Nějak to klaplo

I přes můj šumák se nějak zadařilo udělat nezbytné procedury a zbylo i na čerpání vánoční nálady ...
Zas tak šumák mi to všechno není, jen mají přednost jiné věci.
Minulý týden jsem jeden den z práce přišla normálně a cítila dost energie na rychlé umytí oken.
Víc než špinavá okna mi totiž vadí zaprášené záclony i kytky a když už to dělám ...
No a když už jsem v tom byla, vrhla jsem se v osm večer na odmražování lednice - tuhle práci nesnáším a byla jsem na sebe náležitě pyšná, že ji budu mít za sebou.
Potraviny na Vánoce v ní vypadají tak nějak líp a sexy.
Velký nákup trvanlivých potravin jsme udělali už v listopadu, abychom se vyhli návalům, zbytek mají ve večerce na rohu a ovoce nám přiveze Osobní zelinář.
V pátek jsem začala ztrácet hlas, absolvovali jsme ještě rodinnou oslavu.
V sobotu už mi bylo fakt blbě, takže uklízet chalupu na svátky odjel Luky jen s našima a přivezl i stromky.
Ale stihla jsem si udělat tymiánovou koupel, vyspala jsem se a vypotila.
Na neděli jsem byla domluvená s Marion, že přijede a napečeme společně (bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic).
Už mi bylo celkem dobře. Perníky jsem pekla před adventem a ostatní nějak nehrotím. Upekly jsme linecké, rohlíčky, masarykáče, Marion ještě uplácala veganské jakožeRafaelo, vše jsme rovnou pocákaly čokoládou a promazaly a nazdar bazar.
Někde mezi druhým a třetím střikem jsem si uvědomila, že máme hotovo.
Překvapilo mě, že jsem se ani moc nemusela namáhat.
Holky, jindy jak hrom do police, udělaly kus práce, na Aniččiny rohlíčky nikdo z nás neměl.
Někdy fakt není od věci slevit ze zajetých rituálů a nesnažit se všechno zastat sama. 
Takže zbývá došudlit těch pár konečně vymyšlených dárků a přání, ale to snad zvládnem tento týden.
Tak se držte.:-)