Katorovo

Tak nám to končí.
Den, kdy se měla narodit Ančí, která nakonec zůstala v břiše ještě týden ...
Jako už každoročně - zvláštní pocit z toho, že ten vánoční čas tak rychle uplynul.
Mírná přízemní deprese z návratu do zajetých kolejí, dní jenom s holkama, opadávajícího stromku (kterej si necháváme i přes Tři krále, abychom si ho užili), z vyžraný lednice, prachu na vánočních dekoracích, kterej začíná bejt vidět, protože se prodlužuje den.
Divnej pocit z toho, co vlastně teď budeme dělat, když už nic nechystáme na Vánoce (ne že by to byly nějaký zběsilý přípravy, ale všechno k nim tak přirozeně směřovalo skoro po dva měsíce).

Ale letos i trochu naděje v podobě dnešního superslunečnýho počasí a načerpanýho vitamínu D (i když vím, že zima přijde na jaře :-) ).
A z toho, že konečně můžu něco udělat sama se sebou a ne jen pasivně čekat.
Po dnešní konzultaci s MUDr. konečně částečně začnem u Emy s alternativní stravou a mně se snad brzy uleví (všem, kdo se mě na to ptali slibuju všechny zkušenosti zaznamenávat).
Po půl roce psycha se tak těším na všechno, co letos přijde!
Na všechny radosti obyčejných dnů s holkama, který snad konečně budou mít normální a fungující matku.
Na všechny plány, co musely jít stranou.
Na výlety a cestování!
Tak snad mi ta radost vydrží.

P.S. Letos jsme Tříkrálovku museli vynechat.
Ale je to poslední "vzpomínací" příspěvek!
Příště už recepty na naše letošní jedlé dárky :-).
Hezký týden všem!