pondělí 4. prosince 2017

Chleba pro zaměstnané ženy :-)



Ve čtvrtek máme ve škole charitativní dílny, kam jsem se rozhodla vypravit s ochutnávkou našeho oblíbeného chleba a s namnoženým Josífkem, který zájemcům daruji za dobrovolný příspěvek na dobrou věc :-), v našem případě na transparentní účet žáčka naší školy, který zůstal kvůli komplikacím po banální operaci upoután na lůžko.

Případní zájemci z Pardubicka, kteří by se chtěli pro kvásek zastavit, mi můžou napsat na mail a já jim ráda napíšu o akci víc :-). 


PŠENIČNO-ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB
(s větším podílem žita)


KROK 1 (kvas)
460 g žitné chlebové mouky
460 g vody
obsah kelímku (2 lžíce kvásku)

- společně zamíchat, v míse zakrýt igelitem (nechat jen malý otvor na dýchání) a nechat stát v pokojové teplotě cca 5 - 6 hodin.
- po této době nezapomenout odebrat do kelímku stejné množství kvásku na příští pečení!

KROK 2 (těsto)

- pokud jste nezapomněli odebrat kvásek na příští pečení, můžete do mísy ke kvasu přisypat další suroviny a vytvořit tak finální těsto:

300 g pšeničné chlebové nebo obyčejné hladké mouky (dávám špaldovou hladkou)
12 - 15 g soli podle chuti
kmín (lze vynechat)
cca 80 g vody, ale když ujede ruka na 100 g, nevadí to

- zamíchat a nechat stát dalších 6 - 8 hodin v pokojové teplotě pod igelitem

KROK 3 (chleba)
- po této době vyklopíme těsto na hooodně pomoučněný vál (hodně lepí), zpracujeme na bochánek a stočíme do moukou bohatě vysypané ošatky.
Je dobré mouku nasypat i k okrajům ošatky a trochu i na bochník, aby se nepřilepil k igelitu.
Ošatku přikrytou igelitem necháme v lednici 8 - 15 hodin (studené kynutí zabrání roztečení chleba, po 8 hodinách je chleba připraven k pečení, ale vydrží i 15 hodin bez újmy, pokud zrovna nemáte čas).

KROK 4 (pečení)
- rozpálíme troubu i s plechem, na kterém chleba upečeme, a se starším pekáčem, do kterého se později nalije voda (k vytvoření páry, aby se vytvořila kůrka) - vše na 250°C.
Až když je trouba rozpálená, vytáhneme bochník z lednice a vyklopíme ho na větší dřevěné prkénko s pečicím papírem.
Otevřeme troubu, po prkénku opatrně sesuneme bochník s papírem na plech, do hlubokého pekáče nalijeme hrnek studené vody a zavřeme dvířka.
Pečeme 20 minut na 250 °C, po této době vytáhneme pekáč s vodou a snížíme teplotu na 200 °C.
Dopečeme podle požadavku na kůrku (hotový je po následujících 25 minutách, ale může se doba prodloužit až na 40 minut).
Bochník vytáhneme z trouby a necháme vychladnout na mřížce.
Krájet se smí až úplně vychladlý, cca po 2 hodinách, jinak se z něj vypaří vlhkost.

DOBROU CHUŤ!

Recept inspirován recepty Gabriely An Hradecké


JOSÍFEK (sedmiletý kvásek vonící po ovoci)
- uchovávat v kelímku s proděravělým víčkem a v lednici, ale ne ve dvířkách, aby se s ním co nejméně hýbalo
- kvásek je silný, proto mísu od těsta a náčiní neumývejte ve dřezu, aby nedocházelo k jeho množení a následnému ucpání odpadu, stačí nechat mísu oschnout a suché těsto oloupat
- v lednici vydrží týden bez povšimnutí, když ani po týdnu neplánujete péct, udělejte alespoň KROK 1 (třeba v menším poměru 150 g mouky a 150 g vody, odeberte si kvásek na příští pečení a zbytek použijte na kyselo, rozdejte nebo v krajním případě vyhoďte).
- těsto i kvásek je třeba mít pořád pod igelitem, aby chleba neztrácel vláhu
- do těsta nepřidávejte žádná suchá semínka, pokud chcete semínkový chléb, je potřeba hrst semínek nejprve zalít vroucí slanou vodou a nechat alespoň 6 hodin nabobtnat
- pečení je velmi jednoduché a nenáročné, recept je pouze časově náročný vzhledem k době kynutí, proto se vyplatí pečení poprvé dobře naplánovat
- kváskové pečivo je výživné a šetrné k zažívání, i přes upečení chléb zůstává tzv. živým (stále obsahuje mnoho střevu prospěšných bakterií) a pomáhá udržovat zdravou střevní mikroflóru

středa 29. listopadu 2017

Jak to teda je II.

Moje nová závislost od Lukora.


Přestala jsem (zase) pít víno a dávám si na dobrou noc čaje na nervy :-) a nově taky zlaté mléko. Mňam.
Od té doby, co píšu dva blogy (jeden třídní, uzavřený veřejnosti), přiznávám, že to tu zanedbávám, ale nechci to vzdát :-).
Vyčkávala jsem s tímhle příspěvkem a stále nevím, jestli náhodou neříkám hop, když jsem ještě nepřeskočila.
Zároveň bych asi před Vánoci už mohla zhodnotit první dojmy ze školy.

Takže: jsem ráda, že mám Aničku u sebe a ona je taky ráda se mnou. Zatím. 
Jsem si vědoma toho, že se to může kdykoli změnit, tak si užívám přítomnost.
Jsem ráda, že se učí matiku Hejného metodou, že ji má na logiku moje skvělá kolegyně, obdivuju, jak rychle děti postupujou hrou v angličtině s profesionální lektorkou i rodilým mluvčím (hlavně, že na tom nebude jako já :-) ), že hodně chodíme ven, na exkurze, výstavy atd., že máme čas na etiku, tradice apod., že pilotujeme projektové vyučování věkově smíšených skupin, které sice bude potřebovat hodně úprav, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí, že
Máme sice prostorově malou třídu, ale dobrou materiální podporu spolku, který za tímto konceptem stojí. 
Tím, že se učíme v budově družiny, máme mnohem větší klid na práci a když vidíme, že jsou děti unavené, můžeme je okamžitě vypustit na zahradu nebo se učit ve venkovní učebně (což je vyváženo tím, že odpoledne máme ve třídě družinu a není tak moc klidu na přípravu, ale jsem schopna to řešit).

Co se týče kolektivu, je to úplně jiná práce, než na kterou jsem byla dosud zvyklá.
Vzhledem k tomu, že loni jsem měla třídu z opačné strany spektra, jsem od začátku roku jak v Jiříkově vidění.
Děti jsou až na pár výjimek na velmi podobné úrovni, což umožňuje dělat spoustu věcí, které jsem si neuměla v uplynulých letech ani představit (asi takové ty věci, jako když jsem přišla po škole plna ideálů a postupně z nich slevovala). 
Přestože nemám nic proti inkluzi (v rozumné míře a za vhodných podmínek!), nezastírám, že tento styl práce je pro mě více než příjemný, proto zvládám i věci navíc, které nám pak kolegové z běžných tříd vyčítají jako"boření norem". Což chápu a mrzí mě to, ale nemůžu nechat materiál ladem ...
Rodiče jsou také zcela jiní než ti, se kterými jsem se setkávala dřív. Jsou ochotni se zapojovat, pečou dětem na oslavy výborné muffiny :-), chodí dětem číst, když uvedou mail slovy "Milá naše paní učitelko,..", tak to zní prostě jinak, no, i když si na tu "paní učitelku" jako fakt nepotrpím. 
Zároveň také mají větší očekávání (např. v pátek večer jsem v práci na poslední chvíli řešila lyžák, který dlouho vypadal, že nebude moci být) a někteří své děti mnohem víc "ofukujou" :-).

Díky tomu, že mám Anku u sebe, nemám pak tolik výčitek, že ve škole trávím tolik času a motivuje mě.
Což se mi ale ve finále stává osudným, protože tím, že se snažím dohnat všechno, na co jsem dřív neměla podmínky, si na sebe šiju bič. 
A přestože je to pro mě neskutečná motivace a energie do žil, mám problém poznat, kdy mám dost a pak si brečím do polštáře vyčerpáním.
Učím se za chodu ještě větší digitalizaci, papírům, novým metodám, když si myslím, že si vše začíná "sedat", vykoukne na mě jiný problém, který je třeba nastudovat.
A někdy si říkám, co vůbec v tý třídě dělám, když ty malý děti jsou téměř hotový bytosti. Tak se aspoň snažím při tom "vzdělávání" moc nezaclánět. 

I ostatní věci se s Aničkou vyřešily samy, třeba každá druhá středa je "naše", kdy se donutím utrhnout ze školy brzy a jezdíme spolu do města do hudebky na cello a nauku (a kafíčko mezitím).
Pan učitel je pánbůh (jsem ráda, že i hraní si vzal na starost Lukor a vůbec toho zastane fakt hodně, díky).
V pátky zase chodíme o dvě ulice dál na nábožko, kdy se v baru zhroutím po týdnu do židle a mám půlhodinu na jejich výborné cappuccino a teplé slovo.
Tím, že se musím ve škole chovat profesionálně a doma má na starosti přípravu Lukor, se docela dobře prohodily naše role, kdy jsem přestala být "kladivem spravedlnosti" :-) a to je (pro mě, no) fajn.

Takže... vůbec nevím, co bude zítra, ale baví mě to.


P.S. 
Když už je to teda k tématu:
Někdy mě mrzí, když od zástupců tzv. alternativních typů škol (z nichž některé mám v hluboké úctě a často se u nich inspiruji) slýchám a čtu zaručené informace o tom, jak to ne/vypadá "na klasických školách"
Chápala bych, kdyby své soudy uváděli alespoň slovy "na většině klasických škol..." .
Mají pravdu v tom, že se reformujeme pomalu (ne že bych se na to chtěla vymlouvat, ale tu reformu do jisté míry brzdí sami rodiče vyžadující staré dobré postupy). 
Nelíbí se mi ale, když někdo uvádí prezentaci své práce paušálním odsudkem práce někoho jiného. 
I klasický státní moloch si uvědomuje, že (mimo jiné) učitel nemůže být v dnešní době hlavním zdrojem informací, a přestože má do dokonalosti hooodně daleko, věřím a doufám, že to je všechno o lidech.
No a někdy (zejména když jsem unavená), je mi to jedno :-).

neděle 26. listopadu 2017

Ohlédnutí


Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2

Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2

... Štěstí ve hře :-) ...  (Zdroj: http://www.kralvin.cz/kralovsky-kost-v-hradci-kralove-2)

Mamce pro vzpomínku na její narozeninovej dárek - zdravím !!! :-)
Králem vín se stalo Veltlínské zelené v pozdním sběru 2015 ze ZD Němčičky (výborné, dokonale uhlazené).
Moje poznámky jsou nepublikovatelné, ale mně z bílých asi nejvíc chutnal Müller Thurgau z edice Flower line v pozdním sběru 2016 z vinařství Mikrosvín Mikulov (jediná müllerka, tak si nemůžu pomoct, no), z červených pak Cabernet Sauvignon ve výběru z hroznů 2015 od Štěpána Maňáka, který je pro mě borec na konec a mého srdce dlouholetý šampión :-) (mám pro něj slabost už od dob, kdy dodával vína na naučné degustace kurzů Vinařské akademie Valtice).
Jeho bílá vína krášlená na kvasnicích mě baví a i mamce asi nejvíc chutnal jeho ryzlink vlašský Terroir na kvasnicích ve výběru z hroznů 2016, nám oběma pak skvělý Hibernal 2016 ve výběru z hroznů.

pátek 17. listopadu 2017

Hudební okénko

pro ty
... co (ještě) potřebujou utěšit:


(Kuby projev mi, pravda, nesedí vždy, ale jeho tvorba mě baví čím dál víc)


... co mají podzimní splín a začínají pálit svíčky:



O Anetě Langerový jsem donedávna věděla jen to, že vyhrála první Superstar. Před pár dny na Youtube vyskočilo tohle a zasedlo kam mělo (text, melodie k podzimním plískanicím, husina!!!), tak jsem začala poslouchat i její nový album Na Radosti a je perfektní! Jak hudba, texty, klipy... klobouček.

... a Bára, která mě baví čím dál víc (podobný klip měli kdysi Coldplay, a povedených klipů v jejím kanále je dost):



Mrzí mě, že jsme se (opět) nedostali na Národní.
Tak se aspoň podíváme na předání Cen paměti národa a jdem postavit ty  špejle .

neděle 12. listopadu 2017

Nasedla





a jela, ani nás to u ní nepřekvapilo.
Možná, že kdyby nás to napadlo dřív, mohla jezdit dávno.

pondělí 6. listopadu 2017

Pozvánka


Mám svůj názor na kurzy, který se mnohdy tváří, že bez nich člověk nepřežije.
Z tohoto kurzu jsem dostala od kamarádky výcuc, přestože jsem předem hlásila, že péct nebudu (kdysi jsem pekla chleba z droždí a přiznám se, že mě trochu odradili kváskoví nácci :-) ).
No a peču pravidelně, přestože pečení čehokoli fakt nemusím :-)
Daří se, skoro bez práce, hnětení atd.
Dostanete dost receptů a úžasnej sedmiletej po ovoci vonící kvásek.
Když jsem to zvládla já, zvládne to každý - za zdar díla ručím ;-) .

neděle 29. října 2017

Pouť z Náchoda do Malých Svatoňovic (28.10.)

Kolem výlovu rybníka Špinka.
Chtěla jsem zkusit, jaké je putovat s jinými poutníky.
Přesto, že byli moc fajn, objevila jsem své další asociální stránky.


















Tak všechno nejlepší k posledním dvojciferným narozkám, republiko! :-)

sobota 21. října 2017

Sleduju tiskovku a mám čistý svědomí.
Přála bych voličům ANO, aby svého rozhodnutí nikdy nelitovali.
Vím, že volili upřímně a některé z nich mám hodně ráda.
Mrzí mě to hodně, ale my si tu demokracii prostě ještě nezasloužíme.

Moc se mi líbí, jak to řekl Láďa Ziburů:

" K těm výsledkům voleb bych rád podotkl jednu věc. Bude to trochu neohrabané, protože politice příliš nerozumím. Ale hodně si povídám s lidmi. A o tom chci napsat:
Díky přednáškám trávím prakticky polovinu roku cestováním po republice. Obědvám v nádražkách, chodím na pivo do čtyřek, bavím se s lidmi ve vlacích – právě tam narazíte na kompletní vzorek společnosti.
Výsledkům voleb se tentokrát moc nedivím. Znám lidi, kteří volí ANO, znám voliče SPD, znám velké obdivovatele Zemana. A víte, co je spojuje? Vůbec nic. Jsou to úplně obyčejní lidé, kteří ty strany jednoduše chtějí volit.
SPD nikdo nevolí proto "že je úplně vypatlanej". ANO nikdo nevolí proto, že je to "ubohej dělník, kterýmu je likvidace živnostníků u prdele". A KSČM lidi nevolí proto, že "je úplnej debil".
Názor není rakovinový bujení, které by začalo samo od sebe. Názor je něco, k čemu člověk dospěje na základě dostupných informací a obvykle také inspirován svým okolím.
Na tomhle procesu se podílí každý z nás. Přisoudit něčí volbu tomu, že je hloupý, není jenom předsudečné a neuctivé. Znamená to především naprostou rezignaci na snahu naslouchat ostatním a pídit se po tom, proč říkají to, co říkají.
Volby jsou den, kdy svůj názor vyjádří většina dospělých obyvatel naší země. Všechen strach, zklamání, zoufalství, naděje, očekávání a důvěra se najednou přemění ve sloupce v přehledném grafu.
Pokud chceme, aby příště volby vypadaly jinak, zkusme těmhle emocím naslouchat i jindy, než v den sčítání výsledků. Všichni voliči totiž mají společnou jednu věc – volí podle svého nejlepšího svědomí. Volí toho, komu věří, a u koho očekávají, že jim přinese nejlepší život.
Volby nejsou pomsta zbytku společnosti, ale nejpřesnější stav o tom, co si lidé ve společnosti myslí. Pokud jsme pevně přesvědčeni o tom, že si to myslí špatně, pojďme se o tom bavit. Nikoli s těmi, kdo s námi souhlasí, ale s těmi, kdo s námi nesouhlasí.
A "nechápu, jak někdo může být tak blbej" není dobrý začátek takové konverzace.
Každý totiž má právo na svůj strach.
A každý má právo na to se mýlit.
Dost možná se teď mýlím já. Ale snažím se nad motivacemi ostatních přemýšlet. Přijde mi to totiž uctivé, slušné a konstruktivní. "

Tak ať mír dál zůstává s touto krajinou.

pátek 20. října 2017

Hodně jsem přemýšlela



a po dlouhé úvaze nakonec volím TOPku.
Je více stran, který bych ráda ve sněmovně viděla, ale TOPky by byla prostě škoda.
I když není ideální strana a na některý věci mám jinej názor, nemaže lidem med kolem huby a neříká, co chtějí slyšet, i když ji to výrazně diskvalifikuje a toho si cením.
Ať už volíte kohokoli, nezapomeňte na situace jako byla např. prezidentská volba.
Tehdy spousta lidí měla názor a pak couvla, protože "se o tom moc mluvilo" (mírně řečeno).
Proč? (update 21.10.)
Mám takový dojem, že proto:



Nevim, jestli ještě někdo věří, že se něco zázračně změní (byl by někdo tak naivní?).
Asi mi uniká smysl takovýhle videí, možná jen neumím číst mezi řádky, ale přesně proto jsem je přestala poslouchat. 

Každej ví, že to, co říká, je pravda, ale co závěr? 
Kéž by někdy nastala doba, kdy budeme moct volby směle ignorovat. 
Až pan Dušek přesvědčí většinu lidí v týhle zemi, že by bylo super žít podle filmu Nádherná zelená (a to by super fakt bylo!), pak se velmi ráda přidám, bohužel zatím volím volbu být za toho idiota, co k těm volbám jak ta ovce jde :-/.



P.S. Pokud vás tohle téma nezajímá, tak sorry jako :-).

čtvrtek 19. října 2017

Na premiéru


Camina na kolečkách, který mělo v úterý premiéru, jsem vytáhla Lukora při příležitosti jeho svátku.
Byla jsem taky zvědavá, žejo :-).
A i když může mít paní Spáčilová v lecčem pravdu, toho filmu si vážím. 
Jeho vznik sleduju od začátku spuštění kampaně na Hithitu, s Petrem si vyměňuju poutnické zkušenosti a s Honzou jsem se potkala poprvé v létě na mamčině pracovišti v Žirči.
Hrdinů je ale mnohem víc.
RESPEKT !



pátek 13. října 2017

Emoušek





před dvěma dny čtyřletý.
Snad stále víc
sveřepíííí šakaliii zaviléééé vyliiii ... :-)

úterý 10. října 2017

Pravidla (sobotní) moštárny






Rozhodnuto v poledne.
V číslech:
4 lidi a dva pulčíci plus jeden pes, jedno odpoledne, čtyři hodiny, jedna ochutnávka domácího piva, všechny oklepaný stromy, 23 litrů moštu (nebyl už druhý den), spousta bahna, jedny zlomený štafle (uff), pole ryzců na zahradě, jeden pravák nalezený za tmy v bažině.
Musím říct, že Anka poprvé odvedla kus práce.

úterý 3. října 2017

Cínová



svatba. 
Už ve čtvrtek na Václava, griloslava s noclehem v pátek a poznámka sem s křížkem po funuse ;-).
Nebyla jsem stopro ve formě a bylo to znát. 
Říkala jsem si, že kdybych zůstala v posteli, udělala bych líp.
Dík všem, kdo nás podrželi.
Ať už pomocí při přípravách a hlídáním, zajištěním noclehu a pohoštěním, vyráběnými dary, vínem ročníku 2007, rozvážením na úkor vlastního nepožívání :-), finančními dary a morální podporou (snad jsem na nikoho nezapomněla).
Fota žádný nemám, ale může bejt něco dojemnějšího, než když tchán, sám bez vyznání, vyleptá láhev (naplněna byla jeho ženou) a na ni přilepí "žvejkačkou" vlastnoručně vyrobený "rustikální" křížek (...protože ste to měli v kostele, né? ;-) )?
I když já sama jsem si akci moc neužila, jsem ráda, že to ostatní nevidí tak pesimisticky.
Mně stačí ten pocit, že moje deset (třináct?) let stará volba byla dobrá volba.


A Lindiččina podpora na biofarmě při návratu domů. 
Ten list tam fakt přilít.

úterý 26. září 2017

Už jsem si zvykla




Na šero, mlhu, plískanice, svíčky, dlouhé víkendové trhancové snídaňové párty (z čerstvých dokonale nakyslých jablek, ááá - děkujeme babičko!), pomalu mletou kávu do mokakonvice, podzimní kytky (díky, mami), sbírání oříšků a jedlých kaštanů, pečené dýně všech druhů...
Mám borreliozu, takže jedu druhý týden na antibiotikách a polehávání si plánovitě ordinuju a vlastně mi ten klidový režim ani nevadí.
Tajně přemýšlím (nechci předbíhat) o tom, že to, jak teď fungujeme, není vlastně vůbec špatné a že nebylo tak úplně od věci vyjít ze své komfortní zóny :-).

A když jsem si konečně zvykla, tak se vrátilo léto, no neberte to :-)!
Krásné volné dny!

úterý 19. září 2017

Skvost


Všechny rozepsaný příspěvky o knihách stranou, přichází skvost.
To jsem si nejdřív řekla ...
... no vááu, jakože   konečně to někdo řek   nebo   ten se teda rozjel :-):





Jenže to byl teprv začátek.
Takovej rozjezdeček, slabej odvárek.
Pak nastal ten avizovanej kobercovej nálet.

Možná tak souzním, protože to právě prožívám.
Žít a využít každou minutu.
Děkuju za ten dar (nic jiného to není), protože to je jízda.
Jo, fakt mě to na světě už nějaký čas baví  :-) (a kdo sem už nějaký čas chodí, ví, že to tak nebylo vždy).

Musela bych sem vyfotit každou stránku (psala o tom i Marťa ).
Nejlepší knížka od Orka asi.