sobota 4. srpna 2018

Balkán - část 5.

Černá Hora: Skadarské jezero - Virpazar, Godinje. Slano jezero.
Bosna a Hercegovina: Bilećko jezero, Bunica, Mostar, Medugorje.
Rakousko: Vídeň.
ČR: Mikulov

Kdo přežil první, druhý, třetí a čtvrtý díl, může si dát konečně poslední :-).
Dobré ráno z Godinje.





Původní vesnice Godinje byla založena údajně už v 10. století, od 14. stol. byla letním sídlem zdejší aristokracie.
Architektura je zajímavá svým řetězovitým systémem domů spojených do sebe.
Turisticky zajímavá nejspíš není (nikoho jsme tu nepotkali) - dnes v ní žije několik desítek obyvatel, ale mnoho domů je opuštěných a to dává procházce zvláštní atmosféru.







Proplétali jsme se uličkami a pustými dvorky a pak jsme si solidně pobloudili na špatně značené cestě lesem ke kostelíku na protějším kopci za ohlušujícího řevu cikád.
No, aspoň jsme mohli prozkoumat zdejší políčka a místní dokonalý zavlažovací systém :-). 
Nakonec Anička špatně šlápla a radši jsme se vrátili a ke kostelu na protější kopec dojeli autem (tam jsme zjistili, že jsme skončili v džungli asi 100 m pod ním :-) ).






zasouvací hroby ...


Ostrov Grmožur nazývaný jako Černohorský Alcatraz nebo též vězení pro neplavce (král Nikola ho prý používal jako vězení pro politický oponenty). Údajně ho zrušili, když se první vězeň naučil plavat :-).






Ve Virpazaru si lze pronajmout člun a proplout se po největším balkánským krasovým jezeře, který je významnou ornitologickou rezervací. Nedaleko je k vidění několik zřícenin a kolem jezera láká k návštěvě mnoho otevřených vinařství, ale přiznám se, že na mě to bylo pořád dost lidí, takže jsme po kávě a palačince popojeli o kus dál (živej pelikán - vau!) a pak už jsme to stáčeli na Podgoricu a Mostar.
Dovolená se nám pomalu chýlila ke konci, ale kdybychom měli víc času, v Černý Hoře bychom se zdrželi minimálně ještě na Kotor road. 

Výhledy na Slano jezero.


... nově budovaná silnice ...


... a už Bilećko jezero a za chvíli hranice s Bosnou a Hercegovinou:




... Lukor na obhlídce :-).
Na břehu sice bylo docela dost rozbitýho skla, ale voda krásně čistá a nikde nikdo, jen opodál pár rybářů.






Záře z Medugorje? ;-) ;-) ;-)
... koukám, že nemám žádnou pořádnou fotku bosenských hor, ale svou rozlehlostí a nízkýma zídkama mi připomínaly trochu ty skotské.
Plácků na spaní bylo docela dost, ale musím se přiznat, že jsem měla trochu stísněný pocit z (vojenských) hřbitovů, takže jsem byla ráda, když jsme těsně před Mostarem narazili na bývalý (?) kemp Bunića, kde jsme to zapíchli.



Ráno řešíme znova stejnej problém, je neděle a my nemáme (opět) místní měnu, bosenskou konvertibilní marku.
Takže kupujeme v marketu kartou vajíčka a první kruh našeho typu (juch) a u zavřenýho autoservisu si děláme na socku míchaná vaja a pozorujeme další želvu. Zbylá vajíčka jsem během Lukorovy přípravy snídaně zpracovala na (neprozřetelně slíbený) palačinkový těsto do lahve na odpoledne, abysme se nemuseli zdržovat :-).
V Mostaru se nám ale podařilo vybrat, takže nám nic nebránilo vyrazit do víru města.
Mostar se svým odstřeleným a znovupostaveným Starim mostem přes Neretvu je jedno z nejhezčích měst, který jsem kdy viděla. 
Myslím, že dalších komentářů netřeba.




 




























Když číšník viděl naši bezradnost, nabídl nám rovnou ochutnávku tradiční bosenské kuchyně stylem od každýho něco :-).






V Mostaru se mě žebrající děti dotkly asi nejvíc, jestli to jde tak říct.
Byly dost kontaktní, člověka objímaly a hladily.
Když jsme dali oškudlaný holčině vypadající jak z nějakýho filmu naše poslední éčko, vyrazila nám dech tím, že objala a šťastně políbila na tvář Aničku.
Musím říct, že mě to úplně rozsekalo.
I když je mi jasný, že almužna nic neřeší, navíc jsme pak na holčičku narazili ještě několikrát a v úzký uličce s vyzývavým pohledem čekala, až jí uhneme (vypadalo to na dobrej byznys), pokaždý si vzpomenu na Milionáře z chatrče a běží mi hlavou, co tyhle děti musí všechno snášet :-(.
Žebrající děti, (těhotný) ženy i muži bez dětí i s dětma čekají na Balkáně skoro všude.
Na hranicích, na benzince, v centrech měst, někde chodí i do restaurací, takže se i k nám, kteří jsme vyrazili takzvaně na socku, chovali i přes rozervaný sandále a stařičký hadry jako ke králům.
Jako dost drsný tohle, přetrvává to ve mně a nevím, jestli si dostatečně uvědomujeme, jak dobře si v týhle zemi žijem.

++++++++++++++++++++++++++++


Naší poslední zastávkou byla Medugorje.





Naparádily se, vzaly si nový šaty a vyrazily za panenkou Malií ...









Vzpomínali jsme tu ještě víc na Marion a její Camino ...





... a musím říct, že slyšet po bezmála 14 dnech "naše" zvony bylo celkem dojemný.






Poslední sprcha v zahraničí a palačinky těsně před setměním proběhla :-)...
Musím říct, že od Medugorje jsme měli všude určitě zjevení :-) :-) ...
Ale Anička má dobrou kůži.


Ráno už u Záhřebu.
Civilizace = náraz.
Zvažovaná poslední koupačka byla zavržena, ale aspoň jsme si konečně pořádně umyli auto, zejména podvozek :-).




U Vídně se udělalo hezky, takže jsme se vydali ještě na krátkou prohlídku, ale řekla bych, že to jsme si mohli klidně odpustit, bylo to takový umělý prodloužení.
Civilizace se všemi důsledky (vše ohraničený, luxusní výlohy, drahý jídlo i pití, všude děsně lidí) na nás dolehla a děti byly unavený.





Dali jsme si šnycl (v řecký hospodě, jak jsme zjistili po usazení, ale už nám bylo blbý odejít) a popojeli do Mikulova.



Tam jsme se ráno vykoupali, dali si albánský meloun přes kořeny vezený :-) a vyrazili k domovu na babiččino luxusní jídlo.
Kaněc filma :-(, děkujeme za pozornost :-), já jdu zase chvíli žít live :-).

16 komentářů:

  1. Za slobodna som Hercegová:-)
    Mama z Medžugoria:-)
    Núdzne deti ma rozsekali dávno a som s nimi na životnej ceste...
    Pekne ste si pochodili!
    Alena V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je haluz... koukám, kolik lidí Medugorje ovlivnila... máš můj neskutečnej obdiv.

      Vymazat
  2. Dechberoucí.
    Opravdu jsem se místy při čtení či fotkách přistihzla jak tu sedím s otevřenou pusou. Neskutečný obdiv. Zorganizovat to, absolvovat to, užít si to tak, aby na konci cesty nehrozil rozvod:-)
    Tu vsuvku s Vídní jsi tam ani neměla dávat. Já respektuji, že každý máme jiný vkus, ale ten Váš mi je bližší a když pak na jiném blogu vidím ten luxus, až se někdy oklepu a jdu si to emočně zase vylepšit k vám:-)

    Ps1. Tento týden je Kuba s mou mamkou a ségrou v chorvatsku. Dostala jsem to k Vánocům. Moje první věta byla, že tam já nechci. Hotel fajnové restaurace davy lidí, NE. X měsíců z toho byly šílené hádky, táta řval, že mě vyfotí na net, že takového blbce nikdo neviděl...Máma zase, že se neumím obětovat (že sakra umím za těch 15let ale nikdy by mě nenapadlo to pojmenovat tímto slovem). A bohužel se ségrou nevydržím v klidu...
    (ale odjeli už celkem v klidu a Kubík je nadšený!)

    Ps2. U toho videa se skokanem jsem si vybavila Frantu Kocourka, jak pozoroval při divad.představení Julii na balkoně a ta nechtěla skočit.
    A když se snad po x minutách otočil a zařval:"Ty Miro, ona snad nehópne", tak Julie hópla:-))))

    Vítejte doma, Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magdi, díky, my právě skoro neorganizujeme. Protože pak nestíháme plnit plán :-).
      Vídeň jsem měla vždycky moc ráda, jen po návratu mi to přišlo hrozně divný, taková pěst na voko.
      Nechci hanit hotely,každý odpočíváme jinak, ale mám to prostě tak, že když jedu do hotelu, prostě těch opravdových zážitků mám míň, nebo, jak bych to řekla, jsou prostě míň intenzivní. A lidi... no já jsem prostě asociál.
      Je paráda, že si Kubík moře užívá! A Ty si doufám užíváš volno taky! :-) Pozdravy do brdských lesů!

      Vymazat
  3. Teda tak tohle je oproti mé Malajsii úplně jiný level. Já tam měl klasickou civilizaci. Tohle muselo být pravé dobrodružství :) Fakt závidím! Člověk by ani neřekl, co všechno se dá za dva týdny stihnout. A holky teda obdivuju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych asi nedala ani tu civilizaci :-)a ten Tvůj článek byl super po všech stránkách, vyčerpávající, a to gastrookénko! ;-) Jinak holkám ani moc nedocházelo, jak jsou daleko od domova, ale přišlo mi to docela poučný, i když je otázka, kolik si toho v tomhle věku budou pamatovat. Chtěla bych, aby pro ně cestování bylo přirozený.

      Vymazat
  4. Mostar pecka! Příští rok je Bosna jasná. A s tím Skadarem je velká škoda, že jste nejeli lodí. My spali dvě noci ve Virpazaru a domácí, u kterých jsme bydleli, nám poradili kam jít a jakou loď si pronajmout za super peníz, ale hlavně to musí být brzy ráno, kdy tam ještě nikdo není, takže nás pán povozil po Skadaru (pouze nás čtyři), byli jsme u Grmožuru, viděli pelikány a kormorány a vysadil nás dokonce na jedné malinké pláži, kde jsem se dvě hodiny mohli koupat. Teda já si namočila jen nohy, pač jsem z lodi viděla vodního hada a tím to pro mě skončilo :-) Krásnou dovču jste měli! Já teď smolím Soluň, tak snad to dneska dopíšu. Díky za report!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju! :-) Ta loď mě mrzí, původně jsme ji totiž měli v plánu, ale jednak jsme během těch dvou týdnů nabrali zpoždění hlavně tím zubařským intermezzem a Mostar byl cíl číslo jedna, tak už jsem se trochu bála, aby se to stihlo. Na ranní vstávání jsme byli už dost kantáre, celkově ty poslední dny už to balení bylo dost pomalý a těžkopádný...:-) Ale nechali jsme za sebou mnoho otevřených cílů, jak v Srbsku, tak v Makedonii i Albánii, ani jsem nevěděla, že je to kolem Skadaru taková vinařská oblast (to my můžem), tak budeme mít aspoň zase příště co objevovat. Jo a díky za upřímný přístup nejen k životu :-).

      Vymazat
  5. Díky, vratila jsem se v case. Na některých místech jsme byli, ale delali jsme spis treky v horách a já si třeba zebraky skoro nevybavuju. Každopádně mám chuť vyjet zas v tenhle divoký kout. Uzivejte prazdnin! Ještě by mě zajímalo, jak moc jste denně prejizdeli a jak to zvladali vase ratolesti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, já myslela na Balkáně obecně tam, kde jsou lidi. Díky! Jak jsem psala myslím v tom návratovým příspěvku, v plánu bylo přejíždět ráno i/nebo večer cca kolem dvou hodin, ale nebylo to pravidlem a hodně jsme řešili aktuálně vzniklý situace. Děti jsou naštěstí v tomhle v pohodě, snesou bez nějakýho utrpení takový ty tříhodinový cesty, pak už jsou živý, ale měli jsme s sebou staženo asi tisíc pohádek a taky toho hodně prospaly, takže dobrý :-).

      Vymazat
  6. Úžasný výlet, já jsem už moc stará,abych vyrazila, ale moc jste mě potěšila, podle fotek si vše umím představit, jsou často nevšední, i fotky jídla byly zajímavé, váš komentář je čtivý..chválím a děkuji, že jste je uveřejnila.Máte správná děvčátka.Pozdrav a přání dobrého konce prázdnin přeje čtenářka z Chebu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za milý vzkaz, vždycky mě moc potěší, když poznám někoho dalšího, kdo sem občas zabloudí a vím třeba, odkud je :-). Takže moc děkuju a těší mě :-). Katka

      Vymazat
  7. Kačí,
    díky ti za sdílení Vašichdobrodružných cestovatelských zážitků!
    P.S. A z toho mostu opravdu normálně skáčou ? :

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, to jsou nějací nejspíš profíci, jakože atrakce, vždycky se procházeli po hraně mostu a vybírali do klobouku a když vybrali dost, tak skočili. Dole je jistil člun.

      Vymazat