středa 29. října 2014


 hostěrádskej smysl pro humor (pokud to je zrakově rozlišitelné...)

Sklepník a stárci přišli i na místní fotbalový turnaj (kde jsme si krátili chvíli, abychom nepřijeli moc brzy :-) ). Že nejsme zdejší se profláklo hned. Švagrová si nejdřív dlouze prohlížela nabízený demižon a pak vyřkla záludnou otázku: "... a co v tom je?" (prý se bála, aby se nenapila něčeho tvrdšího :-) ). Já se neptala abych neurazila, ale pro změnu jsem ve své horlivosti neodhadla šířku hrdla a víno mi chrstlo pod nohy :-).

další z místních zvyků (tatínek našich kamarádů běhá maraton :-)... )


Naučná degustace trvala několik hodin a byli jsme z ní všichni (až na pivaře) nesmírně nadšení.

i stařina se musela názorně ochutnat :-).

na hodovou zábavu jsme málem ani nešli... Uu muziky su já chuap ;-)....

Nedělní krojovaný průvod vychází od kostela. Jelikož letos stárkovali ženatí/vdané, měly by mít správně všechny ženy zakryté vlasy. Před 5 lety jsem v noci po zábavě pomáhala z místního kroje hlavní stárce - letos měli všichni půjčené kyjovské kroje, protože ty místní si prý všichni doma střeží jako cennost.


Čí só hode? 
Naše! ;-)
Konečně se vrátil zimní čas, ve kterým celoročně fungujeme a děti začaly zase chodit spát jako normální děti :-).
Na sobotu si naše robátka "objednali" po vystřídaných nemocech natěšení mužovi rodiče.
Je fajn, když se podaří skloubit tyhle dny s nějakou akcí, protože když jsme bez dětí doma, většinou drahocenný čas prospíme :-).
No a jako na zavolanou jsme dostali pozvání od kamarádů z tábora k nim na Moravu.
A vážili jsme si ho, protože jsme si jako "dětní" v některých kruzích teď docela dlouho připadali jako "mrtvý muž" ;-).
Na hodech jsme u nich byli poprvé a naposled před pěti lety - to naše kamarádky "stárkovaly", jejich tatínek měl o třicet kilo víc, čekalo je dočasné stěhování do Švédska a my byli bezdětní.

V sobotu ráno jsme nabrali další spolujezdce, nafasovali perník a vydali se na jih.
Tatínka jsme po příjezdu nepoznali, a rozpačitě se po sobě koukali, jestli je to on.
Dal se na dálkový běh, začal běhat i maratony a o třicet kilo lehčí vypadal jako jiný člověk.
Ve sklepě se nám poctivě věnoval několik hodin.
Kromě zajímavého vypravování nad jeho vlastní výrobou totiž taky sbírá vína ostatních vinařů s naprosto typickými znaky pro danou odrůdu. 
Prostě jako by měl ve sklepě svůj vinařský slabikář :-).
Během pár hodin se mi vynořily skoro všechny před dětmi ochutnané typické vzorky a znalosti z kurzů.
Dokonce jsem si měla možnost zopakovat a koštnout netypickou myšinu (vadu vína), co vůbec nechutná jako myšina, ale v puse se objeví až se zpožděním z Furchovy bečky , která je jak vidno stále prokletá :-).
Vůbec jsem takový opáčko nečekala a měla jsem hroznou radost. Stejně jako ostatní kamarádi, kteří se nadchli.
A poznala jsem Charvát schovaný v neuburském, jupí! (ale kdo by nepoznal jahody, žejo)
A vypadalo to, že i tatínek má radost, že my máme radost.

Rozhodl se, že v podmínkách jeho sklepa bude dobré se dále zaměřit na fortifikovaná vína.
I když tento typ vín nevyhledávám, musím uznat, že jeho uleželé víno zakonzervované jemnou slivovičkou nebylo vůbec špatné, vinná složka výrazná, přitom slivovičkový ocas jemný a uhlazený.
Tatínek, mimochodem bývalý starosta Hostěrádek, kromě toho, že organizuje soutěžní přehlídku pod názvem "Neuburské - tajemná odrůda moravských vinic", se taky věnuje snoubení vína s jídlem.
Což zní vzletně, ale nemusí se jednat zrovna o "šatonedypa" s pokrmy z michelinských podniků.
Bohatě stačí, když se sejde dobré (nerovná se drahé) víno s různými (taky se nerovná drahými) druhy sýrů, ovoce, zeleniny, masa.
Je hrozně zajímavý sledovat, který druh jídla ve spojení s vínem "bouchne v puse" a který ne.
Dokonce naplánoval, že až příště přijedem, budeme společně vařit skotské národní jídlo haggis , že ho budeme i náležitě servírovat za zvuků dud a recitace skotských básní :-) a snoubit s vínem.

Po takové náloži informací se nám už ani nechtělo "jít do sálu", ale jelikož jsme byli pozváni hlavně na hodovou zábavu, nacpali jsme se ukrutně dobrýma karamelovýma palačinkama a vyrazili na taneček.
Bylo nám důrazně zakázáno tančit českou polku :-).
Přestože jsme vzali zákaz vážně, se ještě druhý den v kostele i na návsi povídalo, že "ještě po půlnoci tam tančili nějací Češi..." :-) (to je ten moravský rasismus :-) ).
Zapojili jsme se do všech tradic, já do tanců s ženama kolem máje, dokonce jsme i vynášeli stárky (teda hlavně chlapi) :-).

V neděli následovala hodová kačenka z domácího chovu (díky za všechno Veru a Markétko!), další moravské pochůzky u příbuzenstva, ani jsme nestačili navštívit všechny a už jsme zase frčeli domů pro holky.
Další z těch parádně "dlouhých" víkendů.

Naštěstí byl prodloužený - s drahoušema jsme si pondělí a úterý užili na slunečných výletech do lesů na Podhůru, pochrupováním u pohádek a pečením dýně .
Prostě podzim jak má bejt.

Jo a foťák jsem bohužel neměla, fotky jsou z mobilů.

15 komentářů:

  1. Katko,
    ty to tak krásně líčíš, že mám chuť si tu sklenku nalít právě teď před oběděm ;-)
    Momentálně tady piju kávu a zbaštila jsem jablečný koláč.
    Moc vína ještě nemohu, stále kojím, malý bez prsu neusne :-o
    A zrovna teď mu rostou další zuby a tak máme už 3 dlouhé řvací podzimní večery, kouše mě, au, au, a dopoledne pak dospává, narozdíl odemne :-o
    Stále více mě to na ten jih Moravy láká, tak snad to příští léto konečně výjde!
    Krásný podzim!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ilonko, taky tam jezdíme v létě moc rádi, tak ať vám to vyjde, protože to je úplně jiný kraj... Emě začaly růst zuby teprve teď, lezou jí dva horní, tak je po nocích veselo. Hodně sil a krásnej podzim i Tobě!

      Vymazat
  2. Kačí, už ráno jsem si říkala, že na to oční musím...tak jsem hledala, nenašla, zvětšila, našla - takže k moravskému rasismu si připisuji moravský holyvúd:-)
    Ještě se mi kdysi líbil výraz "moravské musli" - škvarky:-)

    Mě stačí být na vandru s moravákama a už se slyším, jak mluvím spisovně. Žádné "přijdu dýl, byl velkej fofr", ale Přijdu déle, mám velký skluz"....
    A Kateřino, víš co a víš jak - Skotsko Tě ohromí, ale Morava...ta dojme":-)))
    Magda

    OdpovědětVymazat
  3. Už je čas na psaní - ehm, jako zastánkyně obou táborů, vinařů i pivařů mám krásný zážitek z Čejkovic.
    Také jsme tam jeli na degustaci, víno úžasné, chutě delikatesní, svítání nad vinohrady dechberoucí...ale pořád tam někde u srdeční komory a v morku kosti jsme pořád a furt středočeši a pivaři....takže jsme s kamarádem o sobotní noci prchli pod záminkou nikotinu (na což nám všichni skočili a obšťastnili nás seznamem nepublikovatelných značek) do první hospody a tam si dali první pivo doslova na ex..............................
    ..................................................................po několikátém pivu k ránu pro nás přišli nikotinověabstinující neřku-li nasr*ní kamarádi:-))
    Bumbali jsme Černou horu!
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně Magdi... už po chvíli začnu vypouštět východočeský -ej a začnu používat -ý, (krásnej-krásný) - jelikož jsem na Moravě studovala, tak to byla docela výhoda. Poslední fáze pak je "rožni" :-). A pak patlám dohromady spisovnou češtinu jakože rádoby po moravsku... ale stejně mě to baví :-)!

      Vymazat
    2. Jelikož nejsem a nehodlám být fejsdubová, abych onu slečnu vypátrala, mohu jen vzpomínat.
      Ale jak jsme kdysi načaly to naše rockové mládí, oslím můstkem navážu na téma o Moravě.
      Bylo nebylo, bylo akné a největší hudební orgasmus bylo MCM na OK3 (ha, kolik modrých pamatuje?)
      A tam jsem podlehla kouzlu Don´t cry a Guns N´Roses......a vydávali časopis Filip pro náctileté....a tam jsem v inzerci s výměnou plakátů narazila na jistou Denisu Čížkovou z Hodonína.
      Po x dopisech přijela ona ke mě, já pak k ní, bylo nám krásných 15, čas malin nezralých....u nich jsem poprvé viděla vinohrad a svátek v létě slavila u nějakých Pudélkových v šatech, co Denčina maminka vytáhla ve skříni - 60.léta - takže přes hodonínské sídliště pochodovala Pomáda a pan Čížek v komun.ohozu s beranicí!!!!!
      My měly šaty s puntíky, já poprvé pila bílé víno....
      Mám krásné fotky, já vlasatá kometa, svěží pleť a s Dendou v GNR tričkách......VRRRRRRRRRRRR
      Magda

      Vymazat
  4. Ty se nezdáš, zdeni, umíš to pěkně rozjet, moc dobře si na to pamatuju před pěti lety :-))) Mělo by se to zopakovat, bylo to s vámi super! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joho, Zdeni, kdeže loňské sněhy jsou:-)).... Tak kdy? ;-)

      Vymazat
    2. Omlouvám se, že sem vlezu...ale Kateřino, Tvůj čas komentáře mi připoměl jeden vtip.
      Přiznání je polehčující okolnost - chvíli měl mozek okénko okno výlohu....

      "Pepíčku, co bylo dnes ve škole?"
      "Dostal jsem čtyři jedničky a pětku z matiky."
      "Ukaž mi žákovskou"...a otec čte: 11.11. - 5:-))
      Magda

      Vymazat
    3. PS. Já to prvně slyšela audio...čili ušně:-))
      Magda

      Vymazat
    4. Zdeni, dojeďte někdy v rámci tréninkových jízd k nám :-) Můžete klíďo i přespat, chcete-li. Už jsme vcelku fit, tak toho musíme využít. :-)

      Vymazat
  5. Už jsem pila leccos, ale fortifikované víno nikdy. Sama sebe se ptám - jak je to možné?? :)

    Jinak ad Magda: "Přijdu déle" je snaha Čechů udělat z toho chození dýl spisovnou češtinu. Na Moravě se "přinde pozděj", opravdu nikdy "déle" :D

    h.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nepsala, že mluvím moravsky. Ale spisovně.
      A jestli to nepotěšilo spoluvandrovníky, mou češtinářku určitě:-))
      M.

      Vymazat
    2. :-)) Hani, to je přesně můj problém :-) - budiž mi omluvou, že se snažím zapadnout a přizpůsobit domácím a to je slušnost, ni? :-)... Jinak mám raději "čistá" vína :-), ale chápu, že v některých sklepech s "divokou vegetací" :-), ze kterých nechtějí dělat sterilní prostředí v nerezu, to může být jedno z řešení, jak snížit riziko zničení vína. Bylo to pro mě zajímavý zpestření. Takový "bílý portský" :-), ale moc dobrý, jemný.

      Vymazat
  6. myslela jsem to tak, že fortifikované víno zní jako dobrý nápad (normálního vína už jsme si letos svoje odpili), takže jsem se zamyslela, proč mi jako nikdo nikdy nenabídl tohle. Proč jsem vlastně až do dneška netušila, že se tady vůbec někde dělá! Kolik hroznů by díky fortifikaci neprošlo utrpením v lisu nadarmo :)
    No nic, tak zpátky k práci :)
    h.

    OdpovědětVymazat