Mám takovej pocit, že očekávání dalšího potomka posiluje moje syslící sklony.
Zachytit co nejvíc slunce, přírody a uskladnit na měsíce temna.
Minulý týden to byla asi tuna jahod na marmeládu a tento černý bez z chalupy.
Vím, že bez už v nížinách odkvétá, ale třeba ho stihne ještě někdo z vyšších poloh.
Doteď jsem ze zralých bezinek dělala jen parádní likér, ale tentokrát jsem oprášila starý rodinný recept na bezinkovou šťávu, který jsem ovšem osobně dělala poprvé, a vytunila ho.
Šťávu většinou dělala mamka, protože projitím kolem bezových květů kýchám a slzím jak největší plačka.
Ale alergie na psa jsem se taky zbavila pořízením psa do domácnosti, tak proč se netužit bezem, že :-).
Můj bratr se vyjádřil, že bezovou šťávu pít nemůže, neboť se po ní moc potí, čímž považuju její zahřívací a poticí účinky (např. při nachlazení) za prokázané :-).
Receptů na zpracování bezových květů (smažit je budu někdy příště) najdete na spoustě dalších blogů, přesto, kdyby někdo stál o náš rodinný recept, takhle jsem šťávu dělala já:
25-30 květů černého bezu (podle velikosti) jsem zalila 1,5 l filtrované vody a nechala louhovat 24 hodin.
Namočené květy v míse jsem zatížila menší mísou s vodou, aby květy byly potopené.
Po 24 hodinách jsem výluh scedila přes sítko do hrnce, přidala 1,75 kg třtinového cukru, 5 dkg kyseliny citronové a přecezenou šťávu ze 3 citronů.
Za stálého míchání jsem šťávu přivedla těsně pod bod varu (když začnou bubliny odskakovat ode dna) a vypla sporák.
Šťávu jsem naplnila do důkladně vymytých skleniček a obrátila dnem vzhůru.
Na vypití v létě jsem nesterilovala, několik sklenic na zimu jsem krátce sterilovala.
Nemám stále zavařovací hrnec a ani se ho nechystám pořizovat, tak to dělám v obyčejném hrnci - naskládám do něj sklenice, do půlky sklenic zaliju vroucí vodou a na nejmenší výkon plotýnky cca 10 minut při teplotě zhruba 90°C steriluju - voda nevře, ale semtam odskočí bublina ode dna.
Šťáva je skvělá trošinku odleželá, s ledově vychlazenou sodovkou, citronem a mátou :-).
Našemu psímu dítěti skončil dnes školní rok.
Byl naposledy s páníčkem za dětmi ve Svítání, dostal pytel granulí a začaly mu zasloužené prázdniny.
Aby tu něco bylo, přikládám pár snímků našeho posledního "miminka" - loňské canisterapeutické brožury.
Bohužel poptávka po canisterapii stále výrazně převyšuje nabídku.
Kdyby náhodou někoho tahle dobrovolná činnost zaujala a nevěděl, co se svým čtyřnohým kamarádem, neváhejte se ozvat.
Nezáleží na rase psa, spíše na jeho povaze, aby nebyl agresivní či příliš bázlivý, jinak zkoušky zvládne udělat každý průměrně vychovaný hafan.
Více informací můžete najít na www.cantes.cz .
O víkendu proběhlo dlouho očekávané stěhování na chalupu.
Letos později, protože ve společných prostorách se betonovala nová podlaha a byl tam vyhlášen zákaz vstupu :-).
O to víc jsme se těšili.
Předsezonní úklid byl trochu obsáhlejší, než jsme čekali, ale je zabydleno.
Aspoň v "našem" podkroví.
Nevím, jak se bude situace vyvíjet dole, kde práce budou pokračovat.
Na spodní fotce mamčina chlouba.
Tak, léto, už přijď!
Dnes devět let spolu.
Ty bláho, to to letí ...
Jako by to bylo včera.
Díky.
Rodina v očekávání před třemi lety a dnes ...
Když jsem s Aničkou v břiše vylezla na Chopok, myslela jsem, že slovenské hory jsou v těhotenství tak akorát.
Rozhodně jsem se nechtěla vydávat na delší cestu a kdyby mi někdo řek, že pojedu na začátku 3. trimestru busem a ještě s malým dítětem k moři, myslela bych si, že se zbláznil.
Tak jsem zvědavá, jak to půjde dál :-).
Tak můj drahý druhý pulečku, tady máš památku, kde až jsi s námi byl :-):
Každopádně hranice se posouvají, nemyslím v cestování, zdá se mi, že víc vydržím.
Druhý těhotenství mi navzdory prvním nevolnostem přijde pohodovější, i když si nemůžu kdykoli lehnout jako při prvním.
Tedy zatím. (A neklepu, nejsem pověrčivá.)
Ale jsem fakt vděčná. Za všechno, k čemu přicházím jak slepá k houslím a kolikrát mi nedochází, že by to taky tak nemuselo být.
Taky všechno o hodně rychleji utíká.
Myslela
jsem si, že první těhotenství je nejlepší v tom, že je všechno nové a
poprvé, že si ho člověk nejvíc užije, má na všechno čas...
Ale už si to nemyslím.
Tím končí naše koméédie ...
a tímto považuji akci móře za uzavřenou.
Slanost bych mohla čuchat pořád, ale už jsem zase naskočila do zaběhaného režimu.
Nekonečně várek prádla a kolotoč událostí tohoto týdne mě vrátily do reality.
Je sice vedro, ale lepčí hic než nic.
Ono nám to skončí :-).
Mějte hezký víkend!
Moji rodiče nikdy na moře moc nebyli.
Proto mě na "ozdravné pobyty" brali jako dítě příbuzní.
Cestování bylo vášní tety. Tety Hani.
Brala mě se strejdou k moři taky a když jsem začala vandrovat sama, ráda a dlouho se mnou všechny zážitky rozebírala.
Teta tu už sedm let není (myslím fyzicky).
I když jí nikdy její péči nebudu moct vrátit, moc jsme chtěli vzít k moři Marušku.
Za těch sedm let z ní vyrostla nádherná ženská!
Zevnitř i zvenku.
Jestli sis, strejdo, ještě nepořídil kulovnici, měl bys to udělat co nejdřív! :-)
Původně jsme měli jet s mužem do Alp.
Ale některá místa, která jsme chtěli vidět, byla celé jaro zavřená kvůli dlouhé zimě a množství sněhu a zájezd se odsunul na léto, kdy už bych nebyla schopná trávit noci v busu.
Dávali jsme většinou přednost horám před mořem, ale tentokrát jsme prostě vyjeli na Jadran.
Okolí se nenápadně ptalo, jestli je dobrej nápad vyjíždět na dovolenou s dítětem, co si stejně nebude nic pamatovat.
Ale byl.
Muž těsně před pracovním kolapsem, já s vleklým ekzémem a Áňa po kašli, plus životem znavený adolescent (sestřenka) :-).
Bodlo nám to.
Malé rybářské městečko Igrane bylo líčeno některými cestovkami skoro jako díra v mapě.
Nakonec asi nejlepší dovča tohoto typu, i když odjezd a vlastně obě cesty byly poněkud psychózní.
Malé městečko, prázdné pláže před sezonou, přesto teplíčko, místy na koupání, místy na procházky do kopců Biokova.
A delfíni, plující skoro každý večer podél pobřeží.
Přijela jsem nafetovaná divokým rozmarýnem a levandulí v počínajícím květu a předávkovaná jódem ze všech těch snězených ryb :-).
Bylo to krásné a bylo toho dost. Přece jen jsem ta hnízdící samice :-).
Dobro došli!
Všichni :-) ...
Díkybohu.
. - - - / . - / . . . / - - / .´. / - . // - . . . / .´. / . - . . / - . - - // ... :-)
Ten mi šel vždycky z celý morseovky nejlíp :-).
A teď se spolu s bezem rozvoněl po celý naší čtvrti.
Krásný víkend všem!
Včera jsem byla s mužem u Marti na předporodním kurzu.
Jo, čtete dobře.
JÁ - ignorant - na PŘEDPORODNÍM kurzu. Kurzu! Jako jak rodit! To, co uměla každá ženská na poli mezi prací od přírody, jak se říká.
Skoro se až stydím to sem napsat. S křížkem po funusu na kurzu, cha :-).
K nikomu cizímu bych nešla.
Ale... z prvního porodu si pamatuju jen rozmazanej feťáckej rauš korunovanej resuscitací Anny a jsem odhodlaná udělat všechno pro to, aby se to neopakovalo.
Neříkám, že za to můžou doktoři, ti se mi pak asi jen snažili pomoct v mojí nevědomosti/blbosti.
Myslela jsem si, že přede mnou porodili všichni a věděli co a jak, tak já taky, případně že mi to někdo řekne u porodu, tak jsem zatvrzele odmítala podrobnější informace a aktivitu.
Ale jo, teď jsem trochu klidnější a bylo to fajn.
Taky jsem se tam těšila proto, že mi Marťa slíbila ukopnout ze zahrádky kus libečku :-) :-).
Kromě toho, že jsem dostala krásnej libeček v květináči, dostala jsem ještě náruč nádherný natě.
Částí jsem podarovala okolí, část zamrazila.
Libeček je pro mě vrchol aromaterapie :-).
Jeho vůně mě ihned teleportuje na chalupu do časů mamčiny bramboračky.
A prostě jsem si neodpustila v dnešním časovým presu si udělat libečkový bramboráky.
To je pro mě vrchol kulinařiny :-).
Většinou ho všechen vyplácám na polívky a bramboráky, ale tentokrát ho mám tolik, že si můžu dovolit se odvázat, pročež ... máte-li nějakej dobrej recept s libečkem, uvítám ho vřele v diskuzi.
Kromě toho budu ráda od zasloužilých matek za ujištění, že druhé porody jsou lepší než první :-)!
Díky!
Náš "fakticky prvorozený" měl dneska narozeniny.
V přepočtu na člověka je dneškem statný pětatřicátník :-).
I když se chová pořád jako puberťák.
Honí fenky a má mě s břichem na háku.
V poslední době ho oproti lidskému mláděti zanedbáváme, uznávám.
Zvykla jsem si ho mít za zády, na ten komfort, že je pořád na stráži.
A na jeho narozeniny jsme místo procházky odjeli řešit finanční úřad a porodnictví :-).
Ale vynahradíme mu to.
Tak ty náš ochránče, zdravé zuby po celý život! :-)
