Ještě pár obrázků z Krkonoš.
Po celou tu krátkou dobu jsme byli neustále ve výtlemu nad vším, co přicházelo (a mohlo by být pohromou, kdyby se hrálo na kdyby).
Obsazený autobus na Špindlerovku čekající na bratra, až si nakoupí a přitáhne krabici narvanou jídlem.
Můj regulérně ztracený a znovunalezený telefon.
Anička zapomenutá na Špindlerovce (myslela jsem si, že je s mužem a on si myslel to samé) (jo a byla v klidu, vyhledala kuchaře).
Sprdung druhýho bratra za koupání v Bílém Labi v 1. zóně národního parku.
Nepříjemná obsluha (oni mezi sebou) v Boudě u Bílého Labe, rozbitej popelník.
Ema s velkou potřebou až pod vlasy za krkem a likvidace pohromy rovněž v první zóně KRNAP.
Bezradná obsluha na naší chalupě, která se nás pořád nemohla dopočítat.
A tak :-).
(Inventarizace byla provedena chronologicky, nikoli dle závažnosti jednotlivých katastrof.)

Přesto jsme pořád tlumili záchvaty smíchu a čekali, co ještě přijde.
Zdravím osazenstvo celotýdenní dovolené a další přivandrovalý obyvatele Horalky!

Společný foto: 

a ještě jednou s Dolíkama ... :-)

Shromážděni čekáme ... 

a

Překvapení k sestřenčiným kulatinám.
Horská chata nad Špindlem, tajná akce X.
Moc dobře bylo, jsem ráda, že jsme se sešli.
Nechápu, jak v takovým počtu všecko nakonec klaplo bez prozrazení :-).
Fotky jsou rozmazaný, protože vešla v okamžik, kdy to nikdo nečekal, ale když si je prohlížím, mám stejnou radost jako tam.




Úplně jsem si připomněla, jak se tvářil při třicetinách muž, když na něj rodina takhle vybafla ve sklípku, kam jsme si po společným víkendu "jeli jen nakoupit víno".

Jediná dostupná fotka ze sobotních Svatoanenských slavností v Žirči.
Ani jsme si je nestihli vychutnat.
Oslavy (nejenom) Aniččina svátku poté pokračovaly na horách, ale o tom někdy příště.

Knedlíky z tvarohovýho těsta jsem už dělala podle mnoha receptů. 
Pořád jsem hledala ten NEJ, aby se těsto při práci nelepilo a knedlíky po vychladnutí netvrdly.
Až tenhle recept si chci zapsat, zapamatovat, opakovat.
Nesmíme sice tvaroh, ale rozhodli jsme se, že tvarohový knedlíčky jednou za sezonu udělám a jídlo trochu upravím (teda co půjde) podle diety (kvůli tvarohu nepřidávám "dietní" štítek).
Dovnitř jsem dávala meruňky přes hory přivezené od mušky, jahody z mrazáku a na podzim je máme moc rádi s kousky jablek. 
Polévala jsem (jak jinak, jednou za týden) omáčkou z karamelu.
Omlouvám se za foto pořízené v poslední vteřině, než se do jídla pustila "hamiiii" řvoucí Ema, styling mělo zachránit koště máty, jak jde jistě poznat :-).


OVOCNÉ TVAROHOVÉ KNEDLÍKY S KARAMELOVOU OMÁČKOU

Do těsta jsem dala:
2 kostky tvarohu (toho ve staniolu, s vaničkovým jsem nezkoušela)
300 g celozrnné jemně mleté špaldové mouky
200 g polohrubé mouky
(příště zkusím celé ze špaldovky a když to dopadne dobře, recept tu upravím)
100 g změklého másla
2 menší domácí vejce
vrchovatou lžičku prášku z vinného kamene (nebo kypřicího prášku)
špetku soli
můžete přidat i nastrouhanou citronovou kůru 

Ze všech ingrediencí jsem uhnětla těsto, z kterého jsem odlamovala kousky.
Ty jsem uplácla na placičku a zabalila do nich ovoce.
S těstem se krásně pracuje, skoro jako s modelínou, knedlíky jsou umotané za chvilenku. 
Knedlíčky jsem vložila do vroucí vody a vařila 10 minut (z tohoto množství jsem je vařila nadvakrát), vyjmula je děrovanou naběračkou a propíchala vidličkou, aby šla pára ven. 
Nelepí se, v hrnci krásně vyplavou a po vychladnutí netvrdnou.

Na talíři jsem je polila starou známou karamelovou omáčkou:
asi 100 g cukru jsem v pánvi rozpustila na karamel (jak už jsem psala několikrát, dělám to kvůli změny povahy potraviny z kyselé na zásaditou) a opatrně přilila půl hrnku ohřátého ovesného mléka (pozor, bublá) s plátkem másla. Hustota omáčky jde regulovat množstvím přilitého mléka.

Krásný víkend přeju!

Hummus z cizrny se mi na začátku diety docela přejedl, ale tahle nová verze servírování s libečkovou omajdou na povrchu, se kterou přišel brácha, mu dodala parádní šmrnc.
Není snad lepší snídaně v těch vedrech, než pěkně vychlazenej hummus, vytíranej kváskovým chlebem, hů! :-)

Míchám ho podle oka, proto píšu jen přibližná množství.
 
Potřebujete:
misku vařené cizrny (teď ho jíme na kila, takže ho dělám někdy i z celýho balíčku, ale postačí bohatě půlka balení a zbytek uvařené cizrny můžete šupnout do mrazáku, když už ji vaříte)
3 lžíce tahini (sezamová pasta, výjimečně dělám i bez ní)
olivový olej extra virgin - asi půl hrnku
citronovou šťávu - pro začátek z půlky citronu
ledovou vodu - asi půl hrnku
sůl, čerstvě mletý pepř, mletý kmín, sušený česnek.

K podávání pak (na jedno servírování):
asi třetinu hrnku olivového oleje extra virgin
2 stroužky česneku
malou hrst pokrájeného libečku
červenou nebo uzenou papriku (sušenou)

Cizrnu máčím dlouho, i když se někde píše jen 12 hodin, namáčím ji minimálně na 24, ale klidně i dva dny a průběžně vyměňuju vodu.
Potom ji uvařím v osolené vodě se lžící jedlé sody (kvůli změknutí). 
Vařím asi hodinu, podle délky namáčení, prostě průběžně ochutnávám.
Vychladlou uvařenou cizrnu přesypu do mísy (pokud máte výkonný drtič, můžete ji nejdřív nadrtit) a nasypu na ni sůl a sypké koření: čerstvě mletý pepř, mletý kmín, česnek. 
Cizrna snese docela dost soli i koření, ale může se při průběžným ochutnávání přidávat.
Pak ji proliju olivovým olejem, přidám citronovou šťávu (začínám s množstvím z půlky citronu, pak se může přidat), tahini pastu a ledovou vodu.
Mixuju tyčovým mixérem, dokud nemám hladkou kaši, ochutnávám a ladím případným přidáváním uvedených ingrediencí podle chuti.
Na omajdu prolisuju česnek do hrnku, přidám posekaný libeček a olej, špetku soli a pořádně rozmíchám.
Bylinky se dají měnit, libeček (kterej je pro mě fakt nečekaným favoritem) se dá vyměnit třeba za petrželku nebo koriandr.
Hummus na talíři posypu uzenou paprikou (teď jen obyč červenou) a pokapu česnekovou omáčkou.
Vyjídám kváskovým chlebem (protože mi to tak chutná, typickou přílohou jsou různý chlebový placky).

S Lukorem se po něm můžem utlouct! :-)

Z pobytu na "uklizené" chalupě.
Skoro týden jsme nechtěli nic dělat, takže jsme jen spali, četli, vařili čaje.
Fotek z chalupy už tu je dost, ale aspoň jednu proletářskou :-).
Pak jsme se probrali a chtěli honem všechno dohnat.
Takže do skal.

A do hor.

Moc jsme toho nestihli, ale zase jsme si odpočali.

Postýuko moje (už tě nikdy neopustim)... záchůdečku splachowaci ...
Zase doma. 
A můj sobotní úlovek nedaleko Obřího sedla (Krkonoše).

Květáková kaše s hráškem (a pár dalších stravovacích tipů)

Tak předně bych tu dnes měla fajnový letní jídlo:

KVĚTÁKOVÁ KAŠE S MLADÝM HRÁŠKEM

Příprava extrablesková, nadělá hodně parády jako příloha k rybě nebo pečenýmu masu, ale je skvělá i samotná. Za spásný nápad kombinace květák - hrášek děkuju Café Fara :-).

Potřebujete:

1 květák
1 velkou cibuli
mladé hrachové lusky
dva přiměřené plátky másla
hrnek rostlinného mléka nebo kelímek smetany ke šlehání pro nedietáře nebo balení rostlinné "smetany" (přiznám se, že jsem dala ovesné mléko a na konci přidala asi třetinu kunínské smetany na zjemnění, ale dá se udělat i jen z rostlinného mléka)
sůl, mletý kmín, strouhanec muškátového oříšku, případně špetka pepře podle chuti

Květák jsem rozebrala na růžičky a omyla. V hluboké pánvi jsem rozehřála jeden z plátků másla a nadrobno nakrájenou cibuli a růžičky květáku na něm osmahla. Osolila jsem, okořenila mletým kmínem a muškátovým oříškem a zalila rostlinným mlékem. Dusila jsem pod pokličkou doměkka. 
Květák jsem rozmixovala a kaši doladila trochou smetany.
Ta nadělá hodně parády, hlavně když se kaše udělá jen z ní, ale je dobrá i čistě z rostlinného mléka nebo "smetany".
Mladé lusky jsem zbavila stopek a tužší žilky na "sváru" lusku, z větších lusků jsem hrášek vyloupala.
Zprudka jsem lusky opekla na druhém plátku másla a ke konci přidala i vyloupaný hrášek. 
Může se osolit hrubou solí na talíři, ale nemusí.

__________________________________________________________________________________

Po další úspěšný kontrole se taky pomalu, ale jistě, šinu ke konci diety, juch (teď to teprv bude maso)! Vysadila jsem další prášky, juch! A po dovolený v sirný vodě jsem se celá sloupla, juch!
Musím taky říct, že skok ve zlepšení (zbavila jsem se suché zrohovatělé kůže hlavně na pažích) nastal poté, co mě jednoho dne napadlo, že upustím od používání své milované Rexony, co mě nikdy nezradí. Prostě mi připadalo, že "zabetonuje" potní žlázy tak, že nemůžou odcházet škodliviny z těla, tím pádem se drží ve mně. Koupila jsem si levandulový dežodorant JASON bez hliníku, který se sice musí nanášet vícekrát za den, ale jinak hezky voní a funkčně zatím stíhá. Hned poté nastalo další "zhebčení". No, Rexonu si nechám - na vypjatý chvíle :-) ).

No a pár dalších stravovacích tipů, který se mi osvědčily.

- přišla jsem na chuť "masu" robi. Nejvíc nám chutnají nudličky, jen promíchané s kořením (paprika, česnek, a snesou poměrně dost soli) a olivovým olejem a na papíře upečené v troubě dokřupava.
Dají se ale docela i jíst plátky, buď obalované nebo jako závitky/ptáčky ... když se dost okoření.

- když mi došla kukuřičná strouhanka, obalovala jsem (robi, žampiony, krůtí řízky) v kukuřičné kaši ze zdravé výživy. Pecka! Jo, a "smažím" v troubě. Na naolejovaný papír položím obalené potraviny, pocákám olejem a upeču v rozpálené troubě dozlatova. "Řízky" jsou pak křupavé a nenasáklé tukem ... 

- když máme chuť na studené, děláme sice hlavně ovocné dřeně (dosud hlavně z jahod, následně z meruněk, slazené trochou karamelu), ale občas je fajn zpestření kombinace ovoce společně s tuhou částí kokosového mléka (toho v plechovce). Kdysi jsem tohle zkoušela i s čokoládou (rozehřátá bezmléčná čokoláda se vmíchá do tuhé části kokosového mléka a nechá se zmrazit - paráda!), ale s jahodama to bylo taky moc fajn. Rozmixované jahody s tuhou částí kokosového mléka a trochou karamelu a šup do mrazáku - a máme "smetanovou" zmrzlinu (v DM mají dokonce od Alnatury čisté bio kokosové mléko bez aditiv s 60% kokosové dužiny (takové průhledné), i když to není úplně smetanově hladké a zrovna trochu zhrudkovatělo. Ale zase bylo fakt čisté...)
Jinak mají děti rády i zmražený mošt nebo jiné ovocné šťávy.

-  na dovolené jsem v salátu ochutnala veganský sýr z kokosového oleje - verze mozarella od Veganline. Nejsem sice příznivec náhražek, ale jednou za čas, když přijde mlsná... naprosto jsem nečekala, že bude chutnat něco mezi mozarellou a jemným kozím sýrem. 
Kazí mi radost, že obsahuje modifikovaný škrob, ale jednou za čas se "sýr" hodí.
Když jsem pana kuchaře požádala o název, poslal mi od něj obal:

Dá se koupit ve zdravé výživě, u nás ho mají zrovna vyprodaný.

Na cestě z dovolený jsme se stavili u moravské části příbuzenstva.
Foťák byl zahrabanej v autě, takže fotky větší části rodiny bohužel nemám.
Ale tyhle fotila muška.
Celou dovolenou jsme víno úspěšně neměli.
Ale tady jsme košt odmítnout neuměli... :-).

Cestou z dovolené nás brácha pozval na oběd do Café Fara v Klentnici, o které se vášnivě přou snad všichni foodies :-).
Měli jsme skvělý vepřový s květákovou kaší, mladým hráškem a pálavskýma divokýma bylinama, výborný mikulovský pivo a na závěr samozřejmě vyhlášenou kávu.
Já místo kávy ochutnala parádní čaj z kakaových slupek.
Ve Farním obchůdku jsem neodolala a koupila si konečně proslulou čokoládu Zotter .
Dieta na dovolené sice dosti utrpěla, ale budiž mi polehčující okolností, že čokoláda byla bezlaktózová :-).
Café Fara se může pochlubit fakt skvěle a do detailu propracovanou koncepcí, designem a službami a taky krásnou bylinnou zahradou, kde můžete po jídle nerušeně trávit v houpací síti nebo polštářích pod hrušní.
Jeho návštěva byla fajn zážitek.
Co se ale týče finanční stránky věci, myslím, že tu člověk dost zaplatí jen za značku, proto dávám raději přednost míň vystajlovanýmu prostředí s vyváženějším poměrem cena : výkon.