Gdańsk, Helská kosa
Pročež jsme si pod střechou u německých motorkářů uvařili čaj, posnídali a chvíli po nich v mnohem pohodlnější formě vyrazili na cestu.
Zastavili jsme se v Łebském Oceanariu, protože tam bylo teplo a sucho a Lukor si potřeboval usušit vlasy, který si umyl ještě na rozloučenou v kempu :-).
No... podruhé bych za vstup 19 zlotých nedala, ale je fakt, že holky všechny ty piraně, žraloky, murény, kraby, korály i Nemy vidět chtěly a byly nadšený.
Já byla spíš na rozpacích z rozsahu "výstavy", z umělých kytek ve větších akvárcích (který mi prostě přišly malý), a smutno mi bylo z jedný ryby, která byla evidentně po smrti.
Chvíli jsme uvažovali, zda se v takovým nečasu nevydat raděj dřív domů, když mělo být i další den hnusně, ale nakonec jsme se rozhodli vyměnit trasu Łeba --- Hel a Helská kosa --- Gdańsk za trasu Łeba --- Gdańsk --- Hel a Helská kosa a doufat v zázrak.
Který se stal :-).
Za návštěvu určitě stojí celá trojka měst Sopot - Gdynia - Gdańsk, my prozatím vybrali ten Gdańsk.
Byli jsme připravení prohlídku absolvovat i v dešti (naštěstí tam bývá obecně tepleji než na severním pobřeží), ale při sjíždění do dolíku (ano, i Polsko má kopečky) se vyčasilo a oteplilo.
A i když se po čase začaly honit mraky, nepršelo po celou dobu naší prohlídky.
Tušila jsem, že to bude krásný město, ale že až tak ...!
Další rybu jsme si dali ve smažalnii na lodi přímo na kanále (myslím, že loď se jmenovala Oskar).
Sice to byla kategorie stánku a jídlo jsme dostali na tácek a pivo do kelímku, ale ryba byla stejně dobrá jako ve všech jiných restauracích a stála tak polovinu, možná i míň.
Byli jsme fakt překvapení, jak bylo polské pivo dobré.
I v kelímku.
Za celý týden jsme nenarazili na horší než skvělé, převážně z malých lokálních pivovarů.
Kromě výletních á la historických lodí se čas od času můžete svézt vodní tramvají, která vozí turisty z centra až třeba k majáku na pobřeží (na foto je ale policijééé).
Na jednom mostě jsme názorně viděli, jak se fotí štěstí :-)...
... a tady nejtalentovanější pouliční hudebník, jakýho jsme potkali.
Vypadal jako Zibura, hrál na akordeon, jednou nohou mlátil do bedny, na který seděl, na druhý měl navlečenou tamburínu a zpíval jako Sondre Justad.
To všechno neuvěřitelně koordinovaně. Myslím, že o něm ještě bude slyšet... :-)
Když jsme se vraceli k autu, začal se zvedat vítr a odjížděli jsme zase v totální průtrži.
Neberu to jako náhodu :-).
Zapíchli jsme to na odpočívadle u moře poblíž města Puck.
Venku byla teda čina, že jsme se docela báli, aby nás to neodfouklo :-).
Před námi moře, za námi silnice a větrné mlýny.
Předpověď ale hlásila na druhý den na poloostrově Hel polojasno, tak jsme doufali.
A samozřejmě se meteorologové zase trefili, jen ten fičák přetrvával i ráno.
Poloostrov Hel je asi 40 km dlouhý úzký poloostrov nad Gdańským zálivem.
My se mrkli nejdřív na jižní stranu (Pucký záliv), kde je moře mělké s ideálními podmínkami na windsurfing a kiting, údajně je v zálivu i teplejší voda, ale není tak čistá a kempy jsou přeplněné surfaři:
Severní strana je většinou rozbouřená, chladnější a divočejší, zato čisťounká.
Nádhera.
Zastavujem na odpočívadle někde poblíž vesnice Chałupy, ale odpočívadel a parkovišť je všude dost.
Takhle úzký to tam je:
za auty a stromy jižní strana (Pucký záliv), pak cyklostezka, silnice, železnice, úzký pás lesa se stezkou na běhání a severní rozbouřená strana.
A hlavně nikde nikdo.
Koupem se ve sluneční koupelně a božskej neutrál vládne ;-)...
Po důkladném zevlingu přejíždíme celý ostrov na prohlídku stejnojmenného města Hel.
Konečně jsme se jednou trefili do otvíracích hodin majáku :-).
Poslední skvělý polívky a ryba v přístavu, procházka po promenádě a mole.
S mořem jsme se ale chtěli rozloučit na našem ranním místečku, protože to bylo ze všech těch skvělých pláží asi nej.
Neodolala jsem a nakonec zase skočila do vln.
Poslední zastávka padla navečer na městečko Władysławowo, kde jsme si koupili poslední gofry, uzené ryby rodině a dětem za celý týden první a bohužel i poslední łody (zmrzky), který byly mimochodem úžasný.
V sobotu večer kolem půl deváté věnujeme poslední pohled moři na místě, kde jsme ráno spali a vyrážíme směr domov.
Původně jsme se chtěli přiblížit pouze městu Poznań, které jsme si chtěli ještě v neděli prohlédnout, ale děti se tak těšily domů, že na to Lukor šlápnul a rozhodl se dojet domů bez zastávky na spaní.
Protože jsme už nikde nechtěli stavět, vzali jsme to po dálnici, nakonec mýtné nebylo nijak hrozné
(za dva úseky celkem asi 32 zlotých).
A tohle pěkný svítání nás zastihlo po páté hodině ranní poblíž Jaroměře.
Ještě nikdy se mi naše nový bydlo nelíbilo tak, jako když jsem se vyspršená zakutala do milovanýho kanafasu.
Co tak říct závěrem?
Všichni Polskomilci říkají, že na Polsku je nejlepší to, že tam není vedro.
No nevím, já bych i malinko vyšší teplotu snesla (Lukor si lebedil), ale je fakt, že ještě nebyla sezona.
Jako zmrzlík, co si bere i v létě do postele ponožky můžu prohlásit, že vlézt do vody bylo sice dosti osvěžující, ale rozhodně ne nemožné.
Díky "svěží" teplotě jsme to brali jako takovej kompromis mezi koupáním a nekoupáním.
V teplejších krajích by nás to lákalo víc a na to ještě není po fukushimské havárii zrovna ideální čas.
Mně osobně se nejvíc líbilo, že v Polsku člověk najde všechno, co najít chce.
Krásný lesy.
Hrázděný domy, sem tam severský styl.
Některá místa mají středomořskou atmosféru, to ta levandule a ta všudypřítomná vůně ryb a soli!
Cihlové domy a měnící se počasí, včetně toho uplakaného, zase ve mně evokujou Anglii, Skotsko ...
A když poblíž pláže člověk najde kvetoucí černý bez a jasmín, zase si připadá jako doma.
O tom, kterak jsme se vydali na první autovandr s dětmi, jsem psala tady , fotky a povídání z první části cesty (Szczecin, Świnoujście, Kołobrzeg, Łeba) jsou tu.
Další (v pořadí čtvrtý) den naší jízdy začal podle očekávání, přesně podle předpovědi totiž začalo po osmé ráno zhusta cedit.Pročež jsme si pod střechou u německých motorkářů uvařili čaj, posnídali a chvíli po nich v mnohem pohodlnější formě vyrazili na cestu.
Zastavili jsme se v Łebském Oceanariu, protože tam bylo teplo a sucho a Lukor si potřeboval usušit vlasy, který si umyl ještě na rozloučenou v kempu :-).
No... podruhé bych za vstup 19 zlotých nedala, ale je fakt, že holky všechny ty piraně, žraloky, murény, kraby, korály i Nemy vidět chtěly a byly nadšený.
Já byla spíš na rozpacích z rozsahu "výstavy", z umělých kytek ve větších akvárcích (který mi prostě přišly malý), a smutno mi bylo z jedný ryby, která byla evidentně po smrti.
Chvíli jsme uvažovali, zda se v takovým nečasu nevydat raděj dřív domů, když mělo být i další den hnusně, ale nakonec jsme se rozhodli vyměnit trasu Łeba --- Hel a Helská kosa --- Gdańsk za trasu Łeba --- Gdańsk --- Hel a Helská kosa a doufat v zázrak.
Který se stal :-).
Za návštěvu určitě stojí celá trojka měst Sopot - Gdynia - Gdańsk, my prozatím vybrali ten Gdańsk.
Byli jsme připravení prohlídku absolvovat i v dešti (naštěstí tam bývá obecně tepleji než na severním pobřeží), ale při sjíždění do dolíku (ano, i Polsko má kopečky) se vyčasilo a oteplilo.
A i když se po čase začaly honit mraky, nepršelo po celou dobu naší prohlídky.
Tušila jsem, že to bude krásný město, ale že až tak ...!
Další rybu jsme si dali ve smažalnii na lodi přímo na kanále (myslím, že loď se jmenovala Oskar).
Sice to byla kategorie stánku a jídlo jsme dostali na tácek a pivo do kelímku, ale ryba byla stejně dobrá jako ve všech jiných restauracích a stála tak polovinu, možná i míň.
I v kelímku.
Za celý týden jsme nenarazili na horší než skvělé, převážně z malých lokálních pivovarů.
Kromě výletních á la historických lodí se čas od času můžete svézt vodní tramvají, která vozí turisty z centra až třeba k majáku na pobřeží (na foto je ale policijééé).
Na jednom mostě jsme názorně viděli, jak se fotí štěstí :-)...
... a tady nejtalentovanější pouliční hudebník, jakýho jsme potkali.
Vypadal jako Zibura, hrál na akordeon, jednou nohou mlátil do bedny, na který seděl, na druhý měl navlečenou tamburínu a zpíval jako Sondre Justad.
To všechno neuvěřitelně koordinovaně. Myslím, že o něm ještě bude slyšet... :-)
Když jsme se vraceli k autu, začal se zvedat vítr a odjížděli jsme zase v totální průtrži.
Neberu to jako náhodu :-).
Zapíchli jsme to na odpočívadle u moře poblíž města Puck.
Venku byla teda čina, že jsme se docela báli, aby nás to neodfouklo :-).
Před námi moře, za námi silnice a větrné mlýny.
Předpověď ale hlásila na druhý den na poloostrově Hel polojasno, tak jsme doufali.
A samozřejmě se meteorologové zase trefili, jen ten fičák přetrvával i ráno.
Poloostrov Hel je asi 40 km dlouhý úzký poloostrov nad Gdańským zálivem.
My se mrkli nejdřív na jižní stranu (Pucký záliv), kde je moře mělké s ideálními podmínkami na windsurfing a kiting, údajně je v zálivu i teplejší voda, ale není tak čistá a kempy jsou přeplněné surfaři:
Severní strana je většinou rozbouřená, chladnější a divočejší, zato čisťounká.
Nádhera.
Zastavujem na odpočívadle někde poblíž vesnice Chałupy, ale odpočívadel a parkovišť je všude dost.
Takhle úzký to tam je:
za auty a stromy jižní strana (Pucký záliv), pak cyklostezka, silnice, železnice, úzký pás lesa se stezkou na běhání a severní rozbouřená strana.
A hlavně nikde nikdo.
Koupem se ve sluneční koupelně a božskej neutrál vládne ;-)...
Po důkladném zevlingu přejíždíme celý ostrov na prohlídku stejnojmenného města Hel.
Konečně jsme se jednou trefili do otvíracích hodin majáku :-).
Poslední skvělý polívky a ryba v přístavu, procházka po promenádě a mole.
S mořem jsme se ale chtěli rozloučit na našem ranním místečku, protože to bylo ze všech těch skvělých pláží asi nej.
Neodolala jsem a nakonec zase skočila do vln.
Poslední zastávka padla navečer na městečko Władysławowo, kde jsme si koupili poslední gofry, uzené ryby rodině a dětem za celý týden první a bohužel i poslední łody (zmrzky), který byly mimochodem úžasný.
V sobotu večer kolem půl deváté věnujeme poslední pohled moři na místě, kde jsme ráno spali a vyrážíme směr domov.
Původně jsme se chtěli přiblížit pouze městu Poznań, které jsme si chtěli ještě v neděli prohlédnout, ale děti se tak těšily domů, že na to Lukor šlápnul a rozhodl se dojet domů bez zastávky na spaní.
Protože jsme už nikde nechtěli stavět, vzali jsme to po dálnici, nakonec mýtné nebylo nijak hrozné
(za dva úseky celkem asi 32 zlotých).
A tohle pěkný svítání nás zastihlo po páté hodině ranní poblíž Jaroměře.
Ještě nikdy se mi naše nový bydlo nelíbilo tak, jako když jsem se vyspršená zakutala do milovanýho kanafasu.
Co tak říct závěrem?
Všichni Polskomilci říkají, že na Polsku je nejlepší to, že tam není vedro.
No nevím, já bych i malinko vyšší teplotu snesla (Lukor si lebedil), ale je fakt, že ještě nebyla sezona.
Jako zmrzlík, co si bere i v létě do postele ponožky můžu prohlásit, že vlézt do vody bylo sice dosti osvěžující, ale rozhodně ne nemožné.
Díky "svěží" teplotě jsme to brali jako takovej kompromis mezi koupáním a nekoupáním.
V teplejších krajích by nás to lákalo víc a na to ještě není po fukushimské havárii zrovna ideální čas.
Mně osobně se nejvíc líbilo, že v Polsku člověk najde všechno, co najít chce.
Krásný lesy.
Hrázděný domy, sem tam severský styl.
Některá místa mají středomořskou atmosféru, to ta levandule a ta všudypřítomná vůně ryb a soli!
Cihlové domy a měnící se počasí, včetně toho uplakaného, zase ve mně evokujou Anglii, Skotsko ...
A když poblíž pláže člověk najde kvetoucí černý bez a jasmín, zase si připadá jako doma.
