úterý 30. dubna 2013

Bršlice kozí noha - list a mladé výhonky listů, které se nejlépe hodí do salátů

Kopřivu dvoudomou asi představovat nemusím, ale pro pořádek :-)

Jaro se mnou dělá divy.
Začalo to tím, že jsem asi před měsícem začala ve velkém vyrábět z květníkových bylin přeživších zimu různé verze bylinkového másla a mazala si s nimi kdeco.
Minulý týden, po smíření s faktem, že v našem okolí nejspíš není vhodný typ lužního lesa, kde bych objevila a sklidila medvědí česnek (pokud někdo o takovém místu na pardubicku víte, neváhejte napsat, uděláme si výlet :-) ) a poté, co mě přešla chuť na okolní mladé pampelišky a sedmikrásky počurané od psů, jsem svou energii vybila na založení balkonové zahrady: bylinky (obrovská pažitka vykopnutá ze zahrady tchánem - díky!, rozmarýn, citronový tymián, šalvěj, máta), balkonová rajčata, fazolky a hrášek zkusmo vyseté do truhlíků (o ne/úspěchu jejich pěstování budu informovat :-) ) ...
Na nedělní vycházce jsem se ale ocitla v nadšení až dětském ... 
To když jsem v lese objevila palouk nádherných kopřiv a bršlice kozí nohy, který jsem vyhodnotila jako ekologicky přijatelně čistý :-) ... 
Zbytek rodiny při čekání na to, než si natrhám dostatečně mnoho těch nejkrásnějších výhonků zas tak nadšen nebyl, ale moje kuchyňské experimentování naštěstí snáší dobře a výtvory konzumuje vcelku ochotně (jsem si namluvila).
Kopřivy i bršlice kozí noha (obrázky různých fází růstu tady) , se dají výborně využít všude tam, kam byste dali špenát. 
Na bršlici jsem narazila v knihách nejen o výživě Mudr. Hofhanzlové při plánování, čím bych asi tak mohla v budoucnu ve fázi brzkého jara v nedostatku jakékoli čerstvé zeleniny vhodné na první kojenecké příkrmy obohatit jídelníček svého nebohého zatím nenarozeného druhého dítěte :-) ...
Mladé výhonky listů bršlice jsou jemnější, proto se hodí do salátů, zatímco ty dospělejší listy spíše k tepelné úpravě.  
Obecně se pro jejich sběr doporučuje brzké jaro přibližně do začátku května, ale protože jsme letos "zpoždění", ještě chvilku času máte.
Květy bršlice kozí nohy (nyní ještě nekvete) se dají sice při troše chtění splést s jinými nejedlými bylinami, ale když budete sledovat listy, neomylně ji poznáte. 
Tento vytrvalý plevel z čeledi miříkovitých se dá natrhat opravdu všude a dost určitě roste i před vaším domem.
Pravda, listů kopřiv i bršlice je k vaření třeba natrhat hodně a není to tak pohodlnné, jako když vytáhnete sáček už natrhaného nebo zamraženého špenátu z obchodu, ale to nadšení z potravinové soběstačnosti a faktu, ze vaříte (skoro) zadarmo, za to stojí.
Nehledě na to, že jde úplně o jinou sílu :-).
Už při první večeři, kdy jsem udělala obyčejné kopřivové těstoviny a zapila je kopřivovým čajem, jsem pocítila nebývalý příval energie.
Jak naložit se špenátem a tím tedy i s těmito bylinami, určitě každý ví, přesto se pokusím nějaké jednoduché a rychlé tipy dodat...
Takže... zítra volno... tak zpátky do lesů...! :-)

P.S. Děkuju Šárce, že mě upozornila na pořad Jaroslava Duška Duše K, ve kterém byla hostem Pavla Dudková - autorka Divoké kuchařky.
Dodala mi tak chuť do dalších experimentů s dalšími méně známými druhy jedlých bylin. 
Na této stránce najdete jejich seznam s recepty i se základními botanickými informacemi a fotkami.

pondělí 29. dubna 2013


Grace, fenka německého ovčáka švagrovejch, minulý týden porodila osm štěňátek.
NU NU!
Těhotněly jsme spolu a já jí teď trochu závidím, že to má všechno za sebou :-) .
Zajímá ji hlavně míček a teprve když se ozve z boudy kvíkání, spěchá si splnit mateřské povinnosti.
Kdybyste někdo potřeboval spolehlivého hlídače(ku), inzerát je TADY  nebo se ozvěte :-).

neděle 28. dubna 2013


Včerejší kytii od Andulíny (teda spíš jejich orvané hlavičky :-) ) pořád zdobí...

sobota 27. dubna 2013


Narozeniny přesně před rokem a dnes ...
Úplně si pamatuju ten objevnej pocit, že s dětma cestování opravdu nemusí skončit ...
Nejen to hromadný, ale i to ve dvou (obzvlášť když máme takové babi/dědy, že!).  
Je jasný, že s malýma dětma už nemůžeme vyrazit kdy a na jak dlouho chceme a nemůžem tomu věnovat ty peníze co dřív.
A taky se nám momentálně utíkat, pravda, ani toliko co dřív nechce... :-)
Proto jsem ráda, že jsme to vyřešili - využíváme všech možných příležitostí (narozek, Vánoc, atd.) a dáváme si hlavně zážitky.
Zážitky nám nikdo nevezme, nezničí se, neztratíme je, prostě ideální dárek, jsem ráda, že nám to tak vyhovuje.
Jelikož máme s mužem narozeniny necelý měsíc od sebe, je fajn, že si můžem i letos vzájemně nadělit zážitek - přesně na půlce mezi těmi mými a jeho :-).

Díky Ti, muži, že dnes nemusím nic dělat a žes mi tak dobře uvařil.
A mami, všechno nejlepčí k "porozeninám"! Díky za tu dřinu, abys mi dala život (až teď to umím plně docenit :-) )!

čtvrtek 25. dubna 2013


Bílá, zelená, žlutá.
Další skvělá fáze jara :-) ...

úterý 23. dubna 2013


Tak je to tu!
Oficiální videoklip kapely Zrní k Rychtě (nejen vysvětlení názvu Rychta TADY ) , o kterým se tu zmiňuju od listopadu, včera večer vyšel.
Stalo se, co mnozí z nás, kdo v listopadu na natáčení byli, čekali.
Režisér původního listopadového klipu, Bohdan Bláhovec, klip na přání kapely několikrát předělal, ale s jednou natočeným materiálem se bohužel těžko dělá klip jiný.
Proto nás před několika týdny zastihl e-mail, ve kterém Zrní vysvětlovalo, proč se rozhodlo klip natočit od základu znova.
Jejich postoj naprosto chápem, když se člověk nemůže za něco postavit, je zbytečné to za každou cenu pouštět.
No a ten nový? Je parádní! 
Přesto, že vznikl v tak krátké době a je to na něm trošku znát a přestože mě tatíček můj drahý včera zahrnul technicko-filmařskými připomínkami... mám radost.
Mám radost z toho, že klip je dosti věrný odraz mých obrazů v hlavě, které ve mě vyvolala písnička hned na začátku.
Že tam jsou děti, které jsem si tam představovala (a ještě jsem naivně na základě mých představ nabízela klukům, že kdyby se jim to čirou NÁHODOU k něčemu hodilo, nemusíme dávat Annu hlídat a můžem ji vzít na listopadové natáčení s sebou :-) ).
Když jsme pak dorazili s mužem do Café V Lese ( fota a dojmy z původního natáčení TADY ), realita byla teda trochu hodně jiná. 
Ale i pro Bohdanovu představu jsme se nadchli rychle, vypadalo to na pěknej úlet. 
Kucí hrající jako plyšáci, my ve slavnostním (téměř pohřebním) s kuřecíma stehnama a makrelama, doutníkama apod. nad hlavou pod pódiem, tajemná atmosféra plná kouře před apokalypsou ... teď už to snad můžu říct.
A naštvanost a útoky vejci na kapelu, která je tak laskava a hraje nám na posledním večírku před koncem světa.
Byl to skvělej den, jak ze sna ...
Jenže pak se všechno prodlužovalo, ve stejných kostýmech plyšáků jsem pak postupně viděla na nějakém koncertě Nightwork, pak jsem v jednom z nich zahlédla Mariána Čurka z Partičky, "konec světa" byl dávno pryč a klip stále nebyl, dalo se tušit, že to asi nedopadne.
Jsem tak ráda, že oficiální klip nakonec vznikl tak, jak jsem si ho představovala původně! Vše dopadlo přesně tak, jak mělo.
A vzpomínky na listopadové natáčení nám nikdo nevezme.
Koneckonců, Honza - Fíša nám na dotaz v mailu přislíbil, že kapela přemýšlí o nějaké památce na původní klip pro listopadové křoví :-), tak je možné, že původní Bohdanovu verzi budeme moct někdy, někde ještě vidět jako kuriozitu.
Takže co víc si přát?

P.S. pro Olomoučáky a okolí ... mírně vám závidím, že je u vás na prvního máje něco jako Ekojarmark.
A že vám tam k tomu bude hrát něco jako Zrní :-) ...

neděle 21. dubna 2013







svatá pravda :-) ... měly jsme s muškou bečky dokonce hned vedle sebe :-) ...

Včerejší Den otevřených sklepů v Mutěnicích, ze kterého se už stala tradice ...
Naštěstí mi už není špatně a Aničku si vzala babička (díky!), tak jsme se v pátek večer rozhodli, že vyrazíme i letos. 
Přece jen, bůhví, kdy se na Moravu, která je pro mě v mnoha ohledech jiná země, zrovná já zase dostanu...
Byla s námi jako obvykle naše milá vinná muška, která má, co se týče vína, stejný chutě jako já, takže mi vybrala pár špičkových vzorků, kterých jsem si mohla blíznout taky.
Ale stejně se pro mě největší souboje odehrávaly mezi škvarkovýma pomazánkama a bramborovýma patentama s povidlím a mákem :-). 
I když do toho proto můžu kecat co nejmíň, přesto jsme se s muškou i mužem shodli, že letos to v červených vínech bylo trošku slabší než v předešlých letech. 
Byla samozřejmě skvělá, na červených se ale trochu víc podepsaly nepříznivý klimatický podmínky loňskýho roku - málokteré červené víno "zaplnilo pusu a na závěr mocně drhlo" :-) ...
Ale to už řeším detaily a porovnávám vynikající s úžasným, stejně jsme si favority našli a pár lahvinek si odvezli.
Z bílých vín, co jsme ochutnali, si nás hned získalo dosucha udělané Sylvánské zelené v pozdním sběru (2012) od Pavla Štěpánka (sklep č. 42 a koupili jsme si stejně jako loni i jejich skvělé "čokoládové" polosuché Zweigeltrebe barrique 2011 - každé za 100 Kč kupon).
Červeným favoritem, který splnil veškerá výše uvedená kritéria (zaplnil mocně a na dlouho pusu a náležitě drhnul :-) ) se stalo cuvée Zweigeltrebe + Neronet dělané metodou karbonické macerace (= kvašení celých neporušených nebo částečně pomačkaných bobulí v atmosféře oxidu uhličitého) od Milana Rylky ve sklepě č. 51. 
Bohužel se kolem tohohle vína strhla tak vášnivá dikuze, že jsem si zapomněla zapsat další informace :-).
Musím taky napsat, že každým rokem se úroveň týhle akce zvyšuje.  
Víc možností občerstvení mezi sklepy stále za symbolickou cenu, víc WC, bohatší kulturní program, posílená doprava, lepší "odsýpající" odbavení na startu, letos i s lahví vody, to vše za stále stejnou cenu vstupenky... tím se mutěnské otevřené sklepy stávají pro nás jednou z nejatraktivnějších akcí tohoto typu.
No a díky ujetému vlaku jsme zvládli bleskově navštívit i skoro celé moravské příbuzenstvo :-).
Prostě fajn počasí, kvetoucí trnky mezi vinohrady, vlahý větřík, pohoda, klídek (bez tabáčku).

středa 17. dubna 2013


Karbanátků se zmenšeným podílem masa nebo úplně bez masa jsem vyzkoušela už docela dost.
Kapustové (ty zatím asi vedou), bramborozeleninové, vločkové na různé způsoby ...
Už nějakou dobu chodím často na čumendu ke Kláře na kopec.  
Je tam moc milo.
Její čtivý blog o životě stranou od civilizace, kdy jsou obyvatelé jejich statku závislí převážně na tom, co si sami vyrobí, vypěstují, uskladní, podojí... je mimo jiné zásobárnou nápaditých vegetariánských a veganských receptů, které mě baví tím, jak jsou přirozené.
Nedávno jsem tam narazila na recept na vegetariánský hamburger, který jsem musela zkusit.
Fotku jsem vyfotila, aby tu něco bylo a recept jsem převážně dodržela Kláry, takže vás odkážu přímo k ní.
Jen pár mých poznatků:
U mouky na housky jsem musela zaimprovizovat, použila jsem necelé kilo hladké obyč pšeničné doplněnou do kila celozrnnou žitnou.
U směsi na hamburgery bych se příště asi nedržela tak striktně poměru vloček a tvarohu, klidně bych dala trochu víc vloček.
Směs snese dost soli a taky docela dost uzené papriky (koření, koupila jsem ve zdravé výživě).
Hamburgery i housky jsou velmi syté, takže pokud chcete jen večeři o čtyřech porcích, udělejte housky z polovičního množství a směs na hamburgery z jednoho balení tvarohu a cca 70 g vloček před namočením. Vločky jsem zalila vývarem.
Burgery nasáknou dost oleje, takže budete potřebovat dostatek ubrousků.
Zarputilí zastánci Mc' Donaldu asi rozdíl pocítí, ale nám to moc chutnalo!
Navíc bezmasých receptů není nikdy dost.
Takže recept v plném znění i s fotkami TADY .

pondělí 15. dubna 2013

pátek 12. dubna 2013


Včera jsme, naladěni jarem, vytáhli ze sklepa zapomenutý narozeninový dar - "koloodrážedlo" tatínkem vytuněné samolepkama...
Anna velice nadšena :-)... ne jako na fotce.
Má zajímavý styl - dva metry ujede, pak sleze a tři metry ho vede. Takový "indiánský běhojezd" :-)...
Taky ho střídavě nosíme na zádech.
Ale učí se rychle.

Asi nikdy jsem se na jaro netěšila víc a zima mi snad nikdy nepřišla delší a beznadějnější.
To aprílový počasí má na mě blahodárný vliv...
Nevadí mi, že prší.
Už mi nevadí, že se táhneme šnečím tempem a cesta do obchodu trvá místo pěti minut půl hodiny, už dítě i psa klepajíc kosu nervózně nepopoháním.
A ani se mi nechce spát, dokonce rádi chodíme ven víckrát denně...
A ten ozón! :-)
Hezký víkend všem!

čtvrtek 11. dubna 2013


Když jsem začala experimentovat s výrobou rostlinných mlék, netušila jsem, jak aktuální téma to bude :-).
Začala jsem makovým mlékem, mák totiž vyniká tím, že obsahuje 12 x více vápníku než kravské mléko a proto je makové mléko ideální hlavně pro těhotné a kojící ženy, pro ženy obávající se menopauzy nebo ohrožené osteoporózou, děti ve vývinu, lidi s onemocněním slinivky a žlučníku... ale i pro všechny ostatní, kteří si místo potravinových doplňků chtějí dopřát (i levněji) přírodní sílu :-).
Kromě vápníku obsahuje mák i velké množství vitamínů, minerálů a nenasycených mastných kyselin, kompletní (zajímavý!) přehled TADY .

Výroba makového mléka je velmi jednoduchá a máte 2 možnosti:
První možností je, že 1 díl nemletého máku (mandlí/kokosu) zalijeme pěti díly vody z kvalitního zdroje nebo filtrované. 
S poměrem můžete experimentovat podle chuti. 
Přes noc necháme stát v pokojové teplotě, ráno mák (mandle, kokos) s vodou důkladně rozmixujeme. 
Trvá to docela dlouho, hlavně u máku, protože má malá zrnka. 
Potom mléko přecedíme přes jemné sítko vyložené jemným plátnem (pro urychlení jsem plátno uzavřela a mléku ven pomohla lehkým vyždímáním). 
Při výrobě ořechového mléka je třeba vodu před nočním louhováním několikrát vyměnit, než bude místo hnědé čirá.
Chcete-li se vyhnout dlouhému mixování, použijte druhý způsob a vodou zalijte rovnou mletý mák (mandle/kokos, které jste předtím rozdrtili v robotu). Louhování by mělo stačit čtyřhodinové a mixování můžete zkrátit na pár minut. Přecedíme jako u prvního způsobu.
V lednici v čisté a uzavřené nádobě vydrží mléko přibližně týden. 

Další výhoda těchto rostlinných mlék je, že v této přírodní (neochucené) formě neutralizují kyselé prostředí v těle.
Navíc je vhodné i pro všechny, kteří bílkovinu kravského mléka špatně snáší (alergiky, akzematiky...). 
Takže dohromady skoro zázrak :-)!
Mně chutná o trochu víc mléko mandlové, ale střídám ho i s makovým.
Komu je ale makový "ocas" nepříjemný, může si mléko dochutit medem nebo si z něj udělat kakavíčko :-).

pondělí 8. dubna 2013



Ani je u babičky. Fajn den, na spánek - zdál se mi náádhernej sen, že jsem porodila na ulici :-)...
Na dohnání všech restů, odpověď na všechny maily, na kýbl čaje a zbytek ukořistěného žitného perníku...
Na takové to dělání jen co chci.
A na angličtinu, ehm (na tu jsem nesáhla).
A na příspěvek na blog, který si můžu rozmyslet.

Při prvním těhotenství jsem měla fůru času, v práci mě už v září nechtěli a já měla jeden dlouhodobý nápad.
Ráda jsem se vracela a přehrabovala ve starých mailech, co jsme si už skoro před devíti lety s mužem psali.
Byly to sáhodlouhé maily, posílané po několik měsíců, někdy i vícekrát denně.
Seznámili jsme se v kapele, hráli tam spolu a psali si, jako bychom se znali léta.
Věděli jsme od začátku, že chceme být spolu, ale ani jeden z nás to nechtěl všechno nějak pokazit.

Pokaždé, když jsem se k těm mailům po letech vrátila, cítila jsem přesně to, co tehdy.
Jako bychom se právě seznámili, poznali se, objevili poklad, vrátilo se i šimrání v žaludku.
Jen mi hrozně vadilo, že mám v těch mailech nepořádek, že jsou ukrytý po různých adresách, přeházený, bez diakritiky... a že pořád hledám a hrabu, když chci vědět, "jak to vlastně tehdy pokračovalo" a užít si ten motýlí pocit naplno...
Těhotenství bylo k učinění pořádku jako stvořené, jinak bych si na to nikdy čas nenašla.
Maily jsem vyhledala a včetně hlaviček a obrázkových příloh poskládala za sebe (což trvalo asi nejdéle, bylo jich opravdu hodně).
Doplnila diakritiku, což byla piplačka na dalších pár měsíců :-).
Pak už "jen" upravila do formátu knihy a vytiskla.
Pamatuju se, jak jsem se pár týdnů před porodem brodila hlubokým sněhem do knihařství, kde mi tohle "dílo" ochotně svázali.
Bylo to těsně před Vánoci a pod stromem jsem měla snad ještě větší radost než muž, kterýho jsem chtěla překvapit :-).
(Když nad tím tak přemýšlím, asi už vím, proč byl první porod takovej průšvih. Když člověk sedí s vyplazeným jazykem celý těhotenství u PC, asi není moc dobře v kondici a připraven na porod :-) ).
Ale stejně bych to tak asi udělala znovu.
Na papíře je to mnohem lepší.
Je to jako naše kronika počátků vztahu. Na obálku jsem nechala natisknout nápis ROK, protože obsahuje korespondenci nejen předtím, než jsme spolu začli chodit, ale v menší míře i po celý první rok chození. První oťukávání, zjišťování, co máme společnýho, zjištění, že jsme právě našli, co jsme hledali, ale i řešení prvních problémů.
Poslední mail je jeden z těch nejhezčích, co jsem kdy dostala, k prvnímu výročí.

V dlouhodobým vztahu jsou dny hezký, těžký, ale nejvíc z nich je po nějakém čase všedních.
Hodně lidí si myslí, že ty obyčejný dny jsou nežádoucí, že ta jejich všednost by se měla nějak řešit.
A hodně lidí si myslí, že po čase nutně a nenávratně přijde nuda, se kterou je nutno se smířit a najít si jiný aktivity, který je naplní.
A nebo se posunout o dům dál, kde s jiným člověkem bude ten život po čase méně nudný.
Já si to nemyslím.
Myslím, že základ dobrýho vztahu je, že se čas od času musí dva lidé od sebe na chvíli oddálit, aby se zas mohli k sobě přiblížit a to přiblížení si užít.
Že nemůže bejt každej den posvícení, protože TOHLE by pak byla nuda.
A taky si myslím, že když se chce a nemají ti dva mezi sebou nějaké nevyřešené nebo zásadní neshody, jde to šimrání zase přivolat zpátky.
Proto tady píšu o týhle "knížce", ale každý může svoje šimrání přivolávat jinak. Ke knize patří ještě krabice plná různých artefaktů :-).
Jsem tak ráda, že máme takovou památku.
A jsem tak ráda, že HO mám.

P.S. Při druhým těhotenství se chystám dát Aničce do pořádku album :-). 

úterý 2. dubna 2013


Pokud i vy po včerejší koledě řešíte otázku "Kam s ním?" (jako s vykoledovaným vejcem), měla bych řešení.
Zároveň vezmu dvě mouchy jednou ranou a poskytnu recept, kterej jsem slíbila dodat po poslední oslavě. 
I když mám ráda klasickou hutnou vaječnou pomazánku, mám-li někam přinýst občestvení, nesu vždycky tuhle a většinou i první zmizí.
Přitom je hrozně jednoduchá, ostatně jako většina dobrých věcí a nevím o nikom, kdo by ji dělal.
Mamčin poklad, tak, jak si ho pamatuju.
Vajíčková s Lučinou. 
Nejen když nebudete vědět co s vejci, ale taky třeba co vyrobenou domácí Lučinou
Myslím, že v nouzi lze použít místo Lučiny osolený tvaroh (i ten domácí s předchozího odkazu).

Vajíčková pomazánka s Lučinou

Potřebujete:
1 velké balení Lučiny bez příchuti
(klasická kostka nebo velké rodinné balení ve vaničce, ne takové ty dusíkem napumpované "lehkéjakopírko" Lučiny apod.)
3 vejce vařená natvrdo
cca 5 cm kousek pórku nebo malá cibule
čerstvě mletá mořská sůl a pepř (dávám docela dost)
malá krabička majonézy (2 lžíce)
bylinky dle chuti

Množství ingrediencí uvádím orientačně, tak ji dělám já, ale můžete dát víc vajec, Lučiny, majonézy, prostě podle vaší chuti.
Vejce a pórek nebo cibulku nakrájím nadrobno a smíchám s ostatními surovinami. 
Pokud je pomazánka na váš vkus příliš hustá, můžete ji rozředit mlékem.
Mažu na celozrnné nebo normální pečivo.

pondělí 1. dubna 2013



Pár momentů z dneška...
Mužova krasavice, kterou to ani moc nebolí a vajíčka, jak jinak, než vařená v cibulových slupkách...
Další moje tradiční úchylka z domova, i když mám ráda i ta voskovaná.
Letos mě zachránilo zpod sněhu aspoň pár lístků z břečťanu a větvičky z túje. 
Ty se moc neobtiskly, ale aspoň udělaly pár zajímavých obrazců.
Přeju šetrný návrat do pracovního procesu nebo do všedních dní "dovolenkářů".
Vánoce, Vánoce přicházejí... :-)