Oblíbená prázdninová

buchta s želé (zrovna se mi na něm udělala pěna), se všemi druhy ovoce, kdekoli upečená hned.
Bez mléka, když si tam nedáte tu fotogenickou šlehačku :-).

Piškot (na dva vymazané a vysypané menší pekáčky nebo dvě dortové formy nebo dělte dvěma - já když už peču, tak hodně :-) ):
6 vyšlehaných bílků s přisypanými 6 lžícemi jakéhokoli cukru (dávám kokosový nebo třtinový nebo namíchám oba, lze i ubrat) 
+ postupně zašlehané žloutky a nakonec 6 lžic mouky (špaldová hladká nebo celozrnná), poslední dobou už dělám jen podle oka.
Peču na 160°C asi 20 minut, zkusím špejlí.
Krém: namazáno kokosovým jogurtem PlantOn z Lidlu dle chuti
Ovoce: dle možností a sezony (borůvky, rybíz, míchané ovoce, čerstvé/mražené jahody, kompotované broskve, ...) 
Želatina: nebo želé dle návodu 

Slast.

Chalupářsky podruhé

... v upgrade výletů z chalupy jsme pokračovali i v plném počtu.

Na Ještědu oproti jiným letům moc lidí nebylo, ale i tak jsem byla ráda, když jsme sešli na Výpřež a opustili nás jak lidi, tak všudypřítomný počuraný ubrousky.
Po modré jsme naprosto o samotě nádherným opuštěným lesem s krásným potokem sešli do malé vísky Novina, skvěle se najedli na zahrádce místní roubené restaurace Údolanka, kde zurčel potok a kolem nás pobíhaly slepice (tati, proč ten kohout tak dlouho stojí na tý chudince slepičce?). 
Vřele doporučujeme na jídlo.
Pak už za deště jsme kolem místního viaduktu vyrazili na vlak.
Sem do Kryštofova údolí se vrátíme, krása, turisti nula.

Protože holky po našem šestnáctikilometrovým výšlapu protestovaly proti dalšímu podobnýmu, slíbili jsme jim další den jen krátký okruh Besedickými skalami nedaleko Malé Skály.
Nikdy předtím jsme tam nebyli a fajn místo.
Krásně jsme se ztratili v místním skalním bludišti a napásli se na obrovským nalezišti borůvek, který jsme díky tomu objevili.
Jedli jsme v Besedicích a cestou domů jsme se zastavili ještě pro čerstvý ovčí sýr na Samotoči .
(žádný doporučení v tomto článku ani na celým blogu není sponzorované)

Ostatní dny taky fajn: borůvkový pečení, grilování, houbaření v nově objeveným lese, kometa...
Více zase u mě .

 

Do Poniklé

Anička odjela se salíkama na tábor, tak jsme si týden užili Emouše dosyta.

Bylo už potřeba obměnit repertoár výletů z chalupy, tak jsem kromě tradičních chalupářských vycházek naší strace :-) objednala exkurzi do výrobny vánočních ozdob firmy Rautis v Poniklé.
Nakonec zaujalo i mě, jak se vše dělá tradičně - 8 foukačů pracuje z domu, vozí polotovary do továrny jen na stříbření (zevnitř, pěknej smrádek) a barvení (zvenčí, taky smrdí), příp. řezání. 
Ozdoby se skládají zase doma.

Nejvíc se těšila na vyrábění v dílničce, kde si můžete sestavit jakoukoli ozdobu a platíte za použitý materiál. 
Prodávají i polotovary - kreativní sady k výrobě ozdob podle plánku.
Na návsi robátka zase na dlouho zabaví voda a vy si můžete dát v obchůdku Nad věcí kafe...

Zbytek týdne propršelo, tak jsme spálily všechen papírbordel a i nějaký to dřevo a vyrazili vítat starší ... :-).
Více u mě . 

První ofiko

foto: Jiří Schierl

foto: Jiří Strašek

foto: Jiří Strašek

Foto: Martin Valdhans

 pouť se všemi náležitostmi.
Tedy... plánovali jsme původně jít s bratrem sami, nezávisle na ostatních poutnících.
Ale člověk míní ... :-)
Nedá se to srovnat s tou jedinou poutí, co jsem kdy šla hromadně.
Sešlo se nás v Teplé cca 30, z nichž některé bych si za spolupoutníky asi sama nevybrala, ale po třech společně strávených dnech mi dost chybí! Úplně všichni.
Když jsem chtěla jít sama, šlápla jsem do kroku a byla jsem. 
Neskutečný lidi po cestě (nevěděla jsem, že jedu na all inclusive), nocleh u ekofarmy s exkluzivní snídaní z jejich produktů, nečekaný zážitky (při návštěvě romskýho komunitního centra na konci světa, kdy chtěl P. Tomáš Holub požehnat obyvatelům a posvětit jejich dům, ale při zmínce dětí, že jim v domě straší, modlitba dostala exorcistní ráz...), rozpadlý kostely a kaple poznamenaný historií, ta síla při nesení poutní kopie uzdravujícího obrazu P. Marie Pomocnice, ty lidi! a neuvěřitelnej Jiří Schierl s chotí, kterej se snad roztrojil, aby všechno stíhal při pouti zorganizovat a řídit ...

Když jsme nad Skokama čekali na všechny, abychom přišli všichni pospolu, v kapse mi zavrnělo upozornění aplikace Bible: 

"Hle, činím něco docela nového
a už to raší. Nevíte o tom?
Já povedu pouští cestu,
pustou krajinou řeky. " (Iz 43, 19)

Beru to jako vzkaz, protože oficiální verš na den byl úplně jiný a tento znovu dohledat nešel.
Jen si pamatuju jak stojím splavená nad Skokama a ten pocit, když jsem si to přečetla jak zprávu od milého, jak mi to znělo hlavou, když text zmizel a jak ostatní kolem mě nechápali :-).
Chtěla jsem ještě řešit něco kolem toho úmyslu, za kterej jsem šla, ale peču na to. :-)

Taky dojetí při Noci světel, nedělní procesí v krojích, kdy bratřík nasadil bílý rukavičky a ministroval s opatem tepelskýho kláštera, vše důležitý ve češtině i němčině.
Než jsem sem odjela, zase jsem se potýkala s emocemi kolem konce školního roku.
Teď klid, až na to, že se cítím jak po táboře - za každej kontakt vděk.
Přestává bejt ze mě asociální poutník! :-)

Šla jsem za závislé.

foto: holcpítrs

Veškerý podrobnosti, zážitky, fotky a videa u mě, 
profi fotky z prvního dne putování tady . 
Z loňska tu .