvůj služebník poslouchá"- Mt 10, 7-8
- Jan 14, 12
a hlavně Lukáš 10, 21 (a spoooousta dalších)
Člověk by měl být v hluboké a pravidelné modlitbě, denně komunikovat s Pánem (Písmo) a hledat ztišení ke komunikaci s Bohem, pozorně sledovat a rozlišovat každý detail, vést si deník (Bůh miluje otázky).
Veřejná zjevení jsou završená (dokončená), soukromá pokračují.
Soukromé zjevení nikdy nikdy nejde proti Písmu, církvi, tradici, magisteriu.
Zásadní je, že slovo od Pána má člověka pozvednout/povzbudit a ne ho zadupat.
Pokud vidím něco negativního (třeba závislost na pornografii apod.) nebo přímo děsivého, vyčkám.
Spali jsme na domečku a druhý den už mě čekal katechumen.
PROCES PROROKOVÁNÍ (v angličtině dají počáteční písmena zkratku CIA + zbylé dvě a z toho nás taky hyperaktivně zkoušel :-) )
1. Zjevení (prvotní proroctví, které přijmu různými způsoby - o tom potom)
- prostě obsah (paní s červenou bundou, běž do cukrárny, tam bude muž v černé mikině jménem Jan...)
2. Interpretace - nejančím a čekám a ptám se: Co to, Pane, znamená? Čekám na vysvětlení.
(je krásný slyšet takovou autoritu potvrdit, že to děláme dobře).
3. Aplikace - udělám, co se po mně chce, jdu za tím člověkem, navážu kontakt a sdělím mu to.
4. Zpětná vazba - co k tomu daný člověk řekne, dovysvětlí, někdy stačí, když obrazu, který vidím, rozumí on a já nemusím
5. Zapečeťující modlitba: Ve jménu Ježíše žehnám každému slovu, které bylo z Božího srdce, aby přineslo ovoce a lámu moc každého slova, které nebylo od Boha, aby na mě nemělo žádný vliv. (To byl velký AHA moment, to jsme nedělali, supr.)
Veřejná zjevení jsou završená (dokončená), soukromá pokračují.
Soukromé zjevení nikdy nikdy nejde proti Písmu, církvi, tradici, magisteriu.
Zásadní je, že slovo od Pána má člověka pozvednout/povzbudit a ne ho zadupat.
Pokud vidím něco negativního (třeba závislost na pornografii apod.) nebo přímo děsivého, vyčkám.
Odevzdám to Ježíši (prosím, Pane, něco s tím udělej) a čekám. Je třeba vše naplnit láskou, třeba se to trochu zjemní nebo dostanu vnuknutí, jak to komunikovat, aby to druhého nezranilo, kolikrát o tom začne člověk sám v rámci rozhovoru a nemusím říkat nic :-).
U všeho, co vnímám, se neustále ptát - co mi tím chceš, Bože, říct?
Plodem by měl být pokoj.
(Tady jsme se chytli za nos, začátečníci to kolikrát berou hlava nehlava a i když to, co sdílí, je pravda, vytváří v druhých strach. Je někdy těžký mlčet, když něco vidím, ne vždy jsem to dokázala a přímo vidím důsledky - pak jsem se musela omlouvat. Je těžký to nemít s kým sdílet, no.)
Nikdy nemáme prorokovat ohledně dětí, povolání (kněz...), úmrtí, nesmysly.
Úvodní páteční přednášku zakončilo předávání pomazání, kdy jsme vytvořili špalír a postupně se nad námi modlili nebo jen krátce předali to své - Patrick, Alexandra i Melissa.
I když mi Melissa drnkala svou osobností ve stylu amerika ve spreji na nervy i na moje zranění (je hezký vědět, že za to může něco z mý minulosti a nemuset se negativně vymezovat proti tomu člověku, který je úplně v pohodě, a když jsem později slyšela její příběh, veškerý tyhle pocity byly pryč), byla to právě ona, kdo se na mě při předání dlouze podíval tak, že snad dohlídla až na dno mý duše.
Mezi druhým a třetím přijmutím se mi samovolně rozvibrovala levá ruka. Jako když křečuje, bylo to zvláštní a když jsem se tomu poddala, tak i příjemný. Tak nevím.
A rovnou jsme se měli zeptat, které vlastnosti si na nás Pán nejvíc váží.
Rychlost odpovědi mě zaskočila, stejně jako to, že to byla zrovna píle (já, lenoch obecný). Dojalo mě to a věděla jsem, že to je od Něj.
Měli jsme nad čím přemýšlet při noclehu na zámku u Leničky.
Sobota
Ráno zase chvály a už to zase nabralo šílený obrátky.
Nejprve Patrick a zopakování a prohloubení včerejšího tématu, tak jen pár postřehů:
Pohnutí a soucit je Boží dotyk našemu ♥.
Prorokování je také schopnost vidět s Bohem do niterného světa a života jiného člověka, vidět tam zlato a vytáhnout ho ven.
Vždy zachovat úctu k tomu, komu prorokuji a k tomu, co dostanu.
Jeremiáš 1. kapitola.
Jeremiáš 1. kapitola.
Nenaučím se jezdit na kole, když budu jen číst a koukat na videa, jak se to dělá.
Je nutné opakování a zvyšování odolnosti.
Stejně jako u fyzického tréninku, i zde se musí vše opakovat - do posilky taky nejdu jen jednou.
Zvyšujeme výzvy a risk. (na těch kurzech to vždycky vypadá tak samozřejmě, logicky, fungující, jasně odborné ... a pak když přijdu domů, hledím, jak je to pro moje okolí jinej Matrix).
Alexandra pak měla přednášku na téma Slyšet Otcův hlas.
Základní princip: Bůh k nám mluví skrze nás.
Mnoha způsoby, ke každému jinak, je chybou myslet si, že ke mně bude mluvit jako k ostatním nebo že je moje vina, že ho neslyším (nebo si to spíš myslím).
Moje ovce slyší můj hlas.
Dar rozumět jsme dostali při křtu a není to nic zaslouženého.
Bůh mluví navzdory mým hříchům.
Největší bloky jsou v mé hlavě.
Proroctví je jazyk lásky.
Někdy třeba jen během vyučování zažije člověk Boží dotek, aby si naše paměť na něco vzpomněla.
ZPŮSOBY NASLOUCHÁNÍ BOŽÍMU HLASU:
1. Vidění - vnitřní obrazy při modlitbě
- oheň ducha na někom, nápisy nad hlavou, duchové na lidech apod. + sny, symbolické sny (7 hubených a 7 tučných krav)
Ve všech případech se ptát: Co to znamená?
(A co by se asi stalo, kdyby si sv. Josef po svém snu řekl, že se asi jen zbláznil?)
2. Naslouchání
V 99% jde o naslouchání vnitřnímu hlasu.
Už sv. Tomáš Akvinský popsal, že vnitřní hlas je tak tichý, že si mnohokrát říkám, že slyším sám sebe, proto taková proroctví často nerozpoznáváme.
Mně se často děje, že mám nápad, o kterým vím, že není můj. A občas skoro jako by ho někdo vyslovil v mé hlavě, i když to bývá zřídka tak jasné.
3. Vnímání
Myšlenek, podobně jako u naslouchání často zaměňujeme za "sebe". Jak je rozeznat od svých?
Myšlenky od Boha na sobě nemají růžovou stužku :-). Pokud žijeme v Kristu, neměli bychom se toho bát.
Např. zavolám někomu, kdo se chystá volat mně... apod.
4.Poznání
sv. Ignác z Loyoly - cvičení na rozlišování duchů
- husí kůže nebo intuice, když najednou vím, že se něco děje
- použití těla nebo smyslů k tomu - abych mohla někomu pomoci . např. náhlá bolest něčeho, co mě normálně nebolí/náhlá srdeční arytmie, kterou sama netrpím, může ukazovat na to, že se mám pomodlit za něčí uzdravení
Čich nebo další smysly - cítění vůní tam, kde chybí zdroj (měla jsem kdysi v Dřízně - cítila jsem lilie, ale byl podzim a nikde nebyla jediná kytka.)
5. Četba, hudba...
Boží slovo je ostřejší než dvousečný meč.
Ale nemluvíme jen o Bibli, může ke mně promluvit jakákoli kniha nebo text písně (klidně i sekulární)
Když máme ráno nějakou otázku, je dobré se na ni ptát celý den a poslouchat všemi smysly.
***
Pak nastal intenzivní výcvik. Měli jsme si najít někoho, s kým se vůbec neznáme a prorokovat mu. Měli jsme na vše omezený čas (pár minut), měli jsme se vystřídat a následně na škále určit, jak moc jeho proroctví sedlo:
level 1 - Teď mi to moc nedává smysl a moc tomu nerozumím, ale budu se za to modlit.
level 2 - Děkuji, povzbudilo mě to a posílilo!
level 3 - Wow, tajemství mého srdce odhaleno, Bůh je zde!
A tak mnohokrát znovu a znovu s dalšími neznámými lidmi. a různými způsoby.
Nejdřív jsem to tahala až z paty, ale jak se ozývalo další a další odpočítávání, pustila jsem všechny strachy z hlavy a bylo mi už jedno, co blábolím, stejně ty lidi neznám :-) - a ono to dávalo smysl!
Na oplátku jsem dostávala samá povzbudivá slova (dávám si k sobě).
Někdy mezi tím proběhl oběd, odpolední pauza, mše sv. (nakonec v sále a ne v bazilice).
Po večeři jsme probrali nejdřív teoreticky a pak prakticky práci v prorockých týmech.
Bylo už deset večer a program stále nekončil a finální Pomazání do služby stále nikde.
Nechtělo se nám už do žádného týmu chodit, ale než jsme stihli zdrhnout, přidal se k nám pěti ten šestý (měli jsme se paktovat po šesti).
Nakonec bylo fajn si to takhle společně zkusit, protože to fungovalo i přes totální únavu a všechno krásně navazovalo.
Nakonec jsme prorokovali ještě Ranhojičovi, který chtěl slovo do oblasti své služby.
Pak byly chvály a vypadalo to, že je konec dne.
Nějakým teda asi nedopatřením předání pomazání neproběhlo.
Oni ho budou mít až druhý den, ale my už jedeme domů.
Spali jsme na domečku a druhý den už mě čekal katechumen.
Musím říct, že mi moc sedlo to vyjití z komfortní zóny, že jsme fakt jeli, že to člověku začalo připadat jako fakt normální, cítila jsem se mnohem přirozeněji a jistěji.
A v neposlední řadě jsem byla úplně nejvíc ráda, že se mnou výjimečně byl i Lukor.
Nejen, že posloužil jako icebreaker a bavil se s každým, ale hlavně konečně viděl Patricka v akci, pochopil a sdílel moje nadšení a začal to používat.
Totální přiblížení, manželská intimita level 20 z 10, je na mě dost hodný, milosrdný a chápavý k mým výpadkům, co se týče praktické použitelnosti. :-).
A taky mě upozorňuje na věci, který už nevidím (hlavně když na sebe neoprávněně beru cizí starosti).
V neposlední řadě jsem pochopila všechny strany.
Tu, co má/měla odstup.
Tu část, která radši odešla.
I to, v čem jsme dělali chybu my.
