Tam, kde čas plyne jinak

Jakože jarní prázdniny jsme měli tentokrát jako první.
Sníh už (nebo ještě?) nebyl a jaro taky ještě nebylo.
Naopak jsme se s kolegy shodli, že síly by ještě byly (však vánoční prázky byly dlouhé), tak bychom ještě vydrželi, protože vydržet potom bude drsný.
Už tak byl ale zázrak, že jsme mezi sebou dotočili všechny choroby a do Neratova (kam jinam) vůbec odjeli.

Je to pokaždý stejný.
Balení jak na severní pól, a i když se letos podařilo odjet včas, tak stejně - než jsme ten severní pól přemístili do Poutního domu, vybalili a zpacifikovali všechna smráďata, byla zase na první procházku tma.
Pokaždý si říkám, jestli mi to za to stojí, ale vím, že jo a že to musím jen přežít - pak totiž nastanou ty dny, kdy čas plyne jinak, kdy se 3x za den vyjevím jako "co je dnes za deeen?!", uklidňuju se, že času dost a vím, že to narušení rutiny prostě potřebuju. 

 Verze ksichtová u mě.

 

... tolik ještě k Vánocům a v neděli už Hromnice!

S naší scholou ♥.

 

 

 

 

Po vydatné snídani v obědovém čase velká sáňkovačka za farou ...

 

 

... a pak obhlídnout sjezdovky a na kafe a zákusek do Kyhanky (to jsem si dokonce vypila oběma rukama, protože to Makisan zalomil v autě, jupí).

 

 

 

I druhé rozšířené vydání knihy Kluků z Café Neratov má na zadním přebalu moji fotku ♥.

 

Zatímco Lukor s dětmi jeli na obhlídku sjezdovek a půjčit lyže, já měla čas na pěší procházku s modlitbou z Nové vsi do Neratova. 

Cestou jsem se měla pomodlit za smíření u zchátralého sudetského stavení a taky u pomníku z 1. světové o kus vedle.

 

 

 

 

 

 

 

Pak na véču do hospody a na kafe za známýma ze scholy, který obývají nedalekou chalupu.

V pondělí zase dlouhá snídaně s výhledem a pak Lukor bere starší holky na lyže do Bartošek.

Makisan si nezvykle samostatně hraje v koutku a já předpřipravuju věci na večeři, bo hospoda je dnes zavřená.

 

  

 

Odpolko se za nima vydáváme autobusem.

 

 

 

 

Nejlepší bramboračka ever.

 

 Pak se vydávám zase sama na další minipouť Vrchní Orlice - Neratov.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak ještě na mši a hurá na véču.

 

V úterý jdu první na výlet (a polední slunce) já - Lukor mě tak tak vyveze na Mezivrší a než se vrátí a sežene děti na lyže, jsem cca za hodinku po modlitbě zpátky - po žluté k horním neratovským chalupám a pak krosem po lukách rovnou za faru, bo se mi nechtělo riskovat držkopád po ledovaté cestě ve stínu.

... těchto útulen jsme si všimli až letos. Bivakovali v nich vedle nás otužilci po dva večery.

 

... Luke mi předá štafetu, jdu uspat Maki a dát si ještě rychlý kafe na sluníčku.
Resty dočteny a konečně došlo na vánoční knihy.  

 

Kolem čtvrté vyjíždíme znova busem, tentokrát opačným směrem - na Černou Vodu, kam se vydal zbytek famílie na odpolední lyžování.

Je to tam moc zympátiš, útulné, na konci světa, daleko od silnice.
Sáňujeme a bobujeme až do červánků, bohužel mám jen tuhle fotku.
Při vyletění z bobů v jednom obzvláště hlubokým rigolu mi zůstane ruka pod nima, takže konec šmytec a zase domů a na meš a na jídlo do hospůdky.

Ve středu se hrabeme dlouho z postele, v družstvu vládne horská únava.
Lukor zavelí, že tentokrát bude výlet společný a s lyžováním uvidíme.
Unavené ženstvo se líně plíží, takže jen na Zemskou bránu, na procházku kolem Petrovic po Stezce Českem (na rozhlednu jsme nedošli, holt není každej den posvícení), pak zastávka v Klášterci a rychle za Kubou zpátky do Petrovic.

 

 

Anička Tomanová má nový hrob.

Všude led a sníh (v Klášterci je kosa i v létě) a na jejím hrobě kvetou opatrně sedmikrásky.

Kuba nás vítá od oltáře, sotva vtrhnem do dveří, škoda, že číslo tři má sklon vyrušovat a dělat návštěvě od Pardubic ostudu :-), po mši rychlej pokec a na poslední chvíli zachráněná večeře v chatě Na Rozcestí, pak už spěcháme k nám, protože přijde na oplátku návštěva za námi.

Ve čtvrtek zase stěhujeme severní pól do auta, rychlá snídaně, a už nabíhá úklidová četa klientů, nabereme vodu, vylezeme na věže a pak už jedeme se zastávkou v Rokoli (protože na jubilejních poutních místech Pán nachystal nějaké bonusy ♥) domů.

Budou varhany! Jsme teprve dnes zjistili... :-)

Takže H2O č. dvě a hurá domů.
Měla jsem jet na službu, ale jaksi jsem zůstala v pátek ležet.
Naštěstí je vše naplánováno dokonale a stihla jsem se vyležet ještě před prací.
Díky, ach nebe, a teď už kolotoč až do prázdnin :-)!