Už dlouho přemýšlím o rozšíření zaměření blogu o jedno téma, ke kterýmu
mám, myslím, co říct a nerada bych si nechávala "těžce vydobyté"
poznatky jen pro sebe.
Kromě kamarádů a známých, kteří se mě ptají na výživu a zkušenosti s bojem s atopickým ekzémem u mě i u dětí a hlavně na to, co dělám pro to, aby ho moje děti po mně nezdědily (a dětí kolem mě, které bojují s ekzémem i přes to, že jejich rodiče žádné problémy nemají, je čím dál víc), mě začali kontaktovat i neznámí lidé a já cítím, že bych své zkušenosti chtěla někde "usadit", někde, kde budou dohledatelné, abych je nemusela psát každému zvlášť a znovu a zároveň je zachytila i pro sebe.
Teď, když se chystám přivést na svět dalšího potomka, je, myslím, ideální doba.
Proto občas, mimo témata, na která jste zvyklí, napíšu chronologicky o tom, co je zrovna u nás v této problematice aktuální.
Dám tomu nadpis, aby se dal přípěvek snadno dohledat a označím novinky novými štítky:
- Zkušenosti: atopický ekzém, alergie, astma (dospělí i děti)
- Předcházení atopickému ekzému, alergii, astmatu u dětí od narození
Další štítky budu kdyžtak přidávat podle potřeby (např. Příkrmy apod.).
Předem chci říct, že jsem jen laik, kterého tyto obtíže provází celý život, a nikomu neradím, co a jak dělat, co jíst atd.
Moje příspěvky se budou týkat pouze mých pozitivních zkušeností, toho, co pomáhá mně a mým dětem a nikomu je nevnucuju, ani se necítím být kompetentní v téhle oblasti někomu říkat co je správné a co ne.
Kdo můj příběh zná nebo chce jít rovnou k věci, nechť náledující odstavec přeskočí.
Atopický ekzém a následně i astma a alergie mě provází téměř od narození.
V té době se tolik nepropagovalo a nepodporovalo kojení jako dnes a moji rodiče si
pamatují, jak jsme jako děti po umělém mléce zvraceli. Ekzém měl u mě
udržitelnou formu (pod koleny, v loketních jamkách) do puberty, kdy jsem
asi od 11 do 15 let začala mít opravdu velké problémy. Byla jsem mimo
jiné několik měsíců hospitalizovaná v nemocnici, kam se na mě jako na
nejtěžší případ chodili dívat všichni medici. V nejhorší době ze mě
opravdu prakticky odpadávalo maso.
Po
potlačení ekzému klasickou medicínou (moje experimenty s různými alternativami ani nepopisuju) téměř zmizel ekzém, ale objevilo se astma a alergie,
především na pyly různých bylin a roztoče. To trvalo asi do konce studia
na VŠ. Imunologickou a bylinnou léčbou jsem dostala alergie pod kontrolu, i astma
se mi časem zlepšilo do té míry, že jsem mohla vysadit léky (hlavně
moderní inhalátory). Už na VŠ mi bylo jasné, že zadarmo nic nedostanu,
že žádná zázračná pilulka ani mastička neexistuje a že musím makat sama. Že
velkou roli u atopika/astmatika/alergika hraje strava, psychická pohoda
a správné návyky. Proto jsem na VŠ dodržovala každé jaro a podzim
(podle míry vlastní vůle různě dlouhou) dietu, pila speciální čaje a
zajímala se o zelené potraviny (mladý ječmen, chlorella - nutno dodat, že ječmen v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukushima není teď moc bohužel vhodný ke konzumaci). Kolem 25. roku jsem se cítila asi nejlíp. Žádný ekzém, postupné vynechání léků na astma i alergii a pohoda.
To
se ovšem změnilo po prvním porodu. Problémy začaly v souvislosti s
kojením nanovo, místy dosahovaly intenzity jako v pubertě a trvaly do
konce kojení.
Do
toho jsem se pokoušela dělat všechno pro to, aby se ty samé problémy
nedotkly i Anny (určitý sklon k atopii, i když ne v takové míře, má i
muž). Když jsem se dala konečně do pořádku, přišlo druhé těhotenství a problémy se opakovaly, narozdíl od prvního tentokrát hned od jeho začátku. Někteří lékaři říkají, že s každým těhotenstvím se problémy zhoršují a jsou více intenzivní.
Oproti mně měla naše Anna problémy s atopickým ekzémem jen v prvním roce života. Věřím, že způsob zavádění příkrmů, způsob stravování, vyřazení chemických hygienických přípravků, šetrný očkovací kalendář a některé doplňky stravy udělaly své, Anka je prostě ve svých necelých dvou a půl letech dlouhodobě čistá a hebká, navíc celkově zdravá.
Získání většiny poznatků bylo odstartováno její nesnášenlivostí umělého mléka.
Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a když vidíme, jak výborně prospívá, rozhodli jsme se při zavádění všech opatření postupovat u druhého dítěte úplně stejně (samozřejmě pokud všechno dobře dopadne).
A to bych chtěla ve svých příspěvcích zachytit. Konkrétní zkušenosti.
I když to třeba bude vypadat jako reklama, uvedu náš první aktuální boj.
Nad rámec zkušeností z prvního těhotenství jsem začala v 35. týdnu těhotenství brát probiotika - konkrétně kmen Lactobacillus rhamnosus.
Proč?
Nejsnažší bude citovat profesorku Struneckou (stačí si přečíst 1. odstavec):
|
STRUNECKÁ, Anna. Varovné signály očkování. ALMI Miloš Palatka, 2012. s. 86-87. ISBN 978-80-87494-04-2. |
|
Musím říct, že už po prvních deseti dnech užívání byly na mé kůži vidět první výsledky, dost se mi ulevilo, proto věřím i výsledkům výzkumu, o kterém se prof. Strunecká zmiňuje.
Možná vám tímto příspěvkem neříkám nic nového, probiotika jsou dnes hojně užívána i zdravými novorozenci po porodu jako prevence či odstranění problémů s nadýmáním a kolikami, přesto jsem považovala za důležité to napsat.