sobota 15. května 2021

První letošní

 oheň minulý víkend.

 



Jak málo stačí k dětský radosti :-).

sobota 8. května 2021

O vděčnosti



... v souvislostech.

Někdy kolem Vánoc, kdy jsme se spřátelili s jedním fajným novoknězem, jsem párkrát z legrace řekla Lukorovi: " když já bych chtěla ještě kněze..."
Nebrala jsem to vážně, vždycky jsem sice chtěla víc dětí, ale do dalšího těhotenství bych se sama nikdy neodhodlala kvůli zdravotním obtížím, co mě v těhotenství a po porodu provází.

Navíc po závěrech inspekce jsem konečně začala mít pocit, že to se mnou není tak hrozný, a že konečně aspoň trochu vím, co dělám a jak to chci dělat, do té doby jsem se svou prací pořád nebyla spokojená (což nejsem ani teď, ale už z toho aspoň nemám tak hrozný pocity).

Taky jsem uvažovala o coviďáckým očkování - všichni zodpovědní přeci jdou, tak u toho přece nemůžu chybět, navzdory varování Ranhojiče před vakcínou (který mi ale naproti tomu tenkrát při mém končícím bioezoobdobí úspěšně rozmluvil neočkování dětí, takže no black & white).

Proto když jsem jednoho dne na začátku další online hodiny z mnoha zírala na právě se vybarvující slabou druhou čárku, začala jsem plácat totální nesmysly, až se děti na druhým konci drátu ptaly, jestli jsem v pořádku - a byla jsem v šoku.
Což trvalo asi tak týden - smíšený pocity z toho, že zase všechno zapomenu, znovu budu začínat od nuly, jak doma, tak v práci, co když zase budu půl roku ležet s ekzémem?
Do toho jsem měla výčitky ve stylu "co by za to jiní dali"... prostě jízda.

Když jsem přestala plašit, záhy mi došlo, že mým těhotenstvím se vlastně řeší všechny zásadní problémy a dilemata naší rodiny a uklidnila jsem se.
Aniččina zhoršující se porucha pozornosti a moje tekoucí nervy (a hlavně už ji nebudu muset učit, nejvyšší čas být jenom mámou).
Emouš - samostatný odhodlaný prvňák, který si sám řeší všechny svoje učební záležitosti včetně posílání úkolů učitelkám... ale v poslední době trochu ufňukánek, kterýmu díky mýmu vytížení chybí moje pozornost - jak dlouho jsem to chtěla přehlížet?
Prevence vyhoření.
...
(pokračování po kulturní vložce).

*****

tak trochu mimo téma

A když říkám, že se těhotenstvím vyřešila všechna zásadní dilemata, tak myslím opravdu všechna.
Odpověď na mou mírně panickou otázku co jako bych teda měla dělat s tím očkovánííím, abych se zachovala správně (rozumově mi to dlouho přišlo jako jediný řešení), přišla v podobě pozitivního těhotestu v řádu snad několika hodin.
Aha, takže tohle je vyřešený. Rázem jsem byla v klidu, nebyl na mě vyvíjený tlak nejen z práce a mohla jsem o tom přemejšlet s čistou hlavou a naprostým klidem, viz. předchozí článek.

I když se nám dlouho covid vyhýbal, postupem času jsem si říkala, že když je očko pro mě pasé, jestli by nebylo v tuhle dobu lepší nemoc prodělat, když se mám vrátit mezi děti atd.
A co bude s Lukorem, od toho se bude určitě očkování očekávat jaksi automaticky, když je riziková skupina?
Odevzdala jsem to nahoru s tím, že jestli je pro mě/nás dobré tím projít, že jim věřím a doufám v milosrdný průběh.

Když Lukor lehnul, ani jsme se nesnažili izolovat a do pár hodin leželi všichni.
Bylo to dlouhý a únavný hlavně psychicky, když jsem ani po 14 dnech neušla 100 m bez bolestivýho zadýchávání, Lukor měl zase šílenej kašel.
My s Tvorem jsme to dali celé na 2 paraleny (a eucharistii, kterou nám nosil Kubor), Lukemu předepsala půlku lékárny Janinka.

Do karantény mu volali z nemocnice, že pro něj mají přednostní dávku :-).
Pozdě, vyřešeno.
Jako slepí k houslím :-). 

Vzhledem k tomu, že před covidem jsem dva měsíce byla mimo provoz "ranními" (celodenními) nevolnostmi a po výuce rovnou od obrazkovky padala rovnou do postele, moc si z uplynulých 3 měsíců nepamatuju.
Ale jsem tak ráda, že jsme vším prošli.

Konec kulturní vložky :-).

*****

Těším se, že se budu učit už jen se svýma.
Dopíšu knihu.
Dopíšu deníky.
Budu zase obrážet s kočárem trhy, vázat kytky, budu mít při procházkách čas na pořádnou modlitbu (nebo ne?).
Zase budeme žít šetrně, hospodařit s málem, zase budu mít čas vařit, psát, hrát spolu, třeba začnem chodit i do scholy ;-).

Byt nenafouknem, ale mám myčku, mám sušičku, co bych za to tenkrát dala! :-)
Tentokrát hodlám ten čas vytěžit na maximum.

Narozdíl od mladšího věku nemám pocit, že mi něco uniká.
Covidová opatření mě naučila bejt vděčná za málo a hlavně setkání naší modlitební skupiny, která mě nejvíc nabíjí a kde si připadám užitečná, nic nestojí. Jinej druh zážitků.
A ani nevyžaduju od Lukora jako dřív tolik pozornosti mýmu stále více znatelnějšímu profilu :-), naopak jsem vděčná, když únavou usnu a ráno zjistím, že je vyskládaná myčka, složený prádlo ze sušičky a děti dostaly najíst.
A když vyjde zase jednou nějaký mimosezonní výlet nebo si budu moci zase soukromě užít pondělní koupačku u prázdnýho písáku, co víc chtít.


Stydím se, že moji předchozí tvorové toho ode mě asi tolik necítili, jako ten třetí.
Těhotenství s doprovodem Ranhojiče je o něčem jiným.
Neříkám, že nemám slabý chvilky, když se třeba ekzém někdy zhorší.
Ale oproti minulým zkušenostem to je jako nebe a dudy, hlavně psychicky.
Máme kolem sebe parádní okruh lidí, který se těší s námi, ta radost je tak nakažlivá...
Na prvotrimestrál jsem přišla kvůli karanténě až za pět dvanáct.
Když jsem viděla všechny ty kůstky, tepající tepny, síně a komory, zírala jsem a říkala si, je možný, že jsem dřív neuměla žasnout?
Jo, a aby nedošlo k nedorozumění, nevíme, stejně jako u obou předchozích Tvorů, "co to bude" :-).

A fakt to nemusí bejt kněz :-).
Nikdy bych si nedovolila takovou otázku vůbec řešit.

Tetelím se při pohledu na natěšený děti.
Bude to sranda.
Děkuju za to všechno.

Někdy mi je vděčností až do pláče, no.

úterý 4. května 2021

Sobotní náplast

 za pracovně pokaženej narozeninovej den.



Kucí z Café Neratov a jejich stánek v O. Záhoří.

sobota 10. dubna 2021

Rekonvalescence

Po měsíci venku na dýl než na skok, pro byliny a vodu ze studánky.
Nakoplo.
Jak málo stačí k dětský radosti! :-)




Filtr ve stylu kýč jak bič, ale špatně jsem to vyfotila.

pondělí 5. dubna 2021

...

Anděl smrti nás obešel stejně jako Izraelity v Egyptě, což si žádalo oslavu, i když letos dost z posledních sil.
(ne že bychom 
nemoc nečekali, po minulým příspěvku snad ještě víc než kdy jindy)

Vděčnost nejen na Velikonoce - level 3 :-):
- za ochranu před těžkým průběhem (stačilo, víc bych neunesla)
- za neustálý lékařský dohled kamarádky i Ranhojiče
- za všechny nákupčí a kuchaře, kteří nedali na naše soběstačný kecy a že jich nebylo málo (nelze snad oplatit)
- za všechny, kdo nás drželi morálně (nemoc nebyla vyloženě k nepřežití, jako spíš nekonečná a vyčerpávající po fyzický a hlavně psychický stránce)
- za kněze, který se nebojí doručit eucharistii osobně

- za to, že se nám vlny střídaly tak, že vždycky někdo mohl ohřát jídlo/pustit myčku/vyvenčit psa, než zase totálně odpadl
- za to, že jsme to mohli prodělat všichni najednou, budeme ofiko prohlášení na imunní a nemusíme se do konce školního roku testovat
- za klidný, tichý a izolovaný Velikonoce, i když plán byl jiný
- za každej pupen, nad kterým skoro slzím při inkognito procházce se psem po zákazu vycházení
- za každej sluneční paprsek chycenej na balkoně cítíc se jako opilá beruška po hibernaci
- za kytky a čokoládky, za dětský "paniučitééélkóó" pod balkonem :-)
- za všechny milý lidi na hygieně a v nemocnici
- za to, že je jaro a konečně se změnil letní čas
- za to, že brzy půjdem zase ven a do lesa a na česnek a na byliny
- za vzkříšení a za všechny další dary ♥ ...

Myslím na všechny, co neměli takový štěstí jako my.

sobota 13. března 2021

Dilema pyrotechnikovo

... se jmenuje jedna písnička od Landy, kterýho jsem kdysi poslouchala a napadla mě, když jsem vymýšlela titulek příspěvku :-).

Začnu zeširoka:
Tématu mediální manipulace a fake news jsem se nikdy ve škole nevyhýbala, naopak a děti se na tyhle hodiny těšily.
Každou podezřelou zprávu jsem prověřovala a většinou spolehlivě našla v lepším případě na www.hoax.cz a podobných serverech nebo si vše vyčmuchala sama.
Jenže spolu s rozšířením povědomí lidí o fake news přibylo i dost webů upozorňující na hoaxy a u některých mám podezření, že plní spíš opačný úkol.
Když jsem náhodou na FB narazila na titulek jednoho takového serveru používajícího stejné grafické a výrazové prostředky jako většina webů bojujících proti dezinformacím, v němž kdosi kritizoval DVTV za šíření dezinformací ohledně úmrtí Davida Stypky, utvrdilo mě to v tom, že musím ověřovat i "ověřené".
Tak schválně, vidíte někdo dezinformaci? 


Takže nic novýho pod sluncem: číst a ověřovat, číst a srovnávat, číst a dělat si názor.

Asi nikdo si neděláme iluze o tom, že bychom nebyli v informační válce.
Proto spoléháme na vlastní rozum a na to, co si vygooglíme/ověříme (v tom lepším případě).
Jenže co když to nestačí?
Zkoušeli jste se někdy vymanit z pohodlí své sociální bubliny? Zkusili jste někdy kliknout na článek z "druhého tábora" a pozorovali, co vám začne nabízet googlí algoritmus?

Při každý lepší detektivce nebo kvalitnějším filmu se chytáme za hlavu a říkáme si: "To je hrozný, nikdo nevíme, jak to tady doopravdy funguje, normální smrtelník nemá šanci na tohle přijít...", ale pak jsme si tolik jistí v kramflecích ve svým střípku poznání.
Zdráháme se uvěřit tomu, že všechno může bejt úplně jinak, než si myslíme a dokonce i jinak, než si myslíme my i všichni ostatní kolem nás.

 Tak tady bych asi měla skončit.

V naší modlitební skupině mají různí lidi různý dary.
Když jsem tam před pár lety přišla poprvé, byla jsem v šoku, myslela jsem si, že jsem kdovíjak chytrá, když si informace ověřuju a nad věcmi, za který se modlili, jsem ohrnovala nos a měla jsem je za bláhové.
Přece vím, za co se modlit, přece to (já, já, já jenom jááá) vidím.
Dnes už jsem se stáhla a radši mlčím, jsem vděčná za to, že mi na moje mnohdy pomýlený názory nikdo nic neřekl ani mi je nerozmlouval... a když vidím svoje omyly, stále častěji mlčím i k politice a celospolečenským tématům - a musím přiznat, že i tady na blogu jsem se nejednou nechala unést emocema... ale bylo to součástí vývoje, tak to tu nechám :-).
Málokdy je všechno tak, jak to vypadá (a ještě jinak, než se píše na mainstream, ale i konspiracy webech). Když jsem si to přiznala, byl to osvobozující pocit - člověk pak nemá potřebu se s nikým hádat, když všechno v modlitbě odevzdá do těch nejpovolanějších rukou.
A nemusí ani všemu rozumět. Pravda se stejně ukáže (někdy dlouhým) časem a některý věci jsou tak šílený, že mluvit o nich by bylo jako rovnou spáchat společenskou sebevraždu.

...

Videa vědců, snažících se vyvrátit kolující mýty kolem očkování proti Covid 19, mi přišla sympatická. Ale některý argumenty vnímám zase jako chabý slovíčkaření.
Takže ano, vysvětlíme všem těm prostičkým pánbíčkářům, že v očkovací látce proti koroně opravdu nejsou žádný buňky potracených dětiček (což fakt nejsou).

Ale třeba TADY a v pokračování TADY (str. 2 až 5) ve zkratce docela dobře pochopit, co ti lidi vlastně řeší a nedovolila bych si kvůli tomu kohokoli napadat.
Je velký rozdíl v tom, zda jsou ve vakcíně přímo buňky z oněch plodů nebo fakt, že bez nich by vakcíny nebyly? Je pro mě určující, zda potrat byl provedený legálně?

Aby nedošlo k omylu, já už jsem si fází odmítače očkování prošla ve svým bioezoobdobí.
Nakonec ve mně po přečtení všeho možnýho vykrystalizovala myšlenka, že sice nejsem spokojená s běžným očkovacím schématem a složením vakcín, ale není pro mě morálně přípustné, aby se všichni očkovali a já využívala výhody proočkovanosti ostatních - to mi samozřejmě hned naskočilo, když se začalo mluvit o očkování proti Covid 19.
Na to knihomolský období nerada vzpomínám, protože (hodně stručně řečeno) na obou stranách barikády docházelo k informačním faulům a kdo se v tom má vyznat.
Takže jsme základní vakcíny dětem dali, nakonec i obávanou MMR.

Aniččin příběh s očkováním MMR vakcínou už mnozí znají. Šílená reakce bez možnosti to alespoň trochu zmírnit, trochu nám pomohli odborníci na klinice v Brně, kteří se specializují na nemoc motýlích křídel. Definitivně pokoj má od návštěvy Medgugorje, naštěstí jsme od dalších dávek osvobozeni.

MMR vakcína mi připadá z etického hlediska na podobné úrovni jako ta proti Covid 19, také byla kultivována na buněčné linii získané z tkáně potracenýho dítěte (ano, víme, že tam nejsou žádné buňky).
Je super, že Papežská akademie už před lety vydala prohlášení, že díky využití těch buněčných linií se nemusí potrácet další děti (taktně se povětšinou mlčí o tom, že ty tkáně, aby se daly použít pro výzkum, musí být biologicky živé), takže vakcíny můžeme využít, protože zlý skutek je natolik časově i kauzálně vzdálený od příjemce vakcíny, že se nejedná o přímou spolupráci se zlem. V dokumentu se ale taky píše, že nestačí vakcínu pasivně přijmout, ale také se aktivně zasazovat o vznik alternativních léčiv a distancovat se od problematickýho způsobu výroby.

Ale jsem já toto schopna splnit? A ještě jinak: kde jsou všichni ti kaťáci - etici, kteří tohle dělají?
Co řeším? Je fajn, že se kněží angažujou a píšou články o očkování pro dobro lidstva, ale kdo z nich píše o důležitosti přijímání svátostí, setrvávání v milosti posvěcující a modlitby v týhle těžký době? (ale třeba jen málo čtu)


Můj postoj k očkování proti Covid 19 v žádným případě není z kategorie antivax.
Ne, rozhodně nepopírám nemoc, která tu je, a která je nevyzpytatelná (nejspíš to odpovídá i jejímu původu).

Ani si nemyslím, že bych s očkováním dostala čip do těla nebo se mi změnila DNA :-).
Nepopírám význam očkování pro zastavení pandemie, stejně jako když očkování zastavilo šíření spalniček.
Ani s jinými vakcínami problém nemám.


Musím ale dodat, že můj postoj nemůžu označit ani jako provax, jakkoli je pro něj mnoho lidí, kterých si vážím napříč všemi obory a taktéž většina mých známých a dobrých přátel - a mně samotné jejich racionální argumenty přijdou logické (jako fakt!).

Rozumím argumentům "autorita papeže" a "nezabiješ ostatní ani sebe" (je ale dokázané, že očkovaní mohou nemoc přenášet na sliznicích, takže o těch nezabitých ostatních by se taky dalo polemizovat).
Před pár lety bych dokonce nejspíš spustila na blogu akci "očkujte se - je to jediná cesta z pandemie".
A to pro některé lidi skutečně je! I v mým mozku to ještě šrotuje po těchhle logických cestách shodných s názory mýho oblíbenýho etika Váchy.
Proto moc nerozumím intuici, která mi říká tak moc silně "nedělej to", i když mozek by s tím byl v pohodě.


Proč se naše rodina nejspíš nenechá očkovat je bohužel argument ze stejné kategorie, jako třeba argument, proč nepoužíváme homeopatii, když tolika lidem funguje (o tom ale někdy jindy).
Jo, mohla bych si to odbýt prohlášením "hele, my máme autoimunitní onemocnění, tak na to pečem".
Dá se u nás předpokládat bouřlivá reakce jako dosud u všech pokusů použít eticky problematickou léčbu (nechci se tady vypisovat s něčím, co se může šmahem odsoudit jako domněnky, ale zpětně to vypadá, že jsme skutečně přecitlivělí na všechny způsoby léčby, který nemají mírně řečeno dobrý počátek.)
Ale nebyl by to ode mě alibismus?

Kromě toho, že máme autoimunitní onemocnění a to za nás vyřešilo mnohé, bude stejně nutné nosit roušky, dokud tu to svinstvo bude, pokud chceme mít opravdu čisté svědomí, když je možné nemoc přenášet i po očkování. Z matematického hlediska plošné očkování učitelů nebylo promyšlené (TU), protože ochrání jen velmi malý počet lidí (a ani si nepřipadám doma u počítače nijak v ohrožení). Je hezké, že se vláda snaží protlačit své cílové skupiny, ale ani kdybych byla o vakcíně přesvědčená, bych nepředbíhala - než by na mě došla řada, možná by se vyjasnilo :-)...

Netvrdím, že mám pravdu a nedoporučuju nikomu, co (ne)má dělat a zda se má nebo nemá očkovat.
Ať se rozhodne každý sám, jakou míru rizika je ochotný podstoupit, podle svýho pocitu, ne podle dojmů jiných.
Lékař v důchodu, který sahá lidem kdekam určitě není stejně ohrožen jako matka na mateřský, která by ještě v budoucnu chtěla děti.
Považuju za důležitý pro svoje čistý svědomí říct tyhle otázky nahlas stejně jako všichni ti, kdo považují za dobré očkování doporučit.
Koronáč tu s námi nejspíš bude delší čas, jsme na to připraveni?

Závěrem: Naprosto chápu a respektuju všechny, pro koho nějaký intuitivní kecy nic neznamenají a dospěli na základě racionálních argumentů k názoru, že se očkovat nechají.
Stejné porozumění bez dehonestace bych si ale dovolila požadovat i pro ty, co se očkovat nenechají, zatím to totiž vypadá, že ti, co očkování proti covidu nechtějí = bezohlední/konspirátoři/popírači.

Moje dobrá kamarádka (lékařka, která se očkovat nechala), mi řekla:
Víš jak, já věřím, že se nahoře počítá i se špatnými rozhodnutími.
Přesně! Každý ať se svobodně rozhodne: věřím, že když tak učiníme s nejlepším svědomím, On má stejně poslední slovo.


A to mě uklidňuje.

úterý 2. března 2021

Pár obrázků

Původně jsem chtěla napsat něco k očkování, dokonce to mám skoro měsíc v šuplíku, ale asi se mi nechce hrotit už tak vyhrocené vztahy nebo nevím... a možná jen nemám koule.
Doženu tedy aspoň měsíční skluz koťátkama obrázkama.

Josefovská džungle a dobrodrůžo na zatopených cestách v únoru.


 

 

Výprava pro vodu do Dřízny o jarkách (broušení sjezdovky v Třebové bobama vyfocené nemám)...



Vytrvalost na Marsu ...

Já viděl divoký koně (Na Plachtě v Hradci) ...


... a letošní první poutička s Petrem .

 

... i druhej den s rodinou tu bylo hezky.

sobota 30. ledna 2021

Koka


Poslední zachráněný chudinky :-). Pekly holky.

Baví mě, když učí školní děti mě i sebe navzájem - stálicí doma je už nějakou dobu třeba tahle zmrzka.
Protože jsme ve škole psali růčo popis nedávno, nechtěla jsem robátka znovu opruzovat popisem pracovního postupu písemně a nechala jsem formu volnou.
Pocit uspokojení z povedené práce přijde, když na konci zhlédnutého videa spolužáka děti řeknou: "Vau, to musím zkusit".
Já si to řekla u těchhle koka sušenek, který jsme od tý doby s holkama pekly už několikrát.
Je to sice taková plnotučná prasárnička, ale co, před masopustem se to ještě zvládne :-).
Základní recept, se kterým jsem různě experimentovala, ubírala cukr atd. a vždy vyšlo:

KOKA SUŠENKY - množství na 1 plech, ale dělám rovnou dvojnásobnou dávku

150 g hladké mouky (dala jsem špaldovou Pernerku, další meta je bezlepková varianta)
2 lžičky prdopeče
100 g cukru
20 g kakaa
30 g strouhaného kokosu
40 g strouhané hořké čokolády
50 g změklého másla
80 ml kokosového oleje (lze prý nahradit řepkovým, ale nezkoušela jsem to)

Vypracovat těsto, nechat chvilku odpočinout (ale ne moc dlouho), z něj tvořit kuličky a sázet na pečicí papír. Stlačit razítkem na sušenky nebo vidličkou a upéct ve vyhřáté troubě (10 minut na 180 stupňů - tlustší sušenky déle).

 

 P.S. O prvním papíře Emouše i první inspekci TADY.

úterý 19. ledna 2021

Směska

... někdy mezi svátky na mě vykouklo na Spotify...
Říkala jsem si co to jako je - za jméno :-)...
Že by se chystala náplast...? Davídek je nenahraditelnej, ale celkem zaujal tento onen i s děučatama ...


Další setkání třetího druhu ...

... a boží dárek od Jéžiška - od kmotřátka, co má vkus, s poutnickou tematikou, vřele doporučuji.
Sedlo jak ..... na hrnec.
Smolen je dobrej řízek. Navzdory obálce archaickýho vzhledu se řežu smíchy a současně u toho řikám "přesněěéé" -  má to hloubku a nechci to dočíst :-).


Přesněé: Buď, kde jsi. Asi další fáze, ve který se nacházím.
*******

Víno otevřený na Silvestra zůstalo otevřený ve dveřích lednice.
Už nějak nemám chuť, díky. 

*******

Andulína desetiletá.
Ženská.
Foto u mě.

********

A distanc bez světla na konci tunelu je únavná pro všechny strany.
Momentálně asi takhle, s nějakou tou nadsázkou:

Zdroj: FB stránka O Captain My Captain

 ...

.

.

.

.

.


vlastně bych skoro zapomněla, že v prosinci vyšlo nový album PiarMusic.
Very gut - a ty smyčce!