Pouť na Zelenou horu

Zbývalo pár dní, než se vrátí děti.
Dlouho jsem se duševně připravovala, že půjdu sama a prodloužím si tak svý samonoclehy a byla s tím i docela smířená.
Nakonec člověk míní ... atd. :-)

Takže shrnuto:
Náš obývák ---> Zelená hora u Žďáru nad Sázavou:
43 hodin, 83 km a první pouť, kterou jsem fakt chtěla předčasně vzdát.
Za rozvedené, rozvádějící se a stojící před možností rozvodu. 
Dvě zvláštní noční setkání, 1 tropická noc (teda pár hodin) na rozhledně, 1 na tenisovým kurtu, 6 lijáků, nespočet sežraných volně zrajících jablek/hrušek/švestek, 2 vystřídaní spolupoutníci, bez kterých bych tutově nedošla, tak díky Marion a Jirko, že jste mi to umožnili !+ jeden odrovnanej kotník. 
Počet poutníků z cílové skupiny: 1.

Lidi, bojujte.

tradiční cílový selfíčko jsme musely oželet, tak aspoň tam, kde se cesty rozdělily...

Kolemjdoucí tvrdil, že v Krucemburku je pěkná zastávka na přespání. To jméno vesnice mi bylo povědomý. Zapomněl dodat, že zastávka je osvětlená halogenem a pod kamerou. Vzpomněla jsem si, že jsem o ní četla v novinách :-). Vyfoceno po noci na kurtu :-).

 

 

Dlouho jsem přemýšlela, jestli to troubit (sem, na FB).

Jenže... mám v obou okruzích tolik lidí, kterých se to týká.

Chtěla bych, aby věděli, že nám, co se máme jak prasata v žitě, není jejich situace ukradená.

Takže jsem si to právě zazdila, ale co :-).

Boj může vypadat jakkoli, takže se vzdávám svých představ o tom, jak by měl vypadat, jen držím palce, ať každej dělá, co může.