Tak je to tu ... krásné prožití!
Barboří třešnička je jen napučená a ostatní se, myslím, nepočítá, tak asi zůstaneme letos obě na ocet :-). Hurá! 

Včera měla moje dru(a)há maminka narozeniny - a hooodně kulaté.
Tímto bych jí chtěla poděkovat za všechno, co pro nás dělá a ještě jednou popřát hodně zdraví a energie.
Asi před měsícem si u mě tchán pro ni objednal utopence - na oslavu s kolegy v práci.
Prý, že by kolegové chtěli ochutnat nějaké dobré.
Byla jsem velmi poctěna a, ačkoli jsem je pár let nedělala ani nejedla, vyhrabala jsem recept, který jsem kdysi vydyndala v hospodě u Otty, kde je měli prostě nejlepčí :-).
Dopadli prý dobře a tady je slíbený recepis.
I když teď máte určitě jiné starosti, třeba se vám bude hodit na Silvestra :-).


UTOPENCI od OTTY

nejdřív svařte nálev (2 minuty postačí) a nechte vychladnout:
1400 ml vody
600 ml octa
5 lžic soli
1/2 lžíce pepře (vadí-li vám v jídle mletý, dejte celý)
lžíce cukru
lžíce oleje
3 bobkové listy
na špičku nože chilli

Potom něco přes dvě kila méně tučných špekáčků z dobrého řeznictví oloupejte, prořízněte (ale nedořízněte) a podle chuti uvnitř okořeňte čerstvě mletým pepřem a špetkou chilli. 
1 700 g cibule oloupejte a nakrájejte (na VS krouhači to jde rychle a tence) na tenká kolečka. 
Do proříznutých špekáčků vložte kolečka cibule (podle potřeby přeřízněte), proužek naložené kapie (nemusí být), případně, máte - li rádi, plátek kyselé okurky.
Do pětilitrové sklenice skládejte střídavě vrstvy cibulových kroužků a špekáčků, dokud vám vyjdou suroviny a každou vrstvu upěchujte.
Nakonec zalijte nálevem, trochu se sklenicí zahýbejte, aby se dostal ven vzduch, případně ještě dolijte nálev.
Uzavřete víčkem a nechte odležet. Podle mě je nejlepší doba ležení 5 dní, maximálně týden.

P.S. Koukala jsem se ze zvědavosti, jak dělá utopence Roman Vaněk a ... docela podobně :-) ...

Ze všeho toho vyrábění vaječnýho koňaku mi zbyla spousta bílků.
Bílkových chlebíčků asi bude letos víc, ale stejně jich je pořád hodně.
Takže jsem zkusila vyrobit prototyp stromku ze šlehaného bílkového sněhu... zatím jen improvizace.
Příště udělám sníh jako v receptu na dort Pavlova, protože tento nešlo pořádně stříkat a pořádně stromky vytuním :-).
Už vím, jak příští rok na to! :-)

Přiznám se, že letošní výzdobu moc neřeším, má mysl se upíná k novému bydlení (naděje umírá poslední...).
Kdysi dávno jsem na internetu zahlídla tuhle výzdobu.
Moc se mi svou jednoduchostí a čistotou líbila, jen jsem nikdy nesehnala větve z modřínu.
Letos je konečně mám, tak má dušička konečně pokoj :-).
Včera jsem skoro stejnou výzdobu zahlídla u Baletkovic, ale namouduši, tentokrát se neopičím! :-)

Jedny z mých nejoblíbenějších tvořených vánočních dárků z uplynulých let.
Letošní ještě raději ponechám v tajnosti, ale k těm loňským můžu už uveřejnit tipy na výrobu :-).
Medoládu jsem poprvé ochutnala na jarmarku na Veselém kopci a byla jsem z ní nadšená, musela jsem ji hned zkusit vyrobit.
Nebylo to těžké, skládá se jen ze 3 složek: domácí med, mleté vlašské ořechy a sušené švestky.
Poměr už tajit taky nemusím, prostě mletých ořechů jsem dala 10%, mletých sušených švestek přibližně taktéž, zbytek med :-). Moje teta dala medoládu dokonce i na koláče :-).
Moc mi tam chutnala taky medoláda maková s mletými mandlemi, kakaová taky s mletými mandlemi, medoláda s lískovými oříšky nebo medoláda se zázvorem.
Pokud raději nechcete experimentovat a vymýšlet poměry, můžete ji rovnou koupit TADY . 
Tady taky kupuju levandulový olej.
No a koupelové soli? Jednoduchost sama.
Soli jsem zmerčila pro změnu na obhlídce vánočních trhů v Kuksu.
Koupila jsem, zkusila na vlastní kůži a míchala jsem ... 
Nejvíc se mi k jejich výrobě osvědčila hrubozrnná mořská sůl Gemma Di Mare s červeným obalem, kterou u nás nakupuju jen v Tescu (jinde jsem ji zatím neviděla).
Bylinky a přísady jsem sušila na chalupě (levandule, měsíček, máta, plátky růží, rozmarýn), ty, co jsem neměla, jsem dokoupila v lékárně (heřmánek) nebo jako sušené koření (tymián jsem tenkrát ještě neměla čerstvý).
Vzala jsem velký nádoby a sypala střídavě po troškách sůl a sušené byliny rozemnuté mezi prsty (levanduli stříhanou). 
Té soli spotřebujete... ehm, hodně. 
A jelikož jsem byla v té době těhotná, trochu se mi z té vůně zvedal žaludek :-). 
Na koupelový soli nedám dopustit, speciálně na tu s tymiánem a s rozmarýnem...
Když na mě ve škole někdo plivnul bacil a potřebovala jsem zůstat ve formě (což se dělo dosti často), stačilo napustit vanu s vodou co nejvíc horkou (co snesete), rozpustit v ní půl balíčku soli (několik lžic), zalízt do lázně jak dlouho vydržíte a následně se jít vypotit pod peřinu s hrnkem čaje s echinaceovými kapkami nebo slivovicí. 
Upozornění: Při vylézání z vany bacha na omdlení vedrem :-), počítejte taky s tím, že propotíte povlečení. 
Jo a rozhodně to není vhodné pro těhotné!
Druhý den vše vysmrkáte a třetí den jste fit :-) (nebo aspoň já to tak vždycky měla). 
Vřele doporučuju výrobu obého! :-) 

P.S. výrobu a tisk etiket přenechávám muži (který se chce též podílet), což je evidentní, že :-).

Omlouvám se, že to dnes nebude o radostech všedních dnů a všem, co je mi milé... ALE:
Spousta lidí, převážně žen v mém okolí se mě ptá, "co pořád mám proti té Heře máslové" ("když na ten dort v reklamě se tak sbíhají sliny!") - kdo neviděl reklamu, může se mrknout TADY . 
Až dneska jim dám kompletní odpověď. Nedávno jsem při úklidu našla vytržený list z časopisu (na fotce), který jsem si schovala, až s dětmi ve škole budeme probírat masmédia, protože takovou nehoráznost jsem dlouho neviděla a pokaždé mě fascinuje, kam až jsou schopni výrobci všeho možnýho v reklamách zajít... 
Vezmu to trochu zeširoka, nejdřív obecně o margarínech. Připadá vám reklama na fotce v pořádku? Mně ne. Zjednodušené, až zavádějící schéma postupu výroby a závěrečné kecy o tom, jak mám při své blbosti udělat za svou neznalostí tlustou čáru, mě nadzvedávají ze židle. 
Dobrá, podívejme se na výrobu margarínu trošku z jiného pohledu na nenáročném krátkém videu TADY .
Nebudu hodnotit obsah, jen se mi zdá trošku odlišné od toho "zdravého" schémátka na fotce.
Nebudu hodnotit, co je nebo není lepší, ostatně vypovídající podle mě je, co odpověděl pan chemik na videu: " Tak záleží, čemu říkáte chemikálie, protože řada těch surovin, které do toho přidáváme, tak chemikálie vůbec nejsou..."- chytře řečeno. Nebudu citlivka, asi to je normální průmyslová výroba, ale mně nějak lití vitamínů z nádob označených lebkou se skříženými hnáty chuť nenavozuje.
Ale abych se vrátila k té převratné novince: Hera máslová příchuť tedy. 
Pominu můj osobní problém, že každé shlédnutí reklamy, kdy se krém roztírá na korpus, mi způsobuje dávivý reflex (za který prostě nemůžu, ale okamžitě mi naskočí vzpomínka, kdy mamka odjela s bratrem do porodnice a já na školním dvoře ve druhé třídě rozbaluju svačinu od táty a první sousto plivu a ptám se, proč je to máslo tak divný). 
Už vím, že ten krém v reklamě není jen margarín, ale Hera máslová s pudinkem. Přestože ani máslový krémy z másla nemusím, pudinkový krém s máslem(!) jsem párkrát dělala a zas tak mi nevadí, ALE měl prostě jinou barvu, žlutou, ne jako krém v reklamě, kdy si prostě nemůžu pomoct, ale připadá mi, jako když na buchtu roztírám našlehanou Ramu a to prostě nemůžu vidět...
Konec osobní vsuvky. K věci: 
Předpokládám, že Hera máslová se vyrábí proto, aby nahradila v krému máslo, aby ten krém byl lehčí, ale chutnal po másle. Když mrknu na složení, obsah tuku na obalu hlásí 79%. Běžné máslo z obchodu má obvykle 82%. No, někdo jistě namítne "ale to jsou jiné tuky, zdravé tuky". Jo.
Hledala jsem složení Hery máslové na internetu. Nikde tady na oficiálních stránkách není. Tam jsou jenom lákavé fotky, recepty, soutěže a podobné kraviny (proč asi).
Nakonec jsem ho našla TADY . Nejvíc vtipná mi připadá ve složení přítomnost látky E 471 (Mono- a diglyceridy mastných kyselin, která má podle tohoto portálu skóre škodlivosti pouze č.1, buďme ale pozitivní, protože podle portálu bezkonzervantu.cz je neškodný). Nehodnotím teď škodlivost, ale přijde mi prostě vtipný, že u této látky je poznámka "může mít živočišný původ" a píše se zde: "Těmto látkám by se měli vyhýbat vegetariáni, neboť je pravděpodobné, že se jedná o substance pocházející ze živočišných tuků.".
No, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.
Kromě dalších neškodných látek jako jsou vitamíny (opět si vzpomenu na kanystry s lebkou) a aromata, ještě Hera máslová obsahuje látku 160a(ii) - betakaroten - provitamín A. Na těch samých stránkách (můžete si to přečíst celé TADY ) se mimojiné píše (pominu skóre škodlivosti 1), že "v ČR je jeho použití v potravinách povoleno v nezbytném množství až na výjimky jako dětská strava, ve které je jeho použití zakázáno" (není od věci si přečíst seznam potravin, které tuto látku obsahují, ale to už jsem někde jinde).
No, matky a babičky asi pečou jen pro sebe, žejo.
Tak abych to nějak shrnula. Vím, že žijeme v době, kdy je těžký se vyhnout éčkům, ve všem je něco a při nákupech potraviny fakt nezkoumám tak, jak jsem to udělala teď, kdy se pokouším fakty vysvětlit to, co normálně řeším jen svou intuicí. Ale já myslím, že lidská intuice je natolik spolehlivá, že je lepším vodítkem než to všechno, čím nás masírujou. Věřte jí, naši předci přece nebyli hloupí...  
Je zbytečný strašit se těmito věcmi, lepší neřešit. Nejsem žádnej výživovej fanatik, když mi někdo na návštěvě nabídne "herovou" buchtu, sním ji. Ale vyvyšovat margaríny nad přírodní tuky je úlet.
Jenom si prostě kladu otázku, PROČ?
Proč bych jedla tohle, když si můžu koupit máslo, o kterým vím, že v něm nic není (jestli vás nalákal ten dort, není nic jednoduššího než ho upéct s máslem)? Proč bych se měla zatěžovat zkoumáním obalů něčeho, co můžu koupit v naprosto přirozený formě? 
Protože se to líp roztírá? Blbost, i máslo se dá svrchu naškrábat nožem tak tence, že se dá hned rozetřít.
Protože je to zdravější? Nekomentuju, nechám na každém. Ještě bych pochopila nemocný, kteří si hlídají cholesterol, ale podle nových studií právě ztužené margaríny nemoci zhoršují. Dokonce i vegetariáni jedí máslo (nevím jestli úplně všichni, ale má praktická doktorka vegetariánka doporučuje na většinu věcí použít máslo nebo tzv. ghee - což je zjednodušeně řečeno přepuštěné máslo zbavené mléčných bílkovin)! Nepropaguju živočišné tuky, jen si myslím, že přirozená forma je vždy lepší, takže volím buď rostlinný olej nebo máslo/sádlo, ne krabičku umělotiny.
Protože je to levnější? Tak to je jedinej argument, kterej beru. Ano, hrouda másla z farmářskýho trhu je dost drahá a i jihočeský máslo v obchodech je dražší než všechna ostatní.
Ale nejsem tak bohatá, abych si kupovala levný věci.

Omlouvám se, jestli jsem vás dnes znechutila, ale pouze vysvětluju PROČ to nejím a jíst nebudu (co jsem tu vlastně ještě nezmínila, je naprosto zásadní věc a tou je chuť).
A proč mě některý reklamy tak vytáčí. REKLAMA je to, proti čemu tu hlavně brojím.
Nejde jen o margaríny, tuky, jde o většinu jídla.
Nikomu sv§j názor nenutím, jde jen o moje přesvědčení. Tak proto.
Veselé vánoční pečení! :-)

P.S. Omlouvám se, ale s těmi barvami odkazů nejde nic udělat, podle šablony musí zůstat šedivé, tak je aspoň podtrhávám, i když to nevypadá moc hezky.

Je to až k neuvěření, ale včera jsem dělala čtvrtou várku vaječnýho koňaku.
Pravda, nějaký lahvinky jsem rozdala, sem tam přišla návštěva na panáčka, ale, i když o tom nechce slyšet, největší část padla za oběť mému choti :-).
Zezačátku jsem se snažila vyrobený koňak bránit vlastním tělem až do svátků, ale posledních pár let mu musím dát za pravdu, že o svátcích stejně nikdo na koňak chuť nemá. 
Takže se sice krutě postíme, ale občas je třeba se náležitě naladit, aspoň toho nebude mít tělo přes svátky k vyřešení tolik :-).
Koňak podle tohohle receptu dělal můj strýček snad odjaktěživa. 
Od mých patnácti mi ho vlastnoručně míchal při různých slavnostnějších příležitostech.
I když už vaječňák není pro mě drink číslo 1, byla jsem dojatá, když jsem od něj dostala zase lahvinku k svátku.
Protože mě ani moje blízké recept nikdy nezklamal, nikdy jsem jiný nezkoušela a ani k tomu nemám důvod.

Takže vzhůru do vaječnýho opojení! :-)

Suroviny zašlehávám šlehačem na nízkou rychlost pomalu v následujícím pořadí, množství vyjde bezmála na litr koňaku:

4 žloutky z kvalitních vajec (přimlouvám se za domácí)
5 dkg třtinového cukru (v receptu je normální bílý, ale já dávám třtinový do všeho)
3 lžičky vanilkové esence (recept je TADY ), kdo nemá, dá sáček vanilkového cukru
1 plechovka Salka
čtvrt litru Tuzemáku 
čtvrt litru svařeného a vychladlého mléka

No a teď konečně přijde menší neotřelost, protože z Tuzemáku dělá koňak kdekdo, žejo.
Včera mi kamarádka hlásila, že chutnala na Moravě koňak se slivovicí.
Takže jsem v jedné várce vyměnila Tuzemák za slivovici... a bylo to parádní!
Samozřejmě hladina alkoholu je pak trošku jinde, že, proto radím citlivějším přilívat výjimečně slivovici po troškách až na konec a průběžně ochutnávat.
Já jí tam nalila nakonec stejné množství jako Tuzemáku a ... je to síla, ale stojí to za to! :-)

Probírám se starými péefky a přemýšlím, co spáchat letos ...
Začalo to, když jsem ještě bydlela u našich. 
Každým rokem to byla sranda, sejít se pohromadě a vymýšlet, jak se tentokrát vyfotíme.
A muž, když jsme spolu ještě chodili, si získal přízeň všech nejen tím, že ta PF naší rodině tvořil :-). 
V tradici pokračujeme i my.
Většinou dostanu nápad, vyfotím ho a muž ho dovede do finální podoby svou grafickou úpravou.
Moc se mi líbí, co dělá.
V počítači už mám bohužel jen ta za čtyři roky zpátky.
Nápad spadne většinou na poslední chvíli jako spása z nebe. 
Tak jsem zvědavá, jak tomu bude letos ... :-)

... tak TOHLE je láska za každých (nejen meteorologických) podmínek... :-)

...a ještě zmrzlá Andule nejen pro babičky:

Moje nový "těšítko" (těšítko od slova těšit používá moje kamarádka) - novej vánoční ubrus.
Chtěla jsem nabídnout i adresu, na které lze látku koupit, ale právě jsem zjistila, že ze stránek látka zmizela :-(...

Všimla jsem si, že je kolem mě dost lidí, kteří se v poslední době zamýšlejí nad tím, co jedí.
Jak už jsem se zmínila dřív, snažím se nejen ze zdravotních důvodů na podzim a na jaře dopřát svému tělu detox. 
Pokud pro sebe taky chcete ještě před Vánoci něco udělat, udělejte to teď.
S nákupem zeleniny to sice začíná být bída, ale pokud ještě seženete červenou řepu, já si s ní minulý týden poradila takhle...

Polévku z červené řepy, o které dnes píšu, jsem ochutnala poprvé v říjnu na horách.
Když ji Ondror vařil (je to jeho vlastní recept :-) ), nedívala jsem se mu do hrnce, přiznám se, moc důvěřivě :-).
Ale její nezvyklá, přitom přírodní chuť mě moc zaujala a tak jsem jeho recept dala dohromady po paměti i doma.

_____________________________________________________________________________

Ondrorova polévka z červené řepy s mrkví a pohankou

Potřebujete:
3 střední bulvy červené řepy
2 větší mrkve
1 větší cibuli 
máslo nebo olej na orestování
1,5 - 2 litry vody
2 bobkové listy
3-5 kuliček nového koření
šálek loupané pohanky (krup) nebo jiného druhu pohanky na zahuštění
šťáva z půlky citronu
sůl, případně cukr

Na másle nebo oleji v kastrolu orestujeme cibuli nakrájenou na kostičky a červenou řepu nakrájenou na kostky. Zalijeme vroucí vodou, osolíme, přidáme bobkové listy a nové koření. 
Vaříme podle velikosti kostek, řekla bych cca 15 minut. Když je řepa skoro měkká, přidáme mrkev nakrájenou na tenká kolečka a vaříme dalších 10 minut. 
Dvě minuty před koncem varu nasypeme do polévky pohanku, povaříme, vypneme plamen a necháme dojít (délka vaření pohanky se může lišit v závislosti na druhu zpracování nažky, proto se o přesné délce vaření poraďte s obalem). 
Dochutíme citronovou šťávou, případně ještě dosolíme nebo, pokud je polévka moc kyselá, přidáme podle chuti trochu hnědého cukru.

______________________________________________________________________________

... no a pokud na ty přírodní chutě moc nejste,  mám v záloze ještě něco pikantnějšího....

Carpaccio z červené řepy jsem už dělala na dva způsoby. Z pečené řepy, kdy jsem každou bulvu zabalila zvlášť do alobalu a pekla podle velikosti cca 2 hodiny v troubě, po vychladnutí oloupala, nakrájela na tenké plátky, a poskládané na talíři dochutila mořskou solí, čerstvě mletým pepřem, olivovým olejem, rukolou a parmazánem (každý ochucuje něčím jiným, my to máme rádi takhle...)

Minulý týden se mi nechtělo řepu takovou dobu péct, tak jsem zkusila řepu jen nakrájet (doporučuju vzít na pomoc VS krouhač nebo něco takového, aby byly plátky opravdu tenké) - 3 střední bulvy a namarinovat. Z receptů na marinádu mi šla za chvíli hlava kolem, tak jsem ji nakonec udělala takto:

200 ml vinného octa (raději červený) jsem svařila s 100 ml olivového oleje, přidala lžíci medu, sůl, pepř, lžíci sušeného tymiánu a trochu sušeného zázvoru, protože ten čerstvý nebyl nějak zrovna v kondici.

Do marinády jsem naložila plátky řepy a po vychladnutí je nechala odpočnout do večera v lednici.
Na rukolu zrovna moc sezona není, ale my ji máme moc rádi, takže jsme marinovanou řepu posypanou na talíři čerstvě mletou solí a pepřem a politou olivovým olejem posypali právě rukolou, sýr na obrázku je slovenská verze parmazánu s názvem Vršatec, který jsem koupila na farmářských trzích. Jiná a taky dobrá verze je doplnit carpaccio opraženými piniovými (či jinými) oříšky, případně naklíčenou řeřichou nebo jinými výhonky. Jako přílohu obvykle volím toasty.

Každý rok obdivuju stylovou, inovativní a vynalézavou adventní výzdobu svých kamarádek.
Nebo perníkové adventní věnce jak z cukrkandlu (že, Pájo?) :-)...
A každý rok máme věnec stejný. 
Jak ráda zkouším nové věci, v jistých situacích a hlavně u tradic jsem prostě tak konzervativní, že nemůžu nic jinýho mít.
Musím mít věnec, jaký jsme mívali doma, jaký pletl táta. Když na to měl ještě čas.
Při každým závanu vůně jehličí ho vidím v panelákový sušárně, jak obchází rozdělaný, za mašle rozvěšený věnce na šňůrách na prádlo pro široký příbuzenstvo a přátelstvo.
Musím ho mít každý rok tmavozelený, jemně zdobený stříbrným smrkem.
Vím, že červená není zrovna adventní barva, ale tenkrát moc fialové svíčky nebyly k dostání a... stejně se mi tak líbí.
Jediná ozdoba, kterou jsem schopna a ochotna vzít na milost, je malá slaměná hvězdička.
Jsem moc vděčná svýmu muži, že toleruje moji úchylku a uplete mi věnec každý rok přesně podle mýho přání.
A za to, že byl ochotnej tradice, na který jsem byla zvyklá, převzít a přijmout za svý. 

Krásný advent všem!

Perníkový adventní kalendáře.
Pro Anduli.
Pro muže, aby si náhodou nemyslel, že už je odsunut na druhou kolej :-).
A část výzdoby.

V kuchyni mi to teď voní, jako když paní Tichá každý rok před Vánoci navěšela na to obří množství smrků v kostele svý nádherný, veliký a naprosto úžasně nazdobený anděly, holubičky a srdce.
Dodnes nechápu, jak to mohla zvládnout. 
Ale pamatuju si přesně, jak jsme se těšili na Tři krále, kdy jsme si mohli orvat, co jsme chtěli :-).

Recept na perníky jsem uvedla už dříve TADY. Poté, co se snesly dotazy ohledně délky jejich pečení, jsem se tamtéž rozhodla dopsat něco málo o pečení a vykrajovátkách :-).

P.S. Zase jsem někde ztratila předlohy, podle kterých se chystám každý rok malovat perníky, tak díky mé "fantazii" mají zase stejný nátěr. Navíc jsem zjistila, že v naší kuchyni už od 11 hodin dopoledne nelze fotit :-) ...

Trocha zámeckého a předvánočního naladění z adventních trhů na Kuksu...
Spolu s kohoutovským letním řemeslnným jarmarkem mají asi nejnižší koncentraci stánků s levnými šmejdy a kolotočářským zbožím...
Jen trochu škoda, že jsou každý rok tak brzy (půle a konec listopadu) a počasí připomíná spíše jaro ... :-)

Maminka dostala včera od dcéry vlasti taky jeden originál (v režii jejího tatíčka)... :-)

Mám tu další recept na přání - zadání znělo "Kuře na plechovce" od Pohlreicha.
Nevím, jak se dělá kuře na plechovce podle kuchařky Šéf na grilu, ale já dělám Ožralý kuře už asi deset let takto:

Malé kuře očistím, osolím a potřu marinádou (mělo by stačit koupání v marinádě 2 hodiny, ale nechávám přes noc).
Kouzlo udělá to pivo, na kterým bude kuřátečko sedět, na marinádě podle mě až tak nesejde. 
Marinádu můžete použít asi jakoukoli oblíbenou, třeba co máte rádi na gril, určitě bude dobrá medová nebo bylinková. 
Šéf má určitě má nějakou speciální (až mi přijde kuchařka pro bratra, kouknu se), v receptu, jak ho znám já, je tato:

3 lžíce oleje (řepkový, slunečnicový)
3 lžíce dobré sojové omáčky
1 lžíce worchesterské omáčky
2 lžíce rajského protlaku (plus lžíce cukru a špetka chilli) nebo kvalitního ostrého kečupu
sůl a pepř dle chuti
lžička sušeného česneku
lžička sladké papriky
3 lžíce sušených bylinek (dávám majoránku, ale může být oregano, tymián, petrželka, celerová... co kdo chce)
případně čerstvé bylinky (kuře na obrázku jsem vycpala všude možně čerstvým rozmarýnem a bylo to moc dobré)

Doporučuju pekáč vystlat několika vrstvami alobalu, pod který nebude zatékat a který se po použití jednoduše vyhodí, protože připečenou marinádu už z pekáče nedostanete :-( a nalít do něj trochu vody, aby měla marináda kam skapávat.
Následuje nejvtipnější část - kuře posadíte do pekáče na malou plechovku piva, kterou jste předtím otevřeli, udělali do víčka ještě jednu díru otvírákem na konzervy a cca třetinu vyl(p)ili. 
Upozorňuju, že když kuře posadíte na půllitrovou velkou plechovku, do trouby ho nejspíš nenarvete. Ale pokud neseženete malou plechovku, úplně s klidem můžete pivo nalít do skleničky od výživy a na ni kuře posadit, udělá vám naprosto stejnou službu (vyzkoušeno).
Tak, kuře nám sedí, vypadá, jako by si hovělo na pláži, jen do křídel slunečník a drink :-). 
Mřížku ve vyhřáté troubě posuňte na nejspodnější patro, na ni položte pekáč s opalujícím se kuřátkem a pečte na minimum alespoň hodinu a půl (čím déle, tím lépe).
Doporučuju minimálně na hodinu zakrýt celé kuře alobalem, protože marináda se snadno připaluje a rychle uhelnatí (to není případ kuřete na obrázku, neděste se tmavé barvy od husté tmavé sojovky). 
No a máme hotovo. Abstinenty a řidiče uklidním - v kuřeti po upečení opravdu žádný alkohol není :-). Grilovaný kuře bez použití grilu je uvnitř krásně šťavnatý, zbývá nějaký dobrý zeleninový salát (teď na podzim třeba coleslaw) a můžete si na něm pochutnat kdykoli během zimy stejně, jako byste ho cmudili na zahradním grilu za třicetistupňových veder :-).

Moje mamička má už víc než hodinu narozeniny...
Buď zdráva ve všech směrech a rovinách! Máme Tě rádi.


Na cukroví je ještě móře času, ale perníky chtějí ležet... (to někdo z Perníkovic musí vědět, že:-) ) 
Tak jim přeju dobrú noc a mám pro vás recept, kterej nikdy nezklame.
Dělám perníky podle něj odjakživa a nikdy se mi nestalo, že by se nepovedly... 
Chystám se vyzkoušet perníky z žitné mouky, jak se dělaly dřív, ale není čas experimentovat, konec světa se blíží :-) :-)

P.S. konečně jsem se dočkala pracovní síly... pohrála si pěkně :-).

______________________________________________________________________________________

Perníčky
(bez jejich ozdoby si neumím svátky představit, ale jsou dobré i k jídlu - omlouvám se, ale ve tmě se fotí dosti špatně)

320 g hladké mouky
120 g cukru moučky
lžička jedlé sody
lžíce čistého kakaa
půl lžíce skořice
půl lžičky anýzu a 5 hřebíčků společně utlučené v hmoždíři - vím, že se prodávají hotové směsi, ale ta linoucí se vůně je nezaměnitelná...
2 vejce
50 g rozehřátého medu
30 g rozehřátého másla (rozehřívám s medem společně)

... s těstem se skvěle pracuje, nelepí se, všechno je hotové dřív, než se stačíte vánočně naladit.
Ideální je, když ho uděláte večer před pečením a přes noc necháte rozležet v lednici.
Válím ho tak na půl centimetru (pokud máte malá vykrajovátka, možná válejte o milimetřík tenčeji), po upečení je třeba každý perník ihned potřít rozšlehaným vejcem pro lesk jako blesk.
Musí se nechat vychladnout na rovné podložce, jinak se vám zkroutí.

Tak a ještě jedno doplnění. Omlouvám se, že jsem to nenapsala rovnou, ale připadalo mi, že rozdíly mezi perníky jsou jen v těstech, tak jsem uvedla jen recept na těsto (nečekala jsem, že se vás tolik rozhodne podle mýho receptu péct a těší mě to!).
Takže: Neměřila jsem přesnou dobu pečení, ale můžu říct, že to trvá cca 10 - 15 minut.
Troubu mám starou plynovou bez ukazatele teploty (když ona tak dobře peče, že se jí nechci zbavovat!).
Plech s perníkama dám do trouby vyhřáté předem na střední teplotu a počkám, až vyskočí (nedivte se, opravdu se docela změní jejich velikost co do velikosti i tloušťky) a pak troubu ztlumím a dopeču je téměř na minimum. Většinou zkusím po té době pečení jeden perník odloupnout a podívám se, jestli je upečený zespodu (svrchu to poznáte většinou pozdě, až když je spodek černý, protože nepomašlovaný perník tak trochu klame tělem :-) ).
No a ještě k formičkám (vykrajovátkům). Vyplatí se na nich nešetřit. 
Obecně platí, že to, co vykrojíte z těsta jako ostrou hranu, po upečení ostrá hrana nebude a  zaoblí se.
Tudíž to, co vykrojíte jako zaoblenou hranu, bude ještě více zaoblené, místy vám může připadat, že perník tak trochu ztratí tvar. 
Proto používám ostré železné formičky, raději méně tvarů kvalitně udělaných formiček než více levnějších (z vlastní zkušenosti o dvojím kupování vykrajovátek můžu vyprávět :-) ) a možná, že raději železné, než plastové (alespoň ty zaoblené, co znám já, ale je možné, že plastové už vyrábí taky s ostrými hranami, ale to už je na vkusu každého).

Polevu dělám z 1 bílku a 200 g prosátého moučkového cukru + pár kapek citronu.
Poslední roky už ale jen od oka, protože dost závisí na velikosti vejce, ze kterého bílek je, z velkého vejce je poleva řídká, proto dokud bílek pojímá cukr, tak sypu :-).
Zdobím sáčkem (igelitovým) s odstříhnutým rožkem.
Ale o tom zas někdy příště :-).

Tento týden jsme samá kultůůůra :-).
A včera byl krásnej den, kdy jsme se měli možnost seznámit s dobrýma, zajímavýma a inspirujícíma lidma.
Nám milé ZRNÍ totiž natáčelo v pražským Café V lese klip k Rychtě z novýho alba Soundtrack ke konci světa. 
Na klip uspořádalo mezi fanoušky sbírku a kdo přispěl, mohl se natáčení účastnit.
Jen u mála kapel bych o to stála (a ty více známé by asi těžko něco takového uspořádaly), ale tohle jsme si s mužem nemohli nechat ujít.
I když bych svůj spokojeně poklidný život neměnila s nikým, zase jsem ráda nahlídla do toho světa, ke kterému jsem "čuchla", když jsme s tátou chodili natáčet.
Právě nadšený táta vzal Anku na parní mašiny a my se se Zrním a asi dvaceti skalními fanoušky zavřeli do hustýho kouře sklepa do atmosféry před apokalypsou :-). Chtěli jsme být prostě jen u toho, ale nakonec jsme taky skryti za rozené "herce" dělali křoví.
Abych toho moc neprozradila... nedělá mi normálně problém tvářit se znuděno-naštvaně, ale naštvanost na členy Zrní byla dosti náročná herecká práce :-), tak jsme se vcelku úspěšně ukryli vzadu, užívali si "koncert" a doufali, že nás kamera vynechá :-).
Režie klipu se ujal Bohdan Bláhovec , který už má na svědomí klip k písničce Vězni a podle průběhu včerejšího dne to vypadá, že i novej klip bude solidní úlet :-). Představovala jsem si to všechno všelijak, ale tak, jak to proběhlo, teda určitě ne :-).
Musím říct, že i když byl celý den protkán čekáním, rozhodně jsme se nenudili. Štáb si dal pauzu snad jen na guláš, kterej byl mimochodem výbornej a byla radost všechny profíky pozorovat při práci. Všechno běželo jako na drátkách, všichni pečliví, disciplinovaní, kapela žádný vyhrávky do mluvení (jak jsem zvyklá odjinud), jen když se čekalo na techniku, krátila nám čekání svýma písničkama.
Který byly naživo mimochodem perfektní!
Trochu jsme se báli, aby nám Rychta večer nelezla i ušima, ale líbí se mi ještě víc, jestli to teda jde.
Zahráli ji během dne tolikrát a pokaždý naprosto přesně, nabitou emocí.
Už jsem o Zrní psala, ale pro ty, co je neznají:  Hudebně kapela vychází z lidových písniček, přírody, inspiruje je jejich rodné Kladno, elektronické zvuky dnešní doby, Radiohead. Mně osobně chvílemi připomínají Sigur Rós, ale škatulkovat se nedají, mají jednoduše vlastní osobitý styl, něco, co na naší scéně není a co má naději, že tu ještě dlouho bude... 
Nejsou to žádní zelenáči, hrají spolu více než deset let, rozvíjející se kariéru si pomalu a poctivě zasloužili a spolupracovali např. s Radůzou nebo Markétou Irglovou. Vidět jste je mohli i v Medúze (s klipem Jabloně, o kterém jsem psala minule) a nedávno vyhráli letošní ročník největšího soutěžního festivalu mladého umění Český Tučňák v sekci Hudba. Kritici chválí, občas někdo upozorní na určitou míru patosu (Líto), ale je to přesně ten druh patosu, kterej já (narozdíl od všech jiných) můžu, vlastně vyžaduju. Podle mě todlenc může vadit jen někomu, kdo je buď nezná anebo je emoční... pardon, hlupec. Co jinýho dokáže probudit lidi z emoční letargie, když ne toto?
Ráda bych upozornila ještě na blog kapely , kterej moc ráda čtu.

Tak abych to nějak ukončila: šli jsme do toho proto, že je velmi pravděpodobný, že kapelu Zrní brzy objeví zbytek republiky a už se nám asi víckrát nepoštěstí říct v budoucnu našim dětem: "...a my jsme mohli být u toho!" :-)

Ne že bych neměla o čem psát, ale...
V úterý večer jsme s mužem byli na skvělé akci v divadle s názvem Noc Grácií. Základní škola a Praktická škola Svítání, kam dochází muž s naším psem na canisterapii, udílely ceny svým podporovatelům, povětšinou sponzorům a politikům.
V druhé polovině večera hrál Hradišťan.
Díky tomu, že jsem si inteligentně zapomněla paměťovou kartu z foťáku v počítači, složitě teď prosím přes několik lidí o fotky z akce, o které se chci podělit. 
Pro ilustraci teď přikládám aspoň jednu fotku vypůjčenou z facebookového profilu školy.
Chtěla jsem psát o úchvatném úvodním tanci, který provedly děti z tanečního kroužku školy. 
O úžasné, až něžné spolupráci holčičky na vozíku a vychovatele, který s ní tančil. 
O tom, co mně osobně připadá na chlapech sexy.
Během úvodních chvil, mimo to, že jsem si říkala něco o voděodolnosti šminek, jsem si zase uvědomila, že jsem tak ráda, že je můj muž toho všeho součástí a jak jsem na něj a na všechny chlapy, co dovedou být takhle "měkcí" hrdá.
Jak obdivuju přístup a kreativitu učitelů a vychovatelů školy při takovém počtu pořádaných akcí!
O profesionalitě Hradišťanu, který hraje jako z cédéčka a o tom, že Pavlica neřekne ani jedno nadbytečné slovo, které by nemělo hluboký smysl, ani nepíšu.
Možná se mi podaří sehnat videozáznam toho tance (pro inspiraci, teti). Tak třeba příště :-).

Sv. Martin se se svým běloušem už asi dostatečně vyřádil minulý měsíc, tak si teď někde dává oraz, husu jsem nechala ještě odpočnout pro vzácnou návštěvu, kterou čekáme za 14 dní, ale Martinská vína jsme si ujít nenechali!
Anduli si vzala na sobotu natěšená babička (díky!) a my s mužem vyrazili ještě s dalšími nadšenci na otočku do našich milých Bořetic.
Ochutnat mladá vína letošní, ale i ročníky starší, hlavně ten loňský.
Porušila jsem zcela plánovaně svou podzimní očistnou kúru a jsem moc ráda, že jsem si zase mohla osvěžit to, co jsme za celá ta léta nasáli a "nachutnali", vidět se s částí moravského příbuzenstva a užít si den v otevřených sklepích i jejich útulně vytopených presúzech.
Modré hory opravdu dostály svému přízvisku, protože, ač jsme ochutnali pár dobrých bílých vín, hlavně veltlínů, naprosto nadšení jsme byli (jako vždy) z těch červených. 
Nafasovali jsme domů několik lahvinek vynikajícího loňského Dornfelderu v pozdním sběru s typickou chutí i vůní z rodinného vinařství Jedlička a Novák, v mém soukromém souboji ale vyhrál se svým mladým vínem prezident "na furt" svobodné spolkové republiky Kravihorské, pan Václav Petrásek. Jeho naprosto skvělá letošní vína, hlavně Svatovavřinecké a André  ("prezidentovo mladé víno pro přátele a známé") chutnalo celé naší výpravě - podobně dobrá mladá vína mělo i několik dalších sklepů, ale pan prezident na furt prodával lahev za 50,- Kč a tím svou konkurenci v našich očích úplně zdrtil :-).