Chuť něco mezi palačinkou, tortillou a bramborákem, záleží na dochucení.
Červenou čočku je nutné aspoň na 6 hodin máčet, nejlépe přes noc (z půlky balíčku bylo asi 8 placek).
Průběžně jsem ji několikrát propláchla.
Pak jsem vodu slila a zalila čistou vodou malinko nad čočku, je lepší dát vody míň a pak případně hustou směs ředit, naopak se to dělá těžko :-).
Rozmixovala jsem čočku s vodou ponorným mixérem, konzistence "těsta" by měla být asi jako hustější těsto na palačinky.
To jsem osolila, opepřila, přidala trochu sušeného česneku, ale můžete použít jakékoli oblíbené koření nebo bylinky.
Pak už smažba. První jde trochu hůř, jako u palačinek.
Co jsem tak vypozorovala:
Oleje tak akorát.
Je dobrý mít dobře rozpálenou pánev a nalít jednu naběračku najednou a rychle rozlít po ploše pánve (přidáváním dalšího těsta se pak placka trhá).
Trvá to déle než palačinka a je dobré mít silnější plamen.
Obracet, až když je opravdu zlatohnědá (celou dobu to nejde, nejde a pak až je opravdu upečená, tak ji obrátíte).
Zpočátku vypadá, že je tvrdá (okraje krásně křupou), ale na talíři a po naplnění změkne.
Plnit se dá skoro čímkoli, my se nechali zlákat reklamama na Shiitake pesto (tyhle houby teď u nás jedou) a musím říct, že reklamy nelžou, no, je prostě strašně dobrý (i když vím, že se slovo strašně nemá spojovat se slovy kladného významu ;-) ).
Takže mě asi poprvé v životě (ne)štve, že tohle fakt není spolupráce s Živinou :-) :-) :-).
Úkol zní jasně: rozluštit tajemství co nejdřív :-).
Dále jsem plnila opečeným marinovaným tofu a oblíbenou zeleninou (leďák, rukola, cibulka, koriandr), je dobré přidat i nějakou omáčku.
No, Luke byl nadšen, děti doma nebyly, takže o hodně přišly :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat