Uprostřed té skotské euforie je třeba zmínit, že loni tou dobou mi tak hej nebylo.
Emoušek se mě (stejně jako dnes) držel zuby nehty.
Nekonečný procházky k vyvolání porodu.
Ten se nakonec spustil 11 dní po termínu po požití "kouzelnýho" elixíru.
V půl osmé jsem měla stát před sály k vyvolání porodu (poslední termín!) a stála jsem tam jen o 5 minut dřív se spontánním.
S porodní asistentkou, kterou mi dohodila kamarádka (díky) a která Emě pomohla na svět bez zbytečných zásahů, se dodnes vídáme.
Trvalo to dlouho (dýl než poprvé), bolelo to (víc než poprvé), ale bylo to nesrovnatelně LEPŠÍ !
Emiš je stále tak svéhlavá jako v době porodu.
Všechno si vyřídí (rozuměj vyřve) jak u sestry, tak u nás :-).
Do všeho se nacpe, všude spadne, všechno by snědla.
A to je dobře :-).
Všechno nejlepší, holčičko!
Všechno nejlepší Emičce! A i Tobě. Protože na matky se zapomíná :).
OdpovědětVymazatJéé, děkuju! Já všem matkám připomínám, že mají své "porozeniny" a na sebe zapomenu... díky za připomenutí ;-)!
VymazatJá ji mám pořád za miminko a jí už je rok?! Tak všechno nejlepší! A pořád má krásně bezzubou tlamičku:)
OdpovědětVymazatjojo, bezzubá tlamička je přesná... v jejím jídle jí vadí každej sebemenší cucek, ale to naše nemá problém rozkousat nikdy :-). Díky, já ji mám taky za miminko a sebe za unavenou druhorodičku, ale je čas se posunout v čase ;-)...
Vymazatje fajná :-) tak ať roste do krásy a zdraví :-)
OdpovědětVymazatjinak se pokouším nějak o ten blog, ale nejde mi to :-(
OdpovědětVymazatdíky Veruš! A jak vidím, jde ti to! Základ už máš... začátky jsou delší u každýho ;-), vydrž!
Vymazat