Jak šel čas - v ložnici

Takhle jsem prezentovala naši ložnici ve starém bytě, když jsem inzerovala skříň k prodeji.

Musela jsem na to ale hodně věcí vyházet, protože realita byla bohužel trochu jiná. Skladiště všeho.

Nábytku do dětskýho pokoje atd. Tyhle fotky pro realitku taky nejsou úplně pravdivé, protože na komodě ve skutečnosti byly krabice až do stropu a všude všechno.

Ložnice v novém bytě byla vždycky tak trochu popelka, nic se v ní extra nebouralo, nepředělávalo.
Většinou sloužila jako skladiště nářadí a nábytku, všechno se v ní dělalo tak nějak "při ostatním", jakoby mimoděk.
Proto z ní taky máme nejmíň fotek.
Jako jediná místnost ale byla částečně plesnivá, bylo třeba ji osekat, ošetřit, do barev se přidávaly přísady proti plísním.
Měla nejpopraskanější strop.

Dveře mezi dětským pokojem a ložnicí bylo třeba zazdít.

Do výklenku se pak navrtaly police a vznikl úložný prostor pro sportovní potřeby, méně používané věci jako spacáky, stan atp.

Do okolí výklenku se vzniklým úložným prostorem jsme navrtali úložný systém Algot z Ikea převážně s děrovanými policemi, aby prádlo mohlo volně dýchat a podlaha stírat, poučili jsme se z nevýhod pevných skříní.

To všechno jsme schovali za čtyřdílné dveře od truhláře, jedno křídlo jsme udělali zrcadlové (nejen pro optické rozšíření prostoru).

Stropy byly všude tak křivé, že navrtání nastavitelných disků z Michnosystému zabralo moře času. Odchylka výšky stropů v různých koutech byla od 0 do 6 cm.

Ložnice je nejmenší místnost bytu, takže se akorát vešla skříň s posuvnými dveřmi, postel s nočními stolky a můj mini recyklovaný pracovní kout, na kterém ještě pracuju.
Postel jsme plánovali obrousit na přírodno. Kdysi jsme brali první postel z masivu, která vypadala dobře a neřešili jsme barvy. Ve starém se nám po devíti letech moření nelíbilo, protože byla ložnice celkově barevně každý pes jiná ves, ale naštěstí jsme brousit nestihli.
Když jsme totiž viděli všechno, co jsme si naplánovali, v prostoru, začala se nám barva po letech líbit :-).
Po rekonstrukci to tu máme takto (tmavou stěnu máme i v obýváku, protože opticky rozšiřuje prostor):

Nejvíc nadšená jsem asi z lustru po původních majitelích.

Povlečení (částečně Ikea - díky babičce za zmenšení! a částečně Matějovský) a proužků se nemůžu nabažit, tak někdy (asi poprvé v životě) nechávám i úmyslně rozestláno. Prý je to zdravé :-).

Když mám chuť na uhlazenost, vyřeší to deka od Jany .

Konečné řešení hromad hadrů přes židle, na to jsem se těšila.

Stěhovali jsme se sice do většího a před stěhováním jsem spoustu věcí vyhodila/darovala, přesto jsme se měli problém vejít tak, aby se všude dalo volně chodit a dýchat.
Chybí ještě doladit můj pracovní kout, obrázky, poličky, atd.
Hlavně ty obrázky a kytky pořád přenáším z místa na místo, abych si rozmyslela, kde jim to nejvíc sluší.

Malá, ale naše.
Dokonce už nemíváme noční návštěvy :-). 

P. S. Tak jsem si to nafotila a můžem začít znovu předělávat.
Měření geopatogenních zón, zejména lidmi, co si na něm postavili byznys, moc nevěřím, ale tentokrát to vypadá, že máme postel opravdu ve špatný zóně. 
Naštěstí jen my, všude jinde v bytě je to v pořádku.
Tak aspoň tak.