Severní Portugalsko je proslulé terasovitými vinicemi, nad kterými ácháme z auta celý další den a Lamego je historické město v údolí řeky Douro, jehož hlavní dominantou je svatyně Nossa Senhora dos Remédios.
K téhle významné svatyni (Naší Paní Léčitelky) v Lamegu vede barokní schodiště o 686 schodech a lidé z celého Portugalska se sem sjíždí 8. září na největší pouť, aby poděkovali nebo poprosili za své uzdravení.
My na horním parkovišti strávili klidnou noc a půlku všedního srpnového dne.
Doma tomu tak není, ale na dovolené vstávám jako první, aby mi nic neuniklo :-) a jsem ráda, že jsem stihla ten ranní opar a posvátný ticho bez lidí.
(kompletní fota zase u mě)
Půlku ranní mše, o který jsem netušila, protože na netu psali jen o té odpolední, jsem prošvihla, ale máme ji večer v plánu až v Braze, takže si po přebalení auta a něčem malém prohlédneme svatyni a vydáme se po schodišti dolů a zpět nahoru, kdy si dám korunku.
tady taky jedou orgány...
Dolů a zpátky nahoru:
Čekali jsme, zda tady nebude příležitost se najíst, ale to málo, co tu bylo, bylo tak drahé, že jsme si koupili jen něco ve večerce a šlapali zpět.
Horní fontána u svatyně, kterou jsem původně označila jako nevěrohodnou (fontánu), byla v mapě označena jako zdroj pitné vody.
Když jsme ji nedůvěřivě ochutnali, nabrali jsme ji do všech volných nádob, protože žádná balená voda nebyla tak dobrá jako tato.
A jako bonus - tady mě konečně okamžitě přestalo bolet břicho od močových cest a všeho dalšího a mám od té doby pokoj.
Proto ji šetříme a vezeme i jako suvenýr.
A potkali jsme.
Supermarket s takovou samoobslužnou restaurací, o který se nám ani nesnilo, protože tady měli všechno, co jsme si chtěli dát - já tu jejich rybu a děti hlavně jejich vyhlášený dezerty - ty na fotce nejsou, ale toužily po jahodovým želé, jahodové pěně a šlehaným bílkovým sněhu (něco jako indián bez piškotu, ale v marketech to má děsně éček), moje krupicový něco se skořicí bylo taky skvělý.
(Takovej hlad jsme snad za cestu neměli a ve frontě během čekání a složitýho dorozumívání jsme málem lezli hlady po skle vitrín :-), takže to byl jeden ze zlatých hřebů dne :-))
Zatím je to takový příjemný mrholení, ovšem jednou zatočíme špatně, vymotáváme se zase infarktově z úzkýho krpálu, ve kterým potkáme protijedoucí auto a hned máme zpoždění.
Jak ale zjistíme, vodní lanovka, kterou jsme slíbili dětem jako atrakci, čeká na obsazení a vyrazí proto na svou krátkou jízdu až 5 minut po 17. hodině, tak bychom se stejně dřív k bazilice nedostali.
Ještě, že jdeme na mši, protože kolem baziliky se dost rozprší.
Místní pan fahrenheit je ale nějaký rychlík, protože s desetiminutovým zpožděním je už po bohoslužbě slova a skoro i oběti.
 |
| Na postranním oltáři jsou relikvie bezpočtu svatých... |
 |
| ... a pod nimi skutečný tělo jednoho z "římských katakombových svatých" - sv. Klementa (římský voják ze 3. století). |
...když jsme vyšli ven, bylo největší atrakcí jezírko s rybama, tam Maki vydržela dlouho, pak jsme dětem koupili zmrzku a sami se vydali dokoupit poslední portugalské tradiční suvenýry, bo večer už budem ve Španělsku.
A bylo po dešti.
Hledáme nakonec ještě nějaký market k dokoupení jedlých suvenýrů a jídla na další den, takže odjíždíme z Bragy, když už se stmívá a čekají nás ještě 2 hodiny cesty.
Předpověď počasí o sobě dala poprvé důrazněji vědět - v plánu totiž byly jedny volně přístupný termální prameny v horách, kde ale bude, stejně jako tady i v dalších cílích, vydatně pršet celý následující den, takže jsme jako plán B zvolili jedny vzdálenější a méně opuštěné termály (ale taky po cestě) na jednu odpočinkovější zastávku, kde mělo být počasí ucházející.
Bylo těžký naplánovat cestu Portugalskem tak, abychom se nějak přiměřeně přejezdově vešli do těch 16 dnů, který na cestování máme a měli zároveň dost času na Fatimu, takže jsme určitě minuli spoustu úžasných cílů.
Věříme, že tu nejsme naposled...V týhle zemi se nám totiž líbilo velmi ♥.
Žádné komentáře:
Okomentovat