pondělí 29. června 2020

pátek 26. června 2020

Některý dárky

mezi těma všema taky úplně nádhernýma kyticema, všemožným dopingem, robenými dárky a rozmazlováním utkví.


 ... a některé květiny právě podstupují trávicí proces :-).


Jo, zvládli jsme to.

středa 24. června 2020

Snuggs - zadáno ženám

Snad jsem se titulkem někoho nedotkla v těchto divných dobách, a pokud ano, upřímně se omlouvám, jen tak nějak předpokládám, že těm, kdo jsou ve svým těle nespokojení a podstupují přeměnu pohlaví, chuťovky typu menstruace chybět nebudou... :-)
A poslední varování - chlapi (a citlivé povahy) by fakt měli přestat číst :-).

zdroj: https://getsnuggs.com/

Jsem už opravdu unavená, ale k tomuhle článku se chystám už dlouho - a když jsem dnes na FB četla bojovou diskuzi, musela jsem ho už dokončit.

O menstruačních kalhotkách Lindy Šejdové a Tomáše Zahradníka - mladých nadějných podnikatelů a zakladatelů firmy Snuggs se už napsalo docela dost, ale kdyby ještě někdo váhal a hledal někoho, kdo je vyzkoušel, tak já.
A jsem tak spokojená, že je chci doporučit dál, jak jinak, než na vlastní pěst - tedy tento článek není sponzorovaný a vychází pouze z mé vlastní zkušenosti.

Trochu mě překvapilo, že zatímco já nemám čas ani sepsat pozitivní zkušenost, diskutérky, které menstruační kalhotky Snuggs nikdy nevyzkoušely, potřebují a mají čas diskutovat, jak "je to určitě děsně nechutné, smradlavé a nehygienické".
Na to můžu říct jen jedno: S vložkami jsem si nikdy zdaleka nepřipadala tak v suchu a čistě jako v těchhle kalhotkách a o zápachu nemůže být řeč - ona se ta antibakteriální vrstva asi nejmenuje pro nic za nic antibakteriální a ta cena asi taky trošku odpovídá použitým materiálům, takže přirovnávat tyhle kalhotky k metodám našich babiček je podle mě prostě mimo. 
Nikomu nechci vnucovat svůj názor, ale prostě tohle máme každý jinak. 
Mně zase přijdou nechutný hory použitých rozkládajících se jednorázovek v přírodě.
A i když by mě to předtím nenapadlo, speciálně kvůli tomu, abych to sem mohla napsat, jsem k použitým kalhotkám čichla a necítila prostě nic, vůbec NIC. 
A tohle NIC se o vložkách říct bohužel nedá.
Nejvíc mi ale poděkovala moje přecitlivělá pokožka (různé jednorázové vložky mě fakt dráždí, takže mě představa týdne stráveného "jako v igelitu" vždy dovedla spolehlivě dopředu otrávit), protože jsou opravdu prodyšné, ani o nich nevím a hlavně si nemusím pořád nic rovnat a posouvat.

Vím, že je na trhu už docela dost ekologických alternativ vložek a přemýšlela jsem už dřív o menstruačním kalíšku, na kterej pějí ódy hlavně mladší ročníky.
Odradila mě zkušenost některých "starších", rozuměj žen po několika porodech, některým občas hůře přilne a protéká.
Myslím ale, že kdo kalíšek používá, může klidně zkombinovat s kalhotkami a bude spokojen. 
Třeba i já k tomu někdy dospěju :-).

Snuggs mi zkrátka přišly uživatelsky nejmíň náročné (bez dlouhého vymýšlení co přesně si koupit a jak se to používá), a hlavně, nezastírám, na mě zapůsobily hezkými fotkami, jakože něco takového jako menstruační kalhotky může vypadat i tak dobře. 
Díky vrstvě nanovláken totiž nejsou nijak zvlášť tlusté (představovala jsem si něco jako oblečení na kolo :-) ) a vypadají při nošení opravdu jako normální kalhotky.
Velikost jsem si koupila, jakou obvykle nosím a v pohodě. 
Líbí se mi, že rozkrok je u kalhotek dostatečně široký, takže prostor pro protečení téměř neexistuje a plocha absorpční vrstvy je dostatečně velká, aby chránila i zadní partie :-).
Vzala jsem nejprve jedny kalhotky pro silnou menstruaci na zkoušku - do té doby mě totiž s klasickými vložkami potkávaly nehody a upřímně jsem moc nevěřila, že by mohly vydržet. 
Na rovinu říkám - na úplně nejsilnější menstruaci ve stylu "stoupnu si a mám rudé jezero" stavěné nejsou, nebo přesněji: vydrží spolehlivě, ale musíte si je vícekrát za den vyměnit. 
Není třeba se ničeho bát, to, že kalhotkám "dochází kapacita", poznáte podle toho, že se v nich přestanete cítit komfortně. 
Na běžné krvácení stačí úplně v pohodě, vezmu si je ráno a do odpoledne po práci o nich nevím, při slabší menstruaci až do večera. 

Musela jsem si trochu zvykat mentálně, jakože nemusím mít strach a jsou pohodlné i na noc.
Po použití stačí propláchnout ve studené vodě (já je opláchnu a nechám odmočit v k tomu určené nádobě s kapkou antibakteriálního gelu) a pak běžně vyprat v pračce do 40 °C. 
Přiznám se, že poprvé jsem při oplachu měla divný pocit, ale teď už je to naprostá rutina.
Pak jsem si dokoupila další.
I když zrovna kalhotky zažívaly boom a byly dočasně vyprodané, ozvali se mi přímo zakladatelé, zda by mi nevadilo si na kalhotky chvíli počkat. 
Nová várka přišla přesně podle mý prosby tak, abych je stihla použít další měsíc.

Pro mě je tohle malá osobní revoluce. 
A mám dobrej pocit, že jsem si koupila něco ekologickýho, českýho a udržitelnýho, že jsem mohla podpořit mladé nadějné talenty.
Moje dny jsou pro mě daleko menší opruz a hlavně mám naději, že TO naše holky můžou mít o trochu snažší než my. 

Takže tak :-).

neděle 21. června 2020

Takovouhle kytku


bych měla, kdybych se vdávala podle plánů.
Ale svatba na podzim taky nebyla vůbec k zahození :-).
Vlastně je to úplně jedno.

středa 10. června 2020

Orličky v dešti


Bratřík nás pozval na oslavu narozenin na jeho oblíbenou chalupu.
Víkend propršel, ale to nám nebránilo si ho užít.
Foto jen z mobilu, ale vypovídají. 







To, že jsme se spletli a mše, na kterou jsme v neděli mířili, se konala v jiný (uplynulý) čas, se ukázalo jako největší výhoda. 
To, co nás čekalo, bylo totiž Boží.





Oblíbená hudba dostává na Vrchní Orlici novej rozměr.



Fota a více  u mě.

pondělí 8. června 2020

Ještě

než se dostanu do současnosti, pár obrázků z chalupářských víkendů.


Počarodějnice a shromáždění ve Stodolní...


Pampeliškovým polem na místo předků...


 ... ostatní zase dávám k sobě.
Návrat do školy plný vděčnosti :-) - to chceš :-)!
 

Ne, bylo to fajn.
Teď už únava na všech frontách.

úterý 12. května 2020

Boží počin & hudba

Po Velikonocích jsem dostala od kamaráda (jo, ten, co přišel na seder) tip na skvělej seriál:

Tenhle trailer toho moc neprozdradí:


 Tohle už je trochu větší ochutnávka:
 

Filmů o Džízsovi jsem, myslím, viděla dost (letos jsem dokonce vynechala Umučení, aby se mi neokoukalo a byla rozčarovaná nad některými počiny, co běžely v televizi... myslím, že na výsledném produktu je hodně vidět, jak se herci na roli připravujou).
A tohle je první věc od Umučení, která mě pohltila (a nikdo si už nemůže stěžovat na krev).
Jasně, třeba Šimon Petr vypadá jako z magazínu, mluví se anglicky (ale pro mě velmi srozumitelně a dovedu si představit, že si nejen mládež vylepší angličtinu), první trailer mě navíc moc nezaujal (jsem ráda, že toho moc neprozrazuje!), ale podívali jsme se na první díl a pak už to jelo.
Kromě toho, že seriál má prvotřídní recenze, mě dostává to pojetí - podívat se na ten příběh očima učedníků a vidět ty chyby, co děláme při následování všichni, identifikovat se s jejich drsnou minulostí a zoufalstvím tolik potřebným pro změnu života.
Člověku se navíc zcela otevřou dějinné souvislosti (když se v Bibli napíše výběrčí daní, tak si člověk nepředstaví rozhodně tohle všechno, co prožíval Matouš nebo jsem asi až tady pochopila, o co všechno šlo v Káně, až tady mi doklapla role matky Marie, které On nic neodmítne ... atd.)
Tvůrci seriálu píší: Nezáleží na tom, kde jste na své cestě s Kristem - zda jste jedním z mnoha lidí v evangeliích, kteří se setkali s Ježíšem po hrozné minulosti bez něho, nebo jste Nikodém, který byl celoživotním členem Božího týmu - Ježíš dokázal mnohokrát, že se musíme tolik učit a že máme tolik vlastností, které potřebují změnu.

Přesněé! :-)

A hlavně: My lidi jsme napříč dějinami pořád stejní a dějou se nám stejný zázraky!
Stačí je uvidět.

Seriál se natočil za peníze ze sbírky - zatím je natočená první řada a vybraly se v tuto chvíli peníze asi na půl řady druhé. 
Můžete se na celou řadu podívat a až pak se rozhodnout, zda chcete na natáčení přispět.
(Přes nás se může podívat 30 lidí zdarma :-) ).
Na Youtube se můžete mrknout na celou první řadu v angličtině nebo si stáhnout aplikaci na Google Play nebo Apple store.
Co je nepříjemný, je, že český titulky zatím fungujou jen při sledování na mobilu.


.......................................................
No a k hudbě:
Komu by nic neříkaly moje neumělý duchovní pokusy, může rovnou přestat číst, ale kdyby to někoho náhodou zajímalo...

Chválová hudba pro mě byla dlouhá léta zbytečným žánrem.
Kdo mě zná, ví, že mám radši (nebo měla jsem? Fakt nevim...) tvrdší hudbu a na nějaký sladkobolný písně mě neužije.
Hudba musí jít hlavně rovnou na komoru a když nejde, jdu od toho.
Chválová hudba mi přišla jako utahaný, rozmělněný, stáledokolaseopakující 3-4 akordy bez nápadu s patetickým zpěvem tahaným až z paty, čím víc Ježíš, tím víc adidas... a jakmile si to někdo ze skupiny pustil, lezlo mi to spíš na nervy.
Nechápala jsem, jak by něco takovýho mohlo někoho duchovně uspokojovat a "chváliči" byli pro mě podivíni a blázni.
Jako nenapadlo mě, že by porucha mohla být na mým přijímači.
Pár let zpátky jsem tu, myslím, sdílela jednu kapelu, která tyhle představy nabořila touhle písničkou:


Janka Palajová (její osobnost) a Heartbeat se mi líbili, ale i tak to končilo u pár písniček, ještě jsem se teda stala sledovatelem Godzone.
Nevím, jestli se něco začlo měnit po únorový návštěvě Dojče, kde jsem zase něco dostala nebo někdy později, prostě kolem Velikonoc jsme narazili na její novou kapelu PiarMusic.
Přes svátky jsme si to hodně naposlouchali a cesta ke chválám byla na světě.
Zjistila jsem, že mě chvály pomáhají držet ve stavu vděčnosti a vytrhující radosti z maličkostí.
Od nich je krůček k osobnější modlitbě, což byl celkem dlouho můj problém.

Tahle je taková vytrhující, album Konverzia má takové osobnější kusy.


Jedna oslavnější z alba Jeden. 
Asi nejmilejší, protože můj případ, mluví mi z duše :-).
Tam, kde já vidím jenom zdi, ty vidíš brány ukryté, kterými půjdem (...)
Zkoumáš srdce, zkoumej moje!

Yeah! ;-) Krásně se rozjede.
 

... a jedna meditativnější:


No kdo by to byl řekl, ještě na starý kolena budu vlajkomilec! :-) :-) :-).

úterý 5. května 2020

Příroda, to je chrám...

(buřtyvlesesoubuřtyvlese ještě nebyly :-) ).
1. výlet v karanténě



Druhá jiná


Foto od návštěvníka sederu, sama žádnou nemám.
Baví mě to každoroční napětí, kdo dorazí a ... i letos pecka!


Na Bílou sobotu ...





Bdění o Velké noci ...


Naše schola nám dávala každý den Svatého týdne jednu píseň a na Vzkříšení v 5.00 vypustila toto skvělé video...
Jak si teď všeho vážíme...!

Velikonoční hledání pokladu (Mixit vajca):


Žulová stezka Horkami u Skutče, skvělá.




Pak jeden online přenos od nás. Pecka, po přijímání osobně, jakoby z první řady, se scholou...

A o týden později naprosto nečekaná úplně podzemní církev... vyvinutá původně ze setkání kvůli děcákům.
Do dvaceti minut kamarádi na místě, mše, která se změnila v top oslavu narozenin ...

 


... a tento víkend - příroda už vypadá docela jinak.
Máme nabouraný auto, takže trochu změna plánu, babi si vzala děti a my se pozdě odpoledne vyhrabali z domu na pochod.
Tam s modlitbou, zmrzka, molo a četba, zpátky s přípitkem.
Vlastně dodatečná oslava narozek podle mýho gusta, asi 21 km, domů jsme došli už za tmy :-).
To jsem potřebovala, takovou vyvětrávku. 




Jak už je jakýs takýs režim, naučili jsme se to, zvykli jsme si na karanténu jako na normál (tak se to zase může změnit :-) ).
Mělo to nakonec docela dost výhod.
Ale některý dny jsou stále dost psycho, a příroda pořád zachraňuje.

Velikonoce u nás byly ve znamení zázraků (více u mě).
Nějak v těchhle dnech mi přišlo video (který je teď běžně dostupný) z místa mojí letní minipouti.  
Náhoda? Nemyslím si :-). Po tolika staletích byl meč venku!
O mých dárcích zase někdy jindy.

I okna jsem někdy kolem Velikonoc dokonce nakonec umyla (uff).

Díky za ty dary!
Ale stejně je to síla, tenhle čas. 



P.S. Jo a byli jsme v telce ! Teda ze mě naštěstí zbyly jen oranžový desky v druhý minutě a jsem za to neskonale vděčná ;-), ale někteří ostatní jo a mám z toho radost, i když to bylo vlastně celý trochu jinak :-). 

neděle 22. března 2020

Vyklíčí či nevyklíčí? aneb Velkopěstírna v době Matrixu









Začalo to u příspěvku s celožitným chlebem, pod který se ozvala Kačenka s odkazem na recept, který jsem dlouho měla v záloze. 
U něj byla tak sexy fotka chleba s máslem a klíčky, že jsem se dala hned do díla.
Dělala jsem vždy takovou tu klasiku - mungo a řeřicha na vatě. 
Ale ta při odstříhávání nechávala zbytečnej a nevzhlednej odpad, zaschlou vatu na talíři a já chtěla takový ty dlouhý klíčky, co se na ně srdce směje...
Takže jsem se rozhodla zakoupit pořádný vybavení. 
Funkční, ale aspoň trochu hezký, protože jsem nechtěla dyzajnový klíčící misky za tisíce, ale ani levnější plastové nevzhledné továrny na život.
Takže jsem nejdřív koupila pár klíčících sítek a umístila je do misky, ale z nich ty semínka padaly a vyplavovaly se při navlhčování ... 
až jsem na lovu v domácích potřebách objevila přesně to, co jsem potřebovala - nerezový síto na mouku, který krásně sedí na bílým hlubokým talíři s vodou a činí kompromis mezi funkčností a přijatelným vzhledem :-).
No a semena jsem nakoupila online ve velkých baleních v biokvalitě, protože jíme rostlinky celé a jíme jich hodně.
Nejdřív řeřichu, hořčici, alfu a ředkvičku, pak znova ředkvičku a hlavně koriandr.
Ten mám hrozně ráda a Lukorovi dělá dobře na slinivku, jenže mi vždycky v květináči brzy zhyne. 
Klíčí déle, ale funguje to! 

Poprvé jinak


Když o tom Vašek básnil, brala jsem to s rezervou, ale vážně to bylo fajn.
Dneska mě to zvedlo z prachu.
Inspirace odsud.


..............................................................................................................

Musím přiznat, že mě optimismus v posledních dnech trochu přešel.
Strachy šly naštěstí stále celkem mimo mě a suchej březen taky dobrý, ale po deseti dnech na telefonu a mailu v kuse jsem začínala bejt zralá na psychouše.
Až teď konečně začíná fungovat pud sebezáchovy, aby nedošlo k sebezničení.
Děti byly skvělý (školní i domácí), ale tím ten výčet asi končil.
Mail jsem otvírala s odporem, telefon bych nejradši ztratila.
Přes týden máme s holkama režim jakžtakž zajetý, sice je ráno honím, 3x týdně obědváme palačinky a asi tak od dvou hypnotizuju hodiny, kdy už dorazí otec vlasti (ještě, že nějakýho máme).
Ale víkendy jsem doteď moc nezvládala (ano, má je to vina, psychologicky nevidím hranici mezi pracovním dnem a víkendem, snad se to naučím) - ale mám práci!
Rouška mi způsobuje pocity klaustrofobie a dechové nedostatečnosti, připadám si jak v Gileádu, nepoznávám známý, lidi v nich chodí jak Robocopové a neodpovídají na pozdrav, celý to je takovej divnej Matrix - ale díky za ně, babičko a Kájo a respekt všem prodavačkám, které v nich vydrží celý den!
Se psem chodím radši v noci, abych se v lese mohla nadechnout jara (který už je teď spíš zase zima).

Je dobrý si pořád připomínat ty výhody:
- dělám si věci (práci) po svým
- děti se srovnaly tím, že jsem víc s nima a ani já už tak nehysterčím, jako když přijdu vymluvená z práce
- Ema nemusí do školky, do který chodí jen proto, že to máme nejblíž do práce
- taky se naučila tím, že vyžaduje stejný typy úloh jako Anka, jen na nižší úrovni, číst, psát a počítat (i když nevím, jestli zrovna tohle je výhoda)
- mám větší kontrolu nad tím, co jíme 
- pracuju v teplákách a šetříme prádlo :-)
- hlasivky odpočívají
- výuka houslí a cella se rozjíždí a zase je to chytlo (měly krízi) 
a vlastně ...
- voláme si s bratrem (ave corona!) :-) :-) :-)


P.S. Šít umím jen v ruce, ale modlíme a postíme se za všechny.
Přijímá se jakákoli, i sebemenší oběť .
Kdo by se cítil nevyužitý a chtěl by se přidat, neostýchejte se.
Rouška a upřímná modlitba stačí! Teď už se nemůžeme vymlouvat na zlou církev, ta je zavřená, nejde ani tak o konkrétní texty (můžu ale poskytnout), jako o odevzdání se B. ochraně.
Ještě chvíli budou čísla skákat, ale bude to dobré.
Snažte se držet střeva v čistotě, omezte cukr, vynechte pšenici, alkohol, najeďte na žito. 
Spěte, hejbejte se.
Dobře bude!