Recyklovaný

Ančiny indiánský luky a šípy, který už asi půl roku přenáším z místa na místo a hledám jim důstojné spočinutí :-).

pracovní kout v ložnici.
Stačí malý, abychom mohli s Lukorem pracovat oba současně, většinu krámů stejně skladuju v práci a částečně okupuju i jeho několikanásobně větší stůl v obýváku.
Kostra Lady po babičce čekala ve sklepě na svůj den už pěkných pár let a než se dočkala, stoly tohoto typu se staly hitem. 
Původně jsem kostru chtěla natřít, ale stačilo ji dobře očistit.
Na ni jsem položila kus pracovní desky, který zbyl z kuchyně - to, co zbylo po výřezu pro dřez.
Nakonec se ukázalo, že větší pracovní plocha by se ani nevešla. 
Polička je taky jeden z malých zbytků z kuchyňský pracovní desky.
A většina z mých milovaných artefaktů - fotky ze Skotska, historická fotka ze vsi, kde je chalupa, pírka od T E L L A , v bedýnce na okně knížky a holčičí galerie.  
Jako úložné prostory jsem si v duchu malovala dřevěné bedýnky, ale ukázalo se, že jsou moc velké.
Proto mě napadlo využít starý nevyužitý botník Trones (Ikea) z bývalého bytu.
Dva díly botníku jsem využila tady, třetí už slouží jako odpadkový koš v koupelně .  

Židle zatím putovní (kdysi zrenovovaná z půdy) - na práci jsme během rekonstrukce dostali tři vyřazené židle od Lukora z práce, které rozhodně ještě poslouží, až budou zbavené nánosů malty a dostanou nový nátěr. Vybrala jsem si starou "a la Thonku" a plánuju ji natřít nažluto.

Začínám se připravovat.
Papíry mám skoro hotové, nahrubo vymyšlenou výzdobu třídy, stěhování naplánované na dřívější termín než je letos ofiko začátek.
Snad mi to usnadní po tolika letech start.

Od začátku srpna se pokouším vstávat v čas, který budu vstávat do práce.
Abych se naučila chodit dřív spát a vytvořila si návyk (a nekoukala koncem srpna jak vyvoraná myš).
Pravda, někdy jen ráno přesunu své bezvládné tělo na židli a dlouze se probírám.
Snažím se naučit na brzkoranní dlouhé procházky se psem (běh jsem vzdala, ráno prostě běhat neumím nebo je ještě moc brzy) a odměnu v podobě snídaně (a ano, někdy i kafe, přiznávám).
Odbourávám všechny odměny v podobě oroseného půllitru po výletech a sklenky chlazených střiků po večerech k žehlení, na který jsem si v létě zvykla.
Protože ekzém, protože mozek. 
A tohle všechno dohromady, protože zachovej řád a řád zachová tebe.