Katorovo

 hostěrádskej smysl pro humor (pokud to je zrakově rozlišitelné...)

Sklepník a stárci přišli i na místní fotbalový turnaj (kde jsme si krátili chvíli, abychom nepřijeli moc brzy :-) ). Že nejsme zdejší se profláklo hned. Švagrová si nejdřív dlouze prohlížela nabízený demižon a pak vyřkla záludnou otázku: "... a co v tom je?" (prý se bála, aby se nenapila něčeho tvrdšího :-) ). Já se neptala abych neurazila, ale pro změnu jsem ve své horlivosti neodhadla šířku hrdla a víno mi chrstlo pod nohy :-).

další z místních zvyků (tatínek našich kamarádů běhá maraton :-)... )

Naučná degustace trvala několik hodin a byli jsme z ní všichni (až na pivaře) nesmírně nadšení.

i stařina se musela názorně ochutnat :-).

na hodovou zábavu jsme málem ani nešli... Uu muziky su já chuap ;-)....

Nedělní krojovaný průvod vychází od kostela. Jelikož letos stárkovali ženatí/vdané, měly by mít správně všechny ženy zakryté vlasy. Před 5 lety jsem v noci po zábavě pomáhala z místního kroje hlavní stárce - letos měli všichni půjčené kyjovské kroje, protože ty místní si prý všichni doma střeží jako cennost.

Čí só hode? 
Naše! ;-)
Konečně se vrátil zimní čas, ve kterým celoročně fungujeme a děti začaly zase chodit spát jako normální děti :-).
Na sobotu si naše robátka "objednali" po vystřídaných nemocech natěšení mužovi rodiče.
Je fajn, když se podaří skloubit tyhle dny s nějakou akcí, protože když jsme bez dětí doma, většinou drahocenný čas prospíme :-).
No a jako na zavolanou jsme dostali pozvání od kamarádů z tábora k nim na Moravu.
A vážili jsme si ho, protože jsme si jako "dětní" v některých kruzích teď docela dlouho připadali jako "mrtvý muž" ;-).
Na hodech jsme u nich byli poprvé a naposled před pěti lety - to naše kamarádky "stárkovaly", jejich tatínek měl o třicet kilo víc, čekalo je dočasné stěhování do Švédska a my byli bezdětní.

V sobotu ráno jsme nabrali další spolujezdce, nafasovali perník a vydali se na jih.
Tatínka jsme po příjezdu nepoznali, a rozpačitě se po sobě koukali, jestli je to on.
Dal se na dálkový běh, začal běhat i maratony a o třicet kilo lehčí vypadal jako jiný člověk.
Ve sklepě se nám poctivě věnoval několik hodin.
Kromě zajímavého vypravování nad jeho vlastní výrobou totiž taky sbírá vína ostatních vinařů s naprosto typickými znaky pro danou odrůdu. 
Prostě jako by měl ve sklepě svůj vinařský slabikář :-).
Během pár hodin se mi vynořily skoro všechny před dětmi ochutnané typické vzorky a znalosti z kurzů.
Dokonce jsem si měla možnost zopakovat a koštnout netypickou myšinu (vadu vína), co vůbec nechutná jako myšina, ale v puse se objeví až se zpožděním z Furchovy bečky , která je jak vidno stále prokletá :-).
Vůbec jsem takový opáčko nečekala a měla jsem hroznou radost. Stejně jako ostatní kamarádi, kteří se nadchli.
A poznala jsem Charvát schovaný v neuburském, jupí! (ale kdo by nepoznal jahody, žejo)
A vypadalo to, že i tatínek má radost, že my máme radost.

Rozhodl se, že v podmínkách jeho sklepa bude dobré se dále zaměřit na fortifikovaná vína.
I když tento typ vín nevyhledávám, musím uznat, že jeho uleželé víno zakonzervované jemnou slivovičkou nebylo vůbec špatné, vinná složka výrazná, přitom slivovičkový ocas jemný a uhlazený.
Tatínek, mimochodem bývalý starosta Hostěrádek, kromě toho, že organizuje soutěžní přehlídku pod názvem "Neuburské - tajemná odrůda moravských vinic", se taky věnuje snoubení vína s jídlem.
Což zní vzletně, ale nemusí se jednat zrovna o "šatonedypa" s pokrmy z michelinských podniků.
Bohatě stačí, když se sejde dobré (nerovná se drahé) víno s různými (taky se nerovná drahými) druhy sýrů, ovoce, zeleniny, masa.
Je hrozně zajímavý sledovat, který druh jídla ve spojení s vínem "bouchne v puse" a který ne.
Dokonce naplánoval, že až příště přijedem, budeme společně vařit skotské národní jídlo haggis , že ho budeme i náležitě servírovat za zvuků dud a recitace skotských básní :-) a snoubit s vínem.

Po takové náloži informací se nám už ani nechtělo "jít do sálu", ale jelikož jsme byli pozváni hlavně na hodovou zábavu, nacpali jsme se ukrutně dobrýma karamelovýma palačinkama a vyrazili na taneček.
Bylo nám důrazně zakázáno tančit českou polku :-).
Přestože jsme vzali zákaz vážně, se ještě druhý den v kostele i na návsi povídalo, že "ještě po půlnoci tam tančili nějací Češi..." :-) (to je ten moravský rasismus :-) ).
Zapojili jsme se do všech tradic, já do tanců s ženama kolem máje, dokonce jsme i vynášeli stárky (teda hlavně chlapi) :-).

V neděli následovala hodová kačenka z domácího chovu (díky za všechno Veru a Markétko!), další moravské pochůzky u příbuzenstva, ani jsme nestačili navštívit všechny a už jsme zase frčeli domů pro holky.
Další z těch parádně "dlouhých" víkendů.

Naštěstí byl prodloužený - s drahoušema jsme si pondělí a úterý užili na slunečných výletech do lesů na Podhůru, pochrupováním u pohádek a pečením dýně .
Prostě podzim jak má bejt.

Jo a foťák jsem bohužel neměla, fotky jsou z mobilů.