U nás žádná změna (až na prototyp chalupy, která mě bohužel napadla až po napečení, ale příští rok to bude krása!).
Tak hezký těšení vám všem ...!
To moje probíhá přes vůně, takže kuchyň prostě musí vonět jehličím a perníkem, vždycky.

Jinak starý rodinný recept TADY a původní verze adventního kalendáře TADY .

Cizrnové kari jsem společně s dalšíma dobrotama ochutnala poprvé ve stánku s indickým veganským jídlem na Brutalu.
Pokoušela jsem identifikovat jednotlivé složky a zkoušela ho uvařit hned v létě po fesťáku doma, dokonce mi shodou okolností zrovna mamka přivezla z bylinkové zahrady Domova sv. Josefa bylinku s názvem smil italský (nazývanou též jako kari, maggi), ale pořád tomu něco chybělo.
Pak jsem si přečetla v článku o indické kuchyni, že se část cizrny do kari mixuje a to byl ten "nepatrný" detail, na kterým stál úspěch :-).
Nevím, jestli je "můj" recept přesně podle zásad indické kuchyně, ale takhle mi to v tom stánku chutnalo.
Smil italský mít vůbec nemusíte, já v omáčce jeho tuhou snítku vyvařila, ale úplně stačí suché koření.
Naopak doporučuju si opravdu sehnat aromatickou čerstvou nať koriandru, která jídlo pozvedne úplně jinam - myslím, že ho mají i v květináči třeba v Albertu.
Taky mi moc chutná, když se hotové jídlo kromě koriandrové nati posype taky tenounkými plátky červené cibule a posype chilli - už to nedělám jinak.

Takže na 

CIZRNOVÉ KARI 

potřebujete:

250 g suché cizrny (půl balení)
olej
2 větší cibule (nejlépe červené) a 1 malá červená cibule na posypání
2 stroužky česneku
kousek čerstvého zázvoru, stačí 2 cm (nebo lžičku sušeného)

koření - od každého jsem dala asi 1 lžičku:
římský kmín (nebo aspoň drcený kmín)
zázvor, pokud jste nedali čerstvý
kurkuma
mletý koriandr
kvalitní žluté kari (nemusí být)
garam masala (to jsem pak ještě přidávala, takže asi celkem 2 lžičky)

sůl a pepř dle chuti
chilli na posypání, máte-li rádi

plechovku kokosového mléka
koriandrovou nať na posypání
basmati rýži jako přílohu

Cizrnu je třeba dlouho máčet, takže je třeba s tím počítat.
Ve většině receptů se píše doba namáčení 12 hodin (přes noc), já ji ale máčím 24 hodin předem.
Po 24 hodinách jsem cizrnu zcedila, zalila čistou vodou, přivedla k varu, osolila a vařila doměkka asi hodinu.
V časovém presu se dá použít i konzervovaná cizrna (2 plechovky), ale máčím si a vařím více cizrny najednou a pak si zamrazím pytlíky s potřebným množstvím nejen na tohle jídlo, ale i na hummus a do omáček.
 
V hluboké pánvi (ve woku) jsem rozehřála (olivový) olej a nechala na něm zesklovatět 2 na větší kostky nakrájené cibule (cibule se pak mixuje společně s cizrnou, takže není v jídle cítit) a potom přidala i nakrájený česnek a nastrouhaný zázvor (nebo sušený).
Pár minutek jsem restovala a přidala i ostatní koření: kmín, kurkumu, mletý koriandr, garam masala a pak i žluté kari.
Krátce jsem orestovala, přidala polovinu uvařené cizrny a stáhla z ohně.

Po vychladnutí jsem směs rozmixovala s trochou vody (třeba té, v které se vařila cizrna nebo stačí obyč) na kaši, vrátila na oheň a zamíchala do ní zbytek uvařené cizrny vcelku.
Přilila jsem kokosové mléko, dosolila, připepřila pár strouhnutím z mlýnku a nechala na mírném ohni společně probublávat asi 10 minut, aby se omáčka spojila a malunko zhoustla.

Podávala jsem s uvařenou rýží basmati, sypané čerstvou koriandrovou natí, slaboučkými plátky červené cibule a chilli.

Basmati rýži vařím stejně jako jakoukoli jinou rýži (mimo té na rizoto), popisovala jsem to už dřív třeba TADY .

Takové to domácí léčení

Začalo to u bylinných solí na adventních trzích na Kuksu.
Nejenže krásně vypadaly v těch kádích, ale taky mi ty určené ke koupelím při nachlazení (s tymiánem, rozmarýnem) pomohly.
Přišlo mi to geniální a tak jsem si je doma připravovala a rozdávala je před pár lety jako vánoční dárky (to, že je hodně lidí místo použití vystavovalo na poličce, je už věc jiná :-) ).
Když mi došla sůl, lila jsem si do koupele odvar z tymiánu a ten byl ještě účinnější.
Za posledních 8 let, z nichž 3 roky jsem byla neustále atakována bacily od školních dětí, jsem se snad ani jinak neléčila.
Pokud nemáte vlastní sušený tymián (podobně účinkuje i rozmarýn, takže používám, co zrovna mám), postačí sušený tymián (rozmarýn) jako koření z obchodu.

Tajemství týhle procedury tkví v tom, že se musí udělat hned v začátku, tedy neotálet, když cítím, že na mě "něco leze".
Koupel si nechám na čas, kdy si můžu dovolit půlhodinovou vanu a následně pokračovat do postele, tedy čas po uložení dětí je ideální.
2 sáčky tymiánu (pokud nemáte potřebné množství, dejte co máte, je to pořád účinnější než nic) vsypu do hrnce, zaliju vroucí vodou (přiměřeně, stačí cca litr), krátce povařím a následně nechám asi 10 minut odstát pod pokličkou.
Odvar se zcedí a naleje do horké koupele.
Je třeba opravdu horká lázeň, co člověk snese.
Vydržím v ní, co to jen jde.
Je třeba počítat s tím, že se úplně zpotíte už ve vaně - i ve vlasech (pozor při vylézání z vany - může se točit hlava) a že po koupeli velmi pravděpodobně propotíte povlečení.
Pak je dobré hned přelézt do peřin, dát si horký čaj s oblíbeným zahřívadlem (bezový sirup, echinaceové kapky, slivovice) a odpočívat (pokud si to může člověk dovolit, ideálně spát :-) ).
Preventivně před spaním ještě kloktám slanou vodou nebo slivovicí (nebo obojím).
Druhý den člověku bývá mnohem lépe (já mohla většinou dál fungovat) a všechno vysmrká.
Samozřejmě je dobré taky zvýšit přísun vitamínů v přirozené formě, a i několik dní poté preventivně kloktat a popíjet čaje, případně koupel zopakovat.
Třetí den bývám zdravá.
Netvrdím, že tahle procedura nahradí vše, ale když se při lehčích nemocech jako je běžný nachlazení nebo zánět nosohltanu "naordinuje" opravdu včas, většinou lékařskou péči v pohodě zastoupí.

U úplně malých dětí bych ji nepoužívala, ale Anička už ji úspěšně absolvovala, jen jsem jí nedala tak horkou vodu.
Taky bych byla opatrná u starších lidí a vynechala ji u lidí, kteří nemají v pořádku srdce.

Odbývám si každoroční podzimní "dvoudenní" nachlazení, proto tak trochu odbudu i dnešní příspěvek.
Mrkvový dort ze Starbucks peču podle Vandy (podobný recept byl i v Apetitu) v různých obměnách hoodně často, i když hodně z vás (převážně těch, co ochutnali :-) ) odkaz na recept minule přehlédlo a napsalo si o recept znovu.
A jelikož jsem ho pro velký úspěch na podzimní slavnosti u Aničky ve školce přepisovala, nemám problém ho sem ještě jednou zkopírovat a dále šířit cizí zázrak :-).
I s pár drobnými postřehy.
A příště už fakt to cizrnové kari a taky jeden zaručeně nejzaručenější tip na nachlazení :-).
Hezký víkend!

MRKVOVÝ DORT ze Starbucks

(když dělám dort do dortové formy, používám 2 dcl hrnek, když ho dávám na plech, odměřuju 3dcl hrnkem a dám ho buď na velký plech nebo do dvou menších pekáčů, podle toho, jak chcete těsto vysoké - docela nabude)

4 vejce 
2 hrnky třtinového cukru (lze ubrat)
2 hrnky polohrubé mouky (větší část nahrazuju celozrnnou jemně mletou špaldovou)
2 rovné lžičky jedlé sody 
2 rovné lžičky prášku do pečiva
1/2 lžičky soli
2 lžičky skořice

1   a   1/4 hrnku oleje (slunečnicový nebo olivový) 

3 hrnky mrkve nastrouhané nahrubo (cca 3/4 kg)
1 hrnek jakýchkoli oblíbených nasekaných ořechů, já je míchám ještě s rozinkami, co jsem měla v dortu v aberdeenském Starbucks.

Nastrouhám si mrkev, nasekám ořechy s rozinkami.
Vejce utřu s cukrem a přilívám postupně olej, pak přisypávám mouku smíchanou se sodou, kypřicím práškem, skořicí a solí.
Nakonec vmíchám strouhanou mrkev a ořechy s rozinkami.
Těsto naliju do formy nebo pekáče vyloženého naolejovaným pečicím papírem a vysypaným hrubou moukou.
Dort se peče asi tak hodinu na 175 °C, na plechu asi poloviční dobu podle typu trouby, musí se to hlídat špejlí. Když těsto na povrchu moc hnědne, přikrývám alobalem.
Po vychladnutí se dort rozřízne a namaže třetinou krému, zbytek se natře navrch a na boky (což naštěstí odpadá při pečení na plechu).

KRÉM:

500 g  sýra na mazání (Philadelphie nebo Lučiny, používám většinou Lučinu - lze i doma vyrobenou nebo třeba sýr Jaroměřický Fénix)
2 hrnky cukru moučka (lze i ubrat)
šťáva z 1 citronu
kapánek vanilkového extraktu (dělám si domácí ),
2 lžíce změklého másla (aby poleva nepopraskala).


P. S.  Aktuální dodatek: dort je skvělý promazaný i jen neslazenou šlehačkou.
A zdobený ozdobami z domácí ledové čokolády (kokosový olej + kakao + datlový sirup v přibližně stejném poměru, formičku je skvělé vysypat směsí strouhaných ořechů a kokosu).

Díky, že můžem!

Před pětadvaceti lety brával za krk táta mě.
Včera jsme na koně posadili Aničku a přišli poděkovat na Národní třídu, která ožila v rámci Festivalu Svobody  akcí  Díky, že můžem!.

Zrní hrálo na malým pódiu určeným hlavně pro začínající a studentský kapely, nejspíš proto, že se zapojili až na poslední chvíli.
Byli jsme rádi, že se k nám hlásili :-).
Objevili jsme na tomhle pódiu třeba i doposud nám neznámý fajn instrumentální rock v podání kapely Lastofmykind.
Na velkým pódiu (Pravda stage) vystupovali ti známější interpreti.

Program (kompletní přehled TADY ) začal už dopoledne mší u sv. Voršily, při korzování po Národní třídě si lidi mohli vychutnat kromě živé hudby i divadlo, diskuze a workshopy, jídlo od stánků různých nadšenců, kávu nejen z Kafekáry, některé aktivity byly určeny dětem.
Svou činnost tu prezentovaly různé neziskové organizace, ve stanu půjčovala knihy Městská knihovna v Praze, byla možnost si prohlédnout i dobový tisk.
Program koordinovali a moderovali za pomoci megafonů herci v "dobových" kostýmech (=esenbácké uniformy)  "dobovými" hláškami.

V naprostým poklidu se tu potkávali lidi různých názorů a přesvědčení.

Zašli jsme se podívat i na Václavák, kde se zrovna zvučil koncert Českého rozhlasu a k pomníku Jana Palacha (ten mě dostal).
Den jsme končili zase na Národní, kde se zapalovaly svíčky za oběti komunismu a vytvářel se z nich řetěz.

Malá poznámka, kterou si píšu pro sebe: je mi už úplně jedno, co se o včerejších událostech i o událostech, co teprve nastanou, bude kde psát. 
Divím se, že když je teď skoro až v módě zpochybňovat a převracet naruby kdeco, že někteří ještě nezačali na základě názorů různých chudáků zpochybňovat i to, jestli je Země vůbec kulatá.
Ale i to patří ke svobodě.
Takže ... vydržet, koukat kolem sebe, pamatovat si a hlavně nezapomínat.

slavící bratřík a jeho kámoš (pocházející ze Zakarpatí)

Ještě pár fotek ze Sametovýho posvícení - karnevalový průvod občanských iniciativ, který se inspiruje basilejským festivalem Fastnacht, vznikl v roce 2012 a tento rok proběhl potřetí:

"S pomocí masek v nadživotní velikosti, alegorických konstrukcí a zábavných pamfletů zúčastněné skupiny prochází centrem města a zhmotňují aktuální společenská témata za doprovodu živé hudby.
Posvícení je oslavou občanské společnosti, oslavou s kritickým ostnem. (...) Každoročními účastníky průvodu Sametového posvícení jsou občanská hnutí a iniciativy, sdružení lidí, kteří se dlouhodobě věnují některým společenským problémům a pracují na zlepšení naší situace. Tyto iniciativy investují mnoho energie do toho, aby měnily stav věcí k lepšímu. Průvod tak není laciné “švejkování”, protože témata zpracovávají ti, kteří se jim poctivě věnují. Satira k nim pěkně přiléhá."

Pavel Nový s doprovodem... :-) známých lidí jsme potkali dost.

Jsme zpátky doma.
Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou!
Pokračování příště.

Máme pod čepicí ... 

 

... plešky.

Zatímco Emuš jsme vzali dohola poprvé - měla na hlavě pár chlupů (černých, jak jsme zjistili! :-) ), Anička už má svou premiéru za sebou. 
Zatímco u Emičky nebyl výsledek skoro vidět a šlo hlavně o zahojení stroupků, Anička se vyholením změnila radikálně.
Ale museli jsme.
Jednak má tak jemný vlásky, že je neudrží žádná sponka ani čelenka - ty jí je ještě lámou a vytrhávají (na jednom místě už byla skoro bez vlasů) a jednak po těch lítajících vlasech pořád koukala a namáhala si hodně oči.
Navíc se blíží konec období, kdy si z toho ještě nic nedělá a zároveň může milimetrovýho ježka skrýt pod čepici.
Nesla to statečně a pořád se ujišťovala: "mám kásný vlásky jako strejda Dominik, žejo?"
Jojo. 
Sinead O'Connor se sestrou :-).

Pár drobností, který mi udělaly radost.
Poslední listy na stromech za slunečných dní.
Cizrnové kari, které sice nevypadá úplně vábně, ale konečně se mi ho podařilo vyladit tak, že už chutná jako na fesťáku (recept příště).
Kytka z listí od muže, kterou jsem včera dostala (tuning té, co jsme s Ankou dělaly jemu ).
A přechodová fáze účesu Emy - na vojína Ryana :-) - než šly dolů všechny vlasy.
Prodloužený víkend před námi - jupíí! Hezký prožití přeju.

Všude okolo se tiskne, tak musíme taky, žejo.
První pokus, zatím jen na papír.
První várka baličáku pro Ježíška půjde dnes večer na balkon, kde se v noci zajisté teleportuje do nebe :-).
Bramborový tiskátko a barva (zn. Windflower, jedna barva i s poduškou kolem 40,- Kč).
Jen jsem se těšila na černo - zlatý stromečky a ta zlatá mi nějak nebyla vidět. 
Musím ještě zjistit, jestli to bylo papírem (příště koupím tmavý hrubší baličák) nebo jestli se jen jedno balení "porouchalo", zdálo se mi, že tam nic nečvachtalo...

Aniččin kus na druhým obrázku - chtěla by do něj zabalit kolo, tak uvidíme. 

P.S. Nedivím se všem vzniklým závislostem :-).

Ehm ... tak kam asi šli... za hory, za doly? Kde se pasou? :-)

 

...á, tu sou ... aneb ulov si svého koně

poprvý ve stádu tak velkých zvířat jsem si fakt připadala jak nahá v trní... kor když mě porád pronásledoval tedlencten.

Oldův úsměv: "... tak tady máš ty ..." :-)

tak idém děvče ... (Míšina fotos)

... zpátky na ranč sedlat (a já čučet)

mezidruhová pomoc :-) - kocour má pod tlapkou myš, fenka ho jistí (když myš zmizela pod klády, fenka obětavě hrabala) (a pučené Oldovy boty - díkec!)

... pouštění koní zpátky do stáda je zážitek (pokud jim zrovna stádo nepřijde naproti :-) ) ... :

... ještě pár obrázků z ranče:

kromě srubů je k pronajmutí i mandan

saunový srub s hlubokým jezírkem

... a romanťická koupelnička :-)

... když mi Míša poslala svoje fotky, motiv byl skoro všude stejný :-):

Děje se toho hrozně moc a nestačím zaznamenávat.
Kromě výletů jsme třeba byli na pracovní brigádě v Aniččině školce s posezením v týpíčku, ale ještě nemám fotky (sama jsem nefotila).
Další oslava, tentokrát děda.
Návštěva kmotříčka.
Kromě toho mám nafocený a rozdělaný i další věci a recepty.
Ale raděj si to užít v reálu a nestíhat psát než naopak :-).

V sobotu jsem si vyjela na pár hodin vyčerpat svůj další narozeninový dárek, tentokrát od kamarádky a jejího muže (vypadá to, že slavím narozky ve velkým stylu kontinuálně celý rok, jen se prostě všechny zážitkový dárky sešly až teď na podzim, neb prozíraví blízcí věděli, že dřív nebudu schopná :-) ).

Takže: Já! Na koni! :-)
K velkým zvířatům mám velký respekt (rozuměj panický strach).
No Míša s Oldou z mých hysteráků měli velkou srandu :-).
Ani pocit, že jedu na těhotný kobyle, mi moc nepřidal, bylo mi jí líto, nejen proto, že má takovýho "jezdce" :-). 
Na koni jsem sice už seděla, ale tentokrát jsem ho musela i pomoct "lovit", vést a hlavně "řídit". 
Ale parádní zážitek. 
Jinej svět, ten koňskej.
Trochu nahnáno jsem měla, když jsme se vraceli z vyjížďky přes pastvinu se stádem. 
Ta energie, to "volání divočiny"...:-)
Ještě jsem v dobrý víře poradila paní, co jela po mně na "mojí" kobyle, ať si vezme ji, že na nikoho neřehtá, neplaší se, nerozbíhá, neodchází (až na začátek) a nezasekává se :-).
Milá Montea se ale při návratu z projížďky vydala s paní v sedle za stádem a paní mě měla za moje doporučení "ráda" :-).
Přestože mě zadní část těla bolí ještě teď, asi bych to ještě ráda někdy zažila :-)...
Díky za dar, Míšo/Oldo! Moc!

Na ranč Gallop na samotě v nádherný přírodě česko - polskýho pohraničí to určitě někdy vezmem na dovolenou.
Jezdili jsme o pár kilometrů dál na tábor, takže je to moje srdcová záležitost. 

No a ještě kdyby to náhodou někdo nevěděl, Míša skvěle šije nejen  dobový šaty (šila mi i svatební, ale když tak koukám na její další práci, znova bych se vdala :-) ).
Olda zas úžasně ková, šije z kůže a pořádá historický akce (profil mají společný).
To jen pro pořádek :-).