Ohlédnutí

Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2

Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2

... Štěstí ve hře :-) ...  (Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2)

Mamce pro vzpomínku na její narozeninovej dárek - zdravím !!! :-)
Králem vín se stalo Veltlínské zelené v pozdním sběru 2015 ze ZD Němčičky (výborné, dokonale uhlazené).
Moje poznámky jsou nepublikovatelné, ale mně z bílých asi nejvíc chutnal Müller Thurgau z edice Flower line v pozdním sběru 2016 z vinařství Mikrosvín Mikulov (jediná müllerka, tak si nemůžu pomoct, no), z červených pak Cabernet Sauvignon ve výběru z hroznů 2015 od Štěpána Maňáka, který je pro mě borec na konec a mého srdce dlouholetý šampión :-) (mám pro něj slabost už od dob, kdy dodával vína na naučné degustace kurzů Vinařské akademie Valtice).
Jeho bílá vína krášlená na kvasnicích mě baví a i mamce asi nejvíc chutnal jeho ryzlink vlašský Terroir na kvasnicích ve výběru z hroznů 2016, nám oběma pak skvělý Hibernal 2016 ve výběru z hroznů.

 hostěrádskej smysl pro humor (pokud to je zrakově rozlišitelné...)

Sklepník a stárci přišli i na místní fotbalový turnaj (kde jsme si krátili chvíli, abychom nepřijeli moc brzy :-) ). Že nejsme zdejší se profláklo hned. Švagrová si nejdřív dlouze prohlížela nabízený demižon a pak vyřkla záludnou otázku: "... a co v tom je?" (prý se bála, aby se nenapila něčeho tvrdšího :-) ). Já se neptala abych neurazila, ale pro změnu jsem ve své horlivosti neodhadla šířku hrdla a víno mi chrstlo pod nohy :-).

další z místních zvyků (tatínek našich kamarádů běhá maraton :-)... )

Naučná degustace trvala několik hodin a byli jsme z ní všichni (až na pivaře) nesmírně nadšení.

i stařina se musela názorně ochutnat :-).

na hodovou zábavu jsme málem ani nešli... Uu muziky su já chuap ;-)....

Nedělní krojovaný průvod vychází od kostela. Jelikož letos stárkovali ženatí/vdané, měly by mít správně všechny ženy zakryté vlasy. Před 5 lety jsem v noci po zábavě pomáhala z místního kroje hlavní stárce - letos měli všichni půjčené kyjovské kroje, protože ty místní si prý všichni doma střeží jako cennost.

Čí só hode? 
Naše! ;-)
Konečně se vrátil zimní čas, ve kterým celoročně fungujeme a děti začaly zase chodit spát jako normální děti :-).
Na sobotu si naše robátka "objednali" po vystřídaných nemocech natěšení mužovi rodiče.
Je fajn, když se podaří skloubit tyhle dny s nějakou akcí, protože když jsme bez dětí doma, většinou drahocenný čas prospíme :-).
No a jako na zavolanou jsme dostali pozvání od kamarádů z tábora k nim na Moravu.
A vážili jsme si ho, protože jsme si jako "dětní" v některých kruzích teď docela dlouho připadali jako "mrtvý muž" ;-).
Na hodech jsme u nich byli poprvé a naposled před pěti lety - to naše kamarádky "stárkovaly", jejich tatínek měl o třicet kilo víc, čekalo je dočasné stěhování do Švédska a my byli bezdětní.

V sobotu ráno jsme nabrali další spolujezdce, nafasovali perník a vydali se na jih.
Tatínka jsme po příjezdu nepoznali, a rozpačitě se po sobě koukali, jestli je to on.
Dal se na dálkový běh, začal běhat i maratony a o třicet kilo lehčí vypadal jako jiný člověk.
Ve sklepě se nám poctivě věnoval několik hodin.
Kromě zajímavého vypravování nad jeho vlastní výrobou totiž taky sbírá vína ostatních vinařů s naprosto typickými znaky pro danou odrůdu. 
Prostě jako by měl ve sklepě svůj vinařský slabikář :-).
Během pár hodin se mi vynořily skoro všechny před dětmi ochutnané typické vzorky a znalosti z kurzů.
Dokonce jsem si měla možnost zopakovat a koštnout netypickou myšinu (vadu vína), co vůbec nechutná jako myšina, ale v puse se objeví až se zpožděním z Furchovy bečky , která je jak vidno stále prokletá :-).
Vůbec jsem takový opáčko nečekala a měla jsem hroznou radost. Stejně jako ostatní kamarádi, kteří se nadchli.
A poznala jsem Charvát schovaný v neuburském, jupí! (ale kdo by nepoznal jahody, žejo)
A vypadalo to, že i tatínek má radost, že my máme radost.

Rozhodl se, že v podmínkách jeho sklepa bude dobré se dále zaměřit na fortifikovaná vína.
I když tento typ vín nevyhledávám, musím uznat, že jeho uleželé víno zakonzervované jemnou slivovičkou nebylo vůbec špatné, vinná složka výrazná, přitom slivovičkový ocas jemný a uhlazený.
Tatínek, mimochodem bývalý starosta Hostěrádek, kromě toho, že organizuje soutěžní přehlídku pod názvem "Neuburské - tajemná odrůda moravských vinic", se taky věnuje snoubení vína s jídlem.
Což zní vzletně, ale nemusí se jednat zrovna o "šatonedypa" s pokrmy z michelinských podniků.
Bohatě stačí, když se sejde dobré (nerovná se drahé) víno s různými (taky se nerovná drahými) druhy sýrů, ovoce, zeleniny, masa.
Je hrozně zajímavý sledovat, který druh jídla ve spojení s vínem "bouchne v puse" a který ne.
Dokonce naplánoval, že až příště přijedem, budeme společně vařit skotské národní jídlo haggis , že ho budeme i náležitě servírovat za zvuků dud a recitace skotských básní :-) a snoubit s vínem.

Po takové náloži informací se nám už ani nechtělo "jít do sálu", ale jelikož jsme byli pozváni hlavně na hodovou zábavu, nacpali jsme se ukrutně dobrýma karamelovýma palačinkama a vyrazili na taneček.
Bylo nám důrazně zakázáno tančit českou polku :-).
Přestože jsme vzali zákaz vážně, se ještě druhý den v kostele i na návsi povídalo, že "ještě po půlnoci tam tančili nějací Češi..." :-) (to je ten moravský rasismus :-) ).
Zapojili jsme se do všech tradic, já do tanců s ženama kolem máje, dokonce jsme i vynášeli stárky (teda hlavně chlapi) :-).

V neděli následovala hodová kačenka z domácího chovu (díky za všechno Veru a Markétko!), další moravské pochůzky u příbuzenstva, ani jsme nestačili navštívit všechny a už jsme zase frčeli domů pro holky.
Další z těch parádně "dlouhých" víkendů.

Naštěstí byl prodloužený - s drahoušema jsme si pondělí a úterý užili na slunečných výletech do lesů na Podhůru, pochrupováním u pohádek a pečením dýně .
Prostě podzim jak má bejt.

Jo a foťák jsem bohužel neměla, fotky jsou z mobilů.

Příroda ...

... folklór ...

... pohoda ...

... humor ...

... ale zase o trochu víc pocítění obchodního ducha než třeba loni.

Takový byl letos sobotní Den otevřených sklepů v Mutěnicích mýma očima.
(fota mobilem, kromě té třetí, ta je od mušky)

Ještě v pátek v deset večer, po Andulčině odjezdu k babičce, jsme pořád váhali, jestli vůbec jet.
Nakonec jsem Emě nachystala na sobotu spoustu dobrot, pro případ odmítání sbalila i láhev mlíka a rozhodla se ji motivovat k příkrmům poněkud razantněji (poslední dva měsíce moc pokroku neudělala, je hezký slyšet od doktorů "už byste jako fakt měla odstavit", ale když jí tak málo ... ?!).
Ema na nás od rána až do večera skoro beze spánku tiše dohlížela z kočárku, ani nedutala, jako energie sbalená na cesty :-).

Na startu jsme si s celou letošní výpravou pochvalovali, jak vstupný (obzvlášť v porovnání s akcemi podobného typu v jiných městech) stojí pořád stejně (celodenní degustace, voda, sklenička, katalog vinařů a taštička na krk za 500,- Kč, z toho za kupony ve výši 300,- Kč si odvezete vína domů), přitom se úroveň akce pořád zvyšuje.
Letos byla příjemným překvapením nová, větší sklenička, o jejíž hrdlo si člověk neodírá nos a katalog vinařů, kde každé vinařství mělo svou stránku k prezentaci s volným místem na poznámky k ochutnaným vzorkům.

Já osobně se letos zaměřila z červených vín na Zweigeltrebe a Svatovavřinecké, z bílých původně na Veltlín a Neuburg, ale postupem času jsem už jen chodila a ptala se: "...a máte vůbec něco suššího?" s tím, že co někdy byla schopna omladina vydat za suché víno, jsem se nestačila divit.
No a dostávám se k jádru pudla.

1) Vím, že vzhledem k poloze Mutěnic se prostě od přírody daří v Modrých horách červeným vínům a ne až tak bílým.
2) Nejen od mušky vím, že loňský rok nebyl co do počasí pro víno úplně vydařený.

Ale:
Už po příjezdu, kdy jsem se vydala do odlehlých částí lokality Búdy hledat klidný místo k poslednímu dnešnímu nakojení Emy, jsem se divila, že je všude tak živo. 
Přesněji řečeno, že někteří vinaři radši pracujou ve vinohradě než aby se účastnili otevřených sklepů.
Byli jsme tu už počtvrté, takže myslím, že máme s čím porovnávat.

Další, co mě mrzelo, byly uzavřený sklepy několika vinařů, u kterých jsme si většinou brali lahve domů.
Pravda, fronty se u nich v minulých letech zrovna nestály, ale byli to převážně dědečci s upracovanýma rukama a prodávali za dobrou cenu výborná přírodní vína v lahvích se skromnou (nebo žádnou) etiketou. 
Vína, jaká máme rádi, ne sladký šťávičky často doslazený cukrem natolik, že chuť jednotlivých odrůd často splynula v jednu, a který se postupně staly hitem - letos jsem snad neslyšela před sebou ve frontě nikoho, kdo by řek něco jinýho než: "... tak já bych zkusil tu Pálavu... a ten Muškát... a Tramín, jéé vy máte i Rulandské šedé? Tak to taky..." 
Nic proti gustu, vím, že některé mé ne úplně oblíbené odrůdy se dají udělat dobře, ale drtivá převaha vystavených vín s označením polosuché, polosladké a sladké mě prostě šokovala.
A i ve většině sklepů, kde nám prezentovali víno jako suché, jsem si připadala jako blázen.
Možná jsem byla moc dlouho zavřená doma, ale bílá vína, která jsme ochutnali, prostě chutnala skoro všechna nasládle, podobně, bez kyselin, většinou i bez typické vůně anebo naopak lákala odrůdovou vůní, ale v chuti bylo těžký něco najít.
Nechci a ani mi nepřísluší kritizovat, protože je mi jasný, že nabídku určuje poptávka, ale byla jsem v tomhle ohledu docela zklamaná.
Nečekala jsem nějaké zázraky, jen prostě chtěla nějaký poctivý bílý víno domů, protože mi teď nedělají na ekzém dobře třísloviny v červených, byť výborných vínech.

Že se mi to asi jen nezdálo, potvrdil i číšník z restaurace v penzionu U Urbana, kde jsme se stavovali na polívku.
Říkal, že nám dá víno rád ochutnat, ale sklep mají zavřený, protože se jim nevyplatí ho otevírat.
Shodou okolností jsme si tu vzali dvě lahve výbornýho (zase červenýho) Vavřince.

Pár ostatních dobrot jsme koupili i na osvědčených místech, kam módní vlna ještě nedorazila v plné síle.
Stejně jako loni to bylo uhlazené cuvée Zweigeltrebe a Neronetu dělané metodou karbonické macerace (= kvašení celých neporušených nebo částečně pomačkaných bobulí v atmosféře oxidu uhličitého) od Milana Rylky ve sklepě č. 51. 
V bílém víně mi nechal muž volnou ruku, ale najít nějaké, které bych si chtěla odvézt, nebylo vůbec lehký.
Jen hodinu před odjezdem jsem se rozhodla naposled vyrazit bezi búdy a vrátit se k Vydařilému pro jeden z mála dosucha udělaný typický rýňák v pozdním sběru z ročníku 2012 a jeden suchý, po broskvích voňavý i chutnající veltlín v pozdním sběru z vinařství Trávník jako zástupce posledního ročníku.
Cestou na vlak jsem mezi podnapilými nadšenými slaďouši ulovila za střízliva a za poslední kupon ještě neoznačenou lahev Chardonnay, které nikoho (naštěstí nebo naneštěstí?) nezajímalo.

Výlet jsme si zkazit nenechali, ale s mužem jsme se shodli v tom, že je nejvyšší čas přesunout se jinam. 
"Nákupní cestu" na Moravu zakončila nečekaně skvělá cesta domů.
V Kobylí přistoupila milá parta, se kterou jsme měli společnou část cesty už ráno a která jako jediná měla u sebe vývrtku :-).
Můj poslední devětadvacetiletý den jsme na cestě do Brna oslavili společným přípitkem Vavřincem od Urbana a následně i jejich kobylskými vzorky - výborným Zweiglem a Kernerem.
Dík za oslavu :-)!

Přeju všem krásný zbytek prvomájového dne!

svatá pravda :-) ... měly jsme s muškou bečky dokonce hned vedle sebe :-) ...

Včerejší Den otevřených sklepů v Mutěnicích, ze kterého se už stala tradice ...
Naštěstí mi už není špatně a Aničku si vzala babička (díky!), tak jsme se v pátek večer rozhodli, že vyrazíme i letos. 
Přece jen, bůhví, kdy se na Moravu, která je pro mě v mnoha ohledech jiná země, zrovná já zase dostanu...
Byla s námi jako obvykle naše milá vinná muška, která má, co se týče vína, stejný chutě jako já, takže mi vybrala pár špičkových vzorků, kterých jsem si mohla blíznout taky.
Ale stejně se pro mě největší souboje odehrávaly mezi škvarkovýma pomazánkama a bramborovýma patentama s povidlím a mákem :-). 
I když do toho proto můžu kecat co nejmíň, přesto jsme se s muškou i mužem shodli, že letos to v červených vínech bylo trošku slabší než v předešlých letech. 
Byla samozřejmě skvělá, na červených se ale trochu víc podepsaly nepříznivý klimatický podmínky loňskýho roku - málokteré červené víno "zaplnilo pusu a na závěr mocně drhlo" :-) ...
Ale to už řeším detaily a porovnávám vynikající s úžasným, stejně jsme si favority našli a pár lahvinek si odvezli.
Z bílých vín, co jsme ochutnali, si nás hned získalo dosucha udělané Sylvánské zelené v pozdním sběru (2012) od Pavla Štěpánka (sklep č. 42 a koupili jsme si stejně jako loni i jejich skvělé "čokoládové" polosuché Zweigeltrebe barrique 2011 - každé za 100 Kč kupon).
Červeným favoritem, který splnil veškerá výše uvedená kritéria (zaplnil mocně a na dlouho pusu a náležitě drhnul :-) ) se stalo cuvée Zweigeltrebe + Neronet dělané metodou karbonické macerace (= kvašení celých neporušených nebo částečně pomačkaných bobulí v atmosféře oxidu uhličitého) od Milana Rylky ve sklepě č. 51. 
Bohužel se kolem tohohle vína strhla tak vášnivá dikuze, že jsem si zapomněla zapsat další informace :-).
Musím taky napsat, že každým rokem se úroveň týhle akce zvyšuje.  
Víc možností občerstvení mezi sklepy stále za symbolickou cenu, víc WC, bohatší kulturní program, posílená doprava, lepší "odsýpající" odbavení na startu, letos i s lahví vody, to vše za stále stejnou cenu vstupenky... tím se mutěnské otevřené sklepy stávají pro nás jednou z nejatraktivnějších akcí tohoto typu.
No a díky ujetému vlaku jsme zvládli bleskově navštívit i skoro celé moravské příbuzenstvo :-).
Prostě fajn počasí, kvetoucí trnky mezi vinohrady, vlahý větřík, pohoda, klídek (bez tabáčku).

Sv. Martin se se svým běloušem už asi dostatečně vyřádil minulý měsíc, tak si teď někde dává oraz, husu jsem nechala ještě odpočnout pro vzácnou návštěvu, kterou čekáme za 14 dní, ale Martinská vína jsme si ujít nenechali!
Anduli si vzala na sobotu natěšená babička (díky!) a my s mužem vyrazili ještě s dalšími nadšenci na otočku do našich milých Bořetic.
Ochutnat mladá vína letošní, ale i ročníky starší, hlavně ten loňský.
Porušila jsem zcela plánovaně svou podzimní očistnou kúru a jsem moc ráda, že jsem si zase mohla osvěžit to, co jsme za celá ta léta nasáli a "nachutnali", vidět se s částí moravského příbuzenstva a užít si den v otevřených sklepích i jejich útulně vytopených presúzech.
Modré hory opravdu dostály svému přízvisku, protože, ač jsme ochutnali pár dobrých bílých vín, hlavně veltlínů, naprosto nadšení jsme byli (jako vždy) z těch červených. 
Nafasovali jsme domů několik lahvinek vynikajícího loňského Dornfelderu v pozdním sběru s typickou chutí i vůní z rodinného vinařství Jedlička a Novák, v mém soukromém souboji ale vyhrál se svým mladým vínem prezident "na furt" svobodné spolkové republiky Kravihorské, pan Václav Petrásek. Jeho naprosto skvělá letošní vína, hlavně Svatovavřinecké a André  ("prezidentovo mladé víno pro přátele a známé") chutnalo celé naší výpravě - podobně dobrá mladá vína mělo i několik dalších sklepů, ale pan prezident na furt prodával lahev za 50,- Kč a tím svou konkurenci v našich očích úplně zdrtil :-).