Zelníky z čerstvého zelí na plech

Trochu nestíhám (a bude hůř! :-) ), tak aspoň recept na tuhle vynikající sezonní, prostou, rychlou a dietní záležitost, ještě k tomu fakt za pár kaček.
Zelníky jsem znala dávno, z kysaného zelí, moc se u nás neujaly, proto jsem byla k mamčinýmu nadšení trochu skeptická.
Přeposlala mi jakýsi recept plný salámu a vegety z mimibazaru a nadšeně hlásila: "To se dá všechno vynechat! Vyzkoušej to! Peču už třetí plech!"
Tak jsem toho hodně vynechala, vyměnila a vyzkoušela. Místo jedné placky na plech (i to se dá, dokonce, když se přidá prášek do pečiva, má údajně těsto sklon držet pohromadě jako buchta, ale to jsem zatím nezkoušela, chutná nám to takhle na vidličku) jsem udělala placičky a sklidila úspěch.
Zelné placky směle nahradí bramboráky (a možná je i předčí, když vezmu v úvahu, že bramboráky už děti nejedí a tohle vždycky doslova zbagrujou), poslouží jako rychlá večeře nebo nadělají parádu jako příloha k masu.

ZELNÍKY Z ČERSTVÉHO ZELÍ
množství píšu  pouze orientačně, konzistence těsta by měla být asi jako na bramboráky, když brambory strouhám nahrubo.

Potřebujete:
hlávka bílého zelí nakrouhaného najemno a překrájeného
2 velká vejce
1 hrnek (2 dcl) celozrnné jemně mleté špaldové mouky (nebo jiné mouky)
1 - 2 hrnky jemných ovesných vloček s klíčky
sůl (docela hodně, zelí pustí vodu), pepř, sušený česnek, případně paprika nebo další koření podle chuti

Zelí jsem nakrouhala, případně překrájela a prosolila, nechala ho chvíli stát, aby pustilo vodu.
Po ochutnání případně dosoluju, jinak přidávám koření, vejce, mouku i vločky a promíchávám, aby vzniklo těsto přibližně jako na bramboráky. To pak nechám ještě chvilku odstát, aby se všechny suroviny propojily a znova promíchám.
Na plech s naolejovaným pečicím papírem kladu lžící placičky, které upeču dozlatova z obou stran v rozpálené troubě.
My je máme rádi takhle, ale podle chuti můžete i přidávat slaninku nebo těsto rozetřít na plech celé a poklást ke konci pečení nějakým dobrým sýrem jako nákyp.