Po osmi letech.
Chtěli jsme udělat srovnávací fotku, ale když jsme se dnes prodrali svatebními alby, zjistili jsme, že žádnou takovou nemáme :-).
Ani z videa nešel extrahovat žádný společný záběr, takže ... ?

... takže se, milí hosté, můžete pokochat, jak jste měli před osmi lety vyžehlenej obličej ;-).


P.S. Už jsme taky objevili nevýhodu faktu, že jsme se rozhodli si video pořízené kamarády sami stříhat - ani po osmi letech totiž nejsou všechny klípky hotový :-). 
Takže si nesestříhaný záběry na výročí prohlížíme a děsně se divíme, jakou pěknou svatbu jsme to měli :-).

Tip (nejen) na náhradu brambor

Kdo jede ve zdravý stravě, kukuřičnou polentu určitě zná.
Já k ní donedávna moc vřelý vztah neměla.
Když jsem ji ochutnávala na Ukrajině ve formě kaše coby věhlasné národní jídlo, byla jsem trochu zklamaná.
Možná to bude tím, že tenkrát moje chutě byly někde jinde :-) a taky dojmy tehdy jednoznačně přebilo nejlepší hovězí v mým životě z totálně volně pasenýho zvířete.
Pak jsem ale někde vyčetla, že se vychladlá a ztuhlá kukuřičná kaše (polenta) dá taky dokřupava opékat, takže jsem se znova nadchla.
A se mnou celá rodina, která se od té doby po ní může utlouct.
Instantní polentu nebo kukuřičnou krupici vařenou v osolené vodě stačí připravit podle návodu na obalu - je to záležitost na pár minut.
Hustou kaši pak přelívám do pekáčku vyloženého pečicím papírem a nechám vychladnout.
Nejlepší je připravit ji den předem a nechat ji odležet v lednici, ale není to nutné.
Vychladlou polentu krájím na plátky (dají se z ní i vykrajovat různé tvary, tady jsem se zrovna rozhodla oprášit vykrajovátka na Vánoce) a ty pak opeču dozlatova a dokřupava na pánvi na kousku másla.
Ke konci opékání (trvá to docela dlouho, tak aby se koření nepřismahlo) popráším sušeným česnekem, paprikou a mletým kmínem, můžete i osolit (podle toho, jak jste předtím osolili vodu), opepřit nebo přidat jiné oblíbené koření.

Na fotce je zrovna polenta podávaná se špenátem a vajíčkem, ale skvělé jsou i další varianty:
- polenta + špenát + maso
- polenta + grilovaná zelenina 
- polenta s kysaným zelím nebo kvašenou zeleninou (zastoupí bramborové placky)
- polenta + zelí + pečená kačena :-) (zastoupí bramborové i kynuté knedlíky).
No a protože jedeme zatím na slané variantě, zatím jsme nezkusili žádnou sladkou.
Ale taková opečená polenta s ovocnou omáčkou a karamelem... hmm...?

Návrat zpátky: Kontrola po 7 měsících

Skoro s měsíčním zpožděním zde, prosím, můj report z kontroly na Moravě po 7 měsících.
(Jsem hrozná, že supr zdravotní stav beru jako samozřejmost!)

- Muž dostal poslední čajový cyklus, který včera skončil a tím pro něj celá léčba skončila.
Dostal v nemocnici na kontrole pochvalu a suma sumárum to dělá cca 13 - 14 kg dole. 
Moc mu to sluší (teda ne že by mu to předtím neslušelo, ale je takovej... jinej... :-) ).

- Plísně ve střevech máme pod kontrolou, takže jsme ve stádiu, v kterým se dieta obvykle končí. Protože mě ale čeká ještě vcelku dlouhá cesta odvykačky na kortikoidech, nechci toho radši moc měnit.
Navíc jsme si na jiný jídlo zvykli (měla jsem takovou radost, když si děti zamilovaly naši oblíbenou fazolovou pomazánku tak, že ji slízávaly z chleba :-) ), takže doma vařím pořád stejně (max. si občas dáme brambory) a mimo domov ji občas porušíme.
Mléko a mléčné výrobky s dětmi stejně zatím nesmím a nevím jestli a kdy budem moci. 
Ale občas si dávám Plzničku nebo kvalitní víno :-). 
Anička si nosí do školky svoje svačiny a čaje, obědy jsou většinou v pohodě.

- Já si budu pro čaje ještě nějaký čas jezdit. Už většinou jen pro ty, co dostávají pod kontrolu moje depresivní stavy způsobené postupným ochuzováním mýho závislýho těla o kortikoidy. Absťák se běžně projevoval horší náladou a sklíčeností, ale poslední snížení dávek bylo asi zásadnější než ty dřívější a tak mě, než jsem tyhle čaje začala pít, docela dost ochromilo (jak bylo patrno i tu).

- Kromě kortikoidů, jejichž úplné vysazení je plánováno na zimu, už neberu žádné prášky, vysadila jsem i antihistaminika.

- Kromě nahrazení Rexony Jasonem mojí kůži udělal hodně dobře každodenní pohyb provázený lehkým zpocením. 
U mě je to rychlá chůze/pomalý běh :-). Kůže se mnohem míň vysušuje, navíc se zlepšuje prokrvení. 
Když se po běhu zahřátá krátce osprchuju, nemám potřebu svoje studený nohy zahřívat dlouhou a vroucí sprchou a vysušovat tak kůži (jak prosté).

- Ráno a večer promašťuju už jen jako normální člověk :-), tedy asi jako když se každý normální člověk natře tělovým mlékem. 
Taková úleva! 

- Nedrbu se, až na pár beďarů (který vyskočí spíš v souvislosti s tím, že některé čaje jsou víc detoxikační než jiné) nemám žádná ložiska ekzému.  
Maximálně se krátkodobě trochu osypu na krku, když vynechávám další dávku kortikoidů, ale to vždy se do 14 dnů srovná.

Jsem moc ráda, že jsem si to všechno poznamenávala, protože člověk zlepšení kolikrát bere jako samozřejmost a zapomíná, jak špatně mu bylo.

Třeba najdu odvahu a nechám si časem udělat pár fotek pokožky, abyste mi věřili :-) :-), cha.

Pravidla moštárny ...

... podruhé.
Od doby, co jsme celí natěšení pořídili lis, po dva roky nebylo co lisovat :-), až teď.
Takže jsme se letos snažili nedopadnout jako předpředloni (to už je tak dlouho?) a provedli hromadný nájezd na chalupu.
Tentokrát v plném počtu.
Po dlouhé době mě mrzelo, že nemám u sebe foťák a musím se spokojit s mobilem.
To je totiž obřad!
Zůstali jsme neplánovaně i přes noc a po dva dny si čistili hlavu u klepání, sběru, mytí, drcení a lisování jablek a slívání (a popíjení) šťávy.
Do toho se pekly a jedly ryby, pil Krakonoš a vedly řeči.
Po dvou dnech, kdy si každý dělal co uměl a mohl, to nějak skončilo tak, že byl sad sklizen, velký množství moštu nalahvováno a zmrazeno a další velký množství rozdáno.
Až je mi líto, že to netrvalo dýl...(a ne, chlapci, nebijte mě...:-) )


Díky všem za spolupráci, ať už při zabavování dětí, chystání "nářadí" nebo poskytování cateringových služeb :-).

a ještě jedno krásný nebe po cestě domů.
Tak ahoj, (babí) léto!

Ze čtvrtka.
První matkosraz od gymplu.
Fajné to bylo.
Vzala jsem jen Aničku, abysme si užily chvíli jen jedna druhou, měla radost.
Nečekala jsem, že ji budu znova učit lízat zmrzlinu :-). 

Společné foto od neznámého pána na foťák Anet (díky) :-).

Páteční tak trochu jiná svatba.
Taková bez přikrášlování, syrová rockerská - takže jsme s rodinou přizpůsobili i dárek :-).
Nefotila jsem. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobrý je to.
Hned, jak jsem projevila přání žít víc live, spadlo z nebe (nezávisle na tom) pár zajímavých setkání.
Moc milý setkání se Zuzkou z kopečku a s našimi chlapy. Živá realita za mě předčila tu virtuální a navíc má moc zympátiš muže.
Ohýnek, na kterej nás s dětma pozvala paní Zita a pak do mě lila víno s tím, že prý nějak málo piju :-). Děti lítaly po zahradě a my probraly cestování (zcestovala Evropu a pokračuje v tom vesele dál).
A nakonec návštěva, kdy jsem byla pozvána jakože k poradě o ekzému.
Nejdřív mi to přišlo vtipný a nepatřičný, jakože bych měla někomu něco radit, když jsem sama přišla ke všemu jak slepá k houslím, každý je jiný a navíc všechny zkušenosti jsem už rozebrala tady, ale nakonec to bylo fajn setkání a pokec. 
Jako bych viděla sama sebe před třema lety :-).

Část 2: Pieninský národní park

Dobré ráno, Pieniny!

"Pozdravujte Zemana!" zakončil debatu o počasí, místní chudobě a uprchlické krizi bača a spěchal do kostela.

Polská pyramida a Tři koruny v plné kráse.

Plavbu na pltích (zvláštně zkonstruovaných "kytkotruhlících" sesvorkovaných k sobě) po Dunajci, který tvoří přírodní hranici mezi Polskem a Slovenskem, jsme si nenechali ujít.
Dá se tu ale půjčit i loď nebo raft.
V dobách před průmyslovou revolucí se na pltích převáželo hlavně zboží a dřevo.
Protože kraj je poměrně chudý a žije ve stínu velkých (hlavně tatranských) horských středisek, zaplatili jsme si plavbu po Dunajci rádi.
Odstartovali jsme ji na okraji malebné obce Červený Kláštor.
Přistoupit můžete i v centru, u kláštera, ale plťařských společností je víc a najdete je i v jiných obcích.
Naše plavba trvala necelé 2 hodiny, protože bylo málo vody, jinak trvá něco přes hodinu. Platili jsme 12 euro/os. a parkovali jsme (u přístaviště na okraji obce, nevím jak to je v centru) zdarma.
Zpátky do Červeného Kláštora se dá dostat po asi desetikilometrové stezce podél řeky buď pěšky nebo na půjčeném kole (anebo místní autobusovou dopravou po silnici).

Náš pltník. Chtěli jsme ho a vyšel na nás :-). Vzal si poctivě vestičku i v úmorným vedru, naaranžoval čerstvé smrkové větve (narozdíl od některých jiných) a podal vyčerpávající výklad.

Jedny topánočky s uzavretou špičkou jsem našla ;-) .

Pltníci byli dva a každý pohyb ve vodě měli dokonale zmáknutý.

Tři koruny.

Vysoké Tatry na dohled.

Kopečky vypadaly nevinně, jakože vycházka na hodinku, ale skutečnost byla trochu jiná.

A zase se na fotce nedá zachytit ta rozlehlost a výška.

Focení patří k "full service". Všechny, kdo mají foťák, pltník vyfotí.

A nejen on. Po cestě je na mostech i v křovích rozestavěno pár fotografů, kteří každou posádku pltí vyfotí a udělají na koleni kolážovou pohlednici s fotkou vaší i s fotkami Pienin. 
Sotva vystoupíte v cíli z pltí, čekají na vás s vytištěnou velkoformátovou pohlednicí s vaší maličkostí.
Stojí 3 eura.
Ale nejvíc pltníci v závěru cesty zdůrazňují, že pokud jste byli s jejich službami spokojeni, máte je doporučit dále. 
Takže tak činím :-).

Bílý puntík značí, kam až dosáhla voda Dunajce při povodních.

Polská strana se zelená, slovenská žloutne.

Sedm mnichů - podle pověsti zkameněli, když utrhli vzácnou chryzantému pieninskou.

Polská orlice (nebo aspoň myslím).

I řeka vypadá na první pohled nevinně, ale hloubka se pohybuje od 12 cm do 12 m v místě Janošíkova skoku.

... a zmáchaných rafťáků jsme potkali nečekaně dost. Pltě (ovládané dlouhou dřevěnou tyčí) se prý ale nikdy nepřevrátí :-).

Kříž obětem Pienin (a Dunajce, kde se prý topí výhradně plavci - bez vest).

Náš přední pltník má prý tři zaměstnání. Do přístavu přišel rovnou z noční směny (řeže laserem) a čekaly ho tři plavby. Polští pltníci prý berou za jednu plavbu tolik, co on za celý den. A málokdy jsme je slyšeli vyprávět.

U turistické chaty spadající pod Lesnicu plavba končí, cesta podél Dunajce pokračuje dál do Polska. Pltě i Pltníci se přepraví zpět do Červeného Kláštora a tak to jde dokola.

Polský převozník převeze každýho za 3 zlatky.

Takže jsme si vyšlápli aspoň na Sokolicu. Do Č. Kláštora se dá vrátit i po polské straně, ale přes vrcholy je to časově náročnější.

Blázen :-).

Blázen 2.

Jedna plťařská sérka z břehu: 

Sokolica zespodu.

Červený Kláštor.

Porce mléčné bílkoviny na rok dopředu za poslední euráče :-).

Listnatý jehličnan.

Nejlepší část dne, smytí prachu v Dunajci, a hybaj domů (fňuk).

Nějak se nám ta místa, kam chceme vzít děti, množí ...


 ... jsou vlastně připraveny (objevily na balkoně větrající pohory :-) )...