Sad Smíření, Neratov, 2015.

Blesková domácí Kahlúa

Původně jsem už nechtěla nic smolit, jen všem popřát krásný Vánoce.
Místo toho tady na tajňačku zběsile rychle fotím při Lukorovým odskočení jeho jedlý dárek a šudlím příspěvek :-).
Když ono je to tak dobrý!
Když jsem tu rozteklou skleničku ochutnala, měla jsem problém se odtrhnout a to mě jinak chuť na sladký vůbec nehoní.
Navíc ho do zítřka stihnete jako nic i s odležením mezi mísením salátu a odbíhání k pohádkám.

Lukor před pár měsíci zase básnil o likéru Kahlúa - dal si ho výjimečně v koktejlu, když byl na srazu spolužáků někde, kde nepodávali nic jiného, než míchané drinky.
Takže jsem projela etiketu - složení (nic moc) a dostupné recepty na netu (plný cukru a instatního kafe) a rozhodla se zkusit realizovat vlastní představu.
Takže přesněji 

A LA KAHLÚA :-) (dala jsem espresso místo instatní kávy/aromat a ubrala na cukru)

Odměřila jsem si 800 ml vody - z toho množství jsem odebrala část na uvaření 4 šálků espressa (lungo nebo prostě nějaké větší kafe).
Zbylou vodu jsem uvedla k varu, přilila k ní uvařené kávy a přisypala 500 ml třtinového cukru.
Ztlumila jsem na nejnižší plamen a směs mírně a pomaličku vařila asi hodinu (pak trochu zhoustne).
Nechala jsem ji zchladnout a přilila 500 ml čirého alkoholu (dala jsem dobrou vodku, protože jsem tam nechtěla lít slivovici :-), ale příště bych dala klidně whisky nebo bílý rum, který se tam asi hodí nejvíc).
Z láhve této vodky jsem asi před 14 dny odlila asi deci, do kterého jsem zavřela vylouhovat semínka z půlky vanilkového lusku i samotný (půl)lusk -  a teď jsem tenhle "extrakt" nalila do likéru spolu s vodkou.
Pokud ale extrakt nemáte, myslím, že úplně postačí, když půlku vanilkového lusku (a vyškrábnutá semínka) přidáte vařit rovnou do likéru a pak před stočením do lahví vyndáte.
Vychladlou směs jsem nechala v chladu pár hodin odpočinout, přecedila přes sítko a slila do čistých lahví.
Čím déle leží, tím lépe chutná.
A s ledem a kapkou smetany chutná božsky!

Poklidný předvečer přeju.

Kukroví

Ptáte se, co na Vánoce peču, když mám ještě dietu.
Váhala jsem, zda vůbec přikládat fotky, když ještě všechno není dodělané a některé druhy cukroví proběhnou těsně před svátky, ale tak jo, ať je to reál ;-).

Předně bych ráda podotkla, že v naší dietě je převážně jedno, čím sladíte, protože ideálně se sladit nesmí ničím. 
Tedy ani "zdravými" sladidly (všechny druhy cukrů krmí plísně ve střevech). Takže je vcelku jedno, jakým cukrovím hřešíte, určitě je ale dobré ho udělat aspoň z kvalitních surovin. 
(Daří se mi stále sladit jen občas sušeným ovocem a jednou za čas karamelem, protože přepálením se z cukru jakožto "kyselé" potraviny aspoň stává zásaditá, i když je to pořád cukr. Karamel si můžete koupit i hotový v tekutém stavu. Tam, kde se nehodí předchozí dva způsoby, dám třtinový cukr v omezeným množství, letos byl jen v narozeninových dortech.
Obecně vzato jsem přestala používat javorový sirup (aktuálně problematická oblast původu), agávový sirup (kvůli nevhodnosti ), asi bych správně neměla ani můj milovaný datlový sirup (kvůli "tropickosti"), ale ten prostě občas kupuju, hlavně na kaše a müsli. )
Takže jsem ani moc neřešila vhodnost jednotlivých sladidel, myslím, že rozhoduje množství,  všeho jsem udělala prostě jen trošku.
Klasické pečené cukroví spíš ráda čuchám, nemusím ho jíst, takže mi nedělá problém ho napéct Lukorovi a návštěvám:

1) UPRAVENÁ KLASIKA

Úprava spočívá ve velkém podílu celozrnné mouky (všechno špalda, protože tahle stará odrůda pšenice je odolná proti plísním a škůdcům, takže mouka neobsahuje ani plísně ani pesticidy, pokud jste viděli testy mouky pro dTest, tak jistě chápete) a místo cukru moučky jsem do všech těst dala na prášek rozemletý třtinový cukr v omezeným množství. Marmeláda je bez cukru. Nutno dodat, že jsem nepoznala rozdíl.
Rohlíčky - 150 g celozrnné jemně mleté špaldové mouky, 150 g hladké špaldové mouky (kupuju v DM), 220 g změklého čerstvého másla, 100 g mletých vlašských ořechů (nebo mandlí), 50 g cukru (namletý třtinový). Nečekám, ihned dělám rohlíčky, peču na suchém plechu nebo papíře. Místo obalování ještě horkých rohlíčků v cukru jsem je jen lehce poprášila vanilkovým cukrem s pravou vanilkou.).
Linecké - 200 g celozrnné jemně mleté špaldové, 100 g hladké špaldové, 70 g cukru (namletý třtinový), 200 g změklého másla, 1 vejce, trochu strouhané kůry z neošetřených citronů.
Vykrajovala jsem až po odležení v lednici.
Slepovala jsem touhle marmeládou - příchuť borůvka s brusinkou mi do lineckého svou lehkou pikantností sedla nejvíc. Ze sklenice jsem ji ale nejdřív vyklopila do misky a rozmixovala, protože marmeláda má konzistenci spíše bobulí v rosolu. Po rozmixování je na slepování perfektní.
 Masarykáče ještě bez polevy. Opět jsem dala 2/3 mouky celozrnné jemně mleté špaldové a zbytek hladké špaldové, cukru (místo moučky mletého třtinového) asi 70 g.

2) NOVÉ DRUHY pro Vánoce adoptované :-).

Z těch mám zatím jenom tyhle sezamové tyčky.
Inspirací se mi staly sezamové krekříky ze zdravé výživy (složení: sezam + sušená třtinová šťáva, nenašla jsem žádný odkaz), který všichni milujem, ale taky jsou pěkně malý a drahý.
Chtěla jsem je vyzkoušet už dávno (jsou skvělým zdrojem energie na cesty), ale padlo to až na Vánoce.
Dokonce jsem zvážila všechny ingredience, takže vám můžu poskytnout i přesný recept :-):

SEZAMOVÉ KARAMELOVÉ TYČINKY
Nejdřív jsem si na pracovní desku připravila pás pečicího papíru (pak jde všechno rychle).
200 g cukru (levé tyčinky jsou z klasického bílého cukru a pravé z třtinového, ale pozor, ten je hodně náchylný na připalování, takže pokud chcete mít jistotu dobrého výsledku, určitě použijte raději bílý, který se výjimečně k přepálení hodí víc než ten třtinový) jsem za stálého míchání rozpustila v hrnci a těsně před úplným roztečením do něj přidala plátek (40 g) změklého másla.
Šlehala jsem metličkou jak o život :-) a do vzniklé omáčky vysypala balení (100 g) sezamu.
Je třeba pracovat rychle, aby se směs nepřipálila, potom taky vcelku rychle tuhne.
A pozor, horký karamel opravdu hodně pálí. 
Hladkou hmotu jsem vylila ve dvou pásech na pečicí papír a rychle uhladila plochým nožem, kterým jsem ještě nakrájela jednotlivé tyčinky.
Směs jsem nechala vychladnout, rozdělila jednotlivé tyčinky a uložila do krabičky, kterou je třeba míti v suchu.

Těsně před svátky se chystám ještě na celozrnné košíčky se slaným karamelem (aby návštěvy neměly pocit, že přišly zkrátka a sobě taky tři kousky rezervuju :-) ), na Zuzčiny mrkvance a místo bílkového chlebíčku, na kterým jsem si ujížděla v minulých letech, ořechy nasypu do jejího litého perníku, který jsem měla tu možnost koštnout v Neratově a je skvělý:

SLAVNOSTNÍ LITÝ PERNÍK

2 hrnky žitné mouky (lze část nebo celé nahradit celozrnnou jemně mletou špaldovou)
1 hnek pohankové mouky
1-2 lžičky kypřicího prášku bez fosfátů
špetka soli 
1-2 lžičky perníkového koření
1 hrnek rostlinného oleje
1 hrnek sladěnky
1 hrnek rostlinného mléka
lněný šlem jako náhrada za 2 vejce 

Smíchají se zvlášť suché a zvlášť vlhké ingredience a poté se spojí dohromady.
Do koláčové formy nebo na plech se těsto nalije a peče se cca 40 minut na 180 °C. 

Na perník se natřou povidla nebo marmeláda bez cukru a polije se polevou:
1 díl kokosového oleje - rozehřát a vmíchat:
1 díl kvalitního kakaa
1 díl javorového (nebo jiného?) sirupu, stačí prošlehat metličkou a nalít na perník.

Poleva se dá nalít i do formiček jako čokoláda (ale je nutno ji mít v chladu).


Víc neřeším, na to, že z cukroví mám nejradši kapra se salátem , je toho až až.
Napřesrok, až budu mít kloudný robot, udělám více raw ;-) , ale recepty můžu archivovat už teď, protože se určitě bude někomu hodit recept nejen na tyhle krásný čokoládový tyčinky ze stránek od Margit . 
Od všeho pomálu, nemusíme všechno a bude nám hej :-).

Vánoce, Vánoce přicháázejííí ...

Příroda se na ně už úplně třese :-).

Náš budoucí byt připomíná válečný trosky.
Jsem tak ráda, že je to jenom jako!
A myslím na všechny, pro koho je to realita. 
 
Stejně je to dojemný, starat se o takový bouráky :-).

Co ještě, ještě pod stromeček? :-)

... anebo klidně až po Vánocích.

Další dárek, ke kterýmu jsem přišla jak slepá k houslím.

Na tenhle stolní kalendář (o něco většího formátu než ostatní klasické stolní kalendry) jsem narazila náhodou a hned ho vzala dětem, určitě si koupím ještě jeden do práce.

Fotila jsem narychlo těsně před setměním, takže to podle toho bohužel vypadá.

Fotky pardubickýho fotografa Tomáše Kubelky (stejně jako kresby kolínského výtvarníka Jiřího Vančury) jsou naprosto nádherný!

Záměrně jsem si ty nejhezčí nechala pro sebe.

Nechybí snad žádná tradice, na kterou si jen vzpomenete, a ty vánoční, ach!

Taková krása a za směšnou cenu, řekla bych.

Objednat si ho můžete třeba TADY (ale prodávají ho všude možně po kostelech a prodejničkách).

Pro tělo i duši

Před Vánoci trošku mimo příspěvek, ale kdo jí jako my, třeba uvítá :-) ...
Donedávna jsem dělala v rámci diety zapečený těstoviny s brokolicí (ala šunkafleky).
Tohle je ale mnohem elegantnější a (pro děti) lákavější řešení - odkoukala jsem ho od Zuzky během neratovskýho víkendu.
Korpus tvoří kuskus připravený podle návodu a upěchovaný do vymazané dortové formy.
Můžete ale využít i jiné vařené obilniny jako jáhly, bulgur, pohanku, quinou ... zejména když vám třeba něco zbyde od oběda.
Na náplň jsem si v kastrolku rozehřála plátek másla, osmahla na něm kousky na drobno pokrájeného pórku a brokolice (v libovolném poměru - stejným způsobem jde ale využít jakákoli jiná zelenina). 
Směs jsem osolila a lehce opepřila, okořenila sušeným česnekem a paprikou a vše dohromady orestovala. Maličko jsem vše zaprášila celozrnnou moukou a podlila troškou ovesného mléka (ale jen málo, nedělala jsem omáčku, chtěla jsem jen trochu sosu, který se pak vsákne do kuskusu) a krátce podusila.
Pro zpestření jsem zmlsaným holkám přidala kousíček nadrobno nakrájené dušené šunky, ale naprosto to není potřeba.
Směs jsem rozprostřela na kuskus, celý "dort" zapekla v troubě dozlatova a těsně před dopečením ho pokladla hoblinama rostlinného "sýra" Veganline s bylinkama.
Jednoduché, výborné, doporučuju!

A co se týče potravy pro duši...
Každoročně se mi před Vánoci stává, že se mě dotkne písnička, kterou pak všude šířím.
Tak letos mě naprosto rozebrala a dojala TAHLE  (čas cca 41.30).

Díky pánovi z realitky bylo téměř během jednoho dne po vánočním úklidu.
Teda aspoň toho, co šlo vylepšit (i když na fotkách teda umytý okna ani povlečený peřiny a vydrbaný kdeco není rozhodně vidět, ba naopak: byt k prodeji působí velmi neutěšeně a zchátrale).
Jindy bych už byla v těžký depresi (fotograficky snímatelný kout hledám čím dál obtížněji), ale takhle je mi to jedno.
Chci si díky téhle jedinečný možnosti užít dosyta těch důležitějších věcí: rozjímání, setkávání, čtení ... a tak.
V rámci možností - když zrovna virtuálně nebouráme nosné zdi :-).

Trošce cukroví (tedy upravené klasice) hlavně pro Lukora jsem věnovala taktéž jedno odpoledne.
Ale je něco, na čem jsem si malinko ujela :-):

Jak už jsem psala v minulých letech, k navození vánoční atmosféry mi stačí málo.
Vůně a zvuky - perníku, jehličí a tý správný hudby (v náhodným pořadí) :-).
Aby pracovně vytíženější neměli deprese, nutno dodat, že tuhle chalupu jsem spíchla jen díky tomu, že jsem se (po reálném zhodnocení sil) rozhodla nazdobit jen pár kousků perníku a zbytek nechala bez polevy.
Užila jsem si to mnohem víc!

No a dárky?
Holky si hrozně přály koloběžky a dostanou je.
Zbytek jsme neřešili.
K těmto skvostům jsme, prosím, přišli jak slepí k houslím.
 Lis na kytii pro Anku a vyšívárna pro Emoucha made by Zuzka + Míla, kabelčička pro mě jako pozornost k dece od Jany (přistihla jsem se, že se s ní promenáduju před zrcadlem stejně jako Anka).
A "Jinglebells collection" od Libušky ze srazu :-).

Musím se z tohohle roku poučit do těch příštích, abych si pamatovala, že čím míň se o něco úporně snažím, tím je to lepší.
Pěkný víkend přeju!

P.S. No a návrat do reality - mám konečně kompletní matroš na výrobu balzámových objednávek (ach ty krabičky!), takže konec siesty a jedeme z kopce! :-).

První noc (večer) v novém bytě ...

Aneb rodinný brainstorming v pokoji bez svítidla :-).

Na tuhle chvíli jsme čekali tři roky - tři roky, kdy to každý druhý měsíc vypadalo, "že už!", ale nakonec se majitelé odstěhovali až teď.

Přiznám se, že už jsem moc nedoufala.

I někteří lidi si nejspíš mysleli, že je houpáme, když mluvíme o stěhování v blízké budoucnosti a přitom to trvá tak dlouho.

Po otázce "tak kdy bude druhý?" se stala nejfrekventovanější otázka: "Co byt? Furt nic?"

Ale dlouhý čekání se vyplatilo, teď se tomu nechce věřit. 

Byt jen 50 m vedle, v naší čtvrti, kde se byty téměř neprodávají.

Dámy se tak rozvášnily (začaly běhat skrz všechny místnosti dokola, dupat a ječet), že jsme se nemohli uvést líp.

Naši noví sousedi začali poměrně záhy zuřivě mlátit do topení a následně nás vyhlížet z oken.

No, ještě, že máme tolik vinných úplatků - budem muset začít žehlit :-).

Ke štěstí mi stačí zjištění, že parkety jsou v pěkným stavu.

Úklid ve starým proveden (to je tak, když se rozhodnu v úctě k budoucím nájemníkům umýt naposled okna. Když jsem v nejlepším, zavolá Lukor, že přijde pán z realitky vyfotit si byt. 

Rychleji jsem snad ještě nevyšůrovala.)

Ale stejně: Přijde pán v lakovaných keckách, pracně skrývá rozladění z našich poblitých koberců a fotí si na mobil naše holý okna a lány schnoucího povlečení. 

Nedbá na moje: "já tohle oddělám...". 

Když odešel, navěsila jsem zpět záclony, odklidila sušáky, přes postel hodila deku od Jany Grešákové a všechno přefotila znova :-). 

Mužovi mezitím hráblo (mně hráblo už cca před lety, kdy vidina stěhování přišla poprvé. Řekl, že jsem prdlá, když to řeším teď. Zmlkla jsem, ale celý byt jsem si namalovala už tehdy. Časem se změnilo jen pár detailů - úchytek a tak). 

To samé teď potkalo Lukora - a všechno je jinak :-): říká, že se naučil z youtube sádrokartonování.

Chce dělat sádroš - všude! Pomoc. :-)

Možná teď budu psát trochu míň.

Ale to už jsem psala tolikrát, že tomu sama nevěřím :-).

Zpátky do minulosti, teda do Olomouce ...

Hele, mami, kde jsem vás našla!

Bistrá kráva - bistro a káva. Skvělá.

Děsná fotka, ale hezčí výzdobu a trhy než v OL jsem prostě nikde neviděla.

Včerejší Olomoucká smršť ve mně rezonuje ještě dneska.
Už ve středu večer jsem počala vysypávat z kabelky drobky, plíny, pastelky, posmrkaný kapesníky, součástky bůhvíčeho a rozteklé mlsky a nahradila je knížkou, šminkama a dalšíma nezbytnostma.
Ve čtvrtek jsem si ve vlaku ani nestihla počíst a už jsem byla v naprostým "dežaví". 
Sraz se Zdeničkou , cestou na odborný vyšetření prsou, kde jsem já osobně málem usnula, jsme jen áchaly a divily se: "Tady byla kopírka! Kde je ta hospoda? Je to tady nebo v tý další ulici?" atd. 
Punč č. 1, sraz se spolužákyněmi v Bistré krávě, ne(z)řízený pokec a pochování si Nory, vynikající "rostlinné" cappuccino a dortík (tak ráda jsem vás viděla!).
Sraz s Janou .
Převzetí naprosto dokonalý deky (ne, nevydržela jsem to do Jéžiška, vydržela jsem to jen domů, prostě jsme se na ni s Lukorem vrhli a pak jsem se ji pokusila zase uklidit jakože do nového) a kabelčičky. 
Přesun na náměstí, kde jsme se s Jančou vmísily do davu a začaly synchronizovaně potřásat hlavou v rytmu Zrní. Punč č. 2.
Jako bysme se dávno znaly, napsala ona, a já souhlasím (jo, vyrušovaly jsme :-), trochu).
Je úplně stejná jako její virtuální já, možná bych řekla, že naživo působí ještě trochu křehčeji než na blogu (nevím, proč jsem si představovala, že máš chraplák ;-)? Jo a zapomněla jsem se zeptat, jaká je poslední Lisbeth s Mikaelem ...? Nestíhám!) .
V době jejího odskočení domů punč. č. 3 (jahody s každým dalším objednaným punčem záhadně přibývaly geometrickou řadou, prostě žádný víno), rozloučení s holkama.
Po návratu Janči úprk zpátky do Bistré krávy, kterou mezitím zrovna zavřeli, pro uloženou deku.
Rychlý drink a pokec v další kavárně, úprk na šalinu, úprk na poslední vlak. 
Zpátky jsem si taky moc nepočetla a večer jsem nemohla usnout.
Nemám nic uklizenýho, ale stejně jako Neratovskej výlet, mě tohle fakt moc nakoplo.
Na (úklid/pečení/)outfit se-e pes (pardon, to je text Zrní).

Díky mamičce mé druhé za hlídání a oběd na dnešní den, vím, že se mám a vážím si toho.

Cesta česko - moravského přátelství

aneb když už fakt nevíte, co dřív, vyjeďte do hor :-)!
A všechno bude v klidu.
My za sebou nechali chátrající byt (kterej už nezachrání ani předvánoční úklid), nedotčený budoucí byt čekající na renovaci s veškerým zařizováním jakožto i veškerej předvánoční shon. 
A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat.
Nadechli jsme se.

Kostel v Neratově, vyhořelý po zásahu střelou Rudé Armády v roce 1945 a zachráněný před demolicí během komunismu, pamatuju ještě bez střechy a s břízkama vyrůstajícíma z obvodových zdí.
Chtěla jsem tu starou táborovou fotku vyhrabat, ale nejspíš spí složena s dětským pokojem ve sklepě čekajíc na stěhování.
Ale ohlušující ticho a posvátnost až nedotknutelnost místa (i pro ty největší cyniky ;-) )  zůstává i se zastřešením skleněnou střechou.

Sad Smíření před neratovským kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

 Vzkvétá každým rokem víc a víc - ve dne

... i v noci.

model plánovaného oltáře

Do Neratova jsme byli zvyklí (deseti)léta dojíždět z nedalekých Bartošovic, ale tentokrát jsme bydleli přímo tady.
Výhled z okna na kostel a kopce a v papučích do Café Neratov.
A k tomu vybraná společnost Kopečkovic . 
Co víc si přát ;-).

Tyhle dva srdcaře, co si přijeli před pár měsíci na konec světa splnit svůj sen a se kterýma se v pidikavárničce nejde nebavit jako se starýma známýma, prostě nemůžu opomenout :-).
A mám slabost samozřejmě pro celé Sdružení Neratov , a taky pro ten jejich klip ...

Tohle mě dostalo. Snad to nezapadne mezi ostatníma fotkama. - aktualizovaný seznam TU .

Sáňkování, bobování ...

... výlet... 

... tohle je ta zřícenina "deset z deseti", Zuzi! ;-)

(to česko-polské pohraničí se všemi těmi zbořeninami mě prostě fascinuje)

... koledička na ručičku při rozsvěcení stromu v nedalekém Orlickém Záhoří, vití adventních věnců a jejich požehnání při mši a hlavně vydatný povídání (a taky inspirativní injekce našemu stereotypnímu stravování, protože Kopečkovic narozdíl od nás jedou zdravou stravu poněkud déle než my...).

Takže ještě společná fotka naše a dětí ...

srnečka :-)

... výprava ke kostelu na Vrchní Orlici 

... a pak už loučení a cesta bílou tmou až do tmavý deštivý nížiny.

Kde jsme si aspoň zapálili věnec z chvojí od Zemský brány posvěcený v Neratově.

Díky kamarádi (... "za skvělé uvítání - že jste takhle milí, neměli jsme ani zdání... "/Zuby nehty/ :-) ).

Pěkné prožití adventní doby vám všem přejem! 

A teď ty perníky, uff.