Balkán - část 3.

Řecko: Kláštery Meteora

Po první maďarskosrbské a druhé makedonské části nastává krátká řecká epizoda.
Kláštery v Meteoře byly jen kousek od hranic s Albánií, tak jsme si tam trasu protáhli.
Do Řecka jsme vjeli za tmy: nevěřící pohled pohraničnice "Czechia!?" (něco jako WTF?), časový posun, neosvětlené silnice ... zvláštní mrtvo.
Naštěstí dálniční odpočívadlo tu měli :-) a rovnou se dvěma touláčkama, jak jim říkaly holky.
Ráno jsme se probudili a mrtvo tu teda rozhodně nebylo, rovnou jsme se stali součástí rozlučkový párty se svobodou :-).
(neumělá útržkovitá videa slouží pouze k zachycení atmosféry ;-) )

Někteří psi vypadali fakt zuboženě, aspoň trochu se mi ulevilo, když jsem viděla, jak jim naši kolegové dali čerstvý sendviče a jedni dokonce dovezli echt psí konzervičku a tento milý Ouško k ní jen čuchnul a odkráčel pryč. 
(jo, pak když odjeli a pochopil, že nic lepšího nebude, milostivě se vrátil a sežral ji).
Jo, zlehčuju to, ale jinak to nešlo.

... jedna fakt sexy popelářka (nevím, jak jinak tu pozici nazvat) ...

Celý den bylo na co koukat.
Hory, skály, říčky...

... a pak se začaly skály zvětšovat a my byli v městečku Kalambaka a zírali na kolmou hladkou stěnu tyčící se nad městem.
Stejně jako u jiných turistických cílů, vyplatí se přijet ráno, než si to sem přihasí davy.
I tak mi to tu ale přišlo dobrý stejně jako třeba na Hochalpenstrasse v tom, že když chcete, zajdete za zatáčku, najdete si svou pěšinku a jste sami.
V otevíračce šesti rekonstruovaných klášterů z původních 24 funguje systém, takže se nikdy nestane, aby v jeden den bylo zavřeno všech šest klášterů, ani v jeden den nemůžete navštívit všechny. 
To ale vůbec nevadí, protože uvnitř jsou si podobné.
Kláštery spojuje jedna okružní silnice a všude je, myslím, stejné vstupné - platili jsme 3 eura/dospělý. 
Ženy mají zákaz vstupu v kalhotách a muži v krátkých kraťasech (u vchodu si můžete půjčit hadérky), jinak platí totéž, co u většiny církevních památek - žádná holá ramena, krátké sukně, hluboký výstřihy. 
 
Bohužel fotky všeho druhu jsou podle mě těžko vypovídající.
Ne nadarmo jsou tyhle byzantský kláštery (Meteora prý znamená vznášející se mezi nebem a zemí) nazývány osmým divem světa.
Skály se během dne různě zabarvují, nemohla jsem si ale dovolit všechno přefotit :-).
Už tak se omlouvám za monotematičnost, prostě si to tu chci všechno nasyslit.
A určitě si vygooglete profi fotky.
(jo a asi bych měla zopakovat, že mobilní a panoramatický fotky jsou od Lukora).

Nakonec jsme si k prohlídce vybrali klášter Varlaam, kam jsem se vydala na obhlídku a dostala menší lekci angličtiny od jedné ... Češky :-).
Jednak byl menší a neproudily k němu davy, jednak se k němu musí vystoupat schodištěm vytesaným ve skále.

Pomocí rumpálu se do kláštera přepravoval v koši veškerý materiál i samotní mniši.

Vnitřní výzdoba sakrálních prostor je opravdu exkluzivní a ... ehm, nesmí se fotit...
Svrbí mě prsty, ale tak snad nebude vadit krátký Lukorovo videjko nevalné technické kvality... (asi ho časem odstraním, až mě bude ještě víc tížit svědomí)

kozy

A dokonalý zakončení dne.
Souvlaki s tzatziky, výborný jehněčí a boží musaka s lilkem a úsměvem happy Řeka.

... a když jsme Řecko opuštěli, pořád bylo na co koukat. Hory různých druhů a tvarů, kostelíky, kaplnky ...

... a kolem dálnice byly kromě bouřkových mraků krásný jedlový lesy.

Někdy máme na sprchu fakt hezký výhledy.

Spíme před hranicema s Albánií, obsluha maličký benzinky v horách nám to přímo nabídla, a že prý udělá dětem ráno toasty :-).
Další část je tady .