letošní pouť.
Plánovala jsem začít mnohem dřív, jenže po lyžáku mi slezl nehet na palci (teda já si ho neodborně odoperovala) a při finiši školního roku jsem neměla absolutně sílu.
Teď už mi hlava praskala v (lebečních) švech, takže byly dva dny na to, abych se trochu zbystřila, abych poděkovala, poprosila, byla.
A abych byla zase trochu vděčná za všechen ten luxus, co mám.
Už jsem to potřebovala jako prase drbání.
Jenže.
Nevím, jestli za to může hormonální oblouznění, nedospanost, zvyk na extrémní počet lidí, pohodlí, absence jakýhokoli sebeobrannýho prostředku (nějak mi ten Ježíšouk zamotal hlavu tím kvérem, co neumím ovládat a vzít s sebou psa by přece bylo porušení pravidel), brutální chcavec a bouře, strach ze tmy/samoty, nebo všechno najednou (svést to můžu nakonec na cokoli z toho, ale faktem je, že jsem prostě sračka :-).
Prostě jsem včera došla ve svý sexyatombordelový pláštěnce na zastávku a málem se rozbrečela nad svýma mokrýma běžeckýma botama (koho by to napadlo, že).
Přepadla mě ještě větší úzkost, vrátila jsem se domů, vybalila batoh a šla si s Forrestem zaběhat, protože zatímco jsem se litovala, chcavec ustal.
Uvědomila jsem si, že minulý samostatný poutě jsem dala až po předchozích cestách různých typů, pak jsem si v celý ČR připadala jako doma a přiznejme si, i tak to stmívání těžko dávám.
Takže pokud se ještě někdo bojí, věřte, že je to úplně normální :-).
Takže na druhý den jsem vyrazila znova a lépe (dnes už jsem se svým poserovstvím zcela smířená a utěšuje mě, že to snad časem rozchodím) a začala pppooommmaaallluuuu ....
Tak i tak můžu bejt ráda, že jsem dnes nesledovala zprávy a nemusela si drásat nervy.
S některýma věcma bohužel nic neudělám, za to jsem se dnes při stíhacím běhu do Koclířova kromě jiných úmyslů zaměřila na některá chřadnoucí manželství kolem sebe.
Musím říct, že pokud by měla většina lidí v týhle zemi potíž jako já - např. odříct si jídlo/kafe/sladkost/večerní stříček, nedivila bych se, že to v naší zemi vypadá, jak to vypadá.
I já totiž málem dnes prodala duši za akci 4+1 kobliha zdarma v nádražním bufetu :-).
A kdyby byla ta většina lidí navíc ještě stejně poseroutská ...
Takže všechna čest všem (nejen dnešním) hrdinům!
Z Koclířova jsem byla, pravda, mírně na rozpacích. Ale to už je jiná kapitola.
Tak zítra ještě sauna a můžu se snad považovat za restartovanou, připravenou strávit s momentálně velmi uječenýma dětma prázdniny :-).
Má recht :-).
(foto: Lukor)
Nemůžu uvěřit, že je konec (i když víkend byl už předzvěst).
Už nějaký čas dělám chyby, nedám dohromady holou větu, páchám nepochopitelný věci.
To ráno, kdy vstanu kdy chci a cítím vůni jak v krematoriu/kapli/květinářství :-) a vidím všechny ty vychytaný dárečky, mám nejradši asi hned po probuzení do Štědrýho dne.
Odepínám hodinky, odkládám mobil, přestávám žehlit.
Živím se melounem, rýží s restovanou cuketou a tofu marinovaném v tamari a děsně mi to chutná.
Poté, co jsem si přistěhovala z práce věci a Lukor si dnes vítězoslavně přitáh z budebky svůj dlouho slibovaný, protože opravovaný nástroj, se nám z ložnice stalo odkladiště kytar, ukulelí a cell.
Tak se těším, co bude.
S některýma lidma se vidím jednou, dvakrát do roka, prokecáme pár dní a nocí, podpoříme se v naší mimozitě (nebo aspoň já se nechám podpořit :-) ) a zase se rozjedeme do svých koutů.
Milá překvapení ale přichází i v roce.
A od Zuzky vždy nečekaně a designově :-).
O její Punčoše jsem psala už v zimě.
Tehdy jsem si myslela, že tu radost už asi nic nepřekoná.
Dokud mi nepřišly knížky na pasování čtenářů a taky dokud jsem si neobjednala odměny na konec školního roku do třídní knihovničky.
Aby se měli bobani v září na co těšit.
A protože jsem z nich tak hotová (už se těším na prázdniny, až si to všechno schroustám sama), nedalo mi to se nepodělit (toto opravdu není placená reklama) :
Řez (nejen) kočkou!
... ale taky sopkou, okem, masožravkou, skafandrem, parníkem ...
Nunu ...
Fajná kniha z ucelené rodiny - máme i Nečekaná přátelství a Mýty a předsudky o zvířatech.
Aina Bastardová a kouzelné lupy tentokrát v češtině :-).
Kostry a kostřičky v dokonalém provedení :-)...
... a stará dobrá klasika uzavírá naučné knihy :-).
Na Marku Míkovou jsem byla zvědavá a vypadá to hodně zajímavě (Zuby nehty oujé)...
Jednu Všehoknihu i do školy ...
... něco bláznivějšího pro začínající čtenáře...
... jedno dobrodrůžo nejen pro kluky od Pavla Čecha, který napsal našeho oblíbeného Pavoučka Čendu ...
... a jedny snové ilustrace Lény Brauner (nejen) pro holky...
... no a bonus - samolepky a pohlednice nejen od Myyny .
Nemám slov a nemám ani sílu rovnat mezery mezi fotkama :-).
Prostě Punčocha je boží :-)!
1. den
2. den
3. den
4. den
6. den
ze školy v přírodě.
Kromě nabitýho programu a vybitých baterek jsem si ještě více vytříbila, jak a co ne/chci...
... a zase ten tupej náraz, že se mám fakt jak prase v žitě.
