neděle 14. ledna 2018

Vydržaj!


Včerejší odpoledne v očekávání, hlavně něco dělat.
Někdo vaří prezidentský ležák (táta), já se během návštěvy stejných lidí jako před pěti lety učím sushi (a ano, vím, že takhle nemá vypadat :-) ). 

Kostky jsou vrženy.
Tak teď všichni vypneme svoje internety a fejzbuky, nebudeme číst žádný svržený hnoje, spekulace a relativní pojmy s dojmy a bez ohledu na svoje názory se sejdeme za 14 dní na značkách, oukej?

sobota 13. ledna 2018

Jsme připravení

přijmout jakýkoli výsledek?
Snad jsme se od minule poučili, tak snad jo.
Sekt se chladí, napětí houstne :-).
Horší už to být nemůže, může být snad jen líp :-).

A kdo potřebuje doping, může se uklidňovat tímhle videem . 
My si na něm ujížděli včera celá rodina, do pozdních hodin.
Aspoň na chvíli může člověk něco ovlivnit.
Jde teda jen s flash přehrávačem, takže ho spustíte asi jen přes Firefox, ale mně před pěti lety hodně pomohlo se srovnat s tím, že nejde o život :-).

pátek 12. ledna 2018

Náhodné poznámky ze sociální bubliny

Obdivuju, jak mají lidi kolem mě jasno, fakt.
Já moc nemám.
O tom, že by mohl být Fischer TEN nejlepší kandidát, žádná. 
Ještě, než začala jeho kampaň, viděla jsem ho TADY (čas 7.00) a hlavně díky němu jsem si tenhle pořad oblíbila.
Vím, proč se mi zdá nejlepší, znám všechny jeho klady. 
A nakonec na mě vždycky zapůsobí, když mi někdo řekne "Nebojte se", na to já slyším :-).
Asi poprvé dnes chápu všechny, kdo se chystají volit jinak (a jejich důvody) a mám radost, s jakou zodpovědností se toho úkolu chopí. 
Věřím, že jsme se od první volby poučili.
Vím, že bych měla volit spíš pro nějakou ideu, pro něco místo na prostest proti něčemu (jak se vyplácí i v životě), také bych si měla dovolit luxus v prvním kole volit koho chci a dát prostor zázrakům, aby se staly atd.
Říká se, že na taktiku je dost času ve druhém kole a nemyslím, že bych byla "předposraná". 
Všechnu tu teorii znám ... 

Přiznám se, že mě před pár měsíci dost naštvalo, jak se štěpí odpůrci toho pána, co tam sedí teď, protože já už ho na Hradě fakt nechci. 
Vadí mi, jak se lži stávající se pravdou šíří nenápadně jak podhoubí, všechen ten relativismus všeho, ta toxická nálada.
Ani zprávy z Prahy z poslední doby nezněly dobře.
Mou dlouhodobou schízu koho volit docela vystihl svým článkem Kookie .


Narozdíl od minulé volby si uvědomuju, že nedovedu posoudit, na kolik je můj názor blízko p/Pravdě. 
Tolikrát jsem už byla stoprocentně přesvědčená o svým názoru! Že je vše tak jasný, že už to nemůže být jasnější.
A volit srdcem se mi vždycky zdálo tak hrdinský, šlechetný a zásadový!
Přesto, že mám (svůj) jasný názor, už nějaký čas se snažím konat ve stylu"ne jak chci já, ale ..." (kdo zná, ví).
Přestože Fíša je přesně podle mého gusta, netuším, nakolik je tohle rozhodnutí "správný". Nakonec mi je sympatický i Drahoš (připomíná mi německýho prezidenta a někdo inteligentní a důstojný mi bude stačit), Hilšer (fakt srdcař!) a jako prezident by mi nakonec nevadil ani Horáček, přestože poslední dobou trochu nedávám jeho patos.

Ptala jsem se dokolečka lidí ze všech vrstev kolem mě, koho budou volit. 
Bylo to (jak jinak) marný.
Proto dnes, když vidím, jak často se mýlím, radši neříkám nic.
Poprvé jdu k volbám nerozhodnutá.
Proto nakonec hodím jednu střelnou za plentou a hodím toho, pro koho se rozhodnu tam.

Sleduju závěrečnej finiš a docela se i těším na to napětí při sčítání hlasů.
Tuším, že bych taky krásně mohla bejt zklamaná, takže se snažím to moc nežrat a dýchat. 
Ne, nebudu emigrovat, když to dopadne špatně, prostě si kdyžtak zase dalších pár let budu hledět svý práce a bojovat na svý frontě (vzpomínáte na Tmavomodrý svět?). 
Děti mají jasno sami od sebe, jen musí vyrůst.

Přeju všem šťastnou ruku a jdu slavit, dneska má totiž Anička narozeniny.

pondělí 8. ledna 2018

Večer (po, po) tříkrálový


Na focení nebyl čas, proto takové kousky.
Letos totiž poprvé bez Lukora - deset rukou bych potřebovala, nečekala jsem, že bude tak chybět.
Jednou rukou hrát na flétnu, druhou zvonit na šest bytů současně, instalovat děti do přijatelné polohy bez prstu v nose, zívání a naštvanýho sezení na schodě, hubou mlet, koordinovat rozdílení dárkových předmětů, psát požehnání na futra, v posledním domě taky táhnout pokladnu, hvězdu, košík s cukříky a spol., bágl s vykoledovanýma "salakvardama", který mi bylo hloupý odmítat, protože nikoho nezajímá, že nechci dávat dětem sladkosti a vony tak hezky zpívajó, že ... ;-).
Kdo tyhle kokínka vymyslel, tomu pěkně děkuju. 
Robátka sice nakrásně zpívala, ale jakmile se v rukou obyvatel domů objevila jakákoli pochutina, začala se za tklivých tónů písně mlátit o to, kdo a do kterého zavazadla uloží vykoledovanou kořist, až jim padaly erární koruny z hlav a moje nervy se vydaly za plynulého stékání potu po zádech na pochod :-).
V posledních dvou vchodech (kde jsme také nakonec vykoledovaly nejvíc papírovek, pročež jsem to nechtěla odpískat předčasně) jsem je táhla už skoro smykem.
A vlastně jsem byla ráda, že můžu splnit svoje výhrůžky a odpočítat jim pár kousků cukrátek a zbylou hromadu poslat dál.
Taková jsem já, matka krvelačná :-).



s konkurenčním černým vzadu :-)

By MariOn :-)

 Ale tak pěknej výlet do mýho rodiště to byl :-).

pátek 5. ledna 2018

Ježuch ještě


Letos jsem po dlouhé době nevyráběla balzámy.
Ale stejně mi to nedalo a usmyslela jsem si aspoň slaný karamel, který zbožňuju.
Moje vzorová dávka zatím drží, ale i přesto, že jsem skleničky na závěr sterilizovala, bych všem obdarovaným raději doporučila skladování v lednici a urychlenou spotřebu.
Děkuji! :-)

středa 3. ledna 2018

Vánočně a silvestrovsky...

Vánoce ve škole se nesly v duchu jedlých (domácí povidla!) a pitelných (ty likéry!) dárků, lístků do divadla, (vkusných) dekorací, makronek, pralinek, květin atd. (uff, fíha).
Nemoc jsme si odbyli v předstihu, z jistých důvodů jsem měla vše nachystáno rovněž v předstihu - dokonce jsem stihla 23. i kávu s vlasovou péčí u kámošky v salónu :-) 
(neměl byste někdo solidního chlapa na vdávání k jedné solidní slečně? ;-) )
Takže to vypadalo chvíli jako idylka... jenže ...:-) 

V tomto ujetým duchu (a taky hluku) se odvíjely celý Vánoce, o Štědrým večeru škoda mluvit :-):


Jedna z vánočních kupiček (zjistila jsem, že tak dlouho jsem se chystala napsat o té loňské, že je zas rok pryč) - děkujeme Ježíšku!
Děsně se těším, jak teď doženu resty z mé čtecí pauzy.


... no a pak všechny návštěvy a chalupa.
Milý deníčku, proběhly první střelby (dobře, budu teda přemýšlet o sebeobraně, přestože se mi to jako pacifistovi příčí) a první sushi z propriet od Ježucha. 
Tuhle jsem původně nechtěla, ale to Lukor a je na ní všechno. 
Kalhoty ušité Karlovým Ježuchem, první rolky (tak na formě budu muset ještě zamakat, ale obsah by ušel), drát tyčící se z ulízaných vlasů a hlavně dohled ukradeného a znovunalezeného Džízse :-).


... a máminy tašky a hrnce a tátovy ryby ve všech podobách letos obohacený o piva vlastní výroby ...


...  světýlka a sněhuláci ...




... a debaty do rána (nejen o prezidentských kandidátech) nad větším než malým množstvím Krakonošů a vstávání k obědu a dlouhý vypravování na výlety.













Obzvlášť ten silvestrovskej byl hodně promočenej. 




Stejně jako každej rok jsem si říkala, jestli mi to psychozní stěhování národů, nepohodlí při topení, mytí nádobí v lavoru, splachování záchodu vodou ze sprchy, roznášení bordelu a znovuuklízení a každoroční už skoro folklorní :-) dohady s rodinou za tohle všechno stojí.
A stejně jako každej rok musím říct, že jako fakt stojí!
:-)