Oproti loňskýmu pečení velikej rozdíl.
Zvládala válení i vykrajování a bavilo ji to až do úplnýho konce.
Kam se hrabe modelína na perníkový těsto! :-)
Až jsem byla dojatá z toho, jak to prožívala a jak se radovala z předvánoční atmosféry.  
Úplně mi to připomnělo moje dětství.
I když v období "to je MOJE!" bylo docela těžký upečený perníky uchránit vlastním tělem :-).
Těším se na zdobení a na její radost z adventního kalendáře :-)! 

Konečně jsem trochu obohatila svůj arzenál vykrajovátek.
Tyhle od pana Smolíka ze Svratouchu jsem objevila u nás v domácích potřebách (a hodně druhů, Veru!) .
Trochu jsem se bála, aby byly za tu cenu kvalitní - všechny kolem patnácti kaček.
Ale už jsou ozkoušený a jsou fajn - tak je mají asi na různých trzích předražený.
Velký výběr mají i na jeho stránkách tady .

Tak šel čas
Tak pomalu a přitom tak rychle.

Včera se konečně sešla celá široká rodina.
Trochu při jiný příležitosti, než jsme si asi představovali.

Ahoj, babi!
A drž nám tam, prosím, židli.

E? Konec šestinedělí? 
Už?

Paní Zita B. - zachránkyně dětských žaludků v krajským městě :-).
Na její domácí zelenině vyrostla Anka a začátky na ní snad prožije i Ema, i když pořád vyhrožuje poslední sezonou.
Užívat zaslouženýho důchodu a jejího milovanýho cestování už by si přitom mohla už dávno, ale ona místo toho okopává celery a stojí celý dopoledne u stánku, ať je vedro nebo mráz.
Jako prodejce je ráda, že já odebírám všechno ve velkým a že na jejích produktech vyrůstají děti od miminka. 
Já jsem zase ráda, že mám stabilního dodavatele kvalitní zeleniny a pokouším se ji "uplácet" dýškama, o který se vždycky hádá :-).
Náš vztah už ale dávno není jen vztah prodejce - zákazník.
Nosíme si buchty i jiný věci "na košt", schovává mi všechno pod pult, když se nemůžem vykodrcat z domu, při každým nákupu nakrmí Anku vším možným, povídáme si a dáváme si přání k Vánocům.
K narození Ema dostala pytel jablek, brambor a ořechů.
Tomu říkám praktickej dar :-).
Nevím, co si bez ní příští rok počnem ...

Včera to byl měsíc, co je nás doma pět.
Snad už jsme tu dřinu trochu dospaly :-). 

Sv. Martin, myslím, bělouše zatím nesedlá a i každoroční putování za mladým vínem, o kterým jsem psala loni, se muselo obejít bez nás.
Ale husa proběhla a Martinský víno jsme při dnešní ospalý neděli v krajským městě taky sehnali, i když Krista a na několikátý pokus (podcenění přípravy :-) ).


S pozdním podzimem každoročně přestávám závidět vegetariánům jejich pevnou vůli a stávám se mrchožroutem :-).
Stehna a křídla husokachny z Dřevíkova (jak jinak) jsem upekla dnes se zelím a chlupatýma knedlema (i když si zelí stejně jako víno letos moc neužiju), kachní prsa schovala - budou v těstíčku ala "křehká kachna" k čínským nudlím.
A aby ani kousek nepřišel nazmar, tuk z ptáka jsem nakrájela a vyškvařila sádlo, kterým jsem zalila játra. Bylo i pár skvělých škvarků.
Prostě jako Francouzi - využít všechno beze zbytku.
A ke koláčům jsme přišli jak slepí k houslím - přišly k nám samy od babičky (díky!).
Hezký pozdní podzim a obalování nervů zdar!

Velká ségra.
Nebylo to pro ni lehký.
Na začátku jsme bojovali s náhlým pláčem, odmlouváním a straněním se.
Bylo mi jí tak líto.
Ale už pochopila, že jí Ema rodiče neukradla.
Je to ještě lepčí než dřív a chodí se i konečně víc mazlit :-).

Mějte hezký víkend!

Anka dostala od příbuzných růžový punčocháče s černýma puntíkama.
Pro ni to ale není nic k oblečení, ale žirafa ...
Chodí s ní jak s loutkou, povídá si s ní a všechno s ní konzultuje.
Miluju její vynalézavost a schopnost vyhrát si úplně s nejobyčejnějšíma věcma.
Většinu dne o ní ani nevím.
Nevím, jestli to je tím, ale zdá se mi, že výchova stylem "líný rodič" prostě funguje :-).

... a nikdy vlastně nejsme sami