Ehm

Ještě před lázněma a před ostříháním Andule absolvovala přijímačky: testy matematické a jazykové gramotnosti, IQ test, psychologický test.
(Je legrační, jak člověk posuzuje hodně věcí podle sebe.
Mně přišly přijímačky těžký, už minulý rok jsem se stavěla proti takovýhlemu "testování".
Jenže ty děti to braly jako hru a šly do toho s nasazením jim vlastním - vedly si všechny obdivuhodně, takže jsem nakonec změnila názor.)  
Do třídy s rozšířenou výukou matiky a logiky (Hejný), etiky + časté exkurze, rodilý mluvčí, 22 dětí.
Kterou budu příští rok doprovázet.
Nebylo mým/naším cílem ji do té třídy dostat, chtěli jsme ji jen nechat, aby si to zkusila.
Jenže ona dopadla dobře (líp než jsme čekali) a já se musela na místě rozhodnout.
Dostávám to sežrat ze všech stran, takže mi nemusíte psát, jak a v čem je blbý, když člověk učí svoje dítě.
Uvědomuju si to moc dobře, všechny nevýhody.
Učit svoje dítě (a Annu obzvlášť) jsem fakt nechtěla.
Jenže koncept téhle třídy mi přijde pro nás ideální a důležitější.
Je to, podle mého, přesně ta zlatá střední cesta mezi klasikou a alternativou.
Rozhodla jsem se podle intuice.
Vůbec nevím, jak(é) to bude a jestli to vůbec půjde, jestli to zvládnu já i ona.
Ale už je rozhodnuto, tak tyhle starosti pouštím a snažím se na svou roli dobře připravit.

Budu ráda za sdílení každé vaší pozitivní zkušenosti s tím, když člověk učí ve škole svoje dítě i za případné tipy, jak se z toho nezbláznit.
Díky! :-)
Krásné jaro!

Směska

(mobilní) z minulého týdne.
Okolo našeho slaměného vdovství s Emoušem.
(Zajímavá zkušenost - ohlušující ticho v bytě, bez tatínka, bez sestry, bez psa. 
A bez auta zvláštní zdlouhavost, přiznejme si. A bez počítače a pohádek v nich.)
No, jsme rády, že už jsme zase aspoň s chlapama.
V neděli nás bude zase plný počet.
Uteklo to!

Profesionální kavárenský povaleč :-).

Zase z lázní:

O víkendu jsme viděli i Praděd :-):

Tetovací saloon.

P.S. Než napíšu příspěvek, brácha je už v půli pouti :-).

Muži

Můj malej brácha se vydal poprvé na cesty a hned sám putuje do Compostely.

A nevede si vůbec špatně!

Nečekala bych, že zrovna tam mě předejde zrovna on, ale mám z toho radost, moje duše jde s ním :-).

(Foto: Domor)

Můj otec zase celou zimu chodí v tílku a mikině a pokořuje jednu vodu/led za druhou.

Tady zrovna Bečva, prý poslední v sezoně.

Jen já si ujíždím na práci a (nejspíš i proto) bojuju stále s imunizačními projevy.

Nějak si nemůžu pomoct, asi bych se měla nad sebou zamyslet ;-).

*****

Už mám aspoň vybranou třídu.

Ještě první pololetí příštího roku pod kontrolou bude psycho a pak už se snad všechno uklidní.(???)

Ještě, že jsou víkendy v Jeseníku, i přes všechnu organizační náročnost.

Léčba šokem

minulý týden s Aničkou v Jeseníku.

Přestože mě prostředí nadchlo hned, první den jsem byla unavená jak pes.

Procedury od rána do večera, tisíc informací, neustálý pobíhání mezi budovama nahoru a dolů, svlíkání, mazání a oblíkání, z jara zpátky do zimy.

Večer jsem frustrovaně seděla, koukala do zdi a říkala si, že takhle jsem si ten odpočinek teda nepředstavovala a jak to přežiju celej týden na masitý stravě :-).

Zbytečná starost. 

Další dny zmizely formality, procedur ubylo, pobíhání se příjemně zklidnilo, procedury, který jsem směla absolvovat s Annou mě bavily, Ani dokonce vzala na milost (o - blí - bi - la   si!!) trekové hole (Gabriela Koukalová oujé).

Zažily jsme snad všechny druhy počasí od krásnýho jara, přes "podzimní" mlhy a plískanice až po sníh a "vánoční idylu".

Fetovaly jsme řezavě čerstvej vzduch při procházkách pro vodu k pramenům, opájely se výhledy, točily se na lavičkách, mazaly karty, chodily na kafíčko a konečně měly na sebe čas.

Na hotelovým pokoji (trošku rozdíl od dob, kdy jsem jezdila do lázní já) nám každej den uklidili, v jídelně předložili výborný jídlo (a měly jsme takovej výdej, že jsem pochopila, proč vaří tak vydatně a stejně jsme měly pořád hlad), internet šel jen omezeně, takže dokonalý odpojení.

Bavilo mě pozorovat, jak jde po dlouhým lazaření kondička rychle nahoru, jak Anička ujde každý den o kus dál a o něco rychleji a pookřívá, na všudypřítomné schody jsme si zvykly jako na rovinu.

Změny na kůži byly vidět po pár dnech.

Celý lázně, přesto, že v nich je lidí jak v mraveništi, šlapou jako hodinky, jak dobře namazanej stroj.

Když jsme nechtěly, nemuseli jsme utratit nic, všechno bylo k dispozici.

Když jsme na biolampách potkávaly děti, kterým se svítilo na jeden pupínek, vzpomněla jsem na lidi hlásající jak nejsou peníze pro naše děti... ;-) :-) :-)

Takovej výhled z okna bych si nechala líbit i doma ;-).

Náš přechodnej domov.

Proceduru kvůli počasí zrušili, Gabriela Koukalová přesto vyjela.

Brože a prsteny (ať žije oboustranná páska).

A na víkend přijel Lukor s Emoušem.
Domů se mi těžce nechtělo, ale jsem ráda, že aspoň máme měsíc kam jezdit na hory ;-).

Nedělní zakončovací výlet.
U Mechovýho jezírka bylo ještě Ledový království :-).

Love voe ;-).

Víkend, prosím!

P.S. Zdravím Terez! ;-)

Lépe načasovaný vzkaz

ve smyslu, že jsem prach a v prach se obrátím, jsem si nemohla přát.
Protože každý jsme nahraditelný.
V nejnabitějším týdnu před prázdninama jsem zůstala doma (pravda, na ty nejdůležitější schůzky jsem do práce došla) a zbořila další tabu.
Asi poprvé v životě mi bylo úplně jedno, kdo za mě co dělá a jak a k doktorovi pro penicilin jsem si došla s prosíkem.

K(S)oukalová zaučuje kolegyni (ať žije papírová páska).
Konečně vidím děti v normálním stavu.
Doma všechen moribundus vybit, řízený odpočinek může začít :-). 

P.S. Nevím, jak často tady teď budu.