Škola v přírodě a jiné radosti

Před odjezdem se sjela výjimečně k nám část naší skupiny na jednu větší evangelizační a uzdravovací akci.
Šlo o akci protestantů (běžně tam nechodíme), proto jsme dost rozlišovali, zda tam vůbec můžeme jít.
Prvních pár (deseti)minut jsme byli v šoku, protože některý charismatický projevy byly dost i na nás zvyklé :-).
Navíc jsem vzala děti, který byly trošku v šoku z osvobozování jedné paní (těžký případ, vše dobře dopadlo).
Ale nakonec jsem tam došla velký úlevy, i když jsem si myslela, že už mě v duchovní sféře toho moc nepřekvapí.

Dva muže, který jsem vyhodnotila jako důvěryhodný, jsem poprosila o modlitbu za dokonalý odpuštění (rozumově by to šlo, ale ve vnitřním prožívání mám prostě rezervy).
A dostala jsem zase ještě víc: osvobození od neodpuštění, ale taky od bolesti zad (už jsem chtěla jít k dr.) a od ducha strachu, kterýho poznávám u druhých, ale sama jsem si na něj asi už zvykla a myslela si, že jde v mým případě jenom o charakterový rys. S ním byl propojenej problém poruchy příjmu potravy (zajídám problémy).
Nejdřív jsem šla k zemi, pak to se mnou trochu zacloumalo, ale strašně, strašně se mi ulevilo.
Nejenže už mě nebolí břicho ze vzpomenutí na jisté osoby, ale ani se mi nekroutí vnitřnosti při mluvení před lidmi, přišel pokoj, smíření a klid.
Pak druhý kolo ještě při modlitbě za Aničku, to už bylo jemnější.

Jsem ráda, že jsem překonala předsudky.
No, evidentně jsou mezi námi lidi, kteří se za druhý modlit mohou, napříč denominacemi.

Obnovená záda jsem hned zatížila na škole v přírodě - osvědčený místo a pecka - hodně jsme toho viděli, zažili, nachodili.
Měla jsem divnej pocit z toho, že budu týden bez svátostí a na konvenční stravě, ale jako by vedle mě stáli a všude mě doprovázeli.
Dlouho jsem si pracovní akci tak neužila.  

Asi se budu opakovat, ale ... 

Muzeum Sýpka v Rokytnici.

♥

Na zteč!

Malovat hrnky na Kopeček ♥.

na Zemskou

Osvědčená táborová hra...

Výleeet!

Jdeme všichni sborem ... za Punťou.

Vrchní Orlice nám krásně zapadla do vlastivědy - probírali jsme druhou světovou...

Náš horský průvodce (zpátky jsme ho svezli busem).

Hotel Bartošovice (dříve Zemská brána) měl za covidu problémy, střídali se tam majitelé.
Teď se vrátil pan Saksl a nikdo jiný ho asi vést neumí.
Neskutečný jídlo (snídaně formou bufetu, co si kdo vzpomene, obrovský porce výbornýho jídla, domácí buchty ke svačině), zútulněná hotelová část (nové koberce), lidová cena na žáka s 
pedagogy zdarma, hřiště, kulturní i turistický vyžití v okolí.
Opravdu doporučuju. 
Potřebovala bych další takhle osvědčený a vytuněný místa.

******************************************************** 

Hned po návratu karavana nezpomaluje, naopak: 

2x předškolička pro budoucí prvňáky, rozlučka s páťáky (ještě se mi nestalo, že by se se mnou chtěl někdo po roce loučit a zahrnul mě takovými... ehm, dary...)

Do výuky chodí nově příchozí, scházím se s budoucími rodiči, pedagogická rada, kino, mobilní planetárium, piknik s mými páťáky, papíry, papíry, papíry... a do toho velká evangelizační akce na domečku u Ranhojiče, první promluva, ...

... takové ty vzkazy z nebe :-) ...

Kárl se vrátila z dovolené po Itošce, kam vyrazila na autodovolenou částečně po stopách našich, částečně její cíle, ze kterých nám růžencovým domácím zahlcuje telefony létem (hustý). 

Přivezla tašku suvenýrů, mimo jiné fajnovej oliváč z italské farmy a koření z Orvieta, na kterým jsem si po jejím vzoru udělala závislost...

Orvietské koření: sušený česnek s chilli, bylinkama, solí... a olej. Nejdřív jsem to pojala jako ochutnávku, ale normálně si to dávám s křupavým kváskovým chlebem jako regulérní jídlo - prázdniny v hubě předem! ♥

 ... a 22 po nocích psaných dopisů (hru dělám s každou končící třídou) a kompletování dárečků...

Poslední školní den jsem si vyrazila nalehko a říkala jsem si, jak je fajn mít tu rozlučku takhle předem.
To jsem ještě netušila, že domů potáhnu to samé co jindy ♥ (a to jsem se ještě podělila), ještě, že jsem měla k ruce Emču.

Nemám ráda sdílení toho, co kdo dostal, ale tady si konzervuju ten pocit, že to se mnou snad nebude tak hrozný - přesto, že pro to sama nic nedělám, docela často vlezou nečekány, nezvány vzpomínky na výhrůžný komenty pod "extremistickým" příspěvkem.

Tak tímhle, závěry inspekce a téměř neschopností vyhovět rodičovským požadavkům na budoucí pančelku, si trochu pofoukám sebevědomí na horší časy, pardon ...

 

nestačím se divit, co za ty tři roky soudruzi nevymysleli :-), holky šťastný z čajových medvídků ♥

těším se moc ♥

... nechci bejt nezdvořilá, asi to je úchylka, přemotávat kytky ...

No a včera mi začaly docházet baterky... rozbolelo mě v uchu a v krku, usnula jsem...
Holky jsem nechala sbalit se na tábor samy, buchtu upekl a dnes je vyexpedoval Lukor...
čímžto mu děkuji a já jdu teda brzdit.