Katorovo

Zatímco jsem byla ve sprše, muž mi stvořil takovouhle fotos, abych mohla všem mysličům sdělit, že jsme se právě v pořádku vrátili.

Tento víkend jsem "čerpala" dárek od muže ke kulatinám - jak modří vědí už z dubna, byly to letenky do Edinbrááá ;-).
Na zbytek na místě jsme střádali a darovali si ho vzájemně k výročím, co proběhla a svátkům, co proběhnou :-).
Už před dvěma lety, kdy jsme si "vyjeli" nízkonákladově do Londýna, jsem doufala, že zase někdy vyletíme - pochvalovala jsem si, že můžu bejt tak daleko od domova a přitom se v případě potřeby vrátit tak rychle, jak by to trvalo třeba zpátky autem ze Šumavy.
Půl roku se mi dařilo úspěšně předstírat, že letenky neexistujou, protože jsem nevěděla, jestli si budem moci dovolit 3 dny nepřítomnosti.
3 dny před startem mi došlo, že asi fakt existujou a chytla nerva.

Vzhledem k tomu, že páteční odlet byl trochu zběsilý, museli jsme pak trochu improvizovat (ten den by dal na samostatný článek - odlítli jsme místo v poledne navečer a nakonec jsme viděli - jako vždy - jak má všechno svůj smysl... během dne se totiž mužovi na účtě pohly peníze a kdybychom neměli odpoledne na to, abychom tam poslali další, neměl by na kartě dostatečný depozit, aby nám půjčili auto - a jelikož nám Kojot sloužil i jako ubytování, bez něj by náš víkend vypadal... no, hodně jinak, jak zážitkově, tak finančně).
Díky, Bajčo s Lukem, za pomoc!

Byl to asi nejdelší víkend v mým životě.
Když už jsme ve Skotsku byli, chtěli jsme toho tolik stihnout!
Tímpádem spánek a jídlo šly stranou.
Vyjížděli jsme za rozbřesku a jezdili až do soumraku, vždycky honem vystoupit, pochodit, zpátky a dál.
Za tři dny jsem stihla:
- tolikrát přetvořit bágl jako skříň na příruční zavazadlo! :-)
- navigováním řidiče se totálně stranově přeorientovat vlevo, tímpádem jsem po návratu začala vrážet do lidí (kdyby tu byly tak přirozený dopravní předpisy jak v UK, tak snad začnu i řídit :-) )
- zminimalizovat příjem potravy na 2 -3x denně (což je pro mě je doma fakt problém) a na zlomek množství (i přes úroveň fastfood jídla zapnu pásek o dírku víc :-) )
- a HLAVNĚ ! v tak krátké době vidět tolik krásy, že mi přišlo, že jsem pryč minimálně týden. 
Za tři dny jsem si narvala do hlavy tolik obrázků, že z toho budu žít několik měsíců i let.
Už víme, kam vezmeme děti, až vyrostou (a až našetříme :-) ) a rozhodně nezůstane jen u víkendu.

Přesto, že jsem moc nestíhala fotit a nejzásadnější věci asi zůstanou skryty, pokusím se někdy nahodit nějaký fotky.
Muž se právě domyl a já mám nějaký resty, že :-) (ještě, že jsem si sesumírovala co napíšu už ve vlaku :-) ).

DÍKY 
- muži za dar a za nervy z oceli, co jsi se mnou měl
- babičko s dědou za hlídání 3 kusů zvířectva 
a hlavně tam nahoru (dolů, do strany, zpátky) za to, že jsme se v pořádku vrátili a taky za to, že jsme nenabořili půjčenýho Šediváka, protože na pojištění už nám pounds jaksi nezbyly a bez něj bychom byli v případě nehody na mizině :-)...